Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Jinsei wa gēmudesu XXVI.

25. ledna 2018 v 19:40 | Elly - chan ^^ |  Knb a já ^^
Další povídka je na světě ~ Doufám, že si ji užijete ~ Btw: Vymyslela jsem další povídku. Inspirovala mě anime Nisekoi, ale jelikož mám teď hodně povídek rozepsaných, tak ji nebudu přidávat. Ale pokud máte rádi Itachiho, tak se máte na co těšit.

Jinsei wa gēmudesu XXVI.

Pláč

Akashi Seijuro x Kasuya Elly

"Odpustíš mi?" Jeho oči mě probodávaly jako jehly. Jeho otázka mě silně vyvedla z rovnováhy. V tu chvíli jsem chtěla říct "ano" a všechno vypustit, ale byl to jen chvilkový pocit blaha. Rychle jsem se vrátila zpět do reality. Ačkoliv jsem ho milovala, víc než kohokoliv jiného v mém životě, tak jsem mu nemohla znova odpustit. Vždy jsem mu odpustila, ale upřímně se bojím jeho absolutního "já". On si musí připustit, že ač si myslel, že to tak nedopadne, tak mě prakticky málem utopil. Ublížil mi, a to jak fyzicky, tak psychicky. Dříve jsem se vždy snažila najít cestu, jak to vyřešit, jak mu pomoct, jak ho spasit! Ale tentokrát ne! Pochopila jsem, že on sám musí chtít, aby se změnil. Doteď jsem od něj neslyšela, že by to taky chtěl.
"To nemůžu udělat…" Sklopila jsem pohled. Nechtěla jsem vidět jeho výraz, ať je jakýkoliv. Bylo dlouho ticho. Celkem jsem se bála, co uvidím až zvednu pohled. Co když bude naštvaný? Vyhodíme a nebude se mnou už nikdy v kontaktu? Co když se mi vysměje? Co když mu rupne v hlavě a bude mě chtít dostat nůžkami jako Kagamiho?
Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala, ale podívala jsem se na něj. V ten okamžik jsem úplně zkoprněla neschopna cokoliv dělat. Akashimu se po tváři kutálely slzy. Nebylo to jako na soustředění, když se mu zdál sen. Tohle bylo mnohem víc. Jeho obličej mi lehce narudlý, oči mě skleněné a řasy mokré od slz.
Z jedné strany to byl celkem komický pohled. Nikdo by mi to asi neuvěřil. Ale i tak mě nepříjemně píchalo u srdce. Věděla jsem moc dobře, že jsem pořádná měkkota a když se vám někdo takhle důležitý v životě rozbrečí před očima, tak vždycky ve vašem srdci roztaje.
Vrhla jsem se mu kolem krku. Objal mě svýma rukama kolem pasu a držel mě v silném objetí. Jeho hlavu zabořil do mého ramene. Celé jeho tělo se chvělo. Byl jak malý psík, kterého necháte déle venku, než by se mu líbilo.
"To bude dobrý…" Opravdu nevím, co v takové situaci dělat. Hlavně s někým, kdo má charakter jako Akashi. Prakticky by se dal diagnostikovat jako schizofrenik. Samozřejmě, když to vezmeme s nadhledem.
Stále mě silně tiskl k jeho tělu. Jeho tělo už se sice chvělo méně, ale myslím, že stále brečí. Bylo jasné, že to jednou přijde. Celý život v sobě udržoval jakoukoliv bolest. Upřímně si myslím, že naposledy brečel, když mu umřela mamka.
Stáli jsme tam několik minut. Možná to už byla čtvrt hodina, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. On potřeboval ze sebe dostat tu bolest. Ačkoliv je neuvěřitelné, že to měl tolik na hraně, když stačilo říct, co jsem řekla. Myslím, že se sám bál, aby o mě nepřišel.
Nakonec se ode mě odtáhl. Ještě trošku se třásl, ale už nebrečel. Jeho obličej byl úplně rudý! Jeho oči i dokonce trošku kolem nich byl taky červený. Vypadal dost rozkošně a vtipně zároveň. Měl úplně mokré tvářičky, které byly trošku opuchlé. Mokré řasy a trošičku našpulené rtíky. Měla jsem chuť ho znovu obejmout a ňuchat! Já jsem opravdu měkkota… Ale jen pro dnešek. To, co jsem řekla platí. Ale dneska to pro něj zapomenu. Dneska výjimečně.
"Už je to v pořádku…?" zeptala jsem se krapet rozpačitě. Já opravdu nevím, jak se v takových situacích zachovat!
"Hmm…" zabručel a utíral si přitom oči rukávem od košile.
"Nech toho, akorát si je podráždíš." Chytla jsem jeho ruku, která brutálně utírala oči, jako kdyby chtěl i se slzami dát pryč tuhle situaci. "Musíš je schladit troškou ledové vody, ať je nemáš tak červené, vypadáš jako panda!" Podíval se na mě jako dotčené dítě. Musela jsem se usmát. Podivil se nad mojí reakcí a začervenal se. Nejspíš mu bylo trapně.
Sedla jsem si na gauč. Akashi si v koupelně nejspíš zase brutální silou chladil oči. Podívala jsem se na láhev nějakého vína, co bylo v tom kotlíku. Opravdu by bodlo, kdybych se napila… Nebo spíš vypila celou lahev. Ale v podnapilém stavu bývám ještě mnohem měkčí, než jsem teď. Takže to nebudu riskovat. Vzala jsem vývrtku a snažila se otevřít to blbé víno!! Ale vůbec to nešlo.
"Chceš pít?" Cukla jsem sebou. Akashi už přišel a vypadal trošku lépe. No, aspoň nevypadal jako rajčátko.
"Trošku, ale když tě vidím, tak by spíš bodlo tobě." Neodpustila jsem si trošku škodolibou poznámku. K mému překvapení znova zrudnul, takže byl zase rajčátko.
Beze slova ke mně přišel a otevřel lahev. Obou nám trošičku nalil a kopl do sebe skleničku a hned si naléval znova.
"Moc to nepřepískni. V takovém stavu ti stačila i ta jedna sklenička." Kopl do sebe druhou. Zkřivil obličej nechutí. "Říkala jsem to, pane Absolutní." Upila jsem taky ze své skleničky. To víno bylo proklatě dobré. Ani nechci vědět kolik stálo. Fakt nechápu, co si Kotaro s Mibuchim mysleli. To si ještě odskáčou. Vymýšlet takové akce.
Akashi se vedle mě svalil na gauč. Bylo to vlastně poprvé, co jsem ho viděla tak zdrceného a unaveného. Vypadl dost bezbranně. Chtěla jsem se zeptat na hodně věcí, věděla jsem, že by mi teď na vše odpověděl… Ale neudělala jsem toho. Nechtěla jsem tak hnusně využít jeho chvilkové slabosti.
Chvíli jsem po něm pokukovala. Zdálo se mi to, nebo bude zase brzy brečet? Znova měl našpulené rtíky, jak malé dítě a jeho oči se lesknuly.
Natáhla jsem ruku a jemně jsem štípla do jeho tváře. Povyskočil a hodil na mě naštvaný pohled. Vypadal opravdu jak malé dítě! Tak rozkošný! Musela jsem se zasmát. Naštvaně otočil hlavu, využila jsem toho a znova se ho chystala jemně štípnout. Čekal to a chytil moji ruku.
"Copak, copak? Zlobíš se?" Poškádlila jsem ho. Měřil si mě pohledem, při tom stále držel moji ruku. "Ani nevíš, co by mi tvoje věrné fanynky udělaly, kdybych jim vyfotila teď tebe. Utrhaly by mi ruce." Pokračovala jsem. Víc a víc připomínal naštvané dítko. Nevěděl, jak se teď proti mně bránit. Chystala jsem se znova říct něco škodolibého, ale nestačila jsem to udělat. Akashi zatáhl za moji ruku, čímž mě přiměl, abych na něj spadla.
"Hej!" vykřikla jsem polekaně. Ignoroval to a pěvně mě objal. Tentokrát jsem měla já hlavu zabořenou v jeho rameni. Byl úplně horký. Všimla jsem si na krku, že je zpocený. To bylo od toho pláče. Přestala jsem sebou cukat a uvolnila jsem se. Slyšela jsem, jak mu zběsile tluče srdce.
"Nechceš mi konečně říct co ti, kdo řekl potom telefonu?" Nevydržela jsem a musela se zeptat. Hned jsem toho litovala, protože vypadal, že bude hned brečet. "Tak ne, nechme to být." Ačkoliv jsem hořela zvědavostí, tak jsem ho nechala.
"Proč to tak bolí?" zeptal se z ničeho nic.
"Možná protože to má bolet." zamumlala jsem.
"Nechci to cítit." zašeptal zničeně.
"Kdybys to v sobě nedusil celou dobu, tak by to tolik nebolelo. Co sis zasel to sklízíš. Měl by ses pouč a příště až něco bolestivého přijde, tak to prostě pustit. Je to tak lepší než se celou dobu ničit a samozřejmě pak přijde zase něco takového. Někdy je lepší ukázat slabost. Nemusíš přede všema samozřejmě, ale třeba když jsi sám nebo tak. Někdy si prostě člověk musí pomoct." Jeho horká ruka mě pohladila po zádech.
"Mohl bych ti příště zrovna ukázat moje slabost…?" zašeptal skoro neslyšitelně. Podívala jsem se na něj. Vypadalo to, že je to pro něj těžké. Rozumím tomu, změna je těžká, ještě když máš někomu jinému ukazovat svoje vlastní bolesti.
"No jasně, od toho tady jsem…" zamumlala jsem mu do hrudníku. Silně mě stisknul a políbil mě do vlasů.
"Nejsem zpocený?" Zasmála jsem se.
"Jsi jak mokrý, horký ručník." Smála jsem se. Odtáhnul se ode mě a prohlídnul se. Měl dost kritický pohled. Nejspíš si myslel, že i v takové situaci bude vypadat jak perfektní člen bohaté a významné rodiny. Pak jeho kritický pohled zmizel a nahradil ho mě neznámý pohled. Skoro bych řekla, že je hravý.
"Tak to bychom měli vyzkoušet tu koupel, když nám ji už připravili." S úsměvem se na mě podíval.
"Jasně, jen se jdi vykoupat." V tu chvíli jsem nějak vypustila, že mluvil v množném čase. Zvednul se, ale háček byl, že i se mnou.
"Co to děláš? Polož mě zpátky, zrovna jsem tak pohodlně ležela!" zabrblala jsem rozhořčeně. Pak mi došlo, že mluvil, že MY si jdeme dát koupel. "Hoho, nene. Ani na to nemysli, pane Chtěljsemvásutopit." Snažila jsem se vymanit z jeho sevření. Trošku se ho to dotklo.
"Vždyť jsem říkal, že toho lituju a mrzí mě to! Nechtěl jsem ti ublížit…" zamumlal smutně.
"Dobře, dobře, ale pusť mě." Moje šance se vymanit byly hodně nízké.
"Hmm… Proč? Tobě by se to nelíbilo?" zavrněl mi do ucha. Oh Jashine, ten chlap bude moje smrt!
"Opravdu jsem měla pořídit fotku a pak ti zničit život, ty nevděčníku!" zaprskala jsem. Jen se smál. Věděl, že mě má teď v hrsti. Ale byla jsem ráda, aspoň se znova usmíval a smál, ačkoliv situace, ve které jsem se ocitla se mi nelíbila ani trošičku.
Postavil mě v koupelně na zem. Konečně.
"Dobře, tady sranda končí. Jdu zpátky." Opravdu jsem si myslela, že jen provokoval. Očividně jsem se hodně mýlila. Než jsem se nadála, tak zavřel dveře.
Můj úsměv se zkřivil.
"Počkat, počkat!" Stihla jsem říct ještě před tím, než mě políbil. Jak se to mohlo takhle zvrtnout? Já mu nedopustila! Ten hajzlík mě oslabil jeho výstupem s pláčem! Bůh ví, jestli to neplánoval od začátku! Stejně bylo pozdě.
Než jsem se nadála, tak jsem byla bez trička a měla rozepnuté kalhoty. Bylo to tak rychlé, že ani nevím, jak jsem o tričko přišla. Akashi mě stále líbal. Přitom mě chytil za boky a pomalu sunul ruce níž i s kalhotami, které pak padly na zem. Jako první jsem se ocitla ve spodním prádle. On si to zatím oblečený užíval. Odtrhla jsem se od něj a hodila na něj rozzlobený pohled. Okázale ho ignoroval. Doufám, že chápe to, že jsem mu stále neodpustila! Očividně asi ne. Jelikož si začal sundávat košili.
Jedno musím připustit. Akashi má fakt skvělé tělo. Nemohla jsem se nabažit pohledu na něj. Všiml si mého pohledu a dal si ruce na hrudník, jak kdyby byl holka. V tu chvíli jsem se smála natolik, že jsem ani dýchat nemohla! To snad není možné!!
"Co je tu tak vtipného?" zeptal se šokovaně.
"Co si prosím tě kryješ?" A smála jsem se dál. Uvědomil si to a dal si ruce podél těla. Naštvaně se přitom na mě koukal. Už po několikáté za tenhle den. Dneska ho opravdu trápím, ale nemůžu si pomoct!
Chvíli se ostýchat, ale nakonec dal pryč i kalhoty. Ačkoliv mě přitom propaloval pohledem, abych se mu zase nesmála.
Smích mě přešel potom, co jsem se zase vrátila do reality. Teď už nás od nahoty dělí pouze jedna vrstva oblečení. Proklínám se za to, že jsem to nechala takhle daleko zajít. Měla jsem z toho vycouvat, dokud to šlo, ale na to je pozdě… Nezmiňuji to, že to je tak ztrapňující situace. To se mám před ním opravdu vysvléknout? Nemůžu si nechat spodní prádlo jako plavky? Ha! To je dobrý nápad!
Chtěla jsem to oznámit Akashimu, že bychom to mohli udělat takhle, ale když jsem se ohlídla, tak už byl nahý. Strnula jsem a zírala na něj. Byl komplet nahý. Ničím se ani nezakrýval. Zvláštní, že ještě před chvílí se choval jako puberťačka, co se snaží skrýt svá neexistující prsa, ale tohle mu očividně nevadilo.
"Co se děje? Mám ti snad pomoc se svléct?" zeptal se provokativně. Ne, ne, ne, ne, ne!
"To je dobrý! Víš…Napadlo mě, že není špatný nápad zůstat jen ve spodním prádle! Mohli bychom to brát jak plavky!" Nervózně jsem se zasmála. Nevypadal, že by chtěl kývnout na můj nápad.
"To nepřipadá v úvahu. Ty ses někdy koupala ve vaně s oblečením na sobě?" zeptal se trošku uraženě.
"Samozřejmě, že ne! Byl to jen nápad…" V duchu jsem se modlila, ať ho to nějak zázračně přesvědčí a nemusím se odhalovat. Na rozdíl od jeho dokonalého těla, které byla na správných místech krásně o svalené, krásná pokožka a nemluvě o jeho mužských předností. Zatím co já jsem nebyla nic speciálního. Mé tělo nebylo tak krásně hubené jako u ostatních dívek a moje poprsí bylo jako kdyby skorem nebylo.
"Ne, to by bylo nefér. Honem, vysvlékni se nebo voda vychladne." Utnul mě pevným hlasem.
"Tak si vlez do vany!" zaprskala jsem na něj. "Pak tam půjdu i já, ale až po tobě."
"Ty se stydíš?" Uhodil hřebíček na hlavičku. Zvednul jedno obočí. Pak se jemně usmál. "Rozumím." A vlezl do vany, otočený ke mně zády si sednul do vany. Pravděpodobně pochopil moje rozpaky.
Zhluboka jsem se nadechla a rychle se vysvlékla. Nechtěla jsem nad tím víc přemýšlet, než je nutné. Hlavně má pravdu, že by to bylo nefér vůči němu. Ale on se aspoň nemá za co stydět! Za jeho tělo by se nemusel stydět ani model!
Vlezla jsem do vany za ním. Až teď jsem si všimla, že rozměry to nebyla normální vana. Byla velká cca jak vířivka. Hah, bohatí lidé mají prostě luxus i v koupelně.
Sedla jsem si do vody dál od něj. Za celou dobu se na mě nekoukl až potom, co jsem si sedla do vody. To bylo ohleduplné. Asi bych utekla, kdyby mě sledoval, než bych zahučela do vody. Naštěstí byla vana dokonce i hluboká, takže voda kryla všechny mé partie, které jsem nechtěla, aby viděl.
"Vidíš, že to nebylo nic těžkého." zašeptal jemně. Cítila jsem, jak jsem ve tváři zrudla. Teď mi bude oplácet moje škádlení?
"Ne, nebylo." zabrblala jsem.
Konečně opadlo napětí z mého těla a já si mohla vychutnat ten pocit. Voda byla krásně teplá a krásně voněla nějakými květinami, které tam nejspíš nalil Kotaro s Mibuchim. Aspoň za tohle bych jim mohla nějak poděkovat.
Akashi se postavil a pro něco hmátl. Na okraj vany položil misku s ovocem, co byla na stolku blízko vany. Chtěla jsem si vzít jahodu, ale předběhl mě. Vzal ji z misky a dal mi ji k puse. Nesouhlasně jsem se na něj koukala, ale i tak jsem si vzala jahodu. Když jsem ji snědl, olízl si provokativně prsty, kterými ji držel. Cákla jsem na něj vodu. Okamžitě se začal smát.
Kdybych mohla, tak se asi rozpustím blahem. Ta voda byla opravdu příjemná. Byli jsme v ní celkem dlouho, ale i přesto byla stála krásně teplounká. Snědli jsme skoro celou misku ovoce, takže nám nic nechybělo.
Jedné věci jsem si ale všimla. Akashi se začal nenápadně přisouvat blíž ke mně. Hodila jsem na něj pohled, který mu vysvětloval, že vím, co plánuje. Ignoroval ho. Zahájila jsem proto obranu. Začala se odsouvat, ale bohužel. Sedla jsem si moc blízko stěně, takže jsem za chvíli neměla místo. Povzdechl si, když viděl můj zoufalý obličej.
"Nic ti neudělám, ani to nemám v plánu. Jen jsem nechtěl, aby mezi námi byla taková mezera." Vysvětlil. Nevěděla jsem, zda mu můžu věřit. Nechci se chovat jak nějaká holka, co se kontaktu úmyslně vyhýbá…. Jen prostě jsem mu ještě neodpustila a nechtěla jsem prostě vyměknout. Dokud se to mezi námi nezmění, nechci nic víc. Nechci se víc zavazovat. Vypadalo to, že i jeho trápí moje stranění jemu. Proto jsem se nakonec nalepila až na něj. Měkce se na mě usmál a dal jeho ruku kolem mého pasu. Trošku jsem znejistila, ale opravdu to vypadalo, že nic neplánuje. Takže jsem se pomalu uvolnila.
Přitom jak jsme na sebe byli nalepení, jsme oba vzájemně cítili naše těla. Jenomže u mě je problém. Miluju mužské svaly, opravdu moc. Skoro je to jako nemoc. A když jsem na něj byla tak nelepená, tak jsem cítila z boku jeho svaly. Nemohla jsem si pomoc! Prostě nemohla a ruku jsem dala napřed na jeho hrudník. Jako kdybych ho objímala. Neprotestoval. Takže jsem pomalu začala hladit jeho hrudník a sjížděla rukou níž. Zastavila jsem se na bříšku, které jsem celé ohmatávala a vychutnávala si jeho svaly.
Jelikož jsem se nechala trochu unést, tak jsem přestala vnímat jeho přítomnost. Do reality mě vrátilo až jeho zasmání, když jsem přejela přes jeho žebra. Asi ho to lechtalo.
"Myslel jsem, že ses bála, abych na tebe "nezaútočil", ale místo toho ses celkem rozjela." zamumlal, ale neznělo to tak, že mu to vadí. Rychle jsem dala ruku pryč a trošku se odtáhla.
"Promiň." Nechala jsem se moc unést. Znova se zasmál a políbil mě na krk. Jeho rty byly hrozně horké. Otočila jsem se na něj. Jeho oči byly trošku přivřené. Přiblížil se a políbil mě. Jemňounce se otřel o moje rty, ale pak se vášnivě vpil do mých rtů. Objala jsem ho, a ještě víc se natiskla na něj.


Když jsme vylezli z vany, tak mi nabídl ať u něj přespím, že je stejně pozdě, takže nemá cenu jet domů. Souhlasila jsem. Bylo stejně až moc pozdě.
Večer potom, když jsem ležela v jeho objetí v posteli mi přišla smska. Podal mi mobil. Bylo to od Mibuchiho.
Doufám, že jste plně využili vše, co jsme pro vás s Kotarem připravili
Ten zatracený provokatér. Ten uvidí! Oba uvidí zítra, co s nimi provedu. Pche! Prej romantický večer! Odepsala jsem mu: Zítra radši nelez s Kotarem do školy. Ukážu vám peklo.
Odložila jsem mobil, ale za chvíli jsem přemýšlela o věci vedle ovoce.
"Akashi?"
"Hmm."
"Byla tam nějaká věc vedle ovoce na stolku?" Vím, že tam něco bylo, ale nemohla si vzpomenout.
"Ano…" Znělo to celkem nejistě, jako kdyby mi to nechtěl říct.
"No a co to bylo? Mibuchi píše, že doufá v to, že jsme to využili." Zdálo se mi to nebo se ošil?
"Byl to gel."
"Gel? Jaký?" Nechápala jsem, proč je tak tajnůstkářský. Povzdechl si.
"Elly, byl to lubrikant." zamumlal. Víc už nemusel říkat. Bylo mi to jasný.
"Podej mi ještě jednou mobil." Když jsem ho dostala, tak jsem napsala ještě jednu smsku Mibuchimu. Stálo v ní: Chcípni.



Doufám, že se vám povídka líbila. Tak co? Jak by se vám líbil brečící Akashi? :3 Utěšili byste ho? :DD Btw: Žádnou žhavou scénku jsem neudělala v koupelně, jelikož bych nechtěla, aby z hrdinky byla holka, co i když je na něj naštvaná tak s ním bude dělat bůh ví co. Chtěla bych si pár žhavějších scének nechat na potom. Snad vás to tolik nezklamalo.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 25. ledna 2018 v 20:34 | Reagovat

Moc pěkné😊😊užila jsem si to🤗🤗a ten konec.....tos zabila😂😂😂😂

2 Evickar Evickar | 25. ledna 2018 v 21:26 | Reagovat

Prý Chcípni! To bylo hooodně dobrý! :-D  :-D  :-D

3 Elly - chan Elly - chan | 25. ledna 2018 v 21:40 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se líbilo :3 Hehe :D ~

[2]: Jsem ráda, že tě to pobavilo :D chudák Mibuchi no :D Ale bylo to oprávněné :D

4 RenataKuchiki RenataKuchiki | 25. ledna 2018 v 22:05 | Reagovat

No jeje :-D :-D tak jako ja bych brala radsi mit tam lubrikant nez rovnou kondomy :-D ty bych mu pak asi narvala nekam :-D kazdopadne doufam, ze brzo zase bude dalsi :-)

5 Elly - chan Elly - chan | 26. ledna 2018 v 13:15 | Reagovat

[4]: Brzy přibude další povídečka ~ I když.. Lubrikant mu tam můžeš narvat taky :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

6 Evickar Evickar | 14. února 2018 v 15:41 | Reagovat

:-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama