Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Jinsei wa gēmudesu XVIII.

15. září 2017 v 22:39 | Elly - chan ^^ |  Knb a já ^^
Yo ~~ Jak dlouho je to zase, co jsem něco přidala? :D Spousta z vás si musí myslet, že jsem umřela. Neumřela, nebojte! :D Ačkoliv teď jelikož začal znova náš dlouho očekávaný školní rok, budu muset moje povídky trochu upravit. Budu je psát kratší, pokud jste ode mě četli nějakou povídku, tak víte, že píšu celkem dlouhé, ale jelikož není čas ani moc nápady, tak je trošku zkrátíme. <3 Btw: Užijte si další povídečku, tak co myslíte, klepne Mei pepka? :D No, nechte se překvapit. BTW2: Ten obrázek, co jsem našla je úplně mega.

JINSEI WA GEMUDESU XVIII.

Výlet a malé překvapení

Elly Kasuya x Akashi Seijuro

Cesta vlakem byla ukrutně dlouhá. Nejvíc mě štvalo to ticho mezi mnou a Akashim. Kluci, který seděli vedle nás vesele brebentili o blbostech, zatím co já čučela z okna a Akashi si buď četl, nebo mě probodával pohledem, ale nic neříkal. Chtěla jsem se ozvat a říct mu jaký má problém, ale nechtěla jsem zbytečně tropit scény.
" Nawaki a co ta tvoje přítelkyně z léta?" Kluk vedle mě začal nadskakovat, když se vyptával svého kamaráda na letní lásku. Byl celý rudý. Úchyl jeden.
" Ta už je minulost! To bylo jen na chvíli, teď mám zálusk na Kushiedu z druhé třídy!" Pochlubil se, jako kdyby to byl jeho životní výkon. Z těhlech kluků je mi na nic.
" A co tvoje holka, stále s ní jsi?"
" Jo, už to bude rok, za nic na světě bych ji nedal!" Aspoň tenhle zní normálně. " Ale zajímalo by mě jak to mají ostatní ve třídě s romantickými vztahy! Možná by jsme si mohli zahrát pak nějakou hru, ať se dozvíme víc!" Následně se oba dva na nás podívali. Je známo, že ví o mně a Akashim, ale momentálně teď je to pryč.
" Ehm, Akashi, když se už takhle ptáme, nechceš nám říct taky něco bližšího o sobě?" Bylo na něm vidět, že má strach, ale i odvahu, když se ho zeptal na něco takhle osobního.
" Momentálně teď nemám nikoho." Odpověděl stroze. S údivem jsem se na něj podívala. Zachytil můj pohled a obrátil se na mě. Dlouho jsme v tichosti druhému koukali do očí. Kluci radši zmkli, protože cítili napjatou atmosféru mezi mnou a Akashim. Chtěla jsem ho zasypat otázkami, proč tohle říká, jak to myslí? Ale místo toho jsme na sebe koukali, až na konec odvrátil pohled a znova se vrátil ke knížce. Od té chvíle ani kluci nepromluvili a radši v tichosti seděli.
**********************************************************************************************************
Dorazili jsme na místo. Byl to kemp u nějakého jezera, ale naše bydlení bylo v chatkách. Dostala jsem se do chatky s dalšími 3 děvčaty, které jsem vůbec neznala a ani si nepamatovala jejich jména nebo tváře. Očividně však věděly, kdo jsem já.
" Kasuya, Kasuya, je pravda to s tebou a Akashim?" Vrhly se na mě okamžitě, jak se zavřely dveře od chatky.
" Ale teď už spolu nejste, že?" Přidala se druhá.
" Proč? Co se stalo?" Pijavice jedny! Horší jak slepice!
" Dámy, když dovolíte.." Zamumlala jsem a co nejrychleji opustila chatku. Tohle je zlý sen! Proč jsem sem jela?!
Nechtěla jsem se vrátit na chatku mezi ně. Vydržím to ty 3 dny? Spíš mě dřív odvezou do blázince. Rozhodla jsem se, že se projdu po areálu. Můžu zabít většinu času venku a do chatky se chodit pouze vyspat.
Procházela jsem se mezi chatkami až jsem se dostala do neobydlené části. Tam jsem našla altánek. Okolo byly všude stromy, takže do altánku nebylo vidět. Sedla jsem si tam. Zachvíli jsem si lehla a pozorovala strop altánku, kde rostl mech a další rostlinky. Jsou pěkně vytrvalé, takhle tam růst. Vždyť na ně nemůže ani svítit sluníčko.
Přestala jsem řešit mech a užívala si příjemného ticha, které kolem mě bylo. Je nádherně. Škoda, že nemůže být lepší tahle situace a i moji spolubydlící v chatce. Nebo aspoň on byl jiný. Je zbytečné teď o tom přemýšlet. Stejně už nic nezměním, ačkoliv ty slepice z chatky bych nejraději vyměnila.
Pomalu jsem cítila jak usínám v příjemném prostředí. Tady bych mohla zůstat navždy.
********************************************************************************************************
Probudila jsem se, sluníčko už zapadalo a byl cítit studený vítr. Asi jsem to trošku přetáhla, ale vypadá to, že se po mně nikdo nesháněl. Chvilinku jsem ještě ležela, než jsem se rozhodla vrátit zpět k chatkám.
Tam jsem zjistila, že už dávno mají nějaký program a jaksi jsem chyběla i na sčítání. Opatrně jsem vykoukla z poza jedné chatky, jelikož jsem viděla jak učitel hlídkuje poblíž, nejspíš čeká na můj návrat. Ostatní zatím jedli a hráli různé míčové hry, měli rozdělaný i táborák.
Hned první den výletu a já vytuhnu na pár hodinek mimo areál, kde jsme se měli pohybovat. Z toho cítím velký problém.
Opatrně jsem zalezla zpět za chatku a snažila se obejít celý areál, abych vyšla druhým koncem, kde končily chatky a učitel tam neviděl. Docela se mi to dařilo až k poslední chatce. Tam jsem se zastavila a vykoukla, abych se ujistila, že tam učitel není. Bohužel, tahle chatka patřila mému "opatrovníkovi".
" Co tady děláš?" Zrovna vyšel z chatky na malou terásku, kterou měl před ní. Tohle jsem nevychytala.
" Nic. Jen jdu k ohništi." Narovnala jsem se a dělala jako nic.
" Kde jsi byla, když byl sraz? Nevíš, co říkal učitel? Že máš být se mnou! A teď se vyhýbáš učiteli, jelikož jsi nikomu neoznámila, kde jsi byla!" Huboval mi jak malému dítěti.
" Trošku jsem usla v jednom altánku.." Přiznala jsem. Nemůžu za to, že jsem tam usnula! To nebylo v plánu!
" Usla?" Nevěřil mi.
" Opravdu! Našla jsem ho náhodou nedaleko odtud! Jen jsem si na chvíli lehla, jelikož tam bylo ticho a klid, ale pak jsem nějak usnula a probrala se před chvílí! Nebyl to záměr!" Obhajovala jsem se. Tentokrát mám pravdu a nelžu! Zvedl obočí, ale stále vypadal, že mi nevěří.
" Tak si nevěř!" Zaprskala jsem na něj.
" Kam jdeš?" Byla jsem rozhodnutá jít do pokoje, ačkoliv tam nejspíš byly ty slepice, ale přešla mě chuť jít mezi lidi. " Do pokoje."
" Ne, teď jdeš se mnou za učitelem a řekneš mu důvod tvé absence na začátku, bude na něm jestli ti uvěří nebo ne." Vyšel z chatky a stoupl si přede mě. Neprojdu přes něj, i kdybych chtěla.
" Stále mi nevěříš?! To není možné, abych si tohle vymyslela ne? Nebo co si myslíš, že jsem dělala! Klidně mu to řeknu, ale mezi námi by bylo lepší, kdyby jsem řekla, že mi bylo blbě a tak jsem se šla nadýchat vzduchu a byla potom v koupelně. Jelikož mám trošku vroubek u učitelů a ty mě máš stejně na starosti, takže by jsi z toho měl též problém, protože jsi mě neuhlídal." Vítězně jsem dala ruce v bok. Ten sladký pocit výhry dlouho netrval. Akashi mě lapnul za ruku a táhl mě za sebou jak tašku.
" Hej! Pusť mě!" Stěžovala jsem si. Začala jsem se sebou cukat a brzdit nohama. Ačkoliv to nemělo skoro žádný efekt, jen mě vždy pěvněji chytil. Dokonce tak moc, že mě to začalo dost bolet. " To bolí! Vyjíkla jsem, když už mě zmáčkl dost tvrdě. Vysmekla jsem se mu a chytla se za bolavé zápěstí, které bylo celé rudé od jeho stisku. Konečně se na mě podíval a s lítostí v očích si prohlížel moje bolavé zápěstí. Natáhl ke mně ruku, ale ucukla jsem a ustoupila krok od něj. Zarazil se. Podíval se mi do očí, pak zakroutil hlavou a vyrazil k ohništi za ostatními. Překvapeně jsem stála a držela stále moje zápěstí, které mě stále bolelo a úplně hořelo. Nakonec mi ještě ten pitomec pohmoždil zápěstí. Nakopu ho příště do jeho absolutního zadku.
**************************************************************************************************************
Další hodinu se mi úspěšně povedlo vyhýbat učitel i a dokonce všem spolužákům. Prakticky jsem tu hodinu strávila v umývárně, kde jsem si chladila zápěstí, které nehezky začalo natékat natolik, že jakkýkoliv pohyb mě dost zabolel. V duchu jsem proklínala toho imbecila a přála si, aby sedl na uhlík z ohně.
Nakonec jsem ledování vzdala. Moje zápěstí nadále pulzovalo a bylo rudé a nateklé. Nejspíš budu muset sehnat stahovací obvaz. Rozhodla jsem se tedy vyrazit za učitelem. Teď mám i dobrou výmluvu, proč jsem se skoro celý den neukázala. Zaklepala jsem na učitelskou chatku. Jakmile mě uviděl skrz okno, tak se rázným krokem vydal mi otevřít. Rozrazil dveře. Ve své obraně jsem zvedla zraněnou ruku, aby viděl, co se mi stalo a nezačal na mě křičet. Jeho výraz v tváři se okamžitě změnil na ustaraný. Urychleně šel pro kufřík s lékařskopu výbavou. Nakonec mi zavázal ruku.
" Kdyby to nepřestalo bolet a bylo to stále oteklé, tak budeme nejspíše muset jet do nemocnice." Další opruz. " Jak se ti to vlastně stalo?" Nejraději bych mu řekla, jak mě Akashi, zlý, moc zlý Akashi šikanoval, ale nakonec jsem se rozhodla, že nebudu tak zlá.
" Upadla jsem a spadla na ruku." Zalhala jsem.
" Opravdu? Vypadá to spíš jako, kdyby sis ji někde skřípla." Zamračil se, ale dál to moc neřešil. Dal mi prášek proti bolesti na večer, kdyby mě to nepřestalo bolet a poslal mě na chatku si odpočinout. Osobně se mi moc na chatku nechce, aspoň ne dokud nebude večerka. Jen představa, že tam čekaj ty jepice. Ach bože.
Nakonec jsem to udělala tak, že jsem šla směrem do své chatky, ale jakmile jsem se ztratila z dohledu učitelovy chatky, tak jsem změnila směr. Nejraději bych šla zpět do altánku. Snad najdu cestu, i když se stmívá.
Brodila jsem se mezi stromy a jinými chatkami, až jsem nakonec našla altánek. S úsměvem na tváři jsem vyrazila k němu. Bohužel, už byl obsazen. Když jsem došla k němu, tak jsem uviděla spícího Akashiho na lavičce, který nebyl z dálky vidět.
Co tu dělá?! To je můj altánek! Přemohla jsem svojí naštvanost a opatrně jsem chtěla zase zmizet pryč.
" Takže tady si se schovávala?" Ozvalo se.
" Nespíš?" Zaprskala jsem. " Jo, tady jsem usla."
" Nedivím se, je tu krásný klid, málem jsem také usnul." Zamumlal a posadil se.
" Aspoň vidíš, že jsem nelhala. Teď když dovolíš, tak odejdu." Otočila jsem se k odchodu.
" Opravdu se chceš vrátit do své chatky? Máš celkem dost zajímavé spolubydlící." Zastavila jsem se. Sviňák jeden, má pravdu. Ty slepice tam určitě čekají dychtivě na můj příchod a znova se na mě vrhnou.
" Nejspíš tvoje fanynky, asi by si je měl zkrotit jako tamtu." Obrátila jsem se na něj s kyselým výrazem na tváři. Znejistil, jelikož věděl, že narážím na Mei. Povzdechl si.
" Tohle snad vytahovat nemusíš." Zašeptal a promnul si prsty kořen nosu, jako kdyby to byla ta nejvyčerpávanější věc na světě.
" To by se Mei nelíbilo, kdyby teď viděla tvůj otrávený výraz, jakmile ji zmínim a to nezmiňuju to doznání ve vlaku. Měla jsem si pořídit zvukovou nahrávku." Ušklíbla jsem se. Teď mám navrch já.
" Vůbec netušíš o čem mluvíš." Zašeptal ztrápeně. Myslí si snad, že ho začnu litovat? Jak těžký on má život. V čem ale? V tom rozhodování jakou holku vzít do postele první? Nah.
" Ani popravdě nechci." Zamručela jsem a sedla si naproti němu v altánku. Měl pravdu, do chatek se ještě nemůžu vrátit. " Nekoukej tak na mě. Pokud si ty jepice nechceš zkrotit, tak pobývat s nimi v chatce víc než je nutné je obrovské utrpení a hlavně nemáš mě náhodou na starosti? Takže bych měla být s tebou, abys o mně věděl a nemohl mě z ničeho vinit." Obhájila jsem svoje rozhodnutí. Spokojeně jsem se uvelebila.
" Samozřejmě." Souhlasil s milým úsměvem, který jsem u něho dlouho nezažila. Když si to tak vezmu, tak je celkem příjemné být v jeho společnosti, pokud se chová takhle. Nemůžu říct, že teď je to "pravý" Akashi, ale spíš je tak nějak na půl, což je celkem vyhovující, aspoň pro teď.
" Co máš s rukou?" Shlédla jsem na zavázané zápěstí.
" Že by pan Absolutní měl sklerozu? To je od tvého železného stisku!" Strčila jsem mu před obličej mojí bolavou ručku a mávala mu před obličejem. V mžiku ji opatrně vzal do ruky a jemně přes ni přejel prsty. S lítostivým obličejem si ji prohlížel. Ani jsem si nevšimla a najednou se sklonil a políbil moje zápěstí. S červeným obličejem jsem vytrhla svojí ruku z jeho. Zaúpěla jsem bolestí, tenhle pohyb nebyl to nejlepší, co mě mohlo napadnout.
" Promiň, bolelo to?" Vůbec mu nedošlo proč jsem se mu vytrhla!
" O bolest tu nešlo!"
" V čem je tedy problém?" Natáhl se znova pro moji ruku a znova ji opatrně přiblížil k obličeje. S upřeným pohledem na mě se jemně otřel rty o moje zápěstí a znova a znova.
" Aka-"
" Seijuro - kun!" Zapištěl neznámý hlásek. Oba jsme se s cuknutím obrátili za zvukem hlasu. Tam stále rudá Mei se slzami v očích. No, to jsme tomu dali, pane Absolutní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 16. září 2017 v 17:42 | Reagovat

Jsem moc ráda, že píšeš dál a taky, že nechceš přestat. Byla by to rozhodně škoda ;)

2 Elly - chan Elly - chan | 16. září 2017 v 20:29 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem ráda, že ještě existují takový, kteří si stále rádi přečtou moje povídky :33

3 Evickar Evickar | 27. října 2017 v 3:00 | Reagovat

Paráda, moc si tvoje povídky užívám.Už jsou 3 ráno a nemůžu se odtrhnout :-D

4 Elly - chan Elly - chan | 27. října 2017 v 13:41 | Reagovat

[3]: Arigato! <3 Jsem moc ráda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama