Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Pouto III.

14. března 2016 v 17:39 | Elly - chan ^^ |  Na přání
Hellooooooooooo ~~ Věřili by jste tomu, že jsem přidala další povídku ?! Já ve skutečnosti vůbec... ._. Mno.. Tak si užijte povídku, hlavně Pariah <3
Btw: Ten obrázek je úplně ahhh ! Himura není můj oblíbenec, ale krasavec je , to se zapřít nedá :3

POUTO III.

Beznaděj

Docela mě zarazilo to , co řekla sestra. Nechtěla jsem, aby o mým hnusným a falešným životě věděl. Neříkám , že teď jsem nějaký anděl, ale změnila jsem se. Teď jsem jiná. Snažím se , abych byla lepší člověk, i když se mi po starým životě stýskalo, tak teď chci zkusit nový život, který by mi třeba vyhovoval víc.
Vrátila jsem se do třídy a sedla si na místo. Bála jsem se podívat na Tatsuyu a tak jsem celou dobu koukala na tabuli. Pochvíli mi to nedalo a tak jsem se poočku na něj podívala. Zjistila jsem, že se na mě asi celou dobu díval, ale jeho pohled byl něco neskutečného. Jeho oči byly chladné a bez emocí a jeho výraz byl mírně znechucený. Zarazila jsem se. Tohle nevypadá dobře... Hodina začala a já jsem to vydržela až do přestávky na oběd, kdy jsem už to nevydržela a vyrazila za Tatsuyou, který šel , jako vždy s Murasakibarou. Konečně jsem je dohnala.
" Ta- Tatsuyo ... Mohli bychom si promluvit?" Oba dva se zastavili.
" Není o čem..." Odsekl ledově a dál chtěl jít , ale já jsem ho chytila za rukáv a nenechala ho.
" Prosím..." Poprosila jsem smutně a snažila se , aby mi dal aspoň chvíli. Povzdechl si a ukázal na Murasakibaru ať jde klidně bez něj.
" Tak co mi chceš ?!" Zeptal se , když odešel.
" Chtěla bych ti říct , že to co říkala sestra je pravda.." Nechápavě na koukal.
" Tak co mi potom chceš , když to ani nepopíráš?"
" Nech mě domluvit. Chtěla jsem ti říct , že jsem byla hodně špatná. Dělala problémy, pila a různé vylomeniny , ale teď je to jiné ! Chci se změnit! A měním se!" Pořád na mě koukal jak na odpad. Asi to nebylo zrovna nejlepší.
" Je mi jedno , jak ses chovala. Chyby dělá každý, ale to že ses o mě vsadila byla ta největší podpásova na světě !" Vpálil mi do obličeje a já jsem sebou cukla.
" Tohle ti Hikaru řekla?!?!?!?! Ona se vsadila se mnou !!" Zakřičela jsem na svojí objahobu.
" Samozřejmě , ale Hikaru se aspoň přiznala !!!" Zuřil. Nikdy jsem ho takhle neviděla." Teď odejdi. Už si nemáme , co říct." Utl to a odešel. Já tam stála , jak kůl v plotě a nebyla schopná ničeho. Tohle všechno.. kvůli Hikaru ?! Ona tohle vymyslela, pak vykydala všechnu špínu na mě , ale ona za to nakonec nemůže , protože to práskla? Proč ?! Proč vždycky ona ?! Proč ?! Slzy mi začaly stékat po lících. Rychle jsem je utřela a vyrazila na intr ,kde jsem se zamkla v koupelně a dál brečela ve sprše. Vzlyky se odrážely od stěn koupelny , ale nevadilo mi to, ať to lidé slyší. Stejně už Hikaru nejspíš všude řekla , jaká jsem a co jsem provedla Tatsuyovi, ani bych se nedivila , kdyby to řekla. Bylo mi to jedno. Jediné , co jsem chtěla, abych mohla vypadnout z téhle školy a vrátit se konečně domu a aby jsem nikdy nepotkala Tatsuyu a nikdy se nestalo tohle. Vlastně , to s Tatsuyou byla lež, ale rozhodně bych ho nechtěla potkat za těhlech okolnostech a kdybych věděla, co se stane , tak se s ním radši ani neseznámím. Bylo by to tak lepší. Vlastně jediné , co by stačilo , byla abych šla na jinou školu než sestra a tam potakala Tatsuyu. Bez sestry bych nebala v téhle situaci a možná bych měla větší šanci být s Tatsuyou... Počkat.. Nechtěla jsem s ní být náhodou jen kvůli hecu od sestry ?! Tak proč pořád po něm toužím a proč ho nemůžu vyhnat z mysli ? Proč na něj nemůžu přestat myslet a proč se tak snažím vylepšit tuhle situaci aspoň k tomu , aby se se mnou Tatsuya bavil ?! Znamená to snad , že jsem se do něj zamilovala?! To snad není možné ... Jak bych se mohla zamilovat, tak rychle?! Je to vůbec můj typ ?! Opravdu jsem se zamilovala?! Začala mě bolet hlava... Co budu dělat ?! Proboha! Vešla jsem do pokoje a rychle mazala do třídy. Doběhla jsem pár minut po zvonění, ale učitel tam stejně nebyl. Sedla jsem si a všimla si , že na mě Murasakibara kouká. O co mu jde? Na líný a flegmatický typ , jako je Murasakibara, tak na mě koukal celkem zaujatě.
Neřešila jsem to a začala sledovat hodinu, ale jeho pohled jsem na sobě cítila pořád. Jako kdyby mě s ním chtěl propálit. Začalo mi cukat obočí. Jeho pohled byl otravný a dokázal mě vytočit. Prudce jsem se na něj otočila, ani neskrýval to , že se na mě pořád dívá.
" O co ti jde?" Zašeptala jsem. Zvedl obočí a napřímil se. Divila jsem se , že se do lavice vůbec vejde. Byl obrovský.
" Hatsu - chin miluje Muro - china." Řekl nahlas přes celou třídu. Všichni utichli a podívali se na mě a na Murasakibaru. Dokonce i učitel přestal mluvit a s nechápavým výrazem se na nás koukal. Když mi došlo , co právě ten nadutý , přerostlý blbec řekl, tak jsem zrudla.
" Murasakibaro!" Zavrčela jsem výhružně.
" Nepopíráš to Hatsu - chin?" Zeptal se zase bez jakéhokoli zájmu.
" Já.." Zasekla jsem se. Co mám říct?! Podívala jsem se za Murasakibaru, kde seděl Tatsuya a všimla si jeho docela zaujatého pohledu, kterým se na mě koukal. Ztuhla jsem. Co budu dělat?!
Naneštěstí zazvonilo. Třídě chvíli trvalo než se obrátili a vrátili se ke své předchozí činnosti. I učitel vypadal zvláštně.
Zabodávala jsem svůj pohled do lavice a snažila se tuhle situaci nějak přežít. Zatracenej Murasakibara ! Já ho zabiju, ale nejhorší je , že jsem to prakticky ani nijak neobhájila.
" Fumiko." Ozvalo se a já sebou trhla. Tatsuya stál nade mnou a koukal se na mě.
" Tatsuya.." Zašeptala jsem vyklepaně. " Co-co potřebuješ?" Snažila jsem se o úsměv , ale moc mi to nešlo.
" Můžeme jít na chvíli ven?" Zeptal se mě a já jen přikývla. Jako robot jsem ho následovala a všímala si pohledů všech ve třídě i Murasakibary.
Moje nohy byly, jako ze dřeva , ani pořádně v koleni jsem je ohnout nemohla. Moje nervozita byla na 100% a já se bála , že každou chvíli sebou seknu.
Dostali jsme se ven před školu , kde jsme pokračovali až do parčíku, kde si sednul na lavičku a zavřel oči. Zůstala jsem tam stát jak opařená a třásla jsem se.
Po dlouhé chvíli otevřel oči a podíval se na mě.
" Fumiko? Jsi v pořádku?!" Vyjekl , když si všimnul , že jsem bledá, jako stěna.
" Jasně.. Jsem v pořádku..." Tímhle jsem přesvědčovala i sebe. Padla jsem vedle něj na lavičku a snažila se dýchat nějak normálně. Tatsuya se na mě koukal dost znepokojeným pohledem, ale pak vrátil svojí ledovou masku.
" To co říkal Atsushi... Je to pravda?" Mlčela jsem. Nevěděla jsem , co bych tak mohla říct. Hlavně jsem se bála, že když otevřu pusu , tak se nejspíš pozvracím, protože mi nebylo zrovna hej...
" Hej.. Posloucháš mě Fumiko?!" Docela silně se mnou zatřásl, takže moje situace se ještě zhoršila.
" Já-já poslouchám." Pak už jsem o sobě nevěděla. Zatmělo se mi před očima a já cítila, jak se mé tělo stalo pírko a já padala.
*************************************************************************************************
Probrala jsem se v ošetřovně na tvrdém lůžku. Bolelo mě celé tělo a hlavně hlava. Zvedla jsem ruku a nahmatal pár stehů. Zatmělo se mi před očima a měla jsem chuť zvracet. Nesnáším krev ani nic jiného.
" Už se probrala." Ozvalo se a dovnitř nakoukla sestra a pak Tatsuya.
" Fumiko!" Zakřičela a skočila ke mně. Chytla mě za ruku a začala ji mačkat , jako o život.
" U mačkáš mi ruku!" Zanadávala jsem a ona ji hned pustila.
" Slečno ? Mohla by jste se mnou jít a vyřešit pár papírů? Jen standartní postup." Sestra se zvedla a v mžiku byla pryč. Zůstala jsem sama s Tatsuyou.
" Co se stalo?" Zeptala jsem se slabě.
" Omdlela si a pádem sis poranila hlavu." Byl celý bledý. Zasmála jsem se." Čemu se směješ?"
" Teď si potřebuješ sednout ty. Jinak to s tebou sekne." Trochu se pousmál a sednul si.
" Vyděsila jsi mě." Zašeptal potichu.
" Opravdu? I po tom všem , co se stalo? Myslela jsem, že jsem u tebe skončila." Snažila jsem to brát v klidu, ale cítila jsem , jak mě slzy pálý v očích. Povzdechl si.
" Trochu jsem to přehnal..." Trochu?! Já tady kvůli němu trpím, omdlívám a on až teď něco řekne! Nafoukla jsem tvářičky , jak malé dítě.
" Netvař se tak, to ti nesluší..." Vzal mě za tvář a začal za ní tahat.
" Au ! To bolí ty blbežku !" Ohnala jsem se po něm rukou, ale hbitě uskočil a chytil mojí ruku do své.
" Můžeme se vrátit k tématu v tom parku?" Pozvedl obočí a čekal na mojí odpověď.
" Dobře." Odpověděla jsem, ale nebyla jsem si jistá, co bych mu mohla asi tak říct.
" Miluješ mě ?" Zeptal se mě a dál svíral mojí ruku a díval se mi do očí, až jsem měla pocit , že mě propaluje pohledem.
" An-ano." Polkla jsem a on se ke mně nahnul. Naše rty byly od sebe malej kousek.
*****************************************************************************************************************************
Cukla jsem sebou a spadla z postele. Zjistila jsem, že jsem ve svým pokoji na intru.Zmateně jsem se posadila a uvědomila si , že sestra je v pokoji a kouká se na mě , jak na blázna, co utekl z ústavu.
" Co se stalo? Co se děje?" Ptala jsem se zmateně.
" Co by se stalo ? Omdlela si v parku a Tatsuya tě přinesl sem."
" CO?! Takže jsem nebyla v ošetřovně ?!"
" Ne , jen si omdlela, to není konec světa."
" Takže tady Tatsuya nebyl ?!" Zakřičela jsem.
" Jen tě přinesl..Pak jsem mu řekla, že může jít." Zůstala jsem sedět, jako kámen. Takže to předtím byl jen obyčejný sen?! Nic z toho se nestalo ?!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 14. března 2016 v 19:06 | Reagovat

Ten obrázek je tááák sexy <3 kurna... naprosto perfektní... mám z toho totálně zvrhlé myšlenky :-D
Mimochodem povídka se ubírá zajímavým směrem... vlastně mě chvílemi napadalo, že hrdinka nakonec vubec nemusí skončit s Tatsuyou :D Zkrátka čekám teď cokoliv :-) Ale je mi líto hrdinky, že to nebylo real... taky bych o tu pusu stála hihi...

2 Pariah Pariah | Web | 14. března 2016 v 19:08 | Reagovat

Jo a co se týká Murasakibary... asi bych ho zabila :D no tohle se dělá? :D To by mi musel minimálně na omluvu přinést čokoládu :D No možná by to ocenila i hrdinka ;)

3 Elly - chan Elly - chan | 15. března 2016 v 19:27 | Reagovat

[2]: Arigato !! Atsushi umí být pěkně zákeřný * culí se jak debil* Jsem ráda, že se ti povídka líbila :))

4 Pariah Pariah | Web | 15. března 2016 v 19:42 | Reagovat

[3]: to rozhodně hlavně když hrál proti Kyoshimu... cekala jsme že se rozbrečí... :) no ovládl se :-)

5 X <3 X X <3 X | E-mail | 21. března 2016 v 23:35 | Reagovat

Tak tohle bylo krutý. Hodně krutý. Já už si libovala, že máme vystaráno a že už e takříkajíc ruka v rukávě a on to byl sen ._. XD koukej brzo dodat další dílek, cůůkříku XD

6 Elly - chan Elly - chan | 24. března 2016 v 20:13 | Reagovat

[5]: Oi, to víš no .. Krutost je můj smysl života *100% sadistka* xD Neboj, neboj, máš se ještě na co těšit !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama