Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Pouto II.

5. února 2016 v 21:47 | Elly - chan ^^ |  Na přání

Ukamenujte mě.. Zabte mě... Protože já si to zasloužím! Tahle povídka je fujky *plesk* a krátká * plesk*... Snažila jsem přimět můj mozek pracovat , ale nějak mi to nejde, asi kvůli tomu , že máme prázdniny, které se blíží ke konci a já začínám ztrácet svojí šťávu! Gomene Pariah! Příště to napravím ! Snad se aspoň tahle trošička bude líbit...

POUTO II.

VÁLKA ZAČALA

Odkráčela jsem s vítězným úsměvem na tváři zpět do třídy.
Nikdy jsem nebyla zvyklá prohrávat... Od malička jsem byla soutěživá a rozhodně jsem nechtěla prohrát se sestrou...
Sedla jsem si do lavice a usmívala se , jak šílenec.
" Co se stalo ? Proč se tolik usmíváš ?!" Zeptal se mě Murasakibara , který zrovna přišel.
" Nic.. Nic .. Mám šťastný den.." Usmála jsem se na něj. On mi věnoval jeho běžný pohled a odešel za Himurou.
Ale bohužel.. Celý den nebyl až tak super... Byl to můj první školní den a zjistila jsem, že škola na kterou jsem chodila byla o proti tomuhle procházka růžovou zahradou..
Učivo bylo něco hroznýho.. Co se to tu krucinál učí ?! Co to je ?! Padla jsem hlavou na stůl.
" Já chci domů..." Zakňučela jsem.
" Není třeba být tak smutná, říkal jsem ti , že ti pomůžu , pokud budeš chtít.." Zvedla jsem hlavu a uviděla smějící se ho Himuru. Moje srdce začalo zplašeně bít a cítila jsem , jak moje nohy se stávají nepoužitelný k chůzi.
" Uhm.. Do-dobře." Dobrá zpráva bylo to, že jsem aspoň dokázala trochu mluvit.
" Máš teďka čas ? Můžeme jít ke mně a já ti to vysvětlím.." Co ?! Jít k němu ?!
" Má-mám čas , takže kli-klidně." Snažila jsem se usmát a nevypadat u toho , jak naprostý idiot.. I když jím už jsem... Víc by to asi nešlo.. Oba dva jsme teda spolu šli ze školy až na kolej k němu do pokoje... Každý se za námi otáčel a šuškal si..
Zkus tohle překonat sestři !!! V nitru jsem se radovala , vyhrála jsem druhé kolo !!
Procházeli jsme chodbou do klučičího intru. Zrovna jsme potkali mojí sestru, která šla se svojí kamarádkou.. Jakmile si mě všimla , tak se zarazila a zírala na nás. Himuro se na ní usmál a já taky, ale narozdíl od Himura falešně. 100% jsem vyhrála druhé kolo !
Konečně jsme dorazili do jeho pokoje, na kluka byl hodně čistotný, ještě víc než já, ale na mou sestru to samozřejmě nemělo.
" Máš to tady krásný a na kluka hodně čistý." Po dlouhé době jsem promluvila.
" Hahah, to máš pravdu.. Někdy si říkam, že jsem spíš holka, když srovnám můj pokoj s Atsushim." Jeho smích byl tak krásný a čistý...
" Co by jsi potřebovala vysvětlit? " A začalo mi doučování...
Himuro mi vysvětloval snad všechno, ale já jsem nedávala skoro pozor, i kdy jsem se snažila.. Himuro seděl blízko mě a každou chvíli jsme se nějaký dotkli. Byla jsem v sedmém nebi, ale vůbec jsem přitom neposlouchala, co říkal.
Ach.. Himuro tak krásně voní..
" Doufám,že jsem vysvětlil všechno.. Nechci tě vyhánět, ale zachvili jdu na trénink."
" Oh, jasně.. Moc ti děkuji."
" Za málo.." Rozloučili jsme se a každý se vydal jinam.
Do svého pokoje jsem doslova poskakovala. Vešla jsem dovnitř a okamžitě jsem byla zpražena sestřiným pohledem.
" Co se tak tváříš?" Zavrčela jsem.
" Co si dělala u Tatsuyi ?!" Vyprskla. Tvářila se , jako bych někoho zabila.
" Nic.."
" Tohle je nefér ! Tohle neplatí !" Křičela, jak šílená.
" Klídek. Nemusíš tolik žárlit, i když... Jo, klidně si žárli stejně ti to nepomůže.." Vysmála jsem se jí. Zrudla vzteky, byla úplně vytočená. Chvíli jsem čekala , že na mě bude řvát a nebo se dokonce na mě vrhne, ale ona se uklidnila a v mžiku zmizela z pokoje. Nepochopila jsem její chování, ale to i její existenci.
Lehla jsem unaveně do postele a začala se usmívat, jak idiot, když jsem pomyslela na dnešek....
***************************************************************************************************************
Vzbudila jsem se okolo 8 večer. Sestra stále nebyla zpátky a já jsem se začala nudit. Po několika minutovém převalování po posteli jsem se rozhodla vyrazit ven, abych pravdu řekla, tak se mi stýská i po mojí bejvalý ředitelce školy. Popravdě...tohle opravdu snobská škola , kde je každý permanentně panic/panna a nuda je tu pořád. Co bych dala za to , abych teď mohla být venku se svojí partou...
Procházela jsem okolo tělocvičny a mířila rovnou k bráně, když jsem najednou uslyšela dost přísný ženský hlas, který mi připomněl ředitelku z minulé školy. Moje zvědavost mě dohnala až ke dveřím do tělocvičny, které jsem pootevřela a nakoukla dovnitř.
Byl tam basketbalový klub, hned jsem uviděla Murasakibaru a Himuru.. To mám ale štěstí.
" Pánové!" Zakřičel někdo až jsem málem strachy vykřikla. Tenhle hlas patřil docela menší ženě, která k nim stála čelem. To bude trenérka? Žena a trenérka pro mužský klub? To není moc častý.
Mohlo jí být tak okolo 30 let, černé delší vlasy měla až do půli zad a na sobě měla černý kostímek, opírala se o deštník nebo nějakou podivnou hůl a jakmile někdo narušil její proslov, tak od ní schytal pěknou pecku tou tyčí.
" Tak dobrou noc!" Zakřičela a já radši zmizela než aby si o mně říkali , že jsem stalker.
Vypadla jsem z okolí školy a mířila do města, ale dneska jsem neměla chuť na nějaký povyražení s alkoholem a tak jsem jen bezcílně potulovala po městě.
" Copak tady tak pozdě děláš ?" Ozvalo se od obchodu , který jsem minula.
" Himuro! Ehm.. Jen se procházím." Nečekala jsem , že bych ho tu mohla potkat.
" Můžu ti dělat společnost ?" Trošku mě zarazila tahle otázka , ale přikývla jsem a tak jsme oba vyrazili do města a společně putovali bezcílně.
" Líbí se ti tady?" Jeho otázka protrhla ticho mezi námi.
" Upřímně ani moc ne..." Zašeptala jsem. Zasmál se.
" Ani mě se tu moc nelíbí, ale je to důležité pro mojí budoucnost." Přiznal s úsměvem.
" Opravdu? Ale nedivím se ... V Americe musí být líp."
" Ano, to je... Ale to není všechno , tady mi prostě chybí svoboda..." Povzdechl si smutně , ale pak se zase usmál svým běžným úsměvem, který mi vždy bral dech.
" Vycházíš dobře se svojí sestrou ?"
" Ne." Znova se zasmál.
" Myslel jsem si to, ale rivalství mezi sourozenci je úplně normální a ještě mezi stejným pohlavím."
" Říkáš to , jako by to bylo z vlastní zkušenosti."
" Nemám sourozence, ale někoho tolik blízkého... Náš vztah je momentálně podobný , jako tvůj a Hikaru." Zašeptal trošku smutně a jeho oči se ponořily někam do minulosti, ale pak se vrátil do normálu.
" Tvoje matka je zdravotní sestra , že ?"
" Jo, zachraňuje životy !" I když jsem s mámou neměla v poslední době ten nejlepší vztah, tak i přesto jsem na ní byla hrdá za to kým je.
" To je ohromný! A co dělá tvůj otec? Od Hikaru jsem o tvým otci nikdy neslyšel."
" Můj otec před 3 roky umřel.. "
" To je mi líto..Jak se to stalo?" Jeho lítost byla upřímná...
" Autonehoda.."
" Chápu proč o tom Hikaru nemluví, muselo to být moc bolestné.."
" Moje sestra o tom nemluví, protože by musela zmínit mě." Zašeptala jsem trochu trpce.
" Co tím myslíš?" Nadechla jsem se.
" V tom autě jsem byla s otcem, ale já jsem přežila. Moje sestra je z nějakého důvodu na mě kvůli tomu naštvaná, jako bych za to mohla..." Přiznala jsem a pak si všimla , že Himuro zastavil.
" To je hrozný ! Tohle by Hikaru dělat neměla, nebyla to tvoje vina!" Obhajoval mě...
" To nevadí.." Usmála jsem se na něj. " Stejně to tu bude navždy, jako památka." Nechápavě se na mě podíval a já vyhrnula rukáv a ukázala jizvu, která se táhla od kloubu na zápěsí až po loketní jamku.
" Tohle máš od tý nehody?" Překročil vzdálenost mezi námi a chytl mojí ruku. Polštářky prstů přejel po jizvě a já se lehce zachvěla. " Bolí to?"
" Ne , lechtá to." Zasmála jsem se a on mě nečekaně objal.
" Neboj se , budu tady s tebou Fumiko.." Zašeptal a já se málem roztavila. Řekl mi mým jménem a ke všemu takovou větu k tomu. Okamžitě jsem zrudla, ale opětovala jsem mu objetí.
" Děkuju...Moc si toho vážím Tatsuyo."
******************************************************************************************************************
Jestli jsem předtím poskakovala do pokoje , tak teď jsem se vznášela. Vtrhla jsem do pokoje a usmála se na svojí sestru která právě vyšla ze sprchy.
" Co je?!" Zavrčela a já si vzpomenula znova na náš nedávný rozhovor.
" Nic.. Takový krásný den a ty se mračíš.." Zašvitořila jsem.
" Ty jsi zase byla s Tatsuyou?!" Hned jí to došlo.
" Hmm.. Byla jsem se Tatsuyou.." Okamžitě se zarazila , když uslyšela , jak jsem oslovila Tatsuyu.
" Co se mezi vámi stalo?! " Útočila na mě otázkami , jako kobra.
" To je tajemství sestřičko..Nebuď zvědavá ! Budeš brzo stará!" Zbledla,když si představila , co jsme asi tak mohli dělat..
************************************************************************************************************
Do třídy jsem přišla znova brzy , ale okamžitě ve dveřích jsem se srazila se sestrou.
"Ty mrcho!" Zakřičela." Jak se opovažuješ nakecat tohle Tatsuyovi?!" Okamžitě mi došlo , co tím myslí.
" A není to pravda?!" Zavrčela jsem na zpátek a moje nálada byla pryč.
" Ts... Počkej až se doví o tvé krásné a bujné minulosti Fumiko... Jak se mu potom budeš líbit?!" Tohle byla podpásovka...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 6. února 2016 v 11:10 | Reagovat

hm... dost zajímavý a krátké mi to nepřijde... to s tím časem chápu, taky ted nejak nestíhám... jen...ted se nemuzu dockat co jí sestra provede a co všechno Tatsuyovi poví :)
už aby tu bylo pokračko :)

2 Elly - chan Elly - chan | 7. února 2016 v 12:00 | Reagovat

[1]: Arigato :3

3 X <3 X X <3 X | E-mail | 22. února 2016 v 19:01 | Reagovat

waau jsem dost zvědavá na další vývin příběhu O.o doufám, že Tatsuya se nezachová jako debil a nebude se tam někde muchlat se sestři, by mě piclo O.O :D

4 Elly - chan Elly - chan | 23. února 2016 v 17:07 | Reagovat

[3]: To ne ! TT.TT To by mě zabilo taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama