Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Pouto I.

17. ledna 2016 v 15:49 | Elly - chan ^^ |  Na přání
Tahle povídka vznikla pro Pariah :) Nejspíš se z ní stane kapitolovka xD Něco menšího sem napíšu o týhle povídce.
Je to na pár Himura Tatsuya x OCC :) Takže Knb( Kuroko no basket).
Hatsu Fumiko - Hlavní hrdinka
16 letá dívka, více problematická, nevadí ji alkohol a má s ním trošku problémy, má ráda risk a zakázané věci, dělá karate, box, hraje počítačové hry a hraje fotbal. Je neopatrná a nehledí na své následky svého chování. Před klukama je stydlivá. Žije se svojí matkou a sestrou,která je zároveň její rivalka. Její matka je zdravotní sestra v Tokyjské nemocnici. Jejich otec před 3 lety umřel. Fumiko žije na začátku v Tokyu, pak se její pobyt změní, ale to uvidíte sami v povídce :)) 1 ročník.
Vzhled: 174cm , hubená, dlouhé tmavě rudé vlasy, zelené očka, jizva na ruce po autonehodě , co se stala s jejím otcem. Ona přežila. Z části si to vyčítá.
Hatsu Hikary- Sestra hrdinky
17 let, chodí do Yosenu , je tam na intru. Je úplně odlišná od své sestry. Narozdíl od ní je hodně "holčičí". Žádné sporty nedělá, je velice chytrá a dodržuje pravidla, nikdy narozdíl od sestry neměla alkohol. Hraje na housle, klavír, ráda čte a maluje, je ve sboru. 2 ročník.
Vzhled: 160 cm, hubená, krátké blond vlasy, pihy, hnědé oči a brýle.
Himuro Tatsuya - Hlavní hrdina
Tatsuya chodí na Yosen, jeho kamarád je Murasakabira Atsushi, Himuro je milý, laskavý, společenský a má bojového ducha, dokáže být ale taky mazaný, manipulativní. Je velmi oblíbený u dívek . Je chytrý a pochází z Ameriky. Hraje basket. 17 let. V prvním ročníku.
Vzhled : 183 cm, 70 kg , černý vlasy a šedozelené oči, pod okem má pihu.
Murasakibara Atsushi - kamarád Tatsuyi
Též chodí na Yosen, hraje basket. Oba dva s Tatsuyou jsou taky na intru. Dříve chodil do školy a do basketbalového klubu do Teika. Je mírně sadistický a dětinský, líný a hodně jí, nejraději má sladký. Je znuděný.
Vzhled : 208 cm, 99 kg, až po ramena fialové vlasy a stejně barevné oči.


POUTO I.

Nová škola, nový život.

Himuro Tatsuya x Hatsu Fumiko

Probrala jsem se v neznámém pokoji. Třeštila mě hlava z předchozí noci,když jsem s kamarádkou slavila její narozeniny. Trošku jsme to s pitím přehnaly , jako vždy. Podle toho, kde teď jsem, tak to vypadá, že jsme šli k některýmu z kluků do jeho domu. Ležela jsem v posteli a vedle kluka , který byl nahý. Dobře jsem věděla , co se včera stalo, protože jsem byla taky nahá. Moje kamarádka v tomhle pokoji nebyla. Hádám, že je s jiným klukem. Zrudla jsem... Když mám alkohol v krvi , tak není těžké s kluky vyjít, ale jakmile ho nemám.. Nepromluvím s nima ani slovo.Sebrala jsem svoje věci a oblíkla se, vyšla jsem z pokoje a hledala svojí kamarádku, která ležela na gauči. Nechtěla jsem jí budit, ale chtěla jsem , co nejdříve domu pro prášek na hlavu. Koukla jsem se na mobil. Sakra! Mám dvě hodiny zpoždění ve škole, to budou zase kecy!! Okamžitě jsem vyrazila. Už teď mám na háku školu a ředitelka má na mě spadeno! Pochvíli mě, ale touha do školy opustila a já se cestou do školy loudala... Nechtěla jsem do školy a ani domu. Máma má dneska volno, to budou kecy : Kde si byla celou noc ?! Bla, bla...
Konečně jsem došla do naší školy, byla hodina a já se táhla do třídy.
" Hatsu.." Ozvalo se za mnou a já se s protivným obličejem otočila na naší ředitelku.
" Ano paní ?" Usmála jsem se jedovatě.
" Mohla by jsi se mno do mojí kanceláře ?" Zeptala se výhružně a já jen přikývla a šla jsem za ní. Její kancelář je staromodní a smrdí to tam jak v muzeu. To se pro ní hodí, je to stará panna.
" Co potřebujete?" Zeptala jsem se narovinu. Chtěla jsem to mít za sebou.
" Tvoje neustálí pozdní chození se mi nelíbí a to do té míry, že tě vyhazuju z téhle školy." Řekla přísně a na tváři se jí objevil vítězný úškleb, byla ráda , že se mě zbavila.
" Fajn, aspoň nemusím být v téhle smradlavé škole.." Bylo mi to jedno. Konečně mám od tohohle pokoj. Okamžitě se naštvala, když tohle slyšela.
" Vypadni!"
" S radostí!" Podala mi papír na kterém to bylo napsané a já vypadla z téhlé díry. Konečně! Volnost!
Došla jsem domu, myslela jsem , že máma bude v práci, ale čekalo mě nemilé překvapení.
" Fumiko!" Zařvala když jsem přišla domu.
" Ahoj mami, víš , co se dneska stalo ? hahah." Bylo mi jasný, že ta rašple mámě volala , aby jí řekla tuhle fajn novinku... A mámin obličej jasně říkal, že to ví.
" Fumiko nechceš mi to vysvětlit?" Zahřměla...
" Ta ředitelka je slepice !! Nemůžu za to ! Zasedla si na mě!" Obhajovala jsem se.
" Tohle je tvoje výmluva na všechno !!! Nic nechceš dělat ! Vůbec nic nedodržuješ! Kde jsi byla celý večer ?! Zase jsi pila s těmi svými "kamarády" ?! Už toho mám dost Fumiko !! Rozhodla jsem se! Přihlásila jsem tě na školu do Yosenu ! Tam budeš i na intru , aby na tebe tvá sestra měla dohled! A žádné výmluvy !! I tvoje kroužky jsem ti tam přihlásila! Zítra jedeš!" Zavrčela výhružně.
"V žádným případě!! Tady mám kamarády! A já nepojedu za Hikaru !" Zařvala jsem.
" Kdyby jsi aspoň byla jen z části, jako Hikura!" Jasně, zase moje sestra! To je hvězda...
" Jasný , musím být , jako moje dokonale povedená sestřička! Tvůj miláček, já jsem to nepovedené děcko! Kdybych tak umřela v autě , jako táta, tak bych měla pokoj !" Máma zbledla a do očí se jí nahrnuly slzy.. Přehnala jsem to, ale nestačila jsem si to uvědomit.
" A dost Fumiko, zítra odjíždíš a tečka." Potlačila vzlyk. " Zbal se." Otočila se a odešla. Sakra! Tohle jsem opravdu přehnala. Přiznala jsem pořážku a šla se zbalit.
******************************************************************************************
Ráno jsem nastoupila na vlak a rozloučila se s mámou. Nechtěla jsem pryč a vůbec ne za tou blonďatou kravkou. Moje kamarádky byly smutný, když jsem jim řekla,že odjíždím. Mám tady spoustu kamarádů, ale tam znám jenom Hikaru a tu bych radši neznala. Poslední , co jsem udělala než jsem odjela, tak jsem šla na tátův hrob. Jsou to tři roky. S mojí sestrou jsem nikdy neměla dobrý vztah, ale od té doby , co umřel táta , když mě vezl , tak mě moje sestra nenávidí, asi si myslí, že za to můžu..
Takže z Tokya jsem jela do Akity. Tam je prej zima. Skvělé.
Za necelé 3 hodiny jsem dojela do Akity. Byla tam opravdu zima. Vystoupila jsem z vlaku a já uviděla svojí "milovanou" sestřičku , jak tam na mě čeká s dost nepříjemným ksichtem.
" Ahoj ty moje růžová květino !!" Zasmála jsem se falešně. Moje sestra má nejraději růžovou, proto přezdívka.
" Fumiko." Stručný pozdrav ve kterém bylo tolik hněvu.
Víc jsme si nic neřekly a nakonec jsme se vydaly do školy. Seznámila mě s ředitelem, který mi dal uniformu a taky mě sestra provedla všude po škole, pak i intr mi ukázala. Zjistila jsem , že matka zařídila, aby jsme v pokoji byly spolu. Jak milé, my se zabijem. Když jsem dorazila do našeho pokoje,byl jak růžová pohroma. Znechutilo mě to až se mi obrátil žaludek. Bylo to tu moc holčičí.
Hned , jak sestra bude pryč, tak to tady musím změnit. Aspoň svojí půlku. Sestra mi dala další informace o škole a o mých kroužkách.
Pak zmizela zpátky do školy. Měla jsem chuť to tady zčernit, ale měla jsem tak málo energie, že jsem se stačila obléct do uniformy a šla do školy. Mám jít prý do jedné hodiny se aspoň představit. Podle prvního dojmu na tuhle školu : Snobská. Akorát pro sestru.
Moje třída je v 1-C ve třetím patře. Zaklepala jsem a vešla jsem dovnitř. Všichni utichli , ale nakonec se učitel zmátořil a představil mě.
" Děcka, tohle je naše nová studentka z Tokya. Hatsu Fumiko." Ukázal na mě.
" Ahoj." Mrkla jsem na ně šibalsky. Všichni na mě koukali , jak na nějakou blbku. Asi se tu zdraví : Zdravím spolužáku. Jak z jiného století.
" Nechceš nám něco říct o sobě Hatsu?"
" Jsem Hatsu Fumiko z Tokya, víc vědět nepotřebujete." Utřela jsem je.
Pak jsem se posadila do zadu. Rozhlížela jsrm se po třídě, byla jako naše v Tokyu. Všichni ke mně byli otočení zády a dávali pozor na to , co říká učitel, jak vzorní žačci!
Zazvonilo a ke mně se nahrnulo pár holek , které se začaly představovat. Polovinu z nich jsem zapomněla , pak mi říkaly jména kluků , které jsem taky vypustila.
" Hatsu , ty jsi mladší sestra Hikaru - chan?" Zeptala se jedna holka s copánky.
" Bohužel." Zavrčela jsem.
" Ty se máš !Hikaru - chan je úžasná!" Takže fanynka mé blbé sestry? Skvělý , další blbka do klubu. Ignorovala jsem jí a rozhlížela se po jiných tvářích. Wau! Tohle je největší člověk , kterěho jsem kdy viděla! Můj pohled zůstal na obrovi , který se cpal brambůrky. Viděla jsem , že jede už 3 pytlík. Ten má apetit...Měl fialkové vlasy , které měl až po ramena a stejně barevné oči s unaveným výrazem, i když jedl tak moc , tak byl hubený se spoustu svaly , které byly vidět přes oblečení. U něj na stole seděl druhej kluk. Taky vyšší a hubenej. Černé vlasy mu zakrývaly levé oko a pod jeho pravým byla piha. V obličeji byl moc pohledný a taky měl dobré tělo. Kam se hrabou kluci od nás.. Všiml si mého pohledu a věnoval mi hřejivý úsměv. Okamžitě jsem zrudla a musela se otočit.
" Jé ! Himura - kun se na tebe usmál."
" Himura?"
" Himura Tatsuya. On je z Ameriky ! Přijel tenhle rok! A taky chodí do basketbalového klubu! Spolu s Murasakibarou, to je ten velký kluk vedle něj." Objasnila jedna holčina s drdolem na hlavě u které jsem taky zapomněla jméno.
Poočku jsem pokukovala po klukovi jménem Himura. Seděl na lavici toho obra a nevěnoval nikomu pozornost.
Zvedla jsem se a zmizela na intr.
Padla jsem do postele a prohlížela si svůj rozvrh, který byl plný.. V úterý box, karate ve čtvrtek a fotbal v pátek. Nemluvě o škole, která má taky dost hodin. Tolik se mi stýská po domově. Schválně jestli tady mají i nějaké obchody , kde mi prodaj pití. Vyběhla jsem z intru a šla se podívat po nějakém obchodě. Vyšla jsem ze školního dvora do města. Akita byla vesnice oproti Tokyu. Nic zajímavého. Vesnička pro snoby. Našla jsem první obchod s dobrým pitím, kde obsluhovala holka stejného věku , jako já. Vzala jsem si tři piva a šla k pultu. Koukla se na mě divně a pak řekla.
" Jsi tu nová , co?"
" Je to tak vidět?"
" Nikdo z těch hodných dětiček si nekoupí nic takového, ani učitelé ne." Objasnila to a nechala mi tři piva bez problému.
" Hlavně ať tě s tím nikdo nechytne, jinak se na tebe budou koukat , jak na ufo." Zasmála se, byla jsem ráda, že je tady někdo normální.
Vzala jsem si pití a šla jsem se toulat po městě a někde si to v klidu vypít. Sedla jsem si na jednu lavičku u jednoho "lesíka". Nikdo tu nebyl a byla tu celkem zima, ale to mi vyhovovalo. Sjela jsem telefon a odpověděla na zprávy. Domu pojedu až o prázky a máma sem přijede o víkendu , aby nám sem dala oblečení. Takže do prázdnin si nezahraju counter strike, ani dotu nebo league of legends... Zaúpěla jsem a dala si velký lok jednoho piva.
Už jsem do sebe klopila druhý , když jsem uslyšela blížící se kroky a hlasy.
" Muro - chine , nechoďme dneska na trénink!" Zaúpěl někdo s mužným hlasem, ale podal to jako 5leté dítě.
" Atsushi, trenérka se bude zlobit." Napomenul ho druhej mužskej hlas, který byl jemný s přízvukem. Zachvíli se ke mně přibližovali, byl to Murasakibara a Himuro. Okamžitě jsem zrudla na stejnou barvu, jako moje vlasy.
" Ah.. Ty jsi ta nová studentka z Tokya , že ? Hastu - san." Promluvil na mě Himuro, když došel s Murasakibarou ke mně.
" Uh..jo.." Zašeptala jsem celá rudá, potřebuju víc piva na normální konverzaci s klukem ( Jak z teorie velkého třesku xD).
" Fuj , co to piješ Hatsu- chin?" Hatsu- chin? Co to je za přezdívku?
" Pivo.." Oba dva se na mě koukli , jak na ufona. Přesně, jak říkala ta žena.
" To už jsi plnoletá ?" Zeptal se mě Murasakibara , kterýho to vzrušení přešlo stejně tak, jak přišlo.
" N-ne." Rychle jsem se napila.
" Jak se tady zatím líbí Hatsu?" Zeptal se mě Himura, který moje pití nijak nekomentoval.
" Zatím nevím... Jsem tu dneska poprvé." Zašeptala jsem nesměle.
" Kdyby jsi něco potřebovala, tak já ti rád pomůžu , dobře?" Usmál se na mě mile a já znova zrudla, dnes po několikáté.
" Pojď Atsushi, už teď jdeme pozdě. Ahoj Hatsu."
" Ahoj Hatsu- chin."
" Aho-ahoj." Opustili mě a já jsem se plácla do čela. Proč jsem takový debil? Zvedla jsem se z lavičky ze který jsem měla dřevěný zadek a šla zpátky. Už mě nějak přešla chuť na pivo. Když jsem se vrátilo bylo šest, dnešek utekl až moc rychle.
Moje sestra na mě v pokoji už čekala a dělala si úkol, jaká to vzorná sestra! Flákla jsem sebou o postel a jen tak ležela.
" Jak bylo ve škole?" Zeptala se mě z ničeho nic.
" Nemusíš se nutit k rozhovoru, ani já s tebou nechci mluvit." Odvětila jsem jí, protože jsem v jejím hlase cítila nenávist , i když se jí snažila zamaskovat.
" Fajn , ale věř tomu , že na tebe budu dohlížet a postarám se o to , abys nedělala problémy a dokončila tuhle školu." Pronesla tvrdě, myslela to opravdu vážně.
" Copak se z tebe stala dobrá víla? Ó Hikaru - sama , smilovala ses nade mnou a budeš můj ochraný anděl?" Nikdy se o mě nestarala a nikdy mi s ničím nepomáhala a teď tohle?
" Nedělám to pro tebe!" Zavrčela." Dělám to pro mámu , aby se nemusela s tebou trápit , jako doteď a na památku otci, aby měl v hrobě konečně klid."
Tímhle mě uzemnila. Nic jsem na to neřekla a radši vypadla z pokoje. Ještě bych řekla něco hnusného čeho bych mohla litovat...
Celou dobu, co jsem bloumala po intru jsem myslela na Himuru. Nemohla jsem na něj přestat myslet, celá moje hlava byla plná myšlenkami na něj , i hádka se sestrou zmizela okamžitě , jak jsem zmizela z pokoje, pak už jsem přemýšlela jenom o něm. Ani jsem s nim pořádně nemluvila, ani jsme se pořádně nepředstavili a prostě jsem byla jím zahlcena. Je to snad láska na první pohled?! Ale já na takový pitomosti nevěřím! Není možné , abych se zamilovala do někoho koho znám jeden den, ani ho vlastně neznám , vím jeho jméno a kam chodí do klubu a tím to končí.
Sedla jsem si na křeslo v hale a snažila si urovnat myšlenky, ale jakmile jsem zavřela oči , tak jsem viděla Himurův úsměv , kterým mě obdařil ve třídě. Zatřepala jsem hlavou, jak si mám seřadit myšlenky , když je všude on?! To je mezi námi nějaký pouto? Rudá nit osudu svázaná na našich malíčkách? Co to má znamenat? Proč na něj pořád myslím? Proč kdykoliv na něj pomyslím se chci usmívat a moje srdcr bije , jako zvon? Proč?
" Tohle je děsný ..." Zašeptala jsem.
" Copak je děsný? Nelíbí se ti tady?" Ozvalo se z vedlejšího křesla. Otočila jsem se a uviděla toho , kdo je momentál ně v mé hlavě a možná i v mém srdci.
" Uh..To..To ne , ale je to divný , byla jsem zvyklá na jiné prostředí.." Zase jsem zrudla.
" Chápu tě , taky jsem to měl tak , když jsem přijel z Ameriky, i když jsem tu předtím žil." Lehce se usmál a tím mě povzbudil , ale i uzemnil. Teď moje šance , že na něj přestanu myslet úplně zmizely. A když jsi to vezmu , tak jsem na něj myslela celou dobu , když vedle mě seděl. Zrudla jsem ještě víc.
" Není ti špatně? Jsi celá červená!" Zděšeně vykřikl a položil svojí ruku na moje čelo. Pokud jsem byla předtím rudá , jako moje vlasy, tak teď jsem byla nejčervenější věc na světě.
" J-jsem v pořádku..."
" Jsi úplně vařící! Určitě máš horečku ! Jaký máš pokoj! Dovedu tě tam." Jeho starostlivý pohled se mi hluboce vpil do mého vyjevného.
" To je o-opravdu v pořádku!"
" To není! Jaký máš pokoj?!"
" 33." Vyskočil na nohy, přehodil si tašku nejspíš s oblečením na basket přes záda a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem ho a on mi pomohl. Nevím proč , ale motala jsem se, asi je to tím nezdravým množstvím krve v mé hlavě. Vyšli jsme schody a on mě doprovodil k mému pokoji.
" Děkuju Himuro." Poděkovala jsem.
" V pořádku , kdyby jsi něco potřebovala , tak můj pokoj je 18 ctka , kdyby se něco stalo, tak se nestyď a přijď." Pak odešel do svého pokoje. Vpadla jsem do svého , kde si mě zajímavě prohlížela sestra.
" Co zas ?"
" To byl Tatsuya?" V tu ránu ve mě hrklo. Ona mu říká křestním jménem?
" Tatsuya?"
" Ano, Himuro Tatsuya." Zná ho a říká mu křestním...
" Znáš ho ?" Zeptala jsem se jí a dělala, že mě to nezajímá, i když mě to zžíralo.
" Samozřejmě, kdo by ho tu neznal?"
" A proč mu říkáš jménem? Není to nezdvořilý ?"
" Proč by to bylo nezdvořilý ?" Zasmála se. "Když člověk s někým chodí , tak mu nebude říkat příjmením." V tu chvíli se ve mě něco zlomilo.. Cítila jsem , jak moje srdce puká. Proč ?! Proč to tak bolí ?! Nejsem zamilovaná , ani ho neznám !! Nic mezi námi není , ale proč to tolik bolí ?! Proč mám , co dělat, abych zadržela slzy , které se derou napovrch s polu s bolestným vzlykem? Vběhla jsem do koupelny a zamkla jsem. Pustila jsem sprchu a i oblečená jsem tam vlezla a začala tiše brečet , jako když jsem byla malá, naposledy jsem to udělala , takhle když táta umřel. Proč brečím ?! Proč sakra brečím ?! Je jedno , že chodí s mojí sestrou ... Je mi to jedno, toho kluka jsem dneska viděla poprvé, ani ho neznám ! Ani nemám důvod k němu cítit sympatie!!! Jenom se na mě dneska tak krásně několikrát usmál, říkal mi že mi pomůže, pomohl mi když jsi myslel , že je mi zle a řekl mi abych za ním šla , kdybych něco potřeboval, ale stejně... Proč to k němu cítím ?! Nikdy jsem nebyla vztahový a ani nijak zaláskovaný typ. Měla jsem pár vztahů, ale nikdy nevydržely, protože moje chování ke klukům je hrozný. Co budu dělat ?! Co mám dělat?! Jak se má, zbavit myšlenek na něj , když vím, že chodí s tou pihaticí? A co když se ke mně chová mile jen kvůli ní ?
Tyhle myšlenky a otázky drásaly mě , jako žiletky. Nechápala jsem to. Moje city byly zmatený...Proč jsem toužila potom , aby jsem nikdy neslyšela , že s ním sestra chodí. Proč jsem vůbec sem přijela na tuhle školu ? Ach vím... Matka a její doměnka , že se mi tady bude dařit líp pod dozorem sestry... Hah.. Jenom že sestra chodí s někým , který mi dokázal za jediný den popléct hlavu, tak že tady sedím oblečená v koupelně už skoro přes hodinu a nechávám na sebe téct ledovou vodu. Vypla jsem jí a normálně se umyla. Vylezla jsem ven z koupelny celá promrzlá.
" Co si tam tak dlouho dělala?"
" Koupala se , co bych tam asi dělala." Pak jsem sebou praštila do postele a dlouho netrvalo a já usnula. V ten večer se mi zdála noční můra...
**********************************************************************************************
Ráno mě vzbudil sestřin budík, když jsem otevřela oči, tak byla už v koupelně. Bylo hodně brzo.. Proč si dává tak brzo budík ?! Ah já zapomněla, naše fiflenka si musí na ksicht chodit 5-ti cm vrstu. Povzdechla jsem si. Počkala jsem až se sestra vyprdelý z koupelny, pak jsem tam šla já. Moje "akce" v koupelně byla mnohem rychlejší než její. Když jsem vyšla z koupelny, tak sestra byla fuč. Oblíkla jsem se a pak vyrazila do školy. Vzala jsem si sebou papírek, kde mám rozvrh a mapku třídy , kde mám tu hodinu. Dorazila jsem do třídy brzo. Díky sestře a jejímu budíku. Posadila jsem se do třídy a všimla si své sestry a Himury, jak jsou u okna a povídají si. Okamžitě mě zahltil pocit hořkosti, když jsem je viděla, ale něco mi u nich nesedlo. Oba dva od sebe byli docela daleko. Nijak se sebe nedotýkali a ani se k sobě nechovali, jako by něco mezi nima bylo. Třeba jsem zdědila od sestry tu vlastnost, že nemůžu vést normální konverzaci s klukem. Díky tomu, že je moje sestra "anděl" , tak nikdy nepila, takže neví, jak moc to pomáhá na tenhle porblém.
" To je tvoje sestra , že?" Zeptala se mě spolužačka, která si všimla mého pohledu.
" Jo. Moje sestra a její přítel.." Zašeptala jsem zlověstně.
" Její přítel?! Himuro- kun , ale s Hikaru - chan nechodí."
" COŽE ?!" Zařvala jsem.
" Hm... Myslím si , že Hikaru- chan ho má ráda, ale nevím , jak u Himury - kuna. Jsou dobří přátelé." Moje naděje svitla s jejíma slovama. Byla jsem tak ráda. Počkala jsem až sestra odejde na chodbu a hned si ji tam odchytla.
" Takže jenom přátelé ? Nebo spíš od tebe neopětovaná láska, ty ubožačko." Zaprskala jsem, došlo jí , co myslím.
" No a co ?!" Zakřičela celá rudá, kápla jsem na její lež.
" Aby jsi věděla sestřičko. Himuro je celkem zajímavý a já s tebou neprohraju. Himura bude můj.!" S těma slovama jsem odešla. Teď začala válka.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 17. ledna 2016 v 20:51 | Reagovat

wow začalo to tak skvěle! že se skoro nemůžu dočkat pokračka... moc se mi povídka líbila navíc oceňuju ich formu... zkrátka BEZVADNÉ

2 Elly - chan Elly - chan | 18. ledna 2016 v 15:00 | Reagovat

[1]: Děkuju :33

3 X <3 X X <3 X | E-mail | 19. ledna 2016 v 21:47 | Reagovat

Hikaru, ty sviňucho jedna...ne fakt, ta je tak nesympatická až to fyzicky bolí -.- záporáka si vytvořila fakt bezchybně :D ale ostatní postavy jsou taky super :D hlavní hrdinka je sice taková celkově badgirl ale je sympatická a celkově super...hlavně není takovej vlezdoprdel jako Hikaru (u mě v hlavě nazývaná Charlote...nemůžu se toho zbavit! Charlote byla knižní postava stejně odporného charakteru) :D těšííííím se na další

4 Elly - chan Elly - chan | 20. ledna 2016 v 18:41 | Reagovat

[3]: Super jsem ráda :33 Arigato !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama