Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Jinsei wa gēmudesu XII.

29. ledna 2016 v 23:37 | Elly - chan ^^ |  Knb a já ^^
Dalšíííí díííleček is heeereee ! xD ( angličtina lvl 1000 já vím xDD) No.. Konečně jste se dočkali.. Další dílek je tady , ale nejraději bych si za něj nafackovala...xD Poznáte sami xD Přeji příjemné počteníčko a já jdu sehnat letenky do Mexica ! ( My sweetie sama ví , co myslím... xD )

JINSEI WA GEMUDESU XII.

Návrat domů a pravda.

Poslední den v Česku. Za 3 hodiny mi jede letadlo zpátky, ten týden byl nějak moc rychlý. Zrovna jsem šla se svojí kamarádkou k babče, kde jsem měla kufry.
" To už musíš odjet?" Zafňukala , když jsme byly na půl cesty od babičky.
" Bohužel." Povzdechla jsem si, ani mě se nikam nechtělo.
" Že ty se tam vracíš za nějakým fešákem ?!" Šťouchla do mě a já se začervenala. " Kápla jsem na to?!" Zasmála se. Šťouchla jsem do ní taky.
" To určitě, na mě nikdo nečeká." Nebyla to úplně pravda...
Vzala jsem si kufry , rozloučila se a odjela na letiště. Podle toho, že rodiče jsou v práci , tak pojedu domu busem. Jen s tou představou jsem se znechucením odjela na letiště.
Teď mě čeká dlouhá cesta domů.
Do Japonska jsem přiletěla za 10 minut půlnoc. Byla nechutná tma, trošku strašidelné, ještě jsem si představila tu cestu prázdným autobusem.. Otřásla jsem se, jak pozvánka pro znásilnění. Dostala jsem kufry a táhla jsem si je přes letiště k busu.
" Elly." Cukla jsem sebou. Tenhle hlas jsem neslyšela celý týden. Otočila jsem se, stál tam Akashi. Moje zlost ze soustředění ještě nevyprchala, ale i přesto jsem položila kufry a šla ho obejmout. On mi objetí vřele oplatil, přitom mi dal pusu do vlasů.
" Stýskalo se mi.." Ani nevěřím , že jsem to řekla...
" Hmm..." Zašeptal a dál mě k sobě tisknul. " Pojdeme?" Zeptal se. Kývla jsem , byla jsem vděčná, že pro mě přijel a já nemusím sama jet domu.
" Seijuro.. Jak si věděl, že přijedu v tolik ?"
" Bylo lehké si to zjistit." Vzal mi kufry a vyrazili k autu.
" Jak si se měla?" Zeptal se něžně , když jsem si sedla vedle něj. Vzal mě za ruku a propletl s ní svoje prsty.
" Docela fajn." Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela oči.
" Jsi unavená ?"
" Trošku." Zašeptala jsem a pak usnula.
********************************************************************************************
Probrala jsem se v Akashiho pokoji, tentokrát mě ani nedal do pokoje pro hosty? Otočila jsem se na bok a narazila.
" Co to ?!" Vedle mě si v klidu pochrupával Akashi.
" To si dělá legraci?!" Zavrčela jsem a šťouchla jsem do něj. Zavrtěl se a podíval se na mě.
" Stalo se něco?" Zamumlal rozespale a znova zavřel očka.
" To se teda stalo! Proč spíš vedle mě?!" Zaprskala jsem a silně do něj šťouchla.
" Tohle je moje postel. Je jasný , že tu spím, pokud tu nechceš být , tak gauč je volný."
"HA?! A proč jsi mě nedal do pokoje pro hosty?! A proč já musím na gauč?! Jdi ty! Jsi chlap!" Začala jsem s ním se přetahovat o deku, i když byl rozespalý , tak měl sílu větší než já.
" Nejdu na gauč , tobě se to nelíbí , já jsem nic neřekl a nejsi žádný pírko , byl jsem rád , že jsem tě donesl sem." TEN PARCHANT , CO SI MYSLÍ ?!
" Chceš říct , že jsem tlustá? "
" Ne, to ne , ale těžká." Byla jsem na něj nasraná! Vzala jsem silně za deku a povedlo se mi mu ji vytrhnout z ruky a z velké části stáhnout z těla, pak jsem.si něčeho všimla....
" Seijuro..Ty jsi nahý?" Díky stžení deky jsem mohla vidět jeho hruď , kterou měl nahou , kdyby spal bez trička , tak nevadí, ale pak jsem si všimla , že deku jsem stáhla až skoro za podbřišek a pořád nevidím látku.
" Je to tak pohodlnější..."
" Padej z postele!!" Vykřikla jsem celá rudá.
" Dobře." Zasmál se a sedl si. Napřed se mu nechtělo a teď jde bez keců a směje se..Co to má znamenat? Nechápala jse jeho změnu chování, ale došlo mi to hodně rychle a litovala jsem, že jsem ho vyhodila z postele.
Akashi se zvedl a pak už ho nekryla deka a ani nic jiného...
Okamžitě jsem odvrátila pohled celá rudá a snažila se ho ignorovat. Pochvíli jsem se na něj koukla jestli už je na gauči , že po něm hodím deku a polštář , ale když jsem to udělala , tak pořád stál zády ke mně u gauče , pak se na mě provokativně otočil. Mrskla jsem po něm deku s polštářem. Zasmál se a šel na gauč.
Snažila jsem se znova ponořit do snové říše. Pochvíli jsem si uvědomila , že je mi tu celkem zima a i smutno, ta postel na mě byla velká. Začala jsem se převalovat..
" Seijuro ? Spíš?" Zašeptala jsem.
" Skoro."
" A nechceš zpátky?" Musela jsem se překonat , abych to řekla..
" Je ti smutno?" Smál se mi.
" Hmm.. Ale musíš se oblíct! Aspoň dolejšek!" Uslyšela jsem smích a pak jak se zhoupla postel pod tíhou Akashiho.
" To mě pozveš do postele a potom mě budeš ignorovat?" Zašeptal. Otočila jsem se na něj. Ležel tam na zádech s rukama za hlavou a usmíval se.
" Necul se." Plácla jsem ho přes hrudník. Využil toho a chytil jí, pak si mě stáhl k sobě do objetí. " Pust mě !!" Začala jsem se krouti, ale on mě držel pevně..Nakonec jsem to vzdala a zabořila svojí hlavu do jeho krku. V jeho náruči bylo příjemné teplo a cítila jsem se bezpečně... Byl to příjemný pocit.
***************************************************************************************
Probrala jsem se ráno, když mi začalo být hrozný vedro. Bylo to díky Akashimu , který mě celou dobu mačkal u sebe. Odtrhla jsem se s námahou od něj a podívala se na hodiny. Bylo 9 hodin, to je celkem brzo.
Povzdechla jsem si a znova se snažila ponořit do snů, bohužel mi to nějak nešlo a já ležela a koukala do stropu. Otočila jsem hlavu a chvíli sledovala Akashiho, který klidně spal a tvářil se , jak anděl, ale jenom se tak tvářil. Přestalo mě ležení bavit, ale nechtěla jsem vzbudit Akashiho. Zvedla jsem se a chvíli přecházela potichu po pokoji , ale bála jsem se žě ho vzbudím a tak jsem opustila pokoj a vydala se na chodbu. Snad mě nikdo nechytí, to by byl trapas..
Tiše jsem se plížila chodbami toho obrovského sídla. Bála jsem se vejít do nějaké místnosti , abych tam na někoho nenarazila. Pokládala jsem ucho ke dveřím ve snaze zaslechnout někoho. Ve všech jsem šlyšela nějaký pohyb až na jednu místnost. Otevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Bylo tam zhasnuto , ale místnost byla osvícená svíčkami.
Co to je za místo? Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou, rozsvítila jsem. Zůstala jsem stát úžasem na místě. Tahle místnost byla oltář pro matku Akashisho , nebo spíše malý chrám. V místnosti nebyl skoro nábytek, jen oltář na které byla fotka a urna. Okolo oltáře byly čertsvé květiny a volné tyčinky. Byla tady příjemná atmosféra , ale poněkud smátná. Šla jsem blíže k oltáři a klekla si před něj. Na stole bylo spoustu obrázků. Hodně s ženou , která zemřela, ale byly tam taky s ní a jejím manželem, Akashiho otcem a taky fotky s ní a s malým Akashim. Seijuro říkal, že umřela když byl malý, tak se ani nedivím, že má fotky s jeho mámou jen z období jeho dětství. Jediná fotka, kde byli všichni dohromady byla hned velkého portrétu jeho matky.
Chudák Akashi.... Nevím, co bych dělala, kdyby mi tak brzo umřela máma... Nikdy jsem nevěděla o Akashim, který trpí nad ztrátou mámy. Bylo mi z toho smutno, ale nechtěla jsem odejít, ještě ne, chtěla jsem dát jeho matce poklonu a pomodlit se u její památky.. Nejsem věřící ani nic takového, ale četla jsem, že tohle v Japonsku dělaji, i když neznám žádnou modlitbu.
" Co tady děláš?" Trhla jsem sebou a rychle si utřela slzy, aby si Akashi nevšimnul, že jsem brečela, až potom jsem se na něj otočila.
" Šla jsem se projít a omylem jsem našla tuhle místnost, promiň. " Rychle jsem se otočila, protože jsem cítila, že mám rudé oči od pláče a zvedla jsem se.
" Modlila ses tu? Děkuji."
" Neděkuj! Stejně začnou modlitbu neumím .. " Stejně zjistí, že jsem brečela.. Otočila jsem se a vydala se k Akashimu. Všimla jsem si Akashiho pohledu, který mnou procházel a závodával se do obrazu své matky.
Musí to pro něj být bolestné... A já jsem obnovila jeho bolestivé vzpomínky na matku, tím , že jsem sem šla. V tu chvíli jsem si vzpomněla na to , co se stalo na soustředění a na to , jak sliboval že mi to vysvětlí.
Opustili jsme místnost a šli v tichosti do jeho pokoje, když jsme tam byli, tak jsem rozhodně chtěla vědět , co se stalo minule.
Když klaply dveře okamžitě jsem se zeptala..
" Seijuro ? Pamatuješ na ten den na soustředění ?" Podívala jsem se mu do očí a okamžitě poznala , že ví o čem mluvim.
" Co s ním ?"
" Říkal jsi , že mi řekneš , co se stalo..." Připomněla jsem mu jeho slib.
" Já vím..Pořád to chceš vědět ?"
" Samozřejmě!!" Posadila jsem se na gauča měřila ho pohledem, který měl být pěkně výhružný. Posadil se na vedle mě. Nastalo ticho. Vcelku dlouhé a otravné, ale Akashi nevypadal
" Bude se něco dít ? Nebo budeme na sebe koukat , jak okurky?" Zasyčela jsem , protože jsem zrovna nebyla trpělivý člověk.
" Zdál se mi sen."
" A dál ?" I bez něj by mi došlo , že se mu zdál se.
" Byl to hodně bolestný sen... Říkal jsem ti o tom , že jsem přišel o matku ?"
" Ano.." Začala jsem znova pociťovat ten pocit, co jsem cítila v té místnosti...
" Hodně často se mi zdávají sny o tom dni, kdy mě matka opustila. Vždycky jsem se vzbudil zpocený s bušícím a bolestivým srdcem, protože se mi vrátily vzpomínky na ten nejhorší den v mým životě.. Ale když jsme byli na to soustředění zdál se mi jiný sen, ale ne až tak jiný." Povzdechl si a znova začal mluvit. "Tenhle sen měl jiný obsah. Netýkal se mé matky,ale tebe.. Zdál se mi sen, kdy jsem ztratil tebe , jako mojí matku..." Jeho oči vzaly nádech smutku a já jsem se málem znova rozbrečela. Sklopil pohled a díval se na své nohy , zatím co já jsem se proklínala za to, že jsem na něj v ten den byla hnusná a pak skoro celý týden potom.
" Proč jsi mi to předtím neřekl?" Zašeptala jsem.
" Ani nevím.." Zašeptal nazpátek a já jsem ho objala. Zabořil svojí hlavu do mého ramene a pevně mě držel. Hladila jsem ho po vlasech. Pak jsem ucítila polivbek na svém krku a pak další a další. Zvednul hlavu a políbil mě na rty. Ještě víc si mě přitáhl k sobě , že by ani mezi námi neprošel papír a dál útočil na má ústa. Pomalu mě pokládal na gauč v tu chvíli jsem se od něj otrhla. Včera jsem se nemyla a docela mi to bylo nepříjemné.
" Stalo se něco?" Zeptal se zvědavě s jiskřičkami v očích.
" Potřebuju se jít vykoupat." Pochopil a pustil mě.
" Vem si ručníky , jsou v polici nad umyvadlem." Zavolal za mnou , když jsem byla v koupelně.
Zavřela jsem za sebou a začala se pomalu vysvlékat a mezitím pustila vodu do vany. Když jsem měla doe tričko, tak jsem šla vyndat ručníky , ale polička byla celkem vysoko. Měla jsem , co dělat abych sundala aspoň jeden ručník a když jsem ho vzala , tak jsem ztratila rovnováhu a omylem převrhla koš s prádlem , který byl vedle. Položila jsem ručník a začala sbírat oblečení a dávat ho zpět. Do ruky se mi jako poslední dostala košile. Přičichla jsem k ní , protože voněla po Akashim, ale když jsem ji pokládala zpět všimla jsem si něčeho na krku. Podívala jsem se na ni a ztuhla jsem. Na krku bylo několik rudých skvrn od dámské rtěnky a na krku to bylo cejtim docela silným parfémem...
" Seijuro ?" Zavolala jsem z koupelny a naštvaným krokem jsem se vydala do pokoje , přitom jsem svírala košili.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shikadel Shikadel | E-mail | 30. ledna 2016 v 9:26 | Reagovat

Tak jsem se mrkla, jestli něco náhodou nepřibylo a ono ano ! :3 Moje srdce bilo štěstím když jí Akashi tak šládlil, no.. teď bych ho nejradši zabila :D Co to.....?! Co? Jak?! Uklídníme se... určitě se to nějak rozumně vysvětlí!!
Ty mi teda dàváš... Když už jsem si myslela že je vše jakž takž ok, tak se to dosere -,- :D

2 Pariah Pariah | Web | 30. ledna 2016 v 11:59 | Reagovat

Takový konec? :D:D to se nedělá... :D:D ne bylo to... wow vlastně mohl by mít Akashi někoho dalšího? (*zamyšlení bez rozumné odpovědi)
Naprosto skvělý díl oceňuju nečekaný zvrat prostě bezva :) (*Pariah to asi nevydrží...)

3 Elly - chan Elly - chan | 30. ledna 2016 v 14:11 | Reagovat

[1]: Arigato :33 No.. To byl účel xDDD Akashi je problémový, tak i konec bude xDD
[2]: Klídek xD To zvládneš xD hluboký nádech a výdech xD No xD To sami uvidíte , co se bude dít v dalším dílku :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama