Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Jinsei wa gēmudesu VIII.

12. prosince 2015 v 14:05 | Elly - chan ^^ |  Knb a já ^^
Jsem zpáááátky :33 xD Tahle povídka je taková.. rychlá a depresivní, tedy aspoň ze začátku . xD Je to asi správný popis. xD Snad se vám to bude líbit ^^


JINSEI WA GEMUDESU VIII.

Kuikku zokuhen

Kasuya Elly + Akashi Seijuro

Jeho rty se zlehka dotkly mých. Vytřeštila jsem oči a odskočila od něj, on mi to nedovolil, pořád mě držel na dýlku paže. Zrudla jsem tak , že i nejčervenější věc na zemi by vedle mě vypadala , jako nečervená věc.( to je blaf xD )
Nastala trapná chvíle ticha. Ani jeden k tomu neměl , co říct. Snažila jsem vyhýbat jeho pohledu. Jeho pohled jsem na sobě cítila celou dobu, ale rozhodně jsem se nemínila otočit. Povzdechl si.
" Promiň." Pronesl a pustil mě. Než jsem to stačila postřehnout , tak odešel. Pozdě jsem natáhla ruku , abych ho chytila , když jsem sevřela ruku chytila jsem jenom vzduch.
" Není za co se omlouvat." Zašeptala jsem do tmy , kde jsem byla jen já a nikdo kromě mě to neslyšel.
********************************************************************************
Když jsem se vracela do pokoje, tak na chodbě nikdo nebyl a všude byla tma. Všichni spali a jediné , co bylo slyšet byly moje kroky. Potichu jsem došla ke svým dveřím a neodpustila jsem si pohled na Akashiho dveře. Vešla jsem do vnitř a zavřela za sebou dveře. Odporoučela jsem se do koupelny , kde jsem strávila tak dlouhou dobu , že jsem se začala rozpouštět. Vylezla jsem z ní a hned skočila do postele. Bohužel , dneska nevypadalo , že bych usla hnedka nebo abych usla vůbec. Celou dobu jsem si přemítala tu scénku v hlavě. Dokola a dokola, dokud mě nezačala bolet hlava . Křečovitě jsem zavřela oči a snažila se vyčistit si hlavu a na nic nemyslet. Bylo to hodně těžký , obvykle usnu během minuty, ale dneska.. Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu a snažila se na dnešek zapomenout a vymazat ho. Proč jsem se takhle zachovala? Proč jsem se na něj neotočila ? Proč jsem nic neřekla ? Proč to udělal? Jakej Akashi to byl? Byl to ten pravý a nebo ten , co touží po vítězství ?
******************************************************************************
Ráno jsme se zbalili a šli na naší poslední snídani v tomhle hotelu. Hned po ní odjíždíme zpátky. Celou noc jsem nespala, většinu noci jsem se koukala z okna nebo pochodovala po pokoji. Pak jsem ani nedokázala ležet. Na snídani jsem sešla , jako mrtvola. Měla jsem kruhy pod očima a celkově jsem byla bílá jak stěna. Sedla jsem si vedle Kotara a Akashiho. Všechny u stolu jsem pozdravila a věnovala se jídlu na které jsem neměla až tak velkou chuť , jako vždy. Každý mluvil a vítězství a o tom , co nás bude čekat dál. Ani jsem nepřemýšlela , co bude dál.
Koukla jsem na Akashiho. Tvářil se jako obvykle, žádná změna. Promiň... Stále mi to znělo v hlavě. Dlouho jsem zírala na Akashiho, on můj pohled vícítil a otočil se na mě. Rychle jsem odvrátila pohled a sklopila hlavu.
Snídaně skončila a všichni se vrátili do pokojů pro věci a pak do autobusu , který nás odveze domů. Mně s kufrem pomohl Mibuchi, který naprosto zářil , když zjistil , že potřebuju pomoct. Vešla jsem do autobusu a sedla si. Akashi zrovna nastoupil do autobusu. Čekala jsem , že si sedne vedle mě jako minule, ale on okolo mě prošel a sedl si k Mayuzumimu. Nakonec jsem seděla s Kotarem.
" Děje se něco ?" Zeptal se mě starostlivě Kotaru.
" Eh, ne , nic se nestalo, jen jsem unavená." Omluvně jsem se usmála. Opravdu jsem byla ospalá.
" Tak si odpočiň." Zářivě se na mě usmál. Opřela jsem si hlavu o sedačku a zavřela oči. Sluneční světlo mě krásně hřálo na obličeji. Po chvíli jsem pocítila , jak se pomalu dostávám do spánku , než jsem usnula , tak jsem si položila hlavu o Kotarovo rameno. Nic nenamítal, tak jsem to brala , jako že mu to nevadí. Usnula jsem.
Probudil mě až Kotaru , když jsme dorazili zpátky ke škole. Měla jsem dřevěné nohy.
" Vyspala ses dobře Elly - chan ? Kotarovo rameno asi nebylo pohodlné, měla jsi říct mně!" Zastěžoval si Mibuchi.
" Vyspala jsem se dobře a myslím si , že tvoje rameno je stejně kostnaté , jako Kotara." Zasmála jsem se ho obličeji. Asi ho trápí , že má kostnatá ramena.
" Moje ramena nejsou kostnatá." Kotaru našpulil pusu , jak malé dítě , když mu seberete lízátko.
" Ale jsou.. Jste všichni huběňouři s kostnatými rameny." Vysmála jsem se jim.
" Ty máš , co říkat !" Odpověděli sborově. Pak jsme se všichni tři zasmáli. Ostatním členům taky ujely koutky , když nás slyšeli, jediný kdo se nesmál byl Mayuzumi a Akashi.
Trenér a Akashi nám poděkovali za výkon na Interhigh. Pogratulovali nám k vítězství a pak jsme vyrazili domů. Ve škole nám dali dva dny volna. Vyrazila jsem domu v doprovodu s Kotarem a Mibuchim. Okolo nás zrovna projela limuzína ve které seděl Akashi. Kdo jiný , že ? Ublížila jsem mu , že se mi vyhýbá? Udělala jsem něco špatně ? Když jsem došla domu , bylo skoro 12 hodin. Byl oběd , ale já jsem doma nezůstala , oblíkla jsem se a vyšla na vlak. Jela jsem do Seirinu. Přečetla jsem si vlaky,snad dojedu kam chci. Dneska je cestovací den.
Vlakem to trvalo mnohem díl, než jsem si myslela. Doufám, že dneska Seirin trénuje.
**********************************************************************
Dojela jsem do Tokia , z Kyota je to celkem dálka, vypadá to , že dneska pojedu domu v noci. Teď musím najít školu Seirinu. Tokyo je obrovské a moje orientace je hrozná. Vzala jsem mobil a na mapách našla Seirin. Podle nákresu jsem se držela cesty.
Podle mapy jsem došla na místo určení , ale... Kde to jsem?! Je tady opuštěný sklad, žádný Seirin a ani škola. Pokud je tohle jejich škola , tak bych na ně měla zavolat ministra školství , ať vidí v čem lidi vyučují. Asi nejsem sama , kdo se neumí orientovat, protože tahle mapa je naprosto k ničemu ! Byla jsem rozhodnutá ukončit život mýho telefonu , když najednou jsem uslyšela několik hlasů. Ozívaly se za jednou zdí , která se táhla kolem skladu. Po dlouhé námaze jsem se vyškrábala nahoru a mohla se podívat , co je za ní. V dálce jsem zahlídla školu. To byl Seirin! Moje orientace postoupila z levelu 0 do levelu 0.5 ! Byla jsem tak nadšená , že jsem nedávala pozor , když jsem lezla dolů. Špatně jsem dala nohu na jeden výstupek a noha mi sklouzla. Pak už jsem byla ve vzduchu, dopadla jsem na nohy , ale odpor síly byl velký a tak jsem následně dopadla na zadek. Ze mě horolezec nebude. Zvedla jsem se a oprášila si zadnici. Tak stačí obejít blok a dostanu se do Seirinu. Otočila jsem se a vydala se do Seirinu, ale...pád ze zdi nebyl tak nevinný , jak se zdál. Zadek mě bolel, ale to nejhorší bylo , že mě bolel kotník. Kulhala jsem. Sakriš.
Dokulhala jsem se do Seirinu. Hlavní brána byla odemčená , tak že jsem se bez porblémů dostala do dvora, i když na mě každž koukal. Kdo by se taky na mě nekoukal ? Neměla jsem uniformu a ani jsem nebyla z téhle školy , vlastně ani z Tokya!+ Kulhala jsem. Konečně jsem se ocitla před tělocvičnou ze které se ozívalo to známé skřípání bot a rány míče při driblování.
" Potřebuješ něco?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se, za mnou stála dívka o něco větší než já, krátké hnědé vlasy a stejně barevné oči, na krku měla píšťalku a v rukou notes.
" Eh.. Chtěla jsem jít navštívit Kuroka Tetsuyu." Nejspíš patří do basketbalovýho klubu.
" Opravdu ?" Zvědavě se na mě podívala a pak se jí zorničky rozzšířily." Ach! My už jsme se potkaly! Před halou na Interhigh ! Mluvila si tam s Kurokem- kunem.. Ty patříš do Rakuzanu , že ?"
" Hmmm.. Jsem Kasuya Elly. Je tu dneska Kuroko?"
" Ah, samozřejmě! Já jsem Riko Aida , trenérka Seirinu." Vřele se na mě usmála. Trenérka?! Může žena ukočírovat bandu idiotů?! Jestli je to stejný , jako u nás , tak ta holka má velký obdiv u mě.
" Mohla bych se s ním vidět ?"
" Jistě , pojď za mnou." Předběhla mě a táhla mě do tělocvičny. Samozřejmě jsem jejímu tempu nestačila. Moje noha bolela , jako čert, zatracená zeď!
" Stalo se ti něco? Proč kulháš ?" Zeptala se mě starostlivě.
" Asi jsem špatně došlápla na nohu." Rozhodně jí nebudu říkat o mým pokusu o slezení zdi.
" Kouknu se ti na to." Došly jsme do haly , kde probíhal trénink. Poznala jsem většinu členů , skoro všichni byli na Interhigh. Všichni byli zapálení do hry , tak že si nás nikdo nevšiml , až na Kuroka. Okamžitě mě zahlídl. Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. Riko mě dotáhla na lavičku a pak si přinesla kufřík s první pomocí.
" To je dobrý , nic to není. Asi je to naražený, neboj se, doma si to ošetřím."
" Ne, domu přijedeš bůh ví kdy a celou cestu bys tam jela s tímhle." Sundala mi botu a pak se zadívala na nohu. Měla nehezky červenou barvu. Začala mi s ní hýbat. Drtila jsem zuby , abych nenadávala na bolest v mým kotníku.
" To nevypadá na naraženinu, ale na vyvrklý kotník." Skvělý...
" Zavážu ti to a dám ti na to mast. Pro jistotu až dojedeš domu , tak jdi k doktoru !" Namazala mi tam něco studeného a pak mi obvazem zavázala nohu.
" Děkuju a promiň mi za ty starosti."
" Jsem ráda, že jsem ti mohla pomoct." Usmála se , zvedla se a pak zapískala na píšťalku. Kluci se k nám začali přibližovat a všímat si mě. Když mě uviděl i ten imbecil , co málem byl obětí Akashiho , tak zbledl. Asi si myslel , že jsem přišla za Akashiho dodělat práci. Chtěla jsem mu něco říct , když mi zazvonil mobil.
Akashi Seijuro
Co mi chce?! Vypla jsem zvuk a nechala to zvonit. Přestalo to a já se koukla na mobil. Přišla mi smska.
Vezmi telefon a neignoruj mě......
HAhHAHahhahahahhahahahah, mod ignorace zapnut ! Vypnout telefon ! HOTOVO! Akashi Seijuro! Teď máš smolíka pacholíka !
Jsem mentál...
" Zdravím Elly - san."
" Ahoj Kuroko ! Jsem ráda , že se zase usmíváš !" Když jsem ho naposledy viděla, tak se tvářil, jako by měl nastat konec světa. Hřejivě se na mě usmál a já za jeho zády uviděla Kagamiho. Je snad idiot?! Myslí si , že bych sem přišla kvůli Akashimu , když jsem ho zrovna před Akashim zachránila?! Nemůžu uvěřit tomu , že existují lidi , kterým nedochází celkem podstatný věci.
" Ahoj Kagami."
" A-ahoj." ...... Chlap , co měří skoro 2 metry se mě bojí.. To je k neuvěření.
" Neboj Akashi neví , že tu jsem a rozhodně bych mu nepomáhala k vraždě." Vypadal , že se mu ulevilo , ale pořád byl docela napnutý.
Seirin začal zase trénovat a já si zkusila zapamatovat nějaká jména. Riku, Kagamiho a Kuroka si pamatuju , pak ještě Hyuuga a Izuki, s ostatníma to bylo horší. Jejich trénink skončil a kluci se odebrali do šaten. V hale jsem zůstala s Riko, ta si ke mně přisedla a zaujatě se na mě podívala.
" Děje se něco?"
" Jaký je to být v Rakuzanu?"
" Zvláštní..Oni jsou úplně odlišní od vás a nezměnilo se to , ani když jsme vyhráli Interhigh." Pronesla jsem zklamaně.
" Chápu, Kuroko něco říkal o zázračné generaci , ale Akashi bude nejhorší, když to byl jejich kapitán. A jak vycházíš se členy týmu ?"
" Hm... Celkem dobře, základní sestava je vcelku fajn až na jednoho týpka, který je hrozný !" Jenom pomyšlení na Mayuzumiho a zatla jsem pěst! Bože , jak se mi ulevilo , když jsem mu natáhla!
" A co s Akashim - kunem?" Její otázka mě zaskočila. Chtěla jsem něco říct typu, jako : Proto tu jsem a nebo víš jak je to se zázračnou generací, ale nic jsem neřekla. Znovu jsem si vzpomněla na včerejšek a na dnešní cestu autobusem.
" No-no..Pro-proto tu jsem." Otočila jsem se , aby mi neviděla do obličeje a začala rychle dýchat, kdo by řekl že mluvení je těžké ? !
" Aha , tak to já ti nepomůžu, ale asi Kuroko-kun."
" Děkuju Riko , dneska si mi hodně pomohla." Obě dvě jsme se usmály. Nakonec přišli kluci a všichni se rozešli. Já jsem šla s Kurokem a Kagamim.
" Promiň , že tě takhle po tréninku otravuju a že jsem se tu, tak něčekaně objevila." Měla jsem , co dělat abych je s mojí nohou dohnala. Kagami má dlouhý nohy, ale Kuroko i když je malý , tak teď se mi zdá , že mít stejný tempo chůze s ním je nemožné.
" To nevadí. A vůbec..Jsi v pořádku Elly- san?"
" Ah, ano jsem v pohodě." Dostali jsem do fastfoodu. S Kurokem jsme si objednali milkshake. zachvíli přišel Kagami s plným tácem hamburgerů.
" To celý spucuješ sám ?" Zeptala jsem se ho překvapeně.
" Hmm." Zamumlal plnou pusou.
" Tak Elly- san , povídej."
Začala jsem. Kurokovi jsem řekla všechno, až na ten ehm..polibek. Ten není až tak podstatný.
Kuroko mi pak začal vyprávět, jak zjistil když se Akashi změnil. Vypadalo, to že ani Kagami o ničem takovým neví a tak vypadal stejně překvapeně , jako já.
Zakecali jsme se celkem dlouho a když jsme se loučili bylo už 22:00.
" Eh , Kuroko je to trochu divná otázka , ale víš že by někdy měl Akashi přítelkyni ?"
" Přítelkyni ? Nic o tom nevím, proč se ptáš ?"
" Jen ta-k! No , tak zase někdy Kuroko ! Kagami!"
Rozloučila jsem se a vydala se na nádraží, teda spíše dokulhala. Nastoupila jsem na první vlak do Kyota. Bylo hodně pozdě. Skoro půlnoc. Konečně jsem se odvážila zapnout telefon. Všimla jsem si několik zmeškaných hovorů. Pár jich bylo od Mibuchiho a Kotara , ale převládaly spíš Akashiho hovory. Bylo tady i několik sms , která patřily jenom Akashimu. Všechny jsem je vymazala , ani jsem si je nepřečetla. Pak jsem napsala Kotarovi a Mibuchimu , že jsem v pořádku a nemusí se bát. Akashimu jsem psát nechtěla, rozhodně by mi začal zase volat. Jsem unavená! Už se těším až si dám teplou vanu a pak skočím do postele.
Po dlouhé době jsem konečně dojela domů. Dávno bylo po půlnoci. Naneštěstí je středa. Rodiče i bratr jsou pryč. Jen chudáci pejsci , který tu samotu asi dobře nenesou.
V noci je to tady strašidelný. Cestu osvětlují jenom lampy a hvězdy. Ještě , aby na mě bafl nějaký sexuální deviant... To by byla třešnička na dortu. Asi bych ani neměla energii na obranu, jsem tak utahaná , že bych usla.
Ještě jedna ulice a budu doma!! V teple a v klidu budu spát 18 hodin v kuse. Procházela jsem kolem domů , které byly v naší ulici. Konečně doma!!! Eh... Proč před naším domem stojí limuzína? To si otec pořídil limuzínu ?! Nebo ... Je to třešnička na dortu ve formě jednoho člověka, kterýmu jsem ignorovala hovory a zprávy. Modlila jsem se k Jashinovi , aby mýmu otci přeskočilo a koupil si limuzínu. Nepatrně jsem zrcyhlila tempo a snažila se, co nejvíce neviditelně proběhnout kolem toho auta a schovat se domu.
Můj plán málem vyšel. Rychlostí blesku jsem se snažila prosmeknout kolem auta, ale pak se stáhlo okýnko a sranda skončila. Opatrně jsem otočila hlavu a podívala se do okýnka a kdo tam nebyl?! Akashiho mračení bylo horší než , když se na vás podívá sama smrt. Mile jsem se usmála , ale tím se jeho obličej ještě více zamračil.
" Ah-ahoj, Seijuro, copak tu děláš tak pozdě večer ?" Zeptala jsem se mile.
" Promluvíme si, nastup!" Rozkázal. Co si jako myslí ?! Že mi může jen tak rozkazovat , když se ke mně tak choval?! Kdo si myslí , že je ?! Jestli zase přijde s tím " já jsem absolutní" , tak mu ukážu , jak absolutní dokáže být moje pěst , která ochutná jeho ksichtík.
" Ha ? Ani náhodou !" Odsekla jsem.
" Nastup."
" Ani náhodou ! Jdu se vyspat ! Dobrou!" Otočila jsem se na patě a rozhodla se vydat domů. Uslyšela jsem cvaknutí dveří. Věděla jsem , co se stane a proto jsem přidala do kroku. Byla jsem si jistá , že jde za mnou. Rychle jsem vyhrabala klíče , ale tolik se mi třásly ruce , že jsem nebyla schopná se trefit klíčem do zámku.
" To máš ze mě takový strach?" Zeptal se mě jemně a dal mi ruce na ty mé.
" Tss.. Opravdu si myslíš , že se tě bojím ?" Vysmekla jsem mu ruce. Teď jsem se trošku cítila , jak dítě , co přesvědčuje čerta , že se ho nebojí, i když to není úplně pravda. Mlčel.
" Tsss." Zasyčela jsem se snažila se zase o pokus odemknout dům. Tentoktát se to povedlo a já mohla konečně otevřít. Otočila jsem se na Akashiho , který tam stál a pozoroval mě.
Musel tu čekat celou dobu , co jsem nebrala telefon. Dělal si o mě starosti ? Jak dlouho tu byl? Trošku mi ho bylo líto...
" Neměl sis o mě dělat starosti, nejsem malá." Zase ticho.
" Nemám si o tebe dělat starosti...A co tvůj kotník ?" Podívala jsem se na nohu. Sakra, všimnul si toho.
" heheheheh. To nic není , jen jsem špatně došlápla!" Teď mi nedá pokoj.
" Potřebuješ k doktorovi."
" To vydržím , můžu tam zajít zítra." A ticho...
*****************************************************************************************
Jak se to mohlo stát ?!?!? Právě teď jsem seděla naproti Akashimu v jeho limuzíně. Jeli jsme do nemocnice v 1 ráno. Tohle je zlý sen.
Nemám ráda nemocnice. Jsou smutný a smrdí to tady desinfekcí.
Seděli jsme na urgentním příjmu, nic jiného teď není otevřené. Bylo tu jen pár lidí. Celkem divný , že v tolik hodin jsou tu lidi. Tady se asi zaměstnanci nenudí.
Celou dobu , co jsme tam seděli , tak Akashi neřekl ani slovo. Mlčel , ale pořád se na mě koukal. Zajímalo mě , co se mu honí hlavou a vypadalo to , jako by mi něco chtěl říct.
" Kasuya Elly." Konečně mě zavolali. Dobehlala jsem se do ordinace. Pan doktor vypadal , jako zombík. Měl už dost. Ošetření netrvalo moc dlouho. Prohlídl mi nohu , pak se ujistil jestli to nemám zlomený a nakonec mi dal léky na bolest a ortézu. Po 20 minutách jsem mohla jít ven. Akashi tam na mě čekal. Okamžitě mě skenoval pohledem , když jsem opustila ordinaci. Byla jsem unavená a chtěla jsem vanu , jídlo a postel.
" Můžeme už jít?" Dobehlala jsem k němu. Kývl hlavou. Vydali jsme se k limuzíně. Díky tomu , že mi doktor všelijak hejbal s nohou , tak bolela jak čert a moje chůze byla o 50% pomalejší než předtím. Stačila chvíle a Akashi byl o 10 metrů přede mnou , když zjistil , že se pohybuju rychlosti šneka , tak zastavil a počkal až se k němu doplazím, pak mě chytl do náruče.
" Co-co to děláš?! Polož mě." Nadávala jsem mu a snažila se dostat z náruče.
" Pokud půjdeme tak rychle , jako doteď , tak k autu dojdeme až ráno." Poznamenal a dál mě nesl. Pustil mě až v autě na sedačku.
Cestou jsem se na Akashiho mračila. Přešlo mě to , když přišla únava a já jsem skoro nedokázala nechat otevřený oči, když jsem byla už mezi bděním a spánkem, tak si ke mně Akashi přisedl. Jako v autobuse jsem nechala svojí hlavu klesnout na jeho rameno. Měl ho stejně kostnaté , jako Kotaru. Než jsem usla , tak jsem ucítila lehký polibek na svým čele.
TENHLE DOKONALÝ OBRÁZEK JE OD X<3X , KTERÁ HO NAMALOVALA. ZNÁZORŇUJE TO MĚ A AKASHIHO, JE TO NAPROSTO DOKONALÝ A MOC SVÝMU STÍNKU DĚKUJU ZA NĚJ.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | 15. prosince 2015 v 13:23 | Reagovat

bééé~ to bylo šmutné~ T.T šudák Akashi~ O.O

mód ignorace na Akashiho je dobrej XD, dětinskej, ale dobrej XDD

Ty. ses. setkala. s. Kurokem~ TT.TT XD bože on je kawai~ ^^ 'ok. dýchej, uklidni se, piš.'

Akashi je spíš jak tvůj rodič než nápadník XD a mluví na tebe jak na psa -.- :D ale je roztomilej kostnatej polštář tak mu budiž odpuštěno :D :D

Ten obrázek jsi možná "trochu" přechválila, ale jsem moc ráda, že se ti líbí ^^ \(^3^)/ :D :D
takže hezky pišpišpiš já chcu další kapitolku ^^

2 Elly - chan Elly - chan | 15. prosince 2015 v 15:49 | Reagovat

[1]: Jsem ráda , že se ti to líbilo :33 Tvůj obrázek je božský a to bez debat!!! xD

3 Pariah Pariah | Web | 18. prosince 2015 v 23:19 | Reagovat

Moc krásná povídka :-) Líbí se mi tvůj styl psaní, jsem moc ráda, že jsem ji našla ;)  Každopádně se těším na pokračko :)

4 Elly - chan Elly - chan | 19. prosince 2015 v 15:25 | Reagovat

[3]: Arigato !! :33 Jsem ráda , že jsi se ti to líbilo ! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama