Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Jinsei wa gēmudesu VI.

27. listopadu 2015 v 22:50 | Elly - chan ^^ |  Knb a já ^^
Další díleček je na světě :3 Snad se vám bude líbit ^^ Ještě ani nevím s kým tuhle povídku zakončím xD Je tu pár adeptů , ale opravdu netuším koho si vyberu ! Možná dám anketu ... Mno nic , přeji příjemné počteníčko :3 Btw: Ten obrázek má připomínat mě a Kuroka , snad to aspoň někdo poznal xD A ta bílá, roztomilá,chundelatá věcička je Tetsuya 2 :)

Jinsei wa gēmudesu VI.

Chundeláček a usmíření a nebo dočasný mír ?

Kasuya Elly + všichni xD

Z Akashiho pokoje jsem vystřelila celkem rychle. Byla jsem naštvaná , ale tentokrát moje zlost nebyla jen na Akashiho , ale i na Kotara a Mayuzumiho. Cestou do mého pokoje jsem ignorovala nechápavé pohledy členů týmu, mezi nima byl i Mibuchi. Mayuzumiho jsem zahlídla za rohem. Držel si odstup a dělal dobře, kdyby zase měl nějaké kecy , tak teď by skončil mnohem hůř než před tím. Vrazila jsem do svého pokoje, zabouchla dveře a svezla se po nich. Posledních pár dní se všechno sralo... Byla jsem neskutečně naštvaná na toho hajzlíka Mayuzumiho , na Akashiho sobecky arogantní osobnost a na zbabělost Kotara, ten mi dneska bodl kudlu do zad. Před Akashim mě zradil, to jsem nečekala. Nejhorší bylo , to co řekl Akashi. Pokud bych teď něco udělala, tak by mě vyhodil. Nechtěla jsem odejít. Vůbec. Chtěla jsem zůstat v tomhle týmu a pomoc Akashimu a celému týmu , ale teď.. teď se všechno zdá , jako nemožné. Pomalu mě opouštěla vůle , která mě vedla k záchraně dobrého Akashiho a Rakuzan , možná i dokonce Teika. Měla jsem chuť s tím seknout a nechat to tak jak to je. Proč by si zasloužil spásu ? Proč ?! Cítila jsem se , jak posel boží, který opravdu nejsem. Spíš posel Jashina,to se hodí líp, ale Jashin by nechtěla , abych pomáhala někomu, tak to ničilo i to , že jsem posel Jashina. Nejsem ničí posel, jen idiot , co se snaží pomoc někomu, komu asi nemůžu pomoct... Podaří se mi vrátit Akashiho zpátky? Udělá to změnu ? Co když je tohle jeho pravé já ? Co když tam to je jen iluze? Proč bych měla měnit lidi proti jejich vůli ? Nechápu svůj boj, proč se tolik snažím ? Proč hledám lidi , kteří mi pomáhají zjistit něco o něm , abych to pak využila v jeho prospěch?
Povzdechla jsem si... Nemá to cenu, asi to nemá cenu, asi bych měla přestat a jen nechat Akashiho tím kým je.
Něco proletělo pod dveřmami. Byl to papír přeložený v půl. Zvedla jsem ho a podívala se , co tam je.


Promiň, je mi líto , to co jsem dneska udělal a jak jsem tě zradil, ale měl jsem strach. Celý večer v jednom pokoji s Akashim..
Bál jsem se, že kdybych mu neřekl pravdu , tak by mi nedal pokoj. Teď vím, že jsem se měl postavit na tvojí stranu. Měl jsem.
Bohužel jsem to neudělal a udělal velkou chybu. Teď se pokusím s Akashim promluvit , ale je dost naštvaný. Nikdy jsem ho
takhle neviděl.
Dobrou noc.
Kotaru

Zmuchlala jsem dopis. Teď napíše tohle , ale kdyby jednal před tím , tak by se tohle nemuselo stát. Byla jsem unavená. Zvedla jsem se a přesunula se na postel, padla jsem na ní a hned usnula.
*************************************************************************
Ráno mě probralo klepání na dveře. Zvedla jsem se a šla se připravit na dnešek.
Dorazila jsem na snídani úplně poslední. Jediné místo , které zbylo bylo vedle Kotara a Akashiho. Hned po ránu a takové peklo. Došourala jsem se k nim a sedla si. Byla dost napjatá atmosféra a nikdo nepromluvil za celou dobu. Jediné , co bylo slyšet , bylo cinkání talířů a příborů.
Cítila jsem každou chvíli na sobě Kotarův pohled. Věděla jsem , že litoval toho , co udělal, ale nevrátí to. Akashi celou dobu mlčel. Byl naštvaný i dneska. Neměl vůbec dobrou náladu.
Snídaně skončila a všichni se odebrali do haly , aby se mohli koukat na dnešní zápasy. Dnes nejspíše nehrajeme.
Zůstala jsem sedět docela dlouho, počkala jsem až většina odejde, taky jsem čekala až odejde Kotaru, teď s ním mluvit opravdu nechci , asi bych mu řekla nepěkné věcí , kterých bych litovala , ale nemohla je vzít zpátky. Akashi nebyl jediný , který nemá dobrou náladu.
Kotaru to nejspíše vycítil a tak odešel spolu s Mibuchim a Nebuyou. Povzdechla jsem si.
" Špatné sny?" Ozvalo se. Nasupeně jsem se otočila na Akashiho.
" Ty se mnou mluvíš ?" Zaprskala jsem na něj.
" Proč by ne ? Nesmím snad?" Zeptal se dotčeně.
" Dělej si , co chceš. Jsi přece absolutní." Zvedla jsem se a chtěla odejít. Akashi mě zastavil , pevně mě chytl za zápěstí.
" Co je ?" Chtěla jsem se vymanit z jeho sevření, ale bylo až moc pevné. Otevřel pusu , ale pak ji zase zavřel, jako by chtěl něco říct , ale pak si to rozmyslel.
" Nic.." Pustil mojí ruku. Cítila jsem v jeho hlase smutek. Trošku mě to překvapilo. Zvedla jsem ruku a chtěla se dotknout jeho ramene , ale v tu chvíli se prudce zvedl a rychlým krokem odešel. Svoji ruku jsem stáhla. Co to jako mělo bejt ?!
Vyrazila jsem na zápas.
Ani jsem nevěděla , kdo dneska hraje. No Shutoku to asi nebude , ale co ostatní ?
Podívala jsem se na tabuli zápasu , který byla na budově. Měla jsem hodně času než začne první zápas , který klidně můžu vynechat , protože hraje střední škola "nezajímavá" a střední škola "máš dlouhé jméno". Jediný zajímavý zápas , který měl zaujal na tabuli byl zápas mezi Seirinem a Too. Tak že Kuroko vs Momoi nebo spíše vs Aomine, nebo jak se jmenuje. To bude divný pro Momoi až proti jejímu týmu bude hrát její miláček.
Co budu dělat ? Teď když mám tolik času ?! Za Kotarem, Mibuchim a ani Akashim nechci jít..
Procházela jsem se po parčíku , který byl před budovou. Byl tu klid. Procházela jsem se mezi stromy a sledovala oblohu. Bylo tu krásně. Opravdu krásně.
" Haf." Ozvalo se mi u nohy. Podívala jsem se na zem , kde jsem uviděla malého pejsánka , který vypadal , jak štěně huskyho. Byl krásný a měl milý pohled. Sehla jsem se k němu a vzala ho do náruče. Začala jsem ho hladit.
" Ty jsi mi , ale miláček. Ztratil si se ?" Jen zakňučel. Chundeláčka jsem chvíli ňuchala a pak se rozhlídla po parku jestli se někdo neschání po tomhle pejsánkovi. Musel někomu patřit. Rozhodně. Nebyl z ulice , byl v dobrým stavu a krásně voněl a taky měl obleček. Podívala jsem se pořádně na obleček. Byl to dres.. Vypadala , jako dres Seirinu. Tak že patří někomu ze Seirinu a nebo je to jen fanoušek Seirinu komu ten ňufák patří.
" Promiňtě." Ozvalo se . Vyjekla jsem a uskočila. Přede mnou se z ničeho nic objevil ten špunt z Teika.
" Jak?! Jak ses sem dostal ?!" Ten chlápek nemá přítomnost !
" Přišel jsem .." Vydejchala jsem šok.
" Co potřebuješ ?"
" Hledám svého psa."
" Ach , tenhle je tvůj ?"
" Ano." Přišel ke mně a začal ho drbat.
" Jak se jmenuje?"
" Číslo dva a nebo mu říkají Tetsuya 2."
" Proč Tetsuya 2 ? Tak se jmenuješ ty ne ?"
" Ano , jsem Kuroko Tetsuya." Zvedla jsem psa a zadívala se mu do očí a pak do Kurokových.
" AAA ! Vy máte stejné oči !" Opravdu ! A měli i stejný výraz.
" To říká hodně lidí." Podala jsem mu psíka a on si ho ochotně vzal do náruče.
" Měl bych jít , za chvíli budu hrát."
" Oh , jasně. Příjdu se podívat." Usmála jsem se.
" Jak se jmenuješ ?"
" Kasuya Elly."
" Kasuyo-"
" Ne , říkej mi jménem."
" Dobře. Elly - san nevzdávej to , co se snažíš udělat s Akashim - kunem."
" Co?"
" Vím to , chceš změnit Akashi - kuna a děláš dobře. Nikdo jiný to nedokázal , ale myslím si , že ty jo. "
" Dobře.."
" A taky děkuju za Kagami - kuna."
" Není za co. A řekni Kagamimu ať si hlídá hubu. Příště tam nemusím být.."
" Samozřejmě to vyřídím. Ještě se uvidíme. Zatím." Rozloučil se a tak jak se objevil , tak taky zmizel. Možná to ještě zkusím. Teď potřebuju najít Aomineho, Kiseho a Murasakibaru. To znamená , že musím vyhledat Kaijo, Too a Yosen.
S úsměvem na tváři jsem se vydala do stadionu.
**************************************************************
Začali první zápasy. Teď hrál Seirin proti škole "nezájem". Bylo to celkem nefér, protože Seirin měl tři zápasy za den. Teď hráli druhý a potom je čekal zápas s Too. Za ty dvě hry jsem se zamilovala do jejich hry. Do jejich týmové práce a do jejich chuti bojovat. Bylo to naprosto krásné je sledovat. Cítila jsem příjemné hření u srdce, to jsem u svého týmu necítitla. Tam byl chlad.
Dohráli a vyhráli , dneska už po druhé. Byla jsem nadšená a taky jsem byla šťastná , když jsem viděla , jak se radují společně z výhry. Jaký to příjemný pocit.
Dvě hodinky uběhly a já se vydala na balkonek, abych dobře viděla zápas mezi Seirinem a Too.
Zatracené schody !! Konečně jsem vyšla nahoru. Zarazila jsem se. Na balkonku byl Akashi, který nejspíš přišel sledovat hru. Měla jsem chuť odejít , ale moje nohy se najednou staly z olova.
" Můžeš se klidně přidat pokud chceš a nebudu ti vadit.." Zase ten smutný ton.. Znova.
" Fajn." Konečně se moje nohy rozpohybovaly a já si stoupla vedle Akashiho.
Zápas začal , ale neviděla jsem tam Aomineho.
" Seijuro, kde je Aomine?"
" Daiki příjde později, to je jeho styl."
Hra začala a bylo dost vidět , že i Too je bez Aomineho silné. Skončil první poločas a najednou se tam objevil Aomine. Konečně začne pravá hra , ale nevím jak to zvládne Seirin, teď mají půl hry za sebou a byl to boj , ale teď když přišel Aomine se síla Too zvětšila a Aomine má hodně síly.
Hra začala a bylo to zuřivé. Kagami se postavil spolu s Kurokem proti Aominemu. Bylo to neskutečně , ale v ten den ...Seirin utrpěl zdrcující prohru proti Too a tím skončil jeho postup a hra v Interhigh. Zklamanost a bolest , to jsem cítila já , ale co potom oni. Viděla jsem , jak několika z nich ukápla slza a jak Kuroko a Kagami jsou zdrceni ,taky jsem si všimla , že Too je na tom podobně , jako Rakuzan. Chladní a bez týmové práce. Neradují se z výhry a neprožívají své zážitky, to bylo vidět už když Aomine přišel pozdě....
Povzdechla jsem si, tohle vypadá na špatný den. Otočila jsem se , ale Akashi už tam nebyl. Vyrazila jsem tedy dolu do haly. Cestou jsem míjela Mayuzumiho , který se přikrčil , když mě viděl. Srab.. Uviděla jsem Seirin , jak odchází. Rozeběhla jsem se k nim.
" Kuroko." Zakřičela jsem. Všichni se otočila. To jste snad všichni Kurokové ?!
" Oh , Elly - san..." Chtěla jsem mu říct , ať si z toho nic nedělá , ať je v klidu , ale když jsem si všimla jejich obličejů došlo mi , že slova takové hodnoty nic nezmění , možná i to víc poseru. Smutně jsem se usmála.
" Víš , Elly - san ty nejsi jediná , kdo chce něco změnit... Budeme se muset , ale snažit víc a my až v zimě... Teď je to na tobě." Otočil se a odešel spolu s jeho týmem. Sakra!
Začala jsem hledat svů tým. Vždycky jsou vidět a teď je nemůžu najít. Kde jsou , když je potřebuju ?! Zatraceně. Probojovávala jsem se davem a hledala svoje zrůdičky. Nikde nebyli... Pak jsem avu zahlídla růžovou hlavu. MOMOI! Rozeběhla jsem se a obličejem do někoho narazila. Ustoupila jsem o krok do zadu a prohlídla jsem si svoji překážku. Měl uniformu Too.
" Huh? Otočil se na mě a já poznala ,že to je Aomine.
" Mrňousi dávej pozor na cestu." Zasyčel. Nafoukla jsem tváře, co si o sobě myslí.
" Idiote , za to můžeš ty. Jsi velkej , jak stůl !" Zaprskala jsem.
" Ha ?! Co jsi to řekla?!" Zaměřil na mě pohled , ale potom ztuhnul. " Ty jsi.. ta ze včerejška.."
" Hmm ? To se divím , že taková skopová hlava si mě pamatuje." Zasyčela jsem.
" Ts.. " Chtěl se otočit.
" Proč jsi neměl radost z výhry ?" Zastavil se.
" Radost ? Oni mě nedokážou porazit, nikdo. Jediný , kdo mě dokáže porazit jsem já sám."
" Opravdu jsi blbej , tak jak vypadáš."
" Cos to řekla ?! "
" Slyšels , blbe." Zcela se na mě otočil , ale já se rozeběhla davem pryč. Po pár metrech jsem se otočila a vyplázla na něj jazyk. Viděla jsem , jak zrudnul a já radši zmizela. Fajn, fajn s Aominem jsem zrovna nevykročila dobrou nohou. Tak a teď si to ještě posrat u Kiseho a Murasakibary a můžu to zabalit.
Co budu teď dělat ?! Zápasy skončily , ale pořád je tu hodně lidí. Mám hlad.. Jdu něco sehnat.
Dostala jsem se do města , kde jsem hledala nějaké místo , kde bych se najedla. Absolutně nechápu proč tu mají tolik restaurací s rybami,.. Fuj.. Konečně jsem zahlídla slibně vypadající kavárnu s cukrárnou. Hmmm ... Když jsem zrovna sahala po klice , tak se dveře otevřely a naproti mně vyšel TITÁN ! Byl to asi 2 metry velkej chlápek s taškou plnou jídla. Musela jsem zakllonit hlavu , abych viděla do jeho obličeje. Zase měl netradiční barvu vlasů, fialovou. Někoho mi připomínal. Pohledem jsem sledovala jeho mizící záda. To byl Murasakibara z Teika ! Chtěla jsem se za nim rozeběhnout , ale než jsem se rozkoukala , tak byl pryč. Zatraceně !! Velcí lidé s dlouhými nohy jsou rychlí ! Mno..Asi dneska to nechám být.
Vešla jsem do cukrárny, hned mě ovanula vůně kafe, sladké čokolády a různých cukrovinek.
" Oh , Elly - chan." Otočila jsem se. U stolu seděl Mibuchi, Kotaru a Akashi. Viděla jsem , jak Mibuchi na mě ukazuje ať jdu k nim. Neochotně jsem se dostala k jejich stolu.
" Elly - chan ! Celý den jsem tě hledal!" Pronesl smutně. Mně je to jasný ty úchyláku !
" Přisedni si k nám a nebo si sedni a já ti přinesu , co budeš chtít." Mibuchi se v mžiku zvedl a posadil mě na židli. Donutil mě si něco vybrat a pak zmizel. U stolu jsme zase zůstali jen já a Kotaru s Akashim. Kotaru celou dobu na mě házel smutný pohled, nejspíš se furt obviňoval za to co udělal. Už jsem ho asi nechala dlouho trápit..
Povzbudivě jsem se na něj usmála a jeho obličej se rozzářil , jak sluníčko. Sakra ten upír září , jak nový zdroj světla ve vesmíru. Z Kotara jsem sklouzla pohledem na Akashiho , který upíjel kávu. Měl zavřené oči a dělal , jako by nikdo neexistovalo kromě jeho a kafe. Doufám , že se opaříš šmejde!
Pochvíli přišel Mibuchi , který přede mě postavil moje kafe s dortíkem.
" Děkuju Mibuchi." Usmála jsem se na něj a on se rozzářil , jak Kotaru, tak a teď tu máme dva zdroje. Mibuchi a Kotaru se pustili do žhavé debaty o dnešních zápasech. Poslouchala jsem jen něco. Z velké části jsem se zabývala vlastními myšlenkami. Mrzelo mě , že jsem nezastihla Murasakibaru a ani jsem si pořádně nepopovídala s Aominem a Kurokem. Co asi dělá Kuroko a Seirin ? Jsou pořád smutní ? Zvládnou to ?! Uvidím je ještě ?
" Elly - chan, hey Elly - chan!" Zatřásla jsem hlavou a uvědomila si , že na mě Mibuchi mluvil.
" Copak ? Promiň neposlouchala jsem."
" Jsi v pořádku ?" zeptal se starostlivě Kotaru.
" Jop , jsem jenom trochu unavená."
" Chápu. No jen , že už jdeme." Uvědomila jsem si , že u stolu sedím už jen já a kluci jsou na nohách. Zvedla jsem se a vyrazili jsme do hotelu.
Celou cestu zase Mibuchi a Kotaru brebentili. Já s Akashim jsme se drželi v zadu a nemluvili. I když je skoro červenec, tak dneska v noci byla zima. Měla jsem na sobě jenom tílko a šortky , tak že mi byla zima. Do háje , proč jsem si nevzala týmovou mikinu ?! Najednou mi bylo teplo , okolo mých ramen dal Akashi svojí mikinu.
" Bude ti zima.." I když jsem to řekla , tak se mi moc nechtělo mu vrátit jeho mikinu.
" Nebude. Nech si ji." Zašeptal a dál šel. Já jsem už nic nenamítala a víc se zavrtala do mikiny. Byla vyhřátá po Akashim.
Konečně jsme došli do hotelu. Mibuchi a Kotaru spolu šli do společenské místnosti. Pořád kecali a pak , že ženský jsou upovídané.. Tss.
Chtěla jsem vrátit Akashimu mikinu ,ale už vedle mě nestál. Asi šel do pokoje. Vyběhla jsem do patra, ale nejprve jsme šla do svého pokoje. Podívala jsme se na mobil. Dvě zprávy na které jsem v mžiku odpověděla. Odložila jsem mobil a opustila pokoj, pár kroků a stála jsem u Akashiho dveří. Zaklepala jsem , ale nikdo neodpovídal. Znova jsem zaklepala a nic. Možná šel jinam, tak mu to aspoň nechám v pokoji. Otevřela jsem dveře a přivřela je za sebou. Došla jsem k posteli a položila jsem na ní Akashiho mikinu. Otočila jsem se a chtěla odejít , ale když jsem to udělala, tak se otevřely dveře od koupelny a do pokoje vešel Akashi s ručníkem okolo pasu. V půli pohybu jsem se zasekla a zírala na něj. On na mě koukal taky. Nastalo trapné ticho.
" Eh.. No , přišla jsem ti vrátit mikinu , ale nikdo neodpovídal , tak jsem ti jí položila na postel." Cítila jsem , jak se červenám." No- eh, já ra-radši půjdu." Už jsem byla skoro u dveří , když jsem uslyšela tichý smích ,který se rozezněl v hlasitý. Co-co ? On se směje ?! Otočila jsem a uviděla třesoucí se záda Akashiho , který se smál. Zírala jsem na něj , jak na ducha. On se směje.. Co to ?! Jak se to stalo ?! To bych víc doufala i v konec světa , než v to že bych ho někdy slyšela smát.
" Sei-Seijuro jsi v poho ?" Zeptala jsem se opatrně. Otočil se na mě s milým úsměvem na tváři.
" Jsem v pořádku ty hlupáčku." Zase to byl ten první Akashi. Usmála jsem se.
" Nevím , kdo je tady hlupák." Zasmála jsem se a pak odešla. Vypadá to , že to rozhodně nevzdám. Tohle usmíření stálo za to.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 27. listopadu 2015 v 23:34 | Reagovat

tááákže v prvé řadě se vyjádřím k obrákům...to gifko na konci je boží~ XD a ten úvodní obrázek je pěknounký...jen si musím rejpnout kvůli barvě Kurokových vlasů...to není jeho barva...ale jo mlčím chápu, že takovej obrázek asi fakt nic moc lehkýho...já to prostě jen tak musela podotknout...XDD le Kurokofilní osoba-you don't understand it...

a teď k příběhu~ XD to bylo pěknounké~ ...setkání s Kurokem^^ a cukrárna...a gesto s mikinou je moje oblíbené klišé, takže to vítám vždy a všude XDDD šmáárjáá a ten tvůj hodnej Akashík je takovej miláššek~ :3 ...neumím si představit, že by neskončila s Akashim, vždyť už od začátku je to o Akashim a Rakuzanu XD

I want next chapter... T.T XDD

2 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 27. listopadu 2015 v 23:47 | Reagovat

*.* ok. jít do těch tvých obrázků nebyl dobrý nápad...už tak mám chatrné zdraví, nepotřebuju ještě vykrvácet...und I have uno question: Jaks přišla na ship Kise a Akashi? na ten jsem fakt zvědavá :D něco takovýho vidím poprvý ... ale myslím, že to bude fajný...teda pokud nejmenovanou osobu nepopadne amok a nerozhodne se někomu vyšoustsat mozek z hlavy a pak podříznout/zastřelit/shodit z mostu...ne to bych nejmenované osobě nedovolila~ XD no nic nakopni motor, dones mi pytlík s krví a piš~^^ XDDD a hlavně mě neber vážně, prosím...je pátek večer...můj "mozek" se momentálně sestává z cukrové vaty

3 Elly - chan Elly - chan | 28. listopadu 2015 v 10:46 | Reagovat

[2]: Arigato !! Ten poslední gif je prostě boží ^^ Bylo mi jasný , že se ti bude líbit ! Kurokový vlasy jsem fakt netrefila TT.TT Ale jiná barva tam nebyla TT.TT Tak že gomene Kurokofile xD Mně se taky moc líbí gesta s mikinami ^^ Proto jsem to sem dala^^  Oke , oke , stejně by bylo divné , kdybych neskončila s Akashim, když už to je takhle rozjeté s ním ! :3
Za mojí galerii se omlouvám , ale je to na vlastní riziko !! Krev ti samozřejmě dodám ! ^^ Akashi a Kise pár mě napadl , když jsem viděla na to Doujinshi ^^ Rozkaz ! Budu se snažit nikoho nezabít ! ^.^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama