Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Jinsei wa gēmudesu V.

20. listopadu 2015 v 22:34 | Elly - chan ^^ |  Knb a já ^^
Další dílek je tady ^^ Snad se vám bude líbit xDD Je to trochu skok , ale to nevadí.. xD Snad to pochopíte :3 Přeji příjemné počteníčko zlatíčka ^^ Btw: Bude tam asi pár nesrovnalostí s postupem zápasů xD Za to se velice omlouvám , ale bude to snad do sebe zapadat :)

Jinsei wa gēmudesu V.

.....

Kasuya Elly + skoro všichni

Doprovázela jsem Akashiho do šatny. Celou dobu jsem ho sledovala a dávala pozor jestli náhodou zase nebude mít zamlžení mysli a nevrátí se k tomu chudákovi , aby ho dodělal , ale pro ten případ jsem , když tak chtěla zasáhnout a v nejhorším možným scénáři mu podkopnout nohy a loktem ho přišpendlit k zemi. Od té doby , co jsme opustily zázračnou generaci , tak Akashi neprohodil ani slova. Myslím, že byl na mě hodně naštvaný , ale nedal to znát. Vůbec se nekoukal jestli jdu s ním... Já za to , ale nemůžu. Měla jsem nechat ho , aby zabil Kagamiho ?! To jak fakt?! Když ti neschopní idioti by nehli zadkem , tak jsem musela já zasáhnout. Kdo jinej ? Ten malej ?! Ten měl strach jenom viděl Akashiho přijít a ostatní taky. Byli to sraby. Nechápu, proč se na mě zlobí.. Vlastně se spíš mám zlobit já na něj a on by měl litovat toho , co udělal...
" Budeš naštvaný takhle celý den ?!" Zavrčela jsem na něj..
" Nejsem naštvaný , jen nechápu tvoje chování.."
" Ty nechápeš moje chování ?! To spíš já ! Tvoje chování je hrozný ! Právě jsi chtěl někoho zabít nůžkama !" Vykřikla jsem. Podíval se na mě s nechápavým pohledem.
" Já-" Přes pusu jsem mu dala ruku.
" Teď řekneš něco jako : Já jsem ho chtěl zabít , protože narušil naší sešlost.. Nemám pravdu ?!"
" Jsi chytrá."
" Ty jsi hrozný !! Neměl by jsi to dělat ! Je to hnusné !! Měl by ses jít a všem se omluvit a především Kagamimu !!" Vynadala jsem mu.
" Ne..Oni to chápou.."
" Děláš si srandu ?! Oni to nemůžou chápat a vůbec ne ten chudák , co si ho sekl nůžkama !! Seijuro ! " Zaúpěla jsem. Byla jsem z něj unavená.
" Buď v klidu. Teď na chvíli vypni a nic neřeš.. Půjdeme se podívat na semifinále mezi Seirinem a Shutokem.. Ten kdo vyhraje bude hrát možná s námi , když se dostane až tak daleko."
" Seirin a Shutoku ? Kdo za ně hraje ?"
" Tetsuya a Shintaro." Oh !! Bude tam rákosníček !! Super.. Vrátili jsme se od šatny. Nikdo se neptal , kde jsme byli , ale viděla jsem na Kotarovi , jak hoří zvědavostí a když si všiml , že Akashi má ustřihlou ofinu , tak byl úplně nedočkavý. Řekla bych mu to, ale teď nemůžu. Byl blízko Akashi a já s ním chci teď být a dávat pozor , aby zase něco neudělal.
Akashi mi podal rozpis zápasů. Viděla jsem , že Seirin zatím vyhrál všechny přípravné zápasy a teď ho čeká semifinále , který rozhodne o postup. Osobně jsem nefandila nikomu , i když jsem chtěla , aby ten zelenáč byl v dalším kole a mohla jsem si s ním promluvit, ale nechtěla jsem být neférová.
" Seijuro.. Komu fandíš?" Zeptala jsem se zvědavě Akashiho.
" Seirinu.."
" Proč ?"
" To uvidíš." Pronesl tajemně a já dal nevyzvídala. Zápas začal a já nestačila žasnout... štěně a brejloun byli suprový !! Štěně zmizelo a pak najednou udělalo neuvěřitelnou přihrávku ! A zelenáč střílel z dálky , tak nesmyslné střely , které vždy trefil , ale ne jenom oni perlili.. V Seirinu byli taky úžasní.. Třeba ten Kagami , skákal tak vysoko , že jsem to nemohla pocopit.. A pak tam byl brejloun , co střílel taky z dálky! Taky tam byl černovlásek , co měl dokonale hřiště pod kontrolou... V Shutoku mu byl jeden hodně podobný hráč , taky černovlásek.. Celou hru jsem sotva dýchala , ale nakonec Seirin vyhrál a Shutoku to docela zničilo... Akashi měl pravdu.
Dnešní zápasy skončili a všichni šli do hotelů nebo domu. I my jsme se vydali do hotelu. Zápasy ještě nemáme.. Musíme si počkat, ale teď je jistý , že se uvidíme se Seirinem..
Když jsme vyšli ven , tak pršelo.. Viděla jsem Seirin , jak mizí a Shutoku taky , ale neviděla jsem mezi nima zelenáče. Pak jsem ho zahlídla jak někam jde.
" Seijuro, doběhnu vás..." Omluvila jsem se a vyběhla za Shintarem.
Zaběhla jsem za zeď, kde se opíral a brečel ? Zastavila jsem se a koukala na něj. On si mě pak všiml.
" Co tu chceš?" Když zvedl pohled , tak se mu zužily zorničky.
" Ty jsi ta od Akashiho.."
" Jop ! A ty budeš asi Midorima Shintaro , že ?"
" Ano. Co tu chceš ? Poslal tě Akashi?"
" Ne , ale jsem tu kvůli němu.." Přiznala jsem . Zatvářil se překvapeně.
" Co tím myslíš?"
" Heh, to není na 5 minutový rozhovor."
" Chápu... Tak , co kdyby jsme se v 7 sešli támhle v tý restauraci?" Ukázala na budovu proti nám.
" Fajn...Tak v sedm." Odeběhla jsem , ale než jsem odešla tak jsem se otočila. " Skvělý zápas.. Nebuď skleslej." Zatvářil se dotčeně a já zmizela. Každej z Teika je nafoukanej idiot , co si myslí , žen prohra je něco jako smrt. Pak mi to došlo, podle toho co říkal Akashi , tak Teiko nikdy neprohrálo.. Tak že tohle byla Midorimova první prohra , tak to pro něj musí být něco , jako smrt... Chudák.. Teď mi ho bylo líto.. A ještě když prohrál proti dalšímu členu Teika, to muselo být docela zlé.. Začalo mě píchat u srdce... Sakra! Cítím vinu ! To nechci , aspoň mu ta prohra dala lekci do života! Akashi by potřeboval minimálně 100 proher. A pěkne trapných , třeba 100 ku 30 a nebo 50 ku 2 , to by byla jeho smrt , tak že by ho to mohlo vrátit do normálu , ale teď trochu přemýšlím , kdo by byl schopný Akashiho porazit.. Dostala jsem se do hotelu , byla jsem mokrá jak myš. Neuvěřitelné , jak za malou chvilku může někdo takhle zmoknout. Vyběhla jsem po schodech a rychle zalezla do mého pokoje. Bude lepší , když mě nikdo nebude vidět. Díky tomu , že jsem holka , tak mám pokoj jen pro sebe. Kluci jsou většinou po dvouch. Teď hlavně se musíš usušit a převlíct a pak se dostat ven bez toho , aby mě viděl někdo z týmu , hlavně Akashi. Midorima řekl v 7, tak to mám ještě čas.. Odešla jsem do koupelny dala si horkou sprchu , potom jsem se převlíkla do čistého a suchého oblečení. Ještě mám 30 minut a do té restaurace to zvládnu do 10 minut , mám čas. Posadila jsem se a zase přemýšlela o dnešku. Pořád jsem byla naštvaná na Akashiho , za to co udělal a že se ani omluvit nechce. Taky jsem hodně přemýšlela o zápase , co jsem viděla. Teď mi docházelo , jak moc to pro Midorimu bylo zdrcující , ale v určitém bodě , to pro něj bylo ponaučení a možná poposunutí k tomu , aby se změnil. Kdyby se tohle tak stalo Akashimu...Ale nestalo. Z mého přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře. Lekla jsem se a modlila se k Jashinovi , ať to není Akashi, ale když jsem otevřela dveře , tak tam stál Kotaru.
" Ahoj Kotaru, co potřebuješ?"
" Ahoj.. Mohl bych dál?" Zeptal se a přešlapoval z nohy na nohu. Něco se stalo..
" Pojď." Ustoupila jsem a on vešel do vnitř. Posadil se na židli a mnul si ruce. Choval se fakt divně. Možná mu došla zásoba krve a jde si pro mě..
" Stalo se něco Kotaru ?" Sedla jsem si na proti němu a pozorovala ho. On se na mě podíval a pak zase uhnul pohledem.
" Víš... No.. Stalo se něco , když jsi odešla za Akashim ?" Okamžitě se mi před očima mihla scénka , jak Akashi chtěl zabít Kagamiho nůžkami. Vztek , který jsem měla se ještě 3x zvětšil.
" Ne , proč ?" Usmála jsem se.
" Opravdu nic? Proč si teda drtíš ruku ?" Zeptal se zvědavě. Ani jsem si neuvědomila , že tvrdě svírám svoji pěst.
" To mu by jsi nevěřil , co udělal." Zatvářila jsem se unaveně.
" Povídej."
" Akashi chtěl zabít jednoho kluka nůžkami." Kotaru nezdravě zbledl.
" Aha.."
" Proč se tak ptáš? Stalo se něco?"
"No.. Jen.. Že Akashi řekl , ať jsem s nim v pokoji a pak když jsem tam s nim byl , tak se na tebe vyptával..Ptal se mě , jak spolu vycházíme a o čem si povídáme a tak.." Ts.. Zatracenej Akashi.
" Nic mu neříkej."
" Já bych rád , ale on je strašně strašidelný a teď ještě , jak si řekla o těch nůžkách.."
" Budeš v pohodě Kotaru, jen mu nedovol , aby u sebe měl jakýkoliv ostrý předmět.." Moc jsem ho neuklidnila. Kotaru byl opravdu bledý. Podívala jsem se na hodiny. Musím za Midorimou.
" Musím jít Kotaru , zvládneš to?"
" Co? Kam jít?"
" Dneska se mám sejít s Midorimou z Teika."
" Aha." Chtěla jsem už odejít, ale Kotaru tam seděl , jak hromádka neštěstí. Byl smutný. Povzdechla jsem si.
" Nechceš jít se mnou?" Zeptala jsem .
" Můžu?" Rozzářily se mu oči, jak malému dítěti. Jak bych mu mohla říct ne ?
" Jasně , pojď." Vyrazila jsem a Kotaru mě následoval , jako pejsek. I když jsem se na něj nekoukala , tak jsem cítila , jak jeho oči září. Snad to zelenáčovi nebude vadit.
Do restaurace jsme se dostali v čas a ani jsme pořádně nezmokli. Midorimu jsem dlouho hledat nemusela. Jeho výrazná a neobvyklá barva vlasů byla vidět všude. S Kotarem jsme si sedli naproti němu u stolu , v tu chvíli jsem uviděla vedle Midorimi ještě jednoho kluka.
" Ahoj , doufám, že nevadí že jsem vzala i jeho." Po dlouhé tichu , když jsme na sebe koukali ,to konečně utl a promluvil.
" Nevadí.. I já jsem někoho vzal." Otráveně se podíval vedle sebe. Ten kluk byl taky hráč Shutoku , byl to ten podobný klukovi ze Seirinu.
" Ty mě asi znáš od Akashiho. Jsem Midorima Shintaro."
" Neznám tě od Akashiho , ale od Momoi, to je vlastně jedno. Já jsem Kasuya Elly a tohle je Kotaru Hayama." Představil jsem sebe i Kotara , který se po celou dobu usmíval.
" Ahoj ! Jsem Takao Kazunari!" Vykřikl najednou ten kluk a pak se začal smát , jako by to byl dobrý vtip. Nechápavě jsem na něj koukala.
" Tak proč si přišla?" Zeptal se mě a ignoroval svého spoluhráče.
" Musíme si promluvit o Akashim.." Okamžitě zbystřil.
" Takao mohl by jsi jít jinam?"
" Ale proč Shin - chan?"
" Jdi! " Takao se zatvářil smutně , ale nakonec se zvedl a odešel k dalšímu stolu. Podívala jsem se na Kotara. Nemusela jsem nic říkat , usmál se a šel za Takaem. Já zůstala sama s Midorimou.
" Proč se ptáš na Akashiho?" Zeptal se , když odešli.
" Ty víš proč , ale nejprve než začnem , tak bych ráda něco řekla. " Nadechla jsem se a vykouzlila úškleb. " Jaká byla dneska porážka ? Musela to být rána , potom všem co jste dokázali v Teiku a teď tohle. Hrůza.." Zvedla jsem pohled a viděla , jak rudne vztekem.
" Neuraž se , ale bylo to pro tvoje dobro.. Teď snad pochopíš , že výhra není vše.." Vztek v jeho tváři zmizel a nahradila ho ignorance.
" To vím i bez tebe." Přiznal. " Teď k hlavnímu tématu." Chtěla jsem ho zasypat otázkami , ale potom jsem si všimla těch nůžek.
" Proč máš u sebe zase ty nůžky ? Chceš znova potkat Akashiho , ale tentokrát by je použil nejspíše na tebe.."
" To je můj šťastný předmět na dnešek podle horoskopu." Koukala jsem na něj , jak na blázna. To nestačí , že v mým týmu jsou šílenci oni jsou i jinde.. Nejspíš to dělá ta zázračná generace.. Všichni z ní budou na hlavu a pak se to roznese po celým týmu. Chudák Takao to chytl od něj.
" Co ?" Zeptala jsem se.
" No, podle horoskopu pro mě jsou nůžky dnešním šťastným předmětem pro mě."
" To ti moc štěstí nepřinesly , když jste prohráli." Rejpla jsem si. Zamračil se , ale neřešil to.
" Tak?"
" Akashi má dvě osobnosti ?" Zeptala jsem se narovinu.
" Ano , to má."
" Jak je to možné ?"
" To nevím , ale projevilo se to , když si dával 1v1 proti Murasakibarovi a málem prohrál."
" Murasakibara je ten velkej?"
" Přesně tak."
" Ta druhá osobnost se teda projevila u toho , když prohrával proti velkýmu, počkat.. prohrával?"
" Ano , když se projevila druhá osobnost , tak se objevilo i císořovo oko." To oko je císařovo ? To je divnej název.
" Hmmm... To je divné..." Skoro celý večer jsme se bavili o Akashim. Midorima je fakt zvláštní, ani nevím , jak bych ho popsala , ale je prostě zvláštní...
" Hmmm....Myslíš , že by byl dobrý nápad , kdybych se ptala po Akashim od všech členů Teika?"
" Myslím si , že by to byl dobrý nápad. Každý s nim měl jiný vztah a každý věděl o něm něco jiného. S kým si o něm zatím mluvila?"
" S tebou a Momoi."
" Tak to ještě zbývá Kuroko, Kise, Murasakibara a Aomine.." Ještě 4 podivíni a snad budu blíže k Akashimu.. Nebo spíš blíž k tomu , abych se z Akashiho stal Akashi.. Je to moc složité.
" Mido- ÁÁÁÁÁ!" Vykřikla jsem , když jsem ucítila dotek na svém rameni. Otočila jsem se a uviděla Kotara , který se na mě nechápavě díval.
" Ty ....! Nelekej takhle lidi !!" Chytla jsem ho za tvář a zatahala jsem za ní.
" Omlouvám se!" Mumlal.
" Co se děje Kotaru?"
" Musíme jít! Jinak na nás příjdou." Podívala jsem se na čas a zhrozila jsem se.. Sakra , to už je takhle pozdě !
" Promiň Midorimo , musíme jít !" Kvapně jsem se zvedla.
" Ahoj Midorimo ! Takao!" Zamávala jsem za nima a vyrazila rychlým krokem s Kotarem do hotelu. Jestli na nás Akashi přijde , tak to bude ještě zajímavé. Poočku jsme koukla na Kotara , který měl strach. Nejspíše z Akashiho každý měl neskutečný respekt.
Konečně jsme se dostali do hotelu, pár kroků nás dělilo od mého a Kotarova pokoje , když najednou...
" Kde jste byli ?" Ozvalo se za námi a oba dva jsme naskočili. Za námi stál Mayuzumi. Co ten podivín tady dělá?!
" Šli jsme na vzduch. Kotarovi nebylo moc dobře." Šťouchla jsem do Kotara.
" Jo.. Točila se mi hlava a tak jsem šel za Elly." Lži,lži,lži , ale lepší než Akashiho zlost.
" Opravdu ? Byli jste venku? A proč nejste mokří , když tam prší ?" Ten chlápek... ! Nějakej všímavej !!
" Hele... Je jedno , kde jsme byli .. Teď jsme zpátky a žijeme, není to okey ?" Zvarčela jsem na něj. Ten hajzl mi pije krev.
" To není jedno. Akashi nařídil stanovený čas , kdy se máme vrátit a vy jste přišli skoro o půl hodiny později. To je divné."
" Eh?! Myslíš si , že jsme nějací vrahové , kteří chodí večer zabíjet?!" O co mu jde?! Kotaru ! Ty srabe řekni něco! Mayuzumi se usmál a odešel. Nevím kam a je mi to jedno..
" Kotaru, nic si z toho debila nedělej, kdyby se Akashi ptal , tak ti bylo blbě a šel si se mnou na vzduch, jasan?"
" Jop. Dobrou noc." Chvíli jsem čekala na chodbě a počkala až Kotaru zalezl do svého pokoje. Měla jsem o něj starosti. Nechtěla jsem, aby měl kvůli mě u Akashiho problémy. Nadechla jsem se a vlezla do pokoje, tam jsem se svalila na postel. Proč je každý den , tak vyčerpávající ?! Po pár minutách jsem usnula.
Probudilo mě hlasité klepání na dveře. Podívala jsem se na hodiny. CO?! Když uběhla hodina , proč mě budí ?! Jestli je to Kotaru, že se bojí spát v pokoji s Akashim, tak už ho nakopnu a pak nakopnu i Akashiho.
Prudce jsem otevřela dveře.
" Co za-" Skončila jsem v půli věty. Přede mou stál Akashi a tvářil se , jak bůh zkázy. Za ním stál Kotaru, který se třásl , jak ratlík.
" Pojď se mnou." Polkla jsem a následovala Akashiho.
Na chodbě jsme prošli okolo Mayuzumiho, který se usmál.
" Akashi .. Dáš mi minutku ?" Zastavila jsem se. Akashi se na mě otočil.
" Co chceš dělat?" Když jsem mu neodpověděla , tak jen kývl. Otočila jsem se a vrazila Mayuzumimu , který se skácel k zemi. Kotaru vyjeveně otevřel pusu a Akashi se na mě nechápavě podíval. Mayuzumi na zemi bolestivě sténal.
Akashi se otočila vyrazil svojí cestou. Hodila jsem poslední pohled na Mayuzumiho a vydala se za Akashim. Kotara jsem musela čapnout za ruku , protože kdybych to neudělala, tak by tam stál.
Došli jsme do pokoje Akashiho a Kotara. Jakmile jsme tam vešli , tak za námi Akashi zavřel. Pak si sednul a my s Kotarem naproti němu. Nastala chvíle ticha..
" Víte proč jste tu?" Zeptal se nás po chvíli Akashi. Oba dva jsme s Kotarem záporně pokejvali hlavou.
" Protože jste porušili něco , co jsem nakázal."
" Jsme tu kvůli tomu , že jsme přišli pozdě?!" Už toho mám dost. Byla jsem nasraná, unavená a nasraná. Zvedla jsem se ze židle a došla k Akashimu.
" Hele .. Tvoje příkazy nejsou ultimátní a ani ty nejsi ultimátní. My máme svobodu a nebudeme skákat , jak ty pískáš. S Kotarem jsme přišli pozdě , to je pravda , ale vrátili jsme se jsem živý ! Nestačí to ?!"
" Moje příkazy se plní za každou cenu! Nebudu tolerovat neposlušnost ! " Akashi poprvé zvýšil hlas. Cuklo to se mnou.
" My se ti klidně omluvíme! Ale není to žádnej velkej přestupek!"
" Nechci vaše omluvy! Chci poslušnost!" Bylo to poprvé , kdy jsem ho slyšela takhle mluvit.
" Kde jste byli ?!"
" Proč tě to zajímá?! To je naše věc ! "
" Kotaru."
" Byli jsme v restauraci s Midorimou Shintarem." Překvapeně jsem se otočila na Kotara. Ten nevděčný..! Zachráním mu prdel a vezmu ho sebou ven a on mě pak takhle hnusně podrazí !
" Promiň." Otočil se na mě a sklopil pohled.
" Proč jste byli venku s Shintarem?"
" Musela jsem se mu omluvit za tvůj výkon z dneška!" Zasyčela jsem.
" Dobře."
" Kotaru , doufám že už ti nikdy neuděláš." Kotaru rychle zakýval hlavou.
" Elly, ještě jeden takovej průser a budeš v částečným vyloučení z týmu."
" Co?! Jenom kvůli tomu , že jsem přišla pozdě?!"
" Ne, taky jsi uhodila Chihira." Nic jsem na to neřekla. Byla jsem naštvaná, odešla jsem z pokoje a dál jsem se o to nezajímala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama