Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Jinsei wa gēmudesu IV.

10. listopadu 2015 v 19:09 | Elly - chan ^^ |  Knb a já ^^
Ahojky ! Po dlouhé době jsem zpátky ! xDD Taky jsem se rozhodla napřed dokončit tuhle povídky a tím pádem pozastavím povídky na Erena a Leviho.. xD Omlouvám se můj milovaný stínku :( Popravdě budu ráda , až dokončím tuhle povídku a budu moct dopsat dalších 7 rozepsaných povídek xDD Ptáte se jak jsem to dokázala ? Popravdě , ani já sama nevím. xDD Užijte si povídku ^^

Jinsei wa gēmudesu IV.

Kasuya Elly + Rakuzan + Malé překvápko

Jeblo mu...

U Akashiho jsem ještě zůstala , už mi nic neříkal , ale pořád jsem cítila , že to je ten "druhý" Akashi. Doufala jsem v to , vždycky jsem věřila , že on není úplně špatný.
Služka mi přinesla moje oblečení a já se do něj převlíkla , pak mě Akashi vyprovodil a nechal , aby mě limuzína odvezla domu. Cestou jsem byla smutná , protože jsem pocítila , že když jsem nastoupila do auta , tak Akashi se zase změnil na toho "prvního" Akashiho. Podívala jsem se z okýnka . Akashi se usmíval tím svým typickým šíleným úsměvem. Zamrazilo mě a posmutněla jsem. Kam se poděl ten Akashi , který miloval svojí matku víc než cokoliv... Teď byl pryč. Nahradil ho Akashi toužící po výhře a po ničem jiném. Bylo mi jasný , že to jeho druhé já , bylo dříve on , dokud se něco nestalo a u něj se vytvořil ten druhý Akashi , který vládne momentálně celému Akashimu. Konečně jsem věděla , že je tu možnost získat Akashiho do jeho normální podoby , ale musím zjistit jak..a taky mám tohle. Z kapsy jsem vyndala fotku , kterou jsem si " vypůjčila" od Akashiho. Nejsem zloděj...Pouze mě lákala a on jí teď nepotřeboval...Jsem hrozný člověk. To co jsem si vzala byla fotka... Byl na ní mladý Akashi s pár dalšíma lidma. Myslím si , že je to ta zázračná generace , i když nechápu co tam dělá růžovlasá holka , co mi připomíná s jejím pohledem pijavici( Ano, ano nesnáším Momoi).
Dojela jsem domu a i hned šla do pokoje. Dneska byl víkend , tak že by měla přiject celá moje familie. Jak jsem řekla , tak se stalo. Ozvalo se zaklepání na dveře a do pokoje vtrhl můj bratr.
" Čááu." Jeho typický pozdrav.
" Nazdar."
" Jak bylo ? Slyšel jsem , že hraješ basketbal.."
" Skvěle a nehraju ho."
" Já jsem si říkal , takový prcek , jako ty...Auu!" Mrskla jsem po něm knížku fyziky , která se mi válela na stole.
" To bolelo.." Okamžitě jsem si vzpomněla na to jak jsem sfackovala Akashiho... Sakra...
" Ségra , co to je ?" Zvedla jsem hlavu a viděla , jak můj bratr drží fotku s Akashim a celou zázračnou generací.
" Fotka... To nepoznáš ty imbecile?!" Zvedla jsem se a vytrhla mu fotku.
" Proč tu míš fotku dětí?!"
" Ty jsi dítě ! Táhni k sobě."
" Dobře , dobře." Zmizel... Celý víkend s tímhle jelitem? To jako vážně? Sedla jsem si a prohlídla si ještě jednou fotku. Na fotce byl mrňavej Akashi , který byl naprosto sladkej !! Bylo tam i dalších 5 kluků. Jeden malinkej modrovlásek se štěněčím pohledem, blondýn s úsměvem až k uším , tmavomodrovlasý celkem vysoký kluk , který byl značně otrávený, pak vysoký zelenovlásek s brýlema , co se tvářil , jak uředník a nakonec hora... Kluk , co byl vysoký naprosto neskutečně s flegmatickým pohledem a fialovými vlasy. Všichni byli......ROZTOMILÝ! Začala jsem se červenat a cítila jsem jak mi teče slina.
" Už vím na co máš tu fotku ty úchyle ! Jsi pedofil! " Ozvalo se ode dveří , kde zas byl bratr.
" Kreténe!" Zařvala jsem a mrskal po něm další tři knížky.
**************************************************************************************************
Byla sobota a já spala až do jedný... Jsem lenoch , ale hovím si v tom.. Tréninky o víkend nejsou a zápasy ještě nemáme. Co budu dneska dělat?! Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem si vzpoměla , že mi dal Mibuchi jeho číslo. Vyhrabala jsem mobil a zavolala Mibuchimu.
" Halo?"
" Ahoj Mibuchi , tady Elly.."
" Oh... Elly- chan , jaké překvapení , že jsi mi zavolala... Chceš jít se mnou na rande ?" Zeptal se a já úplně slyšela , jak se oblízl...
" No.. Chtěla jsem se zeptat jestli nemáš číslo na Kotara, potřebovala bych s ním něco probrat.."
" Aha.. Jasně , že mám , hned ti ho pošlu smskou.." Slyšela jsem , jak posmutněl.. Docela mi ho bylo líto.
" No chtěla jsem s ním jít ven a no... Chceš jít s námi?"
" To bych byl rád!!" Nečekaně....
" Fajn.. Sejdeme se v parku za 30 minut?"
" Budu tam.." Vypla jsem ho a zachvíli zavolala Kotarovi.
***************************************************************************************************
Došla jsem do parku, oba dva tam čekali , jak poslušní pejsci. Už z dálky jsem viděla, jak se na mě Kotaru a Mibuchi usmívají , jak na dezert...Škoda , že jsem si nevzala nic na sebeobranu.
" Ahoj Elly- chan doufám , že nevadí , že tu je i Eiji?"
" Samozřejmě , že ne.. " Tím lepší , aspoň budou vědět , co potřebuju aby věděli a mohli změnit tým.. Toho divného tu nepotřebuju. Ten bude nejspíš furt neutrální.
Začala jsem jim vyprávět , co se včera stalo a nevynechala jsem vůbec nic.. Chtěla jsem být upřímná. Všichni poslouchali a nezasahovali do mého výkladu. Jediné , co jsem vynechala byla smrt Akashiho maty. Pokud jim to Akashi neřekl , tak měl asi důvod. Když jsem skončila nechala jsem jim prostor na dotazy, cítila jsem se jako učitelka.
" Ty si vážně nafackovala Akashimu ?" Zeptal se obr.
" Ano.."
" Hehheh." Začal se smát. Celý den jsem strávila venku s nima a povídala si o tom.
Domu jsem přišla pozdě v noci. S klukama se to trochu protáhlo. Sedla jsem za notebook a šla na fb.. Projížděla jsem stránku , když mě najednou zaujalo místo , kde vám dají uživatele , který si můžete přidat. Byla tam růžovlasá dívka.. Momoi Satsuki.. Tenhle ksicht jsem někde viděla... Ale kde ? Trhla jsem sebou a našla fotku s Akashim. Když jsem se podívala na holku v monitoru a na holku na fotce okamžitě jsem pochopila ,že je to ta samá osoba.. Tohle je klíč k Akashimu.
Přidala jsem si ji do přátel. Přijala moje přátelství a já si s ní začala psát. Napsala jsem jí o Akashim a že jsem v jeho týmu a taky že vím o zazračné generaci. Taky jsem jí dala vědět o stavu Akashiho , ale nebyla překvapená.. Řekla mi , že už se tak začal chovat dřívě. Dohodly jsme se , že se setkáme zítra v blízkým městě. Byla jsem ráda..
********************************************************************************************
Vlakem jsem dojela do města , kde jsem se měla setkat s Momoi. Byl to zázrak , že jsem se dokázala dostat na místo , kde jsem nikdy nebyla a ke všemu nějakou jedoucí věcí , který jsem nemohla kontrolovat směr.
Nemusela jsem ji dlouho hledat. Její růžová hlava byla vidět na sto metrů. Přibližovaly jsme se k sobě a já uviděla její hrudník... Kruciš , tak holky by s tím mohla hrát bowling. Podívala jsem se na své chudinky , kterým se říká prsa jenom z důvodu , že jsou na místě , kde by měly být.. Růžovka ke mně doběhla s úsměvem , tak sladkým , že jsem málem dostala cukrovku.
" Ahoj , ty budeš asi Kasuya - chan."
" Ano a ty Momoi. Ehmm.. Mohla by jsi mi říkat jménem?"
" Samozřejmě , včera už jsi mi to psala a já na to zapomněla.." Blbá až na půdu. Možná i ta půda je málo , ale podle toho , co jsem slyšela, tak má taky talent. Všichni mají talent.. Jenom já jsem nepoužitelný člověk.. I ona má talent.. Vážně, je tohle fér?
Vydaly jsme se do blízké kavárny , kde jsme zakotvily. Momoi si objednala nějakou růžovou blbost a čaj. Já kafe a banán v čokoládě.
Začaly jsme se bavit o Akashim a o Rakuzanu. Ona mi řekla o svým " talentu " a řekla mi něco o Too , kam chodí a spolu s ní nějakej Dai- chan , který je taky ze zázračné generace. Ukázala jsem jí fotku a ona začala vyjmenovávat jména.
" No a tady to jsou ... Mukkun , Ki - chan , Midorima - kun a Tetsu - kun." Když ukázala prstem na postavu " Tetsu - kuna " tak zrudla. Tady je někdo zabouchlej do mrňouse.
" Děkuju.." Slušně jsem jí poděkovala , i když jsem absolutně netušila jejich pravá jména , protože každý měla upravený.
S Momoi jsme se hodně bavily o Akashim. Říkala jsem jí jaká je situace s Akashim.
" Hm... Je to ještě horší než to bylo. Pamatuju si ho , když to byl normální Akashi, to byl takový zlatíčko , ale teď... Když se změnil, tak se změnila celá zázračná generace a teď každý hraje jenom pro výhru , kromě Tetsu-kuna." Skvělý , tak že tu nemáme jednoho psychopata , ale rovnou 4. Svatý Tetsu - kun , ten aspoň má mozek.
" Chceš mi říct , že všichni jsou jako Akashi?"
" Ne , oni se nechovají jako on , pouze chtějí vyhrát..A liší se od Akashiho.. Akashi trošku hraje s týmem, to je pravda , viď?"
" Jo , celkem s nima ve hře vychází. Nahrávají si a radí se."
" No , ale ostatní hrajou jinak.."
" Solisti ?"
" Přesně..."
" Skvělý .. To je teda fajn.. A no.. Akashi umí to oko, víš co myslí.." Kývla na souhlas. Popravdě mám z Akashiho oka takový strach , že ani nedokážu popsat co to umí.
" A ostatní umí jako co? Snad nemají oči , jak on?"
" Ne , každý má svůj talent..Dlouho jsem je neviděla , kromě Dai- chana , ale pokud si pamatuju , tak Dai- chan je hrozně rychlý a střílý z jakýhokoliv úhlu a vždy se trefí, Ki- chan umí napodobit styl kohokoliv , koho vidí, Midorima - kun umí střílet z obrovské dálky a nikdy nemine, Mukkun je vysoký a silný, přes jeho obranu je těžký se dostat a Tetsu- kun má ty nejlepší přihrávky..." Ono nestačí , že existuje jedno monstrum.. Všichni mají dobrý talent a neumím si představit , že by někdo proti nim vyhrál , když hráli spolu , jako celek. Teda do té doby dokud Akashimu nejeblo a tým se podle Momoiných slov roztrhl. Taky každý odešel na jinou školu a nemají spolu kontakt, ani spolu nemluví... Jediný, kdo zůstal se všemi ve spojení je Momoi a ta je teď momentálně ve spojení s Dai - chanem a Tetsu- kunem... Tak ani ona neví o těch zbylých, ví je o Dai - chanovi , který je s ní ve škole a o Tetsu-kunovi a to jen z důvodu , že je do něj zabouchlá..
" Momoi , ty chodíš s Tetsu - kunem ?"
" AHahhhhh h! To-to ne- já - to - my.." Byla rudá až na prdeli a koktala , jak prvňáček. Někdo by řekl , že je to roztomilý, ale mně to přišlo otravný.
" Tak že on neví , že ho máš ráda ?"
"Ne.." Myslela jsem si to..
Celkem dlouhou dobu jsem strávila s Momoi. Chtěla jsem si s ní víc promluvit o Akashim a celkově o zázračné generaci , ale nebyl čas. Zítra je zase škola a mě i Momoi cesta zpět trvala víc , jak 30 minut. Už bylo půl deváté , když jsem se dostala na nádraží.
Rozloučily jsme se a každá odjela vlastním směrem domu. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím , co jsem se dozvěděla. Moc toho nebylo a nejlepší by bylo , kdybych si promluvila osobně a otevřeně s Akashim , ale pochybuju , že bych se domluvila s momentálním Akashim... Chtělo by to toho druhého , ale pochybuju , že by se zase objevil.
Padla jsem do postele. Měla jsem totálně mokrý vlasy ještě ze sprchy. Zítra mi zase začíná škola , tam se uvidím Akashiho od té doby , co jsem byla u něj. Poslední dva dny sbírám informace o něm , ale není jich tolik , kolik bych jich potřebovala. Pokud bych chtěla víc informací , potřebovala bych Akashiho pravé já , ale pochybuju , že ho ještě uvidím. Byla to jen chvilka... Potřebovala bych někoho , kdo se s ním znal ještě víc než Momoi , ale podle jejích slov on moc nemluvil s nikým , i když byl v pořádku až na jednoho kluka... Kdo že to byl..? Jo ! Midorima - kun ! Myslím, že je to ten trávník , co byl na fotce , ale podle jeho ksichtu a jeho výrazu , který říkal : Jsem ten nejdůležitější a nikdo se mi nevyrovná.
Ach jo.. Ale podle Momoi jsem slyšela , že bude velký turnaj mezi školy v blízké době, tam by měl být i ten béďa trávníček, co by bylo fajn. Promluvila bych s ním a možná i s ostatními. No spíš radši jenom s tím zelenáčem. A když se mu nebude chtít mluvit , tak na něj použiju část chmatů z karate. Možná to bude bolet jeho a nebo mě.
Moje přemýšlení mě natolik unavilo , že jsem usla uprostřed myšlenky.
***************************************************************************
Ráno jsem se vzbudila celkem vyspalá , ale ten pocit mě přešel , když jsem si všimla času....Kecá..Ten budík kecá.. NEMŮŽE BÝT TOLIK!!!! Už bylo půl 10 a já byla doma ! Kurde ! Vystřelila jsem , jako blesk. Ani jsem nesnídala a vyrazila do školy. Každý den jsem si dělala culík , ale dneska jsem nechala svoje kudrnaté vlasy volně.
Do školy jsem doběhla v rekordní čas. Doběhla jsem do třídy a všichni na mě zírali , jak na zjevení.
" Kasuyo ?" Zeptal se mě váhavě učitel.
" Hmm?"
" Ah , nemohl jsem tě poznat. Vypadáš jinak , když má rozpuštěný vlasy..."
" Aha." Rychle jsem se posadila a pohledem zabloudila k Akashimu. Ten seděl , jako obvykle s kamenným a chladným pohledem na učitele a nevěnoval nikomu a ani ničemu pozornost. Asi ucítil můj pohled a podíval se na mě. Usmál se , ale nebyl to ten úsměv , co měl , když jsem u něj byla... Byl to ten "zlej" úsměv. Zase jsem v něm viděla vraha. Přeběhl mi mráz po zádech a já se zachvěla. Den uplynul celkem rychle a teď mě čekala jáma lvová.
Trénink se táhl a já pozorovala , jak každý pilně trénuje. Nikdo se nezranil a já neměla nic na práci. Jediné na co jsem se těšila byl ten zápas mezi školami. Moc jsem se těšila až uvidím zbytek Teika a budu blíže k Akashiho přeměně zpět do normálu. Myslím si , že to musím udělat , ať to stojí cokoliv.. Nepřeju si to jenom já , ale i Rakuzan, Momoi a rozhodně i Teiko. Kdybych změnila kapitána Rakuzanu , tak se změní i Rakuzan a on byl dříve kapitán Teika, tak by se mohl změnit i zbytek a bylo by to v pořádku. Byla jsem tak zabraná do myšlenek , že jsem si nevšimla Akashiho , který si sedl na lavičku vedle mě.
" Elly.." Vypískla jsem a málem jsem sletěla z lavičky.
" Ch-cheš mě zabít ?! Takhle mě neděs!" Vynadala jsem mu. Potom fackování, to nic nebylo. Temně se na mě usmál a dál nic neříkal. Seděli jsme vedle sebe v tichosti.
" Co chceš?!" Zavrčela jsem po dlouhém tichu , které mě dokázalo naštvat víc než krádež mojí čokolády.
" Nic."
" Jsi špatný lhář.." Zamumlala jsem , ale dál jsem to neřešila, pokud by mi chtěl něco říct , tak by to řekl a já rozhodně nechci začít první , ať si pán Akashi začne mluvit sám.
" Elly, rád bych chtěl vědět , proč si jela za Satsuki?"
" Kdo je Satsuki..?"
" Momoi." Upřesnil a mě se zužily zorničky. Jak to ví ?! Parchant ! Sleduje mě ?!
" Jak to víš ?"
" Byl jsem nakupovat ve městě , když jsem tě viděl v kavárně se Satsuki."
" No a ?! Mám snad zakázáno se bavit s lidma?"
" Samozřejmě že ne. Jen mě zajímalo proč si se s ní bavila a měla u toho naší fotku z minulého basketbalového týmu.." Heh... Doprdele... Jak to ví?!
" Eh... Já jsem ...Chtěla poznat členy tvého bývalýho týmu a ta fotka tam byla zaprášená , jako by jsi na ní kašlal."
" To mi nevadí... Stejně jsem ji chtěl vyhodit. Nech si ji."
" To bylo hnusný ! Měl by si se chovat trošku víc lidsky než teď ! Je to tvoje minulost! Měl by sis jí vážit stejně , tak jako svojí mamky ! Ta byla taky tvoje minulost!"Zavrčela jsem na něj, ale neuvědomila jsem si co jsem řekla. Jakmile jsem řekla o jeho matce , tak tohle já to rozhodně nebralo , tak jako jeho normální. Naštval se a já viděla, jak uvnitř zuří. Teď jsem se vážně bála o svůj život. Otočil se na mě s jemný úsměvem na rtech , který mě děsil víc než dobrý horror.
"Víš-" Nenechala jsem ho nic říct a zase jsem mu vlepila facku. Zaraženě na mě koukal.
" To máš jako preventivní , protože vím , že teď když něco řekneš , tak to bude hnusné a stejně si zasloužíš pořádného facana.." Nafoukl tváře , jak malé dítě a zvedl se. Otočila jsem se zpátky na hřiště s vítězným pocitem , ale když jsem si všimla , jak na mě všichni koukají , tak mě přešel. Co čumí ?! Nikdy neviděly facku ?! Asi jim taky jednu vrazím... Zamračila jsem a všichni se otočili zpět a věnovali se hře.
" Další charakter podobný Akashi- sanovi.." Uslyšela jsem šepot. Já ti dám podobný Akashimu ! Tomuhle magorovi se nevyrovnám ani za sto let! Ráda bych jim položila otázku : Kdo myslíte , že by byl schopnej vás zabít ? Já nebo smrťák Akashi? Správná odpověď - Akashi! Protože on to má v hlavě vymydlený a nevidí nikoho jiného než sebe , tak že by pro něj nebyl problém vás zabít. Pochybuju , že si vůbec pamatuje vaše jména... Naštvaně jsem opustila tělocvičnu a vydala se domu.
*****************************************************************************************************************************
Den , kterého jsem se trošku bála nastal. Dneska jedeme na turnaj škol. Bude tam spousta škol , ale jen pár mi jich něco říká, hlavně těch , kde je zbytek Teika. I když si nejsem jistá , protože si to nepamatuju přesně. Dnes mám možnost setkat se s brejlounem a promluvit si s nim. Dokonce jsem si procvičila i pár chmatů z karate, kdyby došlo na nejhorší.
Celou cestu tam se Kotaru rozplýval. Nemohl se dočkat toho až bude hrát. Nikdo další nebyl plný tolik energie , jako on, ale bylo příjemné mít někoho takového v týmu. Podle toho , co jsem slyšela od zbytku týmu, tak to bylo něco , jako : Má cenu tam jezdit ? Stejně vyhrajeme.. Nemá to cenu... Měla jsem stochutí se proti nim rozeběhnout se sekerou a ukázat jim pravou Yunu Gasai v reálu , bohužel jsem neměla k dispozici Yukitera a ani sekerku. Musela jsem to nechat být , i když jsem byla podrážděná , ale ulevilo se mi , když mi Mibuchi nabídl čokoládu. Možná , že to je naprostý pedofil , ale odhalil mojí slabost. Po ní jsem se trošku uklidnila , ale ne moc, protože jsem celou cestu seděla vedle Akashiho , který se na mě každou chvilku koukal a usmíval se , jak psychopat. Chtěla jsem mu narvat čokoládu do pusy a sledovat reakci , ale ta čokoláda byla tak dobrá , že jsem se nechtěla dělit s někým , kdo by to nejspíš ani neocenil a tohle kakaový zlato by vyplivl. V tu chvíli by nás asi nevezli na turnaj , ale do márnice a mě do vězení.
Dojeli jsme na místo. Bylo to obrovské a všude bylo hodně lidí. Lidem , co mají strach z lidí by se tady rozhodně nelíbilo. Vyšli jsme z autobusu , ale než jsme se vydali dál , tak si přede mě stoupnul Akashi po boku s Mibuchim a Kotarem.
" Copak ?" zeptala jsem se zmateně.
" Vítej v týmu Rakuzanu." Promluvil Akashi a podal mi bundu stejnou , jako mají oni. Bílomodrou s nápisem Rakuzan. Nahrnuly se mi slzy do očí. Bylo to jak z nějakého filmu. Mibuchi ke mně skočil a uzavřel mě v medvědím objetí.
" Jsi tak rozkošná.." Děkuju, ale nemůžu dýchat! Pustil mě... Díky bohu. Kotaru se na mě usmál a jen lehce mě poplácal po rameni. Nejspíš to nebyl tulící typ a nebo se styděl. Akashi se na mě usmál taky , od něj bych teď radši nežádala objetí protože v jeho momentálním stavu , kdy vládne to divné já , tak bych nerada , aby mě objal, co kdyby mu ruplo v bedně a jeho medvědí objetí by se pro mě stalo koncem... Oblíkla jsem si bundu , která mi byla fakt velá. Byla mi do půl stehen a rukávy hodně dlouhý, byla to stejná velikost , jako když mi půjčil Akashi jeho tričko.
" To je tak sladký!!" Rozplýval se Mibuchi a já měla chuť se opět stát Yunou.
" Říkal jsem ti Akashi ať vezmeš menší velikost.." Napomenul Kotaru Akashiho.
" Menší nevyrábí.." Aha.. Prcek je tady.. Trošku se zachihotali členové týmu a slyšela jsem něco , jako : Má to jako nočníí košili ! To jsou šaty pro ní! Ta je roztomilá , jak je malinká. Obrátila jsem se na ně a usmála se , tak aby to bylo podobné Akashimu úsměvu. Mělo to stejný efekt a všichni ztichli. Parchanti. Vyrazili jsme do haly. Cestou nás zastavovali novináři. Rakuzan byl populární. My je ignorovali a pokračovali dál. V šatně byl konečně klid a já byla nespokojená. Procházeli jsme halou , ale nikde jsem neviděla lidi z Teika a to jsem si dobře prohlídla jejich obličeje , a ani Momoi nikde nebyla.
Trenér nám něco začal vysvětlovat a já si všimla , že chybí Akashi. To je morálka pro tým , když jim zmizí kapitán... Všimla jsem si , ale jeho telefonu , který ležel vedle mě. Asi bych neměla ,ale což.. Vzala jsem ho. Podívala jsem se a viděla jsem , že psal několik smsek... Byly tam jména jako : Shintaro, Ryouta, Atsushi , Daiki a Tetsuya... Daiki , Tetsuya... Dai- chan a Tetsu - kun !!! To jsou ti lidi z Teika a ti ostatní taky! Mají se sejít venku ! Moje příležitost. Omluvila jsem se u trenéra , že si potřebuju zavolat a vyběhla ven. Musím se podívat , jak vypadají lidi z Teika a taky musim kontrolovat Akashiho u kterého nevím , co by mohl udělat... Mezi těma komu psal nebyla Momoi, tak že se to týká jenom hráčů.. To znamená , že bych měla nenápadně zjistit , jak vypadají a co si povídají a pak stejně nenápadně zmizet bez toho , aby si mě kdokoliv všiml a nedej bůh , aby si mě všiml Akashi. Pobíhala jsem venku a nemohla je najít. Pak jsem něco uslyšela.
" Znovu se setkáváme ... Tetsuyo, Ryouto, Shintaro , Atsushi a Daiki." To byl Akashi. Konečně jsem je našla. Viděla jsem je z profilu a vypadali mnohem dospěleji než na fotce, ale i tak jsem je poznala. Byli tam všichni štěně, vysokej, usměváček, mračoun a trávníček. Trávník byl celkem důležitý. Akashi něco kecal a znovu setkání a tvářil se jak bůh. V zádu jsem zahlídla kluka , co měl stejnou uniformu , jako štěně. Byl to hnědovlásek a třásl se jak osyka. Měl strach a já se nedivím. Ta aura , co byla okolo bývalých členů Teika byla neuvěřitelná.. A všechno to vyřazovalo z Akashiho. Měla jsem celke strach , protože trávník sebou měl nůžky. Na co to má ?! Na sebeobranu ?! Chvíli kecali a kecali a pak se tam přiřítil ještě někdo. Byl uřvaný a otravný. Zase měl stejnou uniformu , jako štěně. Začal štěkat na... AKASHIHO?! Blázne!
" Kagami - kun uklidni se." Snažil se ho uklidnit mrňous , ale ten idiot mlel dál. Kagami ty kretény ! Zavři hubu jestli nechceš umřít!! Telepaticky jsem mu chtěla tuhle myšlenku vtlouct do palice , ale byl tak blbej , že to odrazovalo všechno. Nejhorší bylo , že jsem nebyla jediná , kdo se tvářil vyjeveně a docela panicky. Ostatní se tak tvářili taky. Koukali z Akashiho na toho idiota a já věděla , že dneska bude peklo.. A že nakonce pohřebáci přece jenom přijedou.
" Shintaro podej mi ty nůžky." Ozval se Akashi a mně ztuhla krev v žilách... Jeblo mu...
" Na co je potřebuješ ?" Byl stejně v šoku jako já.
" Jen bych si rád ustřihl tuhle ofinu." Vytrhl mu nůžky z ruky a už jsem fakt myslela , že Kagami umře , ale naneštěstí si fakt ustříhl ofinu... Díky bohu. Díky bohu.. Moje srdce znova začalo tlouct , jako lidem a děkovala jsem , že Akashi mu nejeblo.. Pak se , ale Akashi usmál a vystartoval s nůžkami proti Kagamimu, který jen tak tak uhnul a nužky mu udělaly rýhu na tváři. Zastavilo se mi srdce...TEN KRETÉN! ON HO MÁLEM ZABIL! JEBLO MU ! JEBLO! JÁ HO ZABIJU!! Všichni byli v šoku a já prodělala nervové zhroucení. Uviděla jsem , jak znova chtěl vystartovat proti tomu chudákovi. Všichni se nadechovali , jako by to byl prostě osud , že dneska umře ten idiot, ale já to tak nenechám! Tohle bude první krok k tomu , aby se Akashi vrátil do normálu. Rychle jsem sebrala kámen a vší silou ho hodila po Akashim a doufala jsem, že ho trefí do jeho debilní hlavy , aby se mu aspoň na minutku rozsvítilo. Kámen letěl dost rychle , ale Akashi zareagoval v čas a uhnul. Všichni se lekli a já viděla , jak ten kluk , co málem umřel si oddychl a nejen on , ale všichni.
Všichni se koukli směrem odkud kámen přiletěl, ale já už jsem tam nebyla. Mířila jsem si to rovnou k tomu idiotovi s nůžkami. Použiju na něj chmat ! Budu mu říkat : Jak zparalyzovat debila s nůžkami, co se snažil o vraždu. Akashi mě uviděl a podíval se směrem ke mně. Všichni následovaly jeho pohled. V tu chvíli jsem měla chuť zabít všechny. Došla jsem až k Akashimu , který se na mě s nepochopením koukal.
" Elly..Ty si po mně hodila ten kámen ?" Došlo mu to rychle. Všichni cukli , když zjistili že jsem to já chtěla zabít Akashiho kamenem.
"Přesně a udělám to znova jestli se neuklidníš!!" Vytrhla jsem mu nůžky z ruky a podala je zelenáčovi.
" Už mu je nepůjčuj ! " Výhružně jsem se na něj podívala. Pak jsem se obrátila k narušenýmu kapitánu našeho týmu.
" Jdeme!" Chytla jsem ho za ruku a táhla ho pryč.
" Já jsem tu byl ale se svým týmem.. Chtěla jsi je poznat ne? Tak proč jdeme pryč?" Zastavil se a já s ním nepohla.
" Protože si se právě snažil zabít nevinného člověka !!"
"Ale on narušil naši sešlost.. Už byla drzost , když si sem přivedl Tetsuya jednoho a teď ještě on."
" Aha... Tak že mě taky zabiješ ?!" Podívala jsem se mu tvrdě do očí. Když mlčel , tak jsem měla strach, že to fakt udělá , ale pak si povzdechl.
" Uvidím se na zápase všichni.." Rozloučil se a vytrhl svojí ruku z mojí. Šel bez toho , abych ho popoháněla. Naposledy jsem se podívala na ty lidi. Všichni se tvářili vyjeveně až na štěně , který mi pohledem děkovalo. Vydala jsem se za Akashim , snad už dneska nebude zabíjet , jinak už ho příště trefím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 17:59 | Reagovat

tááákže tak něják chápu tvůj povídkový stav...koukám že jsi taky chronický rozepisovač...ovšem moje čísla jsou mnooohem horší než 7 XD lidi ci čtou moje povídky mě musí nenávidět...no nic teď ke kapitolce...to zase bylo úpe husté dílko ^.^ ...mein got! tys přežila osobní setkání s vatou obecnou! já ti musím zatleskat! vedlas s ní opravdu hodnotný rozhovor...opravdu... hlavně o tom jak miluje Tetsu-kuna -.- vatice mi až bolestně připomíná mě samotnou, když o něm mluvím... asi bych si měla najít jinou oblíbenou postavu ×.× a pak zase ty tvoje přezdívky...mein got béďa trávníček! XDD chceš mě zabít cukříku??!? a ta preventivní facka je taky dobrá...vždycky bys ráno tak měla přijít a místo popřání dobrého rána mu vlepit preventivní pohlavek XD a pak ta mnikina XD to bylo prostě sweet...a strašně vtipné XDDD normálně já tu u toho dneska umřu smíchy...ten šutr po Akashim byl taky dobrej...mimochodem tvoje pojmenovávání chvatů se až příliš podobá Minatovi když vymýšlel jména pro svoje jutsu XD no nic končíme, kdo to má pak po mě číst že? btw: začínáš působit jako Akashiho manželka XD ten konec se povedl jak ho odtáhla za ručičku do svojí jeskyně, kde ho pak...A MLČ! MLČ UŽ PROSÍMTĚ -.-

2 Elly - chan Elly - chan | 11. listopadu 2015 v 21:37 | Reagovat

[1]: To jsem ráda , že nejsem sama s mým povídkovým stavem xDD Já jsem je spočítala a trošku jsem se  ulekla ,protože jich není 7 , ale 15 xDDD Boha já se zabiju !! xDD plus z toho jsou tři kapitolky , to je v čudu xDD Zpátky k tématu .. Ano, přežila jsem Momoino setkání a věř mi , kdybych si měla vybrat s kým bych probírala Kuroka , tak by jsi to stopro byla ty a ne ta hrozná růžovka xDDDD Přezdívky pro Midorimu byly trochu tvrdý xDD Chudák ,to odnesl v plný parádě xDDDD Mno a s kamenem , to bylo už když jsem viděla tu scénku v anime , měla jsem chuť zabít Akashiho , když zaúočil na Kagamiho , jako psychopat XDDD
Moc děkuju , za krásný komentář , jako vždy ^^ * tváří se jak retard*

3 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 22:21 | Reagovat

[2]: jéj 15 XD tak to už se mi začínáš blížit XDD heej žádný samovraždy...prostě to hezky postupně dopíšem, oukej? XD já jak sem koukala na tu nůžkovou scénu v anime tak jsem si jenom říkala tvl! wtf! to neudělal tone! vždyť ho mohl zabít! šibe mu?! XDDD nemáš zač, cukříku ^.^ *taky se retardně xichtí*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama