Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Jinsei wa gēmudesu II.

25. října 2015 v 23:16 | Elly - chan ^^ |  Knb a já ^^
Heheh xD Jsem tu zase ! xD xD Už mi z toho hrabe ! xD Tahle kapitolovka bude zakončena romantikou ! xD Muhehehe xD Bože , to je katastrofa se mnou ! xD Tak ještě nevím s kým to bude , ale protože moje nejoblíbenější postava je Murasakibara , tak je jedna voleb xD Pak samozřejmě Akashi a možná Kise , ale uvidím ! xD Uvidím ! xD


Jinsei wa gēmudesu II.

NABÍDKA

Kasuya Elly + Rakuzan

Konečně jsem dorazila domu. Jako vždy jsem tu sama až na dva milánky. Okamžitě se ke mně přiřítili a začali mě očuchávat a skákat na mě. Díky tomu , že jeden milánek je na zadních nohou větši než já jsem se nebezpečně prohla a jen tak, tak ho udržela.
" Hojte , chcete ven , co ?" Odpovědí mi bylo zaskučení a pak lízanec do obličeje. Pustila jsem je a vydala se do pokoje. První školní den proběhl docela dobře , i když... Rakuzanský basketbalový tým je hrozivý a plný "výjmečných" lidí s poruchami osobnosti. Odložila jsem tašku a převlíkla se z uniformy. U nás jsme nikdy uniformy neměly... je to divný , každý ve škole vypadá stejně a ke všemu musím nosit sukni !! I v zimě !! Sukni jsem měla 10 v životě a teď skoro každý den. Kruciš , kdyby aspoň jsme měli šortky , ale aspoň máme ty pěkně boty a podkolenky , nebo u mě spíš nadkolenky.
Převlíkla jsem se do šortek a tílka. Dala jsem si čelenku a vzaly si telefon. Sešla jsem dolu , kde moji milánkové skákali a dělali ruzné skopičiny , které jsem nechápala. Čapla jsem vodítka a pustila je ven.
Probíhlali jsme městečkem. Ještě jsem neměla možnost se tady projít. Je to tu velké , tak že budu ráda pokud najdu svůj dům. Probíhala jsem okolo školy , když se přede mnou zjevila kočka , která zaběhla do dvora školy. Samozřejmě moji pejsánci , co nesnáší kočky se hned vrhli za ní. Dementi.. Stejně , jako pánička. Rozeběhla jsem se za nima , ale když vás pohání 2 páry nohou , tak jste rychlejší než ten koho pohání 1 pár nohou. Sakra , sakra. Hloupý pesani.
Když jsem doběhla na dvůr , tak mí milovaní štěkali na strom , kam se nejspíš schovala.
" Jdeme ! Jí nechytnete !" Zakřičela jsem na ně a snažila se je odtrhnout od stromu. Bohužel se mi to nedařilo.
" Ale notáák! Ta kočka už tam stejně není ! Jdeme domu ! Budou piškotky !" Ani na lákání piškotů se mi nepodařilo je od stromu dostat. Povzdechla jsem si. To není fér.. Tenhle den je na hlavu... Najednou jsem uslyšela skřípání po podlaze. Otočila jsem se a uviděla tělocvičnu , kam jsem dneska šla s Akashim. Asi tam bude teďka nějaký klub, kdybych si zapamatovala , co bylo na to papírku , kde byly časy klubů , tak bych věděla co tam je. Otočila jsem se zpátky ke psům , ale moje zvědavost byla silnější. Vydala jsem se k tělocvičně. Věděla jsem , že psy nikam neutečou.
Dorazila jsem k tělocvičně. Slyšela jsem vrzaní bot a tlumené rány, taky nějaké hlasy a píšťlaku. Sáhla jsem po klice , ale v půli pohybu jsem se zastavila , když otevřu , tak mě každý hned uvidí , to nechci , ale chci vědět , co je uvnitř. U dveřích byly krabice po kterých jsem vylezla až k oknu. Kdyby mě někdo viděl , tak si pomyslí , co jsem za úchyláka. Bože .. Nesmí mě nikdo vidět. Vylezla jsem až na horu , ale byla jsem tak malá , že jsem nedosáhla k oknu. Musela jsem vyskočit a chytit se parapetu. Konečně jsem viděla.. To je basket ? Jo , je to basket ! Počkat , počkat !! To je Rakuzanský tým , tak že jsou tu naši "výjmeční" jedinci ! Ano , byli tam. Všichni 4. Koukala jsem se , jak hrajou . Basket není špatný , ale s mojí výškou mě nikdy moc nezaujal. Oni hráli , ale velice dobře. Každý z nich byl dobrý v něčem jiném. Dalo by se to nazvat , jako speciální schopnost. Každý z nich trénoval tvrdě , bylo to vidět , tak i z takové dálky bylo poznat , že jsou spocení. Právě vyskočil Akashi a dal koš, při tom se mu odhalilo břicho. Všichni byli hubení a měli vypracovaná těla , tak že Akashi měl břišáky .. Meh, co bych dala za to , abych je pohladila. ( Poznámka autora : Jsem úchyl na břišáky...*-* a nestydím se za to :v ) Zatřepala jsem hlavou. Nemysli na to.. Chvíli jsem je ještě pozorovala. Můj pohled utkvěl na Mibuchim , který právě dal z velké dálky koš ! Mazec ! Najednou se otočil do okna a usmál se. Zastavilo se mi srdce a já se pustila , aby na mě nebylo vidět. Mibuchi právě vypadal jak pedofilní taťka. Bože , bože ! Viděl mě ! Viděl.. Viděl!! Rychle jsem seskočila a zaběhla pro psy. Jako by vytušili , že musíme pryč a tak nechali kočku kočkou a běželi za mnou. Rychle jsem vyběhla ze dvora a pak rovnou domu. Ani nevím , jak jsem se dostala domu , tak rychle , ale dostala. Jestli mě viděl , tak to bude ještě zajímavé.
Nalila jsem psům vodu a šla udělat jednu hříšnou věc. Po běhu jsem si šla do ledničky pro jednu velkou čokoládu. Doma jsem sama a to budu asi hodně často. Otec se vrací až pozdě večer a někdy napíše , že ani to ne. Moji mámu uvidím až o víkendu a bratra taky. Jsem tu jen já ,dva psy a tahle čokoláda , co chce abych ji zprovoznila ze světa.
" Neboj se čokoládko , za 5 minut to budeš mít za sebou." Jsem to , ale mentál.. Mluvím k čokoládě. Posadila jsem se na gauč a pustila telku. Ty japonský reklamy jsou zabijácké. Kam se hrabe ta příšera z Alzy ? Některé reklamy jsou lepší než film nebo seriál , co dávají. Je sranda se na to koukat. Japonci jsou vážně divní , ale mají lákavé reklamy na jídlo. I když většina z toho je z ryby , tak že bych to nikdy nedala do pusy , ale zase to v té televizi vypadá opravdu k sežrání. Z toho přemýšelní o jídle se mi začaly zbíhat sliny. Rychle jsem do pusy strčila kostičku čokoládky do pusy. Hmmmm.... Mňamka...
Čokoláda , takového žrouta jako já nezasytí a tak jsem se přesunula k ledničce. Bylo to tam prázdné... Bože.. Jak mě tady mohli nechat samotnou , vždyť já neumí vařit ! Co budu jíst ? Psí žrádlo ? Nebo piškoty. Naneštěstí tu mám kamarády jeny , co mi pomůžou vyřešit problém s hladem.
Hodila jsem na sebe mikinu. Je léto , ale fouká tam vítr a navečer je tady zima. Sebou jsem vzala jen jednoho pesana. Ten druhej je starej , tak že ho dnešní proběhnutí vyčerpalo. Mladší třeštidlo jsem cvakla do vodítka. Nechci, aby se dnešní hon na kočku opakoval dvakrát. Vydala jsem se do města. I když se stmívalo , tak jsem se nebála , že by na mě naběhnul nějaký úchyl. Za prvé : Kousat umím skvěle . Za druhé : Škrábaní taky není špatný. Za třetí : Kopanec do slabin ode mě taky není pohlazení. Za čtvré : Křičení mi de skvěle a za páté : Kdyby mě někdo viděl s takovýmhle psem , tak by si to dvakrát rozmyslel, pokud nechce být umazlen k smrti , protože ona vypadá , jako obr co by tě sežral , ale ve skutečnosti je její zbraň mazlení.
Po městě jsem hledala obchod s jídlem. Došla jsem právě k slibně vypadajícímu. Psa jsem uvázala k tyči.
" Zůstaň a přinesu něco i tobě. " Pohladila jsem jí a ona si sedla a zakňučela.
" Neboj se , budu venku co nejdříve."
Vešla jsem do vnitř a šla hledat něco, co by ukojilo můj hlad. Všude byli sušenky , čokolády , nějaký slaný kravinky a spousta ryb.. Fuj! Došla jsem k mrazáku , kde měli jídlo , které se strčí do mikrovlnky a hned je. Našla jsem si tam něco bez ryby. Ani nevím , co to je. Vlastně to ani vědět nechci , hlavně když to sním. I když jsem to držela, tak jsem se nehla. A co když je v tom schovaná ryba a já to nevím ? Koukala jsem na to a přemýšelala.
" Hmmm... Rybí směs, na něco takového jsem tě netipoval." Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla Kotara.
" Kotaru.. Ahoj."
" Ahojky Kasu-Elly." Usmála jsem se na něj a tu věc s hnusnou rybou jsem zahodila.
" Kotaru , co je tady bez ryby a je to dobré ?" Zeptala jsem se ho.
" Tak že ryby nejíš ?"
" NIKDY BYCH TO DO PUSY NESTRČILA !" Naběhla mě husí kůže , jenom jsem si představila hnusnou rybu.
" Tak to potom ti dám tohle. 100% bez ryb a je to celkem dobrý , ale je to pikatní." Podal mi nějakou krabičku.
" Super. Pikatní a bez ryb , není nic lepšího. Děkuju." Otočila jsem se k němu. Rozpačitě se na mě usmál a zase na mě vykouknul špičák. Upír !! Upír !! Rozhodně až vyjdu ven , tak na mě skočí a vysaje mě. Divní lidé , divní , divní...
" Tak ahoj Kotaru !" Obešla jsem ho.
" Elly ? Ty tady ve městě bydlíš ?"
" Hmm.. jo ."
" A kde ?" Rozhodně chce moji krev.... Stopro..
" Eh.. Já si tu ulici moc nepamatuju , ale je to blízko parku a školy." Opravdu nevím jméno ulice , ale je tam park a do školy dorazím za 10 minut.
" Oh ! Už vím ! Tak to já bydlím na opačné straně.. " To je dobře.. Aspoň to upírské doupě není blízko.
" Tak ahoj." Rozloučil se. V obchodě jsem ještě zůstala a hledala pamlsek pro psy. Konečně jsem našla nějaké kousací tyčinky. Šla jsem k pokladně a zaplatila. Vyšla jsem ven a podívala se na lístek. Pořádně nevím , jak se ty jeny počítají , ale snad to nebylo drahé. Byla jsem tolik zabraná do počítání nesmyslu , že jsem se nekoukala a narazila do někoho.
" Omlouvám se." Rychle jsem se omluvila. Sakra. Podívala jsem se a byl to zase Kotaru.
" Dobrý , ani jsem nevěděl, že do mě někdo narazil. " Díky , díky. Obešla jsem ho a vydala se k Simbě ( pes ). Odvázala jsem ji.
" Můžu si ho pohladit ?" Trhla jsem sebou. Zatracenej Kotaru.
" Jasan, klidně si ji pohlaď. Neboj nekouše."
" Tak ty jsi psí slečna ?" Začal ji hladit po hlavičce a mazlit se s ní.
" Máš rád psy ?"
" Hmm. Jo !"
" Máš doma nějakýho ?"
" Ne, máma je alergická. Závidím ti , že ji máš."
" Fakt ? Doma mám ještě jednu."
" To je nefér! Dva psy!" Vypadal opravdu smutně.
" Tak někdy přijď. Můžeme jít s nima ven." Právě jsem pozvala upíra na svačinu , jinak na mojí krev.
" Fakt ?!" Úplně se rozzářil. Sakriš mohl by dělat baterku.
" Jo."
" Super! Děkuju , no já půjdu." Naposledy se s ní pomazli, pak mi věnoval úsměv a zmizel. Heh, hehe, heheh. Zítra si beru svěcenou vodu a uvidíme , kdo se bude usmívat.
Rozešla jsem se domu. Mám hlad. Psy mají hlad. Upír má hlad. Musím rychle domu , jinak psy nedostanou nažrat, já nedostanu najíst a upír se nadlábne. Doma jsem psum dala najíst a udělala si jídlo. Spíše jsem ho ohřála a bylo.
Sedla jsem si na gauč. Zapla notebook a začala jíst. Je to dobré !
" To jsem kuchař !" Pochválila jsem se, i když to bylo naprosto neoprávněné. Kdybych si vzala tu rybu , tak tu teď žeru psí konzervu. Na notebooku jsme měla několik zpráv od lidí z mojí země. Jak moc se mi stýská. Nikdy se nezastihnem a když někomu chci zavolat , tak za to dám majlant a nikdy se nechytnele ve stejný čas. Je to hrůza , ale o prázdniny bych měla ject do Česka. Musím to přetrpět. Zatím je to fajn, tak že si nestěžuju , ale uvidím jak se všechno uspořádá. Třeba budu obětí dokonalé vraždy. Vysajou mi krev , pak až budu omámená , tak mě znásilní , nakonec zabijí a sní. Nice,nice. Pohodička.
Večer jsem unaveně lehla do postele. Hned jsem usnula.
*************************************************************
Pípavý zvuk za kterých bych zabíjela mě ráno probudil. Silně jsem zmáčkla obrazovku telefonu a zvuk přestal. Yeeey. Pak jsem uslyšela zakňučení a štěkání. Do prdele! Zvedla jsem se a došourala se do přízemí. Na stole ležel papír a penízky.
" Ellynko , jsem rád , že jsi přežila den a dnešek se snaž přežít taky. Snaž se ve škole a neutrácej. Pejsci dostali najíst, ale budou chtít jít ven. Tady máš pár peněz na jídlo a další nezbytné věci , kdyby jsi chtěla oblečení víš , kde je víc peněz. S láskou táta."
Díky tati. Otočila jsem papír.
" P.S. Snědl jsem čokolády."
DÍKY ! DÍK ! Zahubit lidstvo ! Vyvraždit otce , co jí čokoládu svým dcerunkám !
Vypustila jsem na zahradu psy. Připravila jsem si snídani. Tak že kafe a sladká tyčinka. Psy se vrátili a já si v klídku dala snídani. Vyběhla jsem nahrou a zkůlturnila se. Musím vypadat , jako člověk jinak na mě pošlou NASU. A já nemám čokoládu na jejich uplacení ! Tati ! Tvá dcera je v ohrožení ! Tvojí vinou ! Z mého plánu zavraždit tátu mě vytrhl zvonek. Co ? U nás někdo zvoní ? Sranda ne ? Sešla jsem dolu a přitáhla si stoličku , abych viděla do kukátka. Stál tam Kotaru a vzádu Mibuchi. Sakra ! Sakra ! Sakra ! Jde mi vypít krev a pak mě znásilní !! Ne !! Nechci jsem mladá! Odšoupla jsem stoličku a otevřela dveře.
" Dobré ráno."
" dobré ránko sluníčko."
" Dobré." Oba dva se tvářili , jak retardi.
" Ehmm.. Co tady děláte a jak víte kde bydlím?"
" No , znám tuhle ulici a jméno máte na ceduli." Ba jo.. Zapomněla jsem , že v japonsku jsou napsaná přijmení na cedulích.
" Přišli jsme protože si chtěl Kotaru pohladit psy a taky aby jsme tě doprovodili do školy. Včera si prý přišla pozdě , protože ses ztratila , tak těď ti pomůžeme."
" Ah.. Dobře."
" Simbo! Kori!" Psy okamžitě připadli a Kotaru se málem roztál. Hladil je a mazlil se. Byl v sedmém nebi. Ten chlap je divnej.
" Chceš jim dát pamlsek ?"
" JO!" Že jsem se vůbec ptala.. Přinesla jsem tyčinku a on jim je dal a tvářil se , jako jelítko.
" Kotaru , Elly- chan pojďmě už." Zavolala jsem psy do vnitř a šla pro tašku. Zamkla jsem a šla s nima do školy.
Bylo to divný. Šla jsem mezi Kotarem a Mibuchim. Mibuchi nesl mojí tašku , protože říkal , že dámy se nemají tahat s takovýma věcma. Bavili si o basketu a já jen poslouchala.
" Počkat.. Co je to zázračná generace ?" Přerušila jsem jejich rozhovor. Mibuchi se na mě usmál.
" No to jsou výjmečnhí hráči se speciálními schopnosti." A začal mi vyprávět o nich. Taky říkal o nekorunovaných králech.
" Tak že Akashi je ze zázračné generace a vy dva s Nebuyou jste nekorunovaní králové?"
" Přesně tak."
" Hmmm. To je libový. A kde jsou ostatní členové zázračné generace po rozpadu Teika ?"
" No , jeden je v Seirinu, pak v Kaijo, Yosenu,Too Academy,Shutoku."
" A kde nekorunovaní ?"
" V Seirinu a Kirasaki Dai ichi."
" Hmmm." Konečně jsme dorazili do školy. Mibuchi mi u šatny vrátil tašku a vydal se s Kotarem do šatny pro druháky. Vydala jsem se k svojí skříňce. Přezula se a šla do třídy.
Přišla jsem celkem brzo. Ve třídě bylo pár lidí . Sedla jsem si do svojí lavice. Akashi nebyl v lavici , ale zase u okna. Dívala jsem se na něj. Najednou se otočil a usmál se na mě. Přejel mi mráz po zádech. Zabiják , zabiják. Běhalo mi hlavou. Ukázal na mě ať jdu k němu. Zvedla jsem se a neochotně jsem šla k němu. Dneska mě vyhodí z okna. Cejtím to v kostech.
" Dobré ráno Akashi." Pozdravila jsem ,on se zamračil. Nee ! Okno je zavřené ! To mě chce prohodit ?!
" Copak ?" Usmála jsem se a doufala , že roztaje.
" Neříkal jsme ti ať mi říkáš jménem?"
" Ah promiň. Dobré ráno Seijuro." Spokojený vrahu ? Musela jsem se otočit. Lidi za mnou si začali šeptat. Hlavně holky.
" Slyšela jsi ? Ona mu řekla jménem!" Děláte si prdel ? Jeďte někdy do Česka.
" Dobré Elly." Zase jsem se otočila na něj.
" Cože ?! On jí říká jménem? Chodí spolu ?? Třeba se znají ? Možná se něco stalo , když jí odvedl včera a přišli pak pozdě!" Slyšela jsem. Chtěla jsem se otočit a zakřičet , že mají jít chcípnout jinam a nechat mě dýchat.
" Chtěla bych být na jejím místě." Tak si ho vyměň ! Sakra.
" Vadí ti to ?" Zeptal se mě.
" Ne , ale brzy se tady stane masakr. Nechceš mi pomoct ?" Zasmál se. Boha! On se umí smát. Zazvonilo a já si sedla zpátky do lavice.
Celou hodinu jsem slyšela , jak si šeptají o mě a Akashim. Jděte někam. Učitel mlel o první pomoci. Přestávky byly krušné. Chodili ke mě lidi ze třídy i z jiných a ptali se na mě, na to jestli jsem si už vybrala klub a na to co mám s Akashim. Proč já ? Proč ?! Proooč?! Jediná záchrana byla hodina. Zrovna jsme měli poslední.
" Tak a teď si dáme testík , ale nebojte nebude na známky." Protáhla jsem obličej. Ty tyrane. Rozdal nám papíry s otázky na první pomoc. Vyplnila jsem to a pak si to vybral. Oznámkoval nebo spíše ohodnotil to během hodiny.
" No všichni jste si vedli skvěle ! Ale chtěl bych pochválit někoho , kdo neztratil ani jeden bod! Kasuyo tvoje práce byla skvělá." Neodpovídala jsem . Nevěděla jsem , že mluví na mě.
" Elly." Napomenul mě Akashi.
" Oh. Děkuju."
" Měli jste nějaké hodiny na škole s lékařským zaměřením ?"
" Ne , neměli."
" Zajímavé, přemýšelal by jsi , že by jsi chtěla mít práci s takovýmhle zaměřením ?"
" Ne." Tím náš rozhovor skončil. Hodina skončila a já se odebrala do šatny.
" Elly ?"
" Ano ?"
" Mohla by jsi jít se mnou ?"
" Jasný ." Co zase chce ? Zabít mě? Šla jsem za ní až do tělocvičny.
" Jsi dobrá v první pomoci."
" Hmm .."
" Něco mě napadlo." V půli cesty se zastavil a otočil se na mě. Chytl mě za ruce. Co ?!
" Nechtěla by jsi dělat basketbalu zdravotníka?"
" Heh?"
" Ještě sis nevybrala klub ,ne ?"
" Ne."
" Máš o nějaký zájem ?"
" Ne."
" Tak nechceš se přidat ? Slyšel jsem od Kotara a Mibuchiho , že tě to zajímalo dneska."
" Hmm... Tak fajn." Ani nevím , proč jsem souhlasila.. Ale udělala jsem to. Dorazili jsme do klubovny.
" Kluci , chtěl bych vám představit naší zdravotnici." Vstoupila jsem do vnitř. Vstoupila jsem do Rakuzanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | 27. října 2015 v 0:33 | Reagovat

mííííí ^.^ Elly-chan :3 krásné krásné...já z těch popisů prostě jednou chcípnu XDD jen tak dál...hezky piš~
mimochodem máš sympatické pejsky :D taky máme psa, ale já na něj nesmím moc sahat a on mě nesmí olizovat...mám totiž na psy alergii :DD

2 Elly - chan Elly - chan | 27. října 2015 v 8:09 | Reagovat

[1]: Děkuju ! :3 Yey , tak to není moc výhodné xD Já mám doma dva xD Mno , paka jsou to nehorázné xD

3 X <3 X X <3 X | E-mail | 27. října 2015 v 19:34 | Reagovat

[2]: nemáš zač ^.^ no moc ne :D ten náš je taky mamlas

btw: uno question...můžu si tě přidat na fb? :D

4 Elly - chan Elly - chan | 28. října 2015 v 21:17 | Reagovat

[3]: Jasan xD

5 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 28. října 2015 v 21:32 | Reagovat

[4]: jdu na věc XDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama