Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Bratrská láska nebo něco víc ? ( LaiKana)

4. září 2015 v 22:47 | Elly - chan ^^ |  Diabolik lovers - Yaoi
Teď jsem napsala povídku na mýho oblíbence a toho maličkýho roztomilýho Kanata :33 Tak doufám , že se vám to bude líbit. Bude to asi zajímavé , protože vůbec nevím jak je spárovat , protože prostě nevím xDDD Bude to zajímavý mno , ale snad to nějak překousnete :v Btw : Bacha incest !! Takže komu se to nelíbí ať nečte.

BRATRSKÁ LÁSKA NEBO NĚCO VÍC ?

Laito Sakamaki x Kanato Sakamaki

Od té doby , co je u nás Yui , tak je každý jiný .. Chovají se všichni jako zvířata , kteří bojují o kořist , i když mezi námi tak Yui rozhodně není výhra. Nevím proč se tak chovají, ale příjde mi to směšný. Až moc k smíchu , skoro k ní projevují city , jako lidi , i když jsou upíři a to z poměrně čisté rodiny. Já jsem byl vždycky černá ovce rodiny , dokonce i Subara měli vždy radši než mě.. Moji praví bratři si mě nikdy nevšímali , ani má matka. Laito a Ayato mě prostě vždycky přehlíželi jako vzduch , to aspoň Shuu, Reiji a Subaru mě respektovali. Teď i Yui , ale o ní já nestojím , jediný kdo mi zbyl je můj medvídek , i když jsme upíři , tak pořád máme city a já je mám taky , takžen takové chování mě velice bolí. To jak se ke mně chovala matka a bratři bylo těžké , ale teď se tak ke mně chovají všichni , což mě velice ubíjí. Teď momentálně sedíme u stolu a večeříme. Každý mlčí a kouká do svého talíře. Každý dělá , to co každou večeři , ale když tu nebyla Yui, tak jsme se aspoň trošku bavili , pár slov jsme spolu prohodili , ale teď. .. Shuu má v uších sluchátka, Reiji se kouká do knížky , Subaru radši ani nejí a Ayato se kouká na Yui , která se před ním natřásá. Já si tady v duchu stěžuju na bídný život a v klíně mám méďu a Laito na mě celou dobu koukal, to bylo divné on si mě nevšímá. Pohled jsem mu oplatil , cítil jsem se přitom divně. Musel jsem rychle odvrátit pohled. Zvedl jsem se a odešel z jídelny. Přitom jsem slyšel jak Reiji říká , jak neslušné je odcházet od večeře , když jsou u něj všichni a ještě jí , ale já jsem na ty slova nebral ohled. Rychle jsem se dostal z domu a mířil si to do svého tajného útočiště. Tam , kde jsou mrtvé nevěsty , které jsou jako panenky. Je tady klid a já to tady mám rád. Nikdo sem nechodí. Jen já. Opřel jsem se o stěnu a zavřel oči. Nachvíli si chci odpočinout.
***********************************************
Z chvíle se staly 3 hodiny spánku. Rozespalý jsem se došoural do domu , ani nevím jak se mi podařilo se dostat do druhého patra. Ještě kousek a dostanu se do pokoje. Můj pokoj leží přesně na konci chodby a z každý strany je pokoj. Jeden je Reijiho a druhý je Laita. Většinou se držím na straně Laita , když jdu do pokoje. Díky tomu , že Reiji ve svém pokoji má laboratoř , tak to tam většinou smrdí jeho čajem a různými jeho lektvary. A ještě ke všemu Reiji má rád klid a když jdu okolo , tak prej dělám hluk. Takže se držím radši na straně Laita , který u sebe nemá laboratoř. Jen někdy hraje na klavír , ktreý tam má a nebo tam má svojí kořist , co mi vůbec nevadí. Takže i dneska se držím při jeho straně , ale dneska není slyšet sání krve nebo hra na piáno.. To co slyším , to je -- steny ? Někdo tam sténá , ale kdo ? Počkat je jen jeden , protože víc hlasů neslyším a ani ničí jinou přítomnost. Strnul jsem před jeho dveřma. K mému pokoji mě dělily asi 3 metry , ale já jsem se nemohl přemoct k tomu , abych tam došel. Pořád jsem stál před bratrovými dveřmi. Sténání se pořád ozívalo. Byl jsem hodně zvědavý , ale zase jsem nechtěl , aby mě někdo nachytal. Asi bych z toho nevyvázl moc dobře, ale moje zvědavost je dost silná. Potichounku jsem pootevřel dveře a jedním okem nakouknul do pokoje. Laito ležel na posteli a měl rozepnutou košili, jeho klobouk , který skoro nikdy neodkládá ležel na stole vedle něj. Měl sundané kalhoty a jak jsem mohl spatřit , tak on snad masturboval ? Ano , honil si a velice si to užíval. Koukal jsem se na něj celý rudý. Pociťoval jsem jak moje erekce , která se díky podívané přede mnou víc a víc zvětšovala. Rychle jsem zavřel dveře a zmizel do svého pokoje. Zamkl jsem a sjel podél dveří. Přitiskl jsem na hruď svého méďu a snažil se z hlavy dostat ten obraz Laita , který se uspokojuje. Nevím proč , ale rychle se mi rozbušilo srdce. Začal jsem vrtět hlavou. Nechci na to myslet , nechci.
*********************************************
Večer , když už jsem byl v posteli a byl v polospánku ke mně někdo přišel. Cítil jsem jeho přítomnost v mém pokoji. Napřed jsem tomu nevěřil a tak jsem k sobě přitiskl medvídka a zachumlal se ještě víc do peřiny , ale ten kdo tam byl pořád setrvával v mém pokoji. Cítil jsem na sobě jeho pohled. Bylo to dost nepříjemné , ale nechtělo semi tomu věřit , takže jsem se neotočil a nepodíval se na svého narušitele. Na budíku bylo 0:30 , kdo by tady byl v půl jedné ? Každý spí a chce mít svůj klid. Za chvíli se ta postava rozhýbala a došla až k mé posteli. Sedla si na ni, odkryla deku a vlezla za mnou do postele, přikryla se a ze zadu mě objala. Stuhnul jsem , tohle nebude sen. Mlčel jsem , ale pomalu jsem se na něj natáčel, byl jsem připravený tu osobu pěkně zmlátit , ale když jsem se natočil trošku , tak aby sem viděl kdo to je. Podíval jsem se na Laita , který vedle mě ležel. Měl zavřené oči a potichu oddychoval. Zrudnul jsem. Díval jsem se na něj vykulenýma očima a medvídka ještě víc zmáčknul. Laito otevřel oči. Lekl jsem se.
" Ts.. Co na mě tak koukáš ?" Zamrmlal.
" Já-já .. Co tady děláš?" Zeptal jsem se vyděšeně.
" Spím. A buď ticho."
" Ale proč u mě !" Zaprskal jsem , ale on se na mě naštvaně podíval , čapl mého medvěda a vyhodil ho z postele. Natáhl jsem se pro něj , chtěl jsem pro něj dojít , ale jeho stiskl který mě držel v posteli a nechtěl mě z ní pustit.
" Pu-pusť mě ! Chci pro svého medvídka !" Vrtěl jsem se , ale nešlo to.
" Buď potichu ! Žádnej medvěd nebude." Ještě víc mě k sobě přivinul a nešlo mi se od něj odtrhnout.
" Nejsem lepší než medvěd ?" Zašeptal mi do ucha.
" Ale tohle fér , i ty si narušil můj klid , zrovna když jsem si dělal dobře." Zapředl. Jak to mohl vědět ? Uviděl mě ?
" Ty- ty si mě viděl? "
" Neviděl , ale cítil jsem tvojí přítomnost." Zamumlal. Jeho stiskl polevil , ale nemohl jsem se z toho sevření vymanit. Podíval jsem se na Laita , který už dávno spal. Chtěl jsem ho vzbudit a vypudit ho z mý postele , ale bál jsem se , aby se nezlobil a tak jsem mlčel. Otočil jsem se a zavřel oči. Snažil jsem se usnout. Jeho teplo jsem cítil na svém těle.
********************************************************
Vzbudil jsem se ráno , ale Laito v posteli už nebyl. Místo něj tam ležel můj méďa. Lehce jsem se usmál. Zvedl jsem se z postele. Dneska škola není , takže aspoň tak.
Procházel jsem se po zahradě , jako každý den. Dneska bylo celkem hezky. Šel jsem utrhnout nějaké růže a vydal se na hřbitov . Došel jsem až k hrobu naší matky , kam jsem položil růže. Jsem jediný celé naší rodiny , který chodí dát květiny na hrob své matky. Ani ostatní bratři to nedělají svým matkám , ale já jo. I když mě moje matka nesnášela , ale bylo mi to jedno. Prostě jsem ji dával květiny na hrob a co je na tom špatného ?
" Ona tě ignorovala a nesnášela a ty ji teď dáváš květiny na její špinavý hrob." Ozvalo se za mnou , ale nebylo to pohrdavě , nýbrž soucitně. Otočil jsem se. Laito tam stál , ruce v kapsách.
" Není špinavý." Odvětil jsem mu. Zakroutil očima.
" Bylo to obrazně řečeno , ten hrob není špinavý , jen ta osoba , co je pochována v ní."
" To je jedno. Tebe zase milovala, byl jsi její miláček , její všechno a ty jsi ji ani jednou nenavštívil a nedal sem květinu." Byla to pravda. Naše matka k nám ke každýmu měla jiný vztah. Z Ayata chtěla hlavu rodiny , ale byla k němu krutá a zlá. Mě celý život ignorovala , jako bych se nikdy neměl narodit , jako bych neexistoval. A Laita milovala z celého srdce, by to její miláček , její všechno.. Ale jediný, kdo ji dává na hrob květiny jsem já. Ayatovi se nedivím, ten ji nesnášel , ale Laito .. Zvedl jsem pohled a podíval se do jeho očí. Zuřil , byl naštvaný.
" Děje se něco ?" Zeptal jsem se vyděšeně a přitiskl ještě víc medvídka na hrudník , jako by mě mohl před vším zlým ochránit.
" Děje se něco ? Děje se něco ?! Ty se ještě ptáš ?! Myslíš si , že jsem byl rád , když mě tolik milovala?! Myslíš si , že já jsem ji miloval ?! Milý bratříčku , asi si zapomněl , kdo ji schodil ?! " Zařval na mě už s ním plně cloumal hněv.
" Já - já jsem nezapomněl , vím že jsi ji zabil , ale ona tě milovala . Nevěděl jsem že ji nemiluješ , jako ona tebe.." Měl jsem strach , Laita jsem takhle už hodně dlouho neviděl a pokud si dobře pamatuji , když takhle zuřil nikdy to neskončilo dobře.
" Aha! Nevěděl jsi to , ale já tu svini nesnášel!! Byla jako mor ! Mor , který nakazil naší rodinu a zničil naše životy a ty teď tady stojíš u jejího hrobu a dáváš jí tam květiny , jako by to byla nějaká významná žena !!" Začal se ke mně přibližovat. Já jsem zase začal couvat.
" Já - já byl vždycky sám.. Dávám jí tam květiny , protože ani po její smrti nikoho nemám , tady když ji dávám květiny na hrob , tak se cítím jako by tu byla se mnou a děkovala mi , což jsem nikdy nepocítil , protože ona mě vždy ignorovala. Jjeí hrob a můj plyšák je jediný kdo mi zbyl. Jinak bych byl úplně sám." Sklopil jsem hlavu a koukal se na své boty. Čekal jsem až se na mě Laito vrhne , ale nic se nedělo. Pochvíli jsem se odhodlal a zvedl hlavu. Laito na mě koukal , ale už nevypadal naštvaně, spíše překvapeně.
" Netušil jsem , že se takhle celou dobu cítíš..." Přiznal potichu , jako by nechtěla abych to slyšel.
" Hm." Jen jsem zamumlal. Laito se ale pak rozešel mím směrem. Chtěl jsem couvat , ale když jsem udělal dva kroky , tak už jsem nemohl víc , za mnou byl hrob mí matky , který mi blokoval únikovou cestu. Polkl jsem , ale Laito se pořád přibližoval, pak se zastavil těsně přede mnou. Koukal na mě. Potom mě nečekaně objal a přitiskl si mě na svojí hruď. Celý jsem ztuhl a chvěl se. Co to Laito dělá ? Proč to dělá ? Je to snad jen záminka , aby mi pak mohl ublížit.
" Je mi to líto Kanato. Nikdy jsem nečekal , že to máš takové , měl jsi ale přijít , dát nám vědět , jak se cítíš , aby jsme věděli jak ti je. My ještě s Ayatem jsme bratři a tak ti vždy pomůžeme." Hladil mě po zádech a ví si mě přimáčknul na svojí hruď. Pořád jsem se chvěl , ale už jsem se nebál , že mi Laito ublíží. Stiskl povolil , ale nepustil mě . Chytl mě za boky a na délku paže si mě od něj držel. Měl jsem sklopený pohled , takže jsem neviděl jestli se na mě kouká a nebo kouká úplně jinam.
"Toho plyšáka by ses už měl konečně zbavit." Prolomil ticho , ale moc mě to nepotěšilo.
" NIKDY !" Křikl jsem na něj a zvedl pohled , začal jsem ho probodávat naštvaným pohledem. Usmál se.
" Vadí mi .."
" Mně ne!" Odsekl jsem mu. Mýho medvěda se nezbavím.
" Furt se s ním mazlíš a tulíš se k němu i večer. Jak pak se s tebou může pak mazlit a nebo tulit někdo jiný?" Přiblížil se k mýmu obličeji.
" A kdo by to asi tak se mnou chtěl dělat ?!" Zeptal jsem se uraženě. Pak jsem si všiml jeho obličeje , který byl dost blízko . Zrudnul jsem a snažil se odtáhnout , ale jeho ruce se v mžiku přesunuly z boků na moje bedra , kde mě pevně chytil , abych neměl možnost utéct.
" Třeba já.." Zašeptal a pak spojil naše rty v polibek. Stuhnul jsem a nemohl se ani pohnout. Laito se hladově probojoval svým jazykem do mých úst a začal je plenit. Polibky jsem mu neoplácel , na to jsem byl moc zaskočen. Moje srdce zběsile bilo. Laito si vychutnával náš polibek. Prohybal mě v zádech a tím mě zakláněl do zadu , takže veškerá moje váha náležela na jeho rukou , které mě držely. Rozpojil náš polibek. Vypadal naprosto spokojeně , což se o mně rozhodně říct nedalo. Byl jsem hodně zaskočený a vystrašený.Co to Laito udělal ? Proč to dělá ?! Hraje si snad se mnou ?! Tohle rozhodně nebyla sourozenecká pusa , tohle byl polibek , který si dávají milenci a já ho dostal od svého bratra !! Laito mě pustil. Vložil ruce do kapes a naposledy se na mě usmál , pak odešel ze hřbitova a mě tam nechal stát , jako kůl v plotě. Pořád jsem se nemohl hnout , byl jsem až moc zaskočen , pak mi začala být zima , tak jsem se rozhodl jít domů. Celou cestu až k domu jsem šel , jako bych měl nohy ze dřeva... Hrozně těžce se mi šlo a když jsem pomyslel na to , co se stalo před chvíli začalo mi rychle bušit srdce. Přitiskl jsem k sobě medvídka a zavřel jsem oči ve snaze vymazat tu vzpomínku z mé hlavy , ale když jsem to chtěl udělat , tak mě napadlo : Opravdu chci přijít o tuhle vzpomínku ? Je to jediná vzpomínka , kde je mi prokázána láska a něha. Není to ani špatná vzpomínka, která by mě nutila brečet , spíše naopak , když na to myslím musím se usmívat , jako jelítko . ( S tímhle mám zkušenosti *_* Že , můj milovaný stíne ? xD ) Došel jsem do domu. Nikdo nikde. Nejspíš jsem propásl večeři. Došel jsem do obýváku , kde se zrovna Ayato pokoušel vysát Yui , která ječela jako pominutá. Vedle na pohovce odpočíval se sluchátkama v uších Shuu. Stejné jako vždy , ale Laito nikde. Vyšel jsem po schodech do druhého patra , ani mě nepřekvapilo , když jsem u okna potkal Subara , jak se kouká na měsíc. Prošel jsem okolo něj , jako by nic. Došel jsem k mému pokoji , který teď byl ode mě 5 metrů. Nevěděl jsem u jaký strany mám jít. Tahle chodbička byla úzká , díky tomu , že pokoje byly obrovské. Nechtěl jsem jít Laitovou stranou , aby se nestalo to co minule , ale zase jít Reijiho stranou se mi taky nechtělo. Ještě ke všemu jsem slyšel , jak něco u něj v pokoji syčí.. Nejspíš dělá experiment a já vím , jak naštvaný je když dělám hluk při jeho experimentech.. Pak mě nutí, abych byl jeho pokusný králík , což se mi opravdu nechtělo a tak jsem musel risknout Laitovu stranu. Potichounku jsem procházel od jeho dveří. Žádný sten , či něco podobného. Pouze jsem slyšel klavír na který hrál. Díky bohu , nejspíš ani neví , že procházím okolo , takže moje cesta k pokoji je volná. Dneska vím , že se musím zamknout a to i okno. Nechci zase , abych měl večer nečekanou návštěvu od Laita , či někoho jiného. Už jenom kousek mě dělil od mého pokoje , když se najednou rozletěly Laitovy dveře a mě čaply ruce za loket a vtáhly mě dovnitř. Dveře se za mnou zavřely a já spadl na zem. Naneštěstí to nebyl žádný bolestivý pád , ale byl jsem vylekanější víc než jindy. Silně jsem tiskl k sobě méďu a rozhlížel jsem se po pokoji , kde jsem se nacházel. Byl to Laitův pokoj. Vcelku prostý a uklizený. Jediné , co tu bylo výjmečné bylo to , že ve prostřed pokoje byla obrovská manželská postel a na pravé straně bylo obrovské okno do kterého proudilo měsíční světlo a osvicovalo krásný , hnědý klavír. Seděl jsem na zemi a byl zmatený. Konečně jsem se podíval na dveře a o které se ledabyle opíral Laito , jako by se nic nedělo. Zvedl jsme se na nohy. Byl jsem bez sebe , jak moc jsem byl vzteklý a naštavný na ten jeho arogantní ksicht , který se na mě usmíval.
" Co si myslíš , že děláš?" Zařval jsem na něj z plna hrdla. On si přiložil prst na pusu.
" Pššt.. Nebo to uslyší Reiji a bude vzteklý , že děláme rámus a já rozhodně nechci pít zase ty jeho hnusy." Měl pravdu , to jsem nechtěl ani já.
" Pusť mě ! Chci do svého pokoje." Zakřičel jsem znova , ale mnohem potišeji.
" Tak si jdi. " Řekl klidně a uhnul. Po očku jsem po něj pokukoval , když jsem se blížil ke dveřím. Nehnul se ani o píď , takže jsem vzal klidně za kliku a chtěl zmizet. Jenom že , když jsem poodevřel dveře , tak v tom okamžiku mi z druhé ruky vytrhl medvídka. Rychle jsem zase zavřel dveře a otočil se na něj.
" Nechtěl jsi náhodou odejít ?" Ptal se mě překvapeně , ale prozradil ho jeho úsměv.
" VRAŤ MI HO!" Bylo mi jedno jestli mě Reiji uslyší!
" Koho ? A proč zase tak kričíš ? Ty opravdu chceš vytočit Reijiho .." Řekl , jako by nic , ale jeho úsměv se zvětšoval. Moc ho bavilo mě provokovat.
" MÉHO MÉĎU !! Vzal si mi ho , ať si Reiji příjde !!"
" Méďu ? Ty máš méďu ?" Zeptal se nechápavě. Začal mě vytáčet.
" Nelži !! Vzal jsi mi ho , když jsem chtěl odejít !! Vrať mi ho , je můj !! " Skočil jsem po něm a on zvedl ruku , ve který byl méďa do vzduchu , tak abych na něj nemohl. Marně jsem se snažil dostat pro medvídka , ale nešlo to. Byl jsem zoufalý , ten medvídek je pro mě velice cenný a já ho nechci ztratit. Nikdy jsem ho nepustil z ruky a nikde nenechal. Teď , když jsem od něj odloučený je to naprosto hrozné. Tímhle mi Laito ubližuje.
" Laaaito !!" Zafňukal jsem nešťastně. Sápal jsem se po svým plyšáku , ale bohužel je tu krutá realita a to , že je Laito o mnohem vyšší než já , takže jsem neměl možnost nijak se dotknout svého médi , ani kdyby jsem vyskočil a bojovat s Laitem nemůžu , protože je silnější než já. Neměl jsem teda absolutně žádnou šanci dostat svého méďu .. Musím to nějak vymyslet , ale nic mě nenapadá ..
" No tak , Kanato je to tvůj plyšák , proč si ho nevezmeš ?!" Provokoval.
" Laito!! " Nahrnuly se mi slzy do očí.. Koukal jsem smutně na něj. Překvapině se na mě podíval. Přestal jsem se snažit a dal pryč ruce. Smutně jsem sklopil hlavu. Chci zpět svého méďu.
" Copak je Kanato ?" Podivil se.
" Ch-chci zpět méďu.." Choval jsem se , jako malé dítě , i si to uvědomuju , ale ten medvěd je opravdu pro mě moc důležitý.. Je to jediný přítel , kterýho jsem měl , když jsem byl sám. I teď nemám přátele, Laito se nedá brát jako přítel u něj moc nevím , co je to.. Ale ten méďa je velice, velice důležitý pro mě. Byl to taky jediný dárek od mého otce , co jsem kdy dostal a matka ho tolerovala , i mi ho jednou pochválila , ale to bylo naposledy , co mi něco řekla. I bratři mi ho záviděli , ale nikdy si nedovolili mi ho vzít až teď Laito , který se tím baví.
" Neplač Kanato.." Snažil se mě utišit , ale moc to neuměl. Vrátil mi méďu a pak mě stejně , jako na hřbitově objal. Zabořil jsem hlavu do jeho hrudi a zavřel jsem oči. Pak mě Laito pustil. Ustoupil pár kroků a začal si mě prohlížet. Zvědavě jsem na něj koukal , co dělá. Potom se přiblížil , vzal znova mého méďu a hodil ho na postel.
" Proč si to zno-" Nestihl jsem to říct , protože mě vášnivě políbil. Jednou rukou mě držel lehce za bradu a druhou měl na mých bedrech. Tiskl mé tělo na to jeho . Brzy jsem cítil na svým břiše zvláštní tlak. Násilím jsem se odthrl od Laita. Co to bylo za tlak? Opatrně jsem si prohlídl Laita , tak aby mě nespozoroval. Sjel jsem pohledem až k jeho rozkroku , kde jsem našel příčinu. Bylo to jeho mužství , které se začalo probouzet. Laito následoval můj pohled. Zrudnul jsem . On si rukou promnul jeho mužství. Trošku jsem ustoupil , ale on na to udělal krok ke mně. Udělal jsem další dva kroky vzad , ale on se ke mně přibližoval. Pořád jsem ustupoval , ale on byl čím dál víc blíž. Pak jsem zády narazil na zed a nemohl nikam utéct. Podíval jsem se na Laita , který se náramě usmíval , na to že už nikam nemám utéct.
" Laito.." Zakňučel jsem. Laito se přiblížil natolik , že naše těla byla od sebe 10 centimetrů. Svoje ruce opřel o zeď vedle mojí hlavy a naklonil se ke mně. Byl tak těsně u mě , že jsem cítil jeho dech na své tváři. Rozklepala se mi kolena ,která se mi následně podlomila a kdyby mě Laito nechytl , tak bych 100% spadl na zem. Znova mě postavil na nohy.
" Ale , to tě moje přítomnost tolik vykolejila?" Zeptal se užasle. Zrudnul jsem , bylo mi trapně. Odtrhl jsem se od něj , ale on to nedovolil. Čapl mě za boky a přitáhl si mě k sobě. Pevně mě držel u sebe , že ani papír by mezi námi neprošel. Trošku mě nadzvedl a začal se spolu se mnou přesouvat k posteli. Když jsme byli u ní , tak mě na ní hodil. Chtěl jsem se zvednout , ale ta postel byla tak měkká , že když jsem se chtěl zapřít za ruku , tak se to pode mnou prohlo a já spadl na rameno. Mezi tím ke mně přešel Laito , který se po posteli pohyboval naprosto skvěle. Kousek ode mě si sedl na postel a vzal mě do náruče. Posadil mě do jeho klína. Dvouma prstama mě chytl za bradu a zvedl mojí hlavu. Sehnul se a přiložil svoje rty na můj krk. Napřed mě jemně začal líbat na krku , ale potom se to zvrtlo ve vášnivé kousance. Jeho kousance byli moc bolestivé. Cítil jsem jak mi z ranek teče krev, kterou on slízával. Cítil jsem , jak se Laito chvěje.´Odtáhl jsem se od něj.
" Proč se chvěješ ?" Zeptal jsem se.
" Musím se chvět. Cloumá se mnou vzrušení." Potichounku promluvil. Zrudnul jsem a radši zavřel oči. On mě začal znova líbat.
Pochvíli jseme oba , již nazí leželi na sobě. Laito vzal moje nohy a dal si je na ramena. Svojí erekcí zatlačil na můj otvor. Pomalu do mě začal pronikat. Zaryl jsem nehty do jeho zad. I když mě před tím připravil , tak i tak mě to bolelo. Nebo spíš , to pálelo. Laito ve mně byl už po kořen , ale zatím se nehýbal. Vyčkával až si zvyknu.
" Už můžu ?"
" Hmm." Kývl jsem hlavou a on se začal pomalu pohybovat. Jednou rukou mě chytl za bok a druhou rukou proplet prsty s mými, hend potom co jednu z mých rukou sundal z jeho zad. Naše tempo začalo zrychlovat stejně , jako intezivita našich stenů. Ještě pár přírazů a udělal se na naše břicha. Laito mě okamžitě následoval do mého nitra.
********************
Leželi jsme vedle sebe. Já jsem ležl na břiše , zatím co Laito na zádech. Drželi jsme se za ruku. Teď už vím , že nejsem sám. Byl jsem po dlouhé době konečně šťastný. A už mě vůbec nezajímal můj medvídek , který celou noc ležel pod postelí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 4. září 2015 v 23:56 | Reagovat

Juííí ^_^ to bylo sláďunké :3 Ano ano, jelitoidní úsměv je náš obor :D *áno zase se tlemí* bylo to prrostě dokonalé! Já toho kloboučníka zbožňuju :D on je takový vrr a wrau XD a Kanato on je prostě slaďounký a má stejné kruhy pod očima jako já ^_^ a ten jeho medvídek...no i když teď má na tulení někoho jiného (chudák méďa!) :D Tak mě napadá...ta jejich aktivita v tom pokoji taky nejspíš nebyla z nejtišších...to jim tam taky mohl vpálit mladý chemik :D Jsem zvědavá na tu druhou sérii, která se údajně chystá... :D no nic já si to jdu přečíst znova ^_^

Papapá, brou noc, hodně nápadů, už mě nic nenapadá :D Tvůj culící se stín (aspoň že už všichni spí...se nebude nikdo ptát proč že se tlemím :D)

2 Elly - chan Elly - chan | 5. září 2015 v 22:13 | Reagovat

[1]: Jsem zase moc ráda , že se ti to líbí :)) No , i já se těším na druhou sérii. Snad to bude stejně dobré jako ta první !! xDD No jo no chemik asi poslouchal za dveřmi *_* Tak já jdu na povídku s Mukkunem a Muro -chinem XD

3 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 5. září 2015 v 23:47 | Reagovat

Hoho :D nějáký stalkerský chemik XD Mukkun...určitě se objeví i vatice s ještěrkou, žéé? ;D já absolutně vůbec netuším o čem to bude...ještě mi povídej, že ti dva budou mít děti :D

4 Elly - chan Elly - chan | 6. září 2015 v 0:03 | Reagovat

[3]: Jo, vatovník a ještěrka tam bude xDD Ne , až tak bláznivý človíček nejsem , abych jim udělala dítka xDD No , na příběh si budeš muset počkat xD Přece ti neprozradím , co se bude dít *.* To by jsi nebyla pak natěšená , ale jediné na co se můžeš těšit , že to bude mít dvě části a objeví se tam nový človíček *-* ale to zase moc prozrazuju xDD

5 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 6. září 2015 v 0:23 | Reagovat

Tak a teď budeš mít nevyspalýho stína :D protože zbytek noci budu uvažovat nad novým človíčkem :D Zatraceně! Kdo by to moh být...třeba to taky bude nějáký fajný OCéčko ^_^ nebo to bude další generační zázrak :3 nu což já si počkám...chjochi zas budu tvůj blog kontrolovat co půl hodinu...é no super teď jsem taky stalkeroidní individum o_O jojo Bohnice čekají... XDDD

6 Elly - chan Elly - chan | 6. září 2015 v 13:31 | Reagovat

[5]: Myslím ,že nám půjdu rezervovat super apartmá xDD ^^

7 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 6. září 2015 v 13:51 | Reagovat

Běž a zjisti heslo k wifi XDD

8 Elly - chan Elly - chan | 6. září 2015 v 15:48 | Reagovat

[7]: Myslím, že nám wifi nedovolí :( Až zjistí , co píšeme do blogu :(( xDDDDD

9 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 6. září 2015 v 15:58 | Reagovat

To né! :( Co s tím budeme dělat? XDD

10 Elly - chan Elly - chan | 9. září 2015 v 16:01 | Reagovat

[9]: Nejspíš se nesmíme nechat chytit do Bohnic xD Btw: Chci se omluvit , že jsem tu dlouho nebyla , ale byla jsem na adapťáku : )

11 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 9. září 2015 v 16:46 | Reagovat

XDD a tak to jo... jak se ti líbil adapťák? mě to čeká až příští rok...celkem se bojím :D

12 Elly - chan Elly - chan | 11. září 2015 v 16:52 | Reagovat

[11]: Super xD Lidi jsou z mojí třídy naprosto bezvadní xD Ale ten pobyt byl hrozný xD Až příští rok , jo ? xD Typovala jsem tě teda věkově na vícxD

13 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 11. září 2015 v 17:07 | Reagovat

[12]: Tak to je fajn :D já se toho hrozně bojím...mluvení s neznámými lidmi není moc moje parketa :D Jop, teď v říjnu mi bude 15 :D i když psychicky si občas připadám tak na 40 :)

14 Elly - chan Elly - chan | 11. září 2015 v 17:33 | Reagovat

[13]: Takže babička :33

15 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 11. září 2015 v 17:52 | Reagovat

[14]: Áno :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama