Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Ai to kenshin no chikara! VIII.

2. srpna 2015 v 23:42 | Elly - chan ^^ |  Kuroko no basket - Kapitolky (yaoi)
Je to tady !!! :D Poslední dílek !!

AI TO KENSHIN NO CHIKARA VIII.

Murasakibara Atsushi x Himuro Tatsuya

Už jsou to dva týdny , co jsme zachránili Murochina a jeho stav se vůbec nezlepšil.. Možná i zhoršil. Nemluví. Nechce ani jíst či pít , pokud ho nenakrmím.. Oblíkám ho a koupu. Nic nedělá sám. Bylo by mu jedno ještě , kdyby byl u Akachina. I kdyby umíral bylo by mu to úplně jedno. Momoi a Manami za ním taky chodí a mluví na něj , ale je to stejný jako u mě. Byl jsem dole v kuchyni a připravoval pro něj jídlo. Byla to ovesná kaše a džus. Vzal jsem to na tácu do pokoje. Rodiče s bratrama odjeli do letního letoviska , takže jsme tu byli sami a nikdo se neptal proč jím ovesnou kaši.. Popravdě .. Týhle břečky bych se nedotkl ani kdybych měl být sto let o hladu. Vešel jsem do pokoje. Byla tam Manami s Momoi. Mluvily na Murochina , ale ten koukal do oken. Byl myšlenkami jinde..
"Můžete už jít ? " Zvedly se a odešly. Sedl jsem si na postel vedle něho . Vedle sebe položil tác.
" Udělal jsem ti ovesnou kaši. Je to naprostý hnus, ale tobě to snad bude chutnat." Nabral jsem plnou lžici a dal jí k Murochinovým ústům. Neotevřel je. Povzdechl jsem si a jednou rukou jsem ho donutil otevřít pusu. Dal jsem mu tam lžíci. Pak to spolkl. Takhle to šlo asi deset minut dokud všechno nesnědl. Pak byl na řadě džus. S tím to bylo horší. Napil jsem se a nechal to v ústech. Políbil jsem ho a předal mu pití. Spolikal to , ale pár pramínků teklo po jeho bradě. Utřel jsem je. Teď nás čeká koupel. Odnesl jsem tác k Momoiným dveřím. Chtěl jsem jí požádat o to aby odnesla a uklidila nádobí. Když jsem ale stál přede dveřmi slyšel jsem steny. Cože?! Někoho tam má ? Nebo z osamnění .. ?
" Manami ty jsi ďábel.." Aaaaaa !! S mojí sestřičkou !!!! Momoi a Manami !!! Uwaaa ! Rozrazil jsem dveře.
" Nechte tě prasečin a uklidtě nádobí vy nadržené slepice !!" Zařval jsem na celý pokoj a položil na stůl tác. Momoi a Manami na mě koukaly schované pod dekou jak dvě vystrašené ještěrky. Ještě jednou než jsem opustil pokoj jsem se na ně kouknul.
" Nech te si to na večer.. Normální lidi nechtějí poslouchat za bílého dne orgasmus dvouch šered , když jedna je fialová ještěrka a druhá růžová vatovice." S tím jsem opustil místnost.Fuj.
" Šeredy ? Ještěrka ? Vatovice ? " Slyšel jsem nadávky na mě. Vešel jsem zpátky do pokoje a zabouchl a zamkl dveře. Podíval jsem se na Murochina .. Úžasem jsem málem spadl. On se usmíval. Je to první emoce za ty dny co tady je. Smál se snad tomu co si představoval v hlavě nebo tomu jak jsme na ně vyjel ? To opravdu nevím , ale byl jsem šťastný.
" Jdeme se vykoupat ne." Pomohl jsem mu na nohy a dovedl nás do koupelny. Vysvlékl jsem se a pak pomohl Murochinovi. Šli jsem do sprchy. Pustil jsme na nás horkou vodu a užíval si toho pocitu. Začal jsem ho umývat. Rány už se zhojily. Když jsem ho myl nespouštěl ze mě oči. Koukal se na mě. Pozoroval mě. Koukal se co dělám jeho tělu.
" Kdyby jsi aspoň něco řekl." Povzdechl jsem si. Díval se na mě , ale jeho emoce ,či slovo nic... V jeho očí nebyla změna. Jen náznak na jeho tváři ukazoval , že před chvílí se usmíval. Aspoň za to jsem byl rád.. Byl to posun vpřed , což bylo moc dobře. Nenechám ho v tom.. Pomůžu mu z toho , ať je zase Murochin Murochinem a budeme spolu. Už nenechám nikoho aby nás rozdělil. Řeknu to i otci a jestli řekne , že s ním nebudu , tak se odstěhuju. S ním klidně na konec světa. Třeba i do chatrče s jedním pokojem. Klidně. Nevadilo by mi to. Ale něco mi říká , že kdybychom byli v chatrči s jedním pokojem , tak by tam s námi byly Momoi a Manami... Takže by jsme se těch slepic nikdy nezbavili. Sakra. Takže bych asi napřed musel změnit naše jména. Mezi soubojem v mý hlavě , který se teď odehrával jsme se dostali do ložnice. Už jsme leželi v posteli. Byl jsem na něm přitisknutý. On byl jako kámen. Kam ho dáte , tam bude. Políbil jsem ho na čelo.
" Dobrou noc Murochine. Musíš se uzdravit , aby jsme mohli být spolu, jo ? " Řekl jsem mu.
" Pohřeb." Ozvalo se. Lekl jsem se a podíval se na něj. Promluvil , nebo mám halušky..
" Řekl jsi teďka něco ?" Zeptal jsem se.
" Pohřeb. " Zopakoval chraplavým hlasem.
" Čí ?" Zeptal jsem se.
" Alex a Taiga , chci aby byl pohřeb. Chci aby ho měli."
" My , ale nemáme jejich těla."
" Nechci , nechci , nechci !!! " Začal řvát..
" Šššššš Murochine.. " Uklidňoval jsem ho. Políbil jsem ho. Uklidnil se.
" Nechceš jejich těla , dobře. Můžeme ho udělat bez nich. Ano ?"
" Hm." To bylo poslední , co za dnešek řekl. Pak usnul.
*******************************************************************
Ráno jsem se probral. On už byl vzhůru.
" Dobré ránko lásko. " Políbil jse ho na tvář. Nic neříkal. Včera to byla výjimka , ale opravdu jsme se posunuli dál.
" Jdu dneska zařídit tu smutnou událost." Zvedl jsem se a šel pro Momoi a Manami. Manami nebyla ve svém pokoji. Došel jsem teda k Momoi . Byly tam. Sakra.
" Vstávat !!" Zařval jsem. Vzbudily se a podívaly se nakvašeně na mě.
" Musíme zařídit pohřeb pro Alex a Taigu , to mi včera řekl Murochin.. " Usmíval jsem se . Oni kývly.
" Hej! On na mě promluvil !!" Byl jsem štěstím bez sebe.
" Hmm.. No a ?" Zeptaly se zároveň.
" Jak no a co ? On promluvil ! Celou dobu mlčel a teď mi tohle řekl a dokonce se včera usmíval !!" Obě dvě se na sebe podívaly , jako by mi něco unikalo.
" Mukkune on na tebe promluvil včera po prvé ?" Zeptala se mě opatrně Momoi.
" Jo." Zase se na sebe podívaly.
" Atsushi - nii , kdykoliv jsme byly u Himuro - kuna , tak s námi normálně mluvil. Už nám říkal o pohřbu. I když neukazoval emoce, tak mluvil." Řekl tentokrát Manami , která se na mě koukala jako na blázna.
" Cože ?! On na vás mluvil ?!" Kývly hlavou. Zatočil se se mnou svět. \vystřelil jsem z pokoje a vletěl k Murochinovi. Ležel v posteli.
" Ty hraješ takovouhle hru jo ?! " Zařval jsem na něj. Slyšel jsem jak Momoi a Manami letí po chodbě ke mně. Rychle jsem zavřel dveře a zamknul. Murochin se na mě koukal jak mrtvá panenka.
" Možná nemáš emoce , ale mluvíš ! S Momoi a Manami si kecáš a mě řekneš jenom o pohřbu ! Nic jiného mi neřekneš !! " Křičel jsem dál.
" Atsushi-"
" Nic ! Pomohl jsem ti. Ano , mohl jsem za to já , kvůli mně tě unesl , ale já ti pomohl ! Starám s eo tebe mám o tebe strach ! A ty děláš tohle ?! S nima mluvíš , ale se mnou neprohodíš ani slovo , jenom pár slov za dva týdny!" Začal jsem brečet. Tohle mě bolelo.
" Atsushi.. Já .. Já .. ti , ale nemám co říct. " Řekl. Stuhnul jsem.
" Nic mi nemáš říct jo ?! Tak , fajn.." Vyrazil jsem k němu a lehl si na něj. Uvěznil jsem ho pod sebou. Zuřivě jsem ho políbil a začal ho líbat. Neoplácel mi polibek , ale ani se nebránil. Věděl jsem ale že tohle nemá smysl a ani požitek. Slezl jsem z něj. Slzy se mi furt kutálely po tvářích. Sedl jsem si úplně zničený.
" Atsushi... Promiň.. " Řekl.
*****************************************************************
Bodavá bolest se vrátila. Nemohl jsem s ním mluvit. Bylo to divné po tom všem , co se mnou dělal Akashi a já si to nechal líbit. Podíval jsem se na něj. Byl zničený . Brečel. Byl na dně. Ze mě. Možná bych neměl tady být. Možná bych měl jít za svojí rodinou a už nepřidělávat starosti.
***********************************************************************
Pohřeb jsme vykonali. Dotáhl jsem tam Murochina. I když se koukal na hrob svého jediného bratra a své jediné sestry , tak neprokazoval žádné emoce. Koukal na hrob a nic nedělal. Momoi a Manami , i když neznaly jeho rodinu , tak jim tekly slzy po tvářích. I mě bylo smutno. Byli to lidé , kteří nic neudělali a odnesli to. Měl jsem udělat hrob i Kurochinovi a Akachinovi. No možná později. Odvedl jsem ho zpátky do pokoje. Položil do postele a šel si lehnout na gauč. Murochin se na mě koukal.
" Nejdeš si lehnout ke mně ?!"
" Ty na mě mluvíš ?!" Odpověděl jsem mu na jeho otázku otázkou.
" Atsushi... "
" Nechci nic slyšet. Jdeme spát."
***************************************************************
Ráno jsme se vzbudil , ale když jsem se podíval na postel Murochin tam nebyl. Vyrazil jsem dolu za Momoi a Manami.
" Momoi , Manami ! Kde je Murochin ?!"
" Nemá být s tebou ? "
" Není v pokoji ! Nevím , kde je." Všichni jsme vyběhli hledat Murochina. Bylo to stejné , jako když ho unesl Akachin , ale teď je mttvý a Murochin utekl sám. Na to , že je zraněný , tak je strašně rychlý. Rozdělili jsme se . Hledali jsme všude. Běžel jsem se podívat na hrob Taigy a Alex , ale tam nebyl. Doběhl jsem teda i k bývalýmu domu Akachina, k terý teďka byl úplně opuštěný , vlastně po domě nic nezbylo , jen prach. Akachinovo a Kurochinovo tělo bylo spálené taky. Opravdu bych jim měl udělat pohřeb. Bylo to poslední místo , kde by mohl být , i když je hloupost , proč by se vracel na místo , které nejspíš tolik nenvidí? Neměl k tomu důvod. Podíval jsem se na telefon , byly tam dvě zprávy. Jedna od Momoi a Manami. V smskách bylo , že nenašly Murochina a tak to zabalily. Takže jsi zmizel navždy ? Nebo si jenom hraješ ? Vracel jsem se domu městem. Všude byli lidé , kteří žili svůj život. Šťastná po boku s někým koho milují. V jejich životě je potkala láska,nenávist, štěstí i smutek. Byli šťastní takový jaký byli. Milovali se a zabíjeli. Umírali s někým nebo sami. Takhle o tom přemýšlet je divné. Radši bych to měl zahnat. Byl jsem skoro u cesty k nám na zámek. Cestou jsem slíchával : " Hele , to je ten šlechtic." Nebo : " Co tady dělá naše pážátko ?" Pak jsem , ale uslyšel něco , co mi vrátilo jiskru do života. " Slyšeli jste to , že rodina Himuro se pohřešuje , ale teďka před chvílí tady šel ten černovlasý kluk." Murochin.
" Paní , nevíte, kde bydlí rodina Himuro. " Obrátil jsem se na starší dámu.
" Ale jistě milánku . Žije támhle opodál u lese. Na samotě." Poděkoval jsem a rozeběhl se tím směrem. Dobíhal jsem k lesu. Nejprve nic nebylo vidět , ale potom jsem zahlídl malou chatku. Stál tam. Murochin tam stál. Doběhl jsem k němu , ale on se neotočil. Koukal pořád na ten dům.
" Udělal jsem spoustu špatných věcí." Pronesl a utl ticho.
" Jakých špatných věcí ?!"
" Kolik starostí jsem ti přidělal. I Manami s Momoi. Můžu za smrt své rodiny i Kuroka. "
" Nemůžeš za to, tohle neříkej." Utěšoval jsem ho. Otočil se. Měl rudé oči od toho jak zadržoval pláč.
" To , co jsem si nechal dělat od Akashi , bylo proti tobě to nejhorší , co jsem kdy mohl udělat. Bylo to tak strašné , že se ti bojím podívat do očí. Natož s tebou mluvit. A to , že jsem zapříčinil zabití tých a Momoiných a Manaminých přátel z dětsví. Dokonce jsem to udělal vlastní rodině." Uhnul pohledem. Přišel jsem k němu a pevně ho obajl. Stuhnul , ale potom se uvolnil a pevný stiskl mi oplatil. Začal brečet.
" Omlouvám se Atsushi.." Brečel a mezi vzlykama se mi omlouval.
" Promiň mi to. Nechtěl jsem. Já-já opravdu .."
" Šššš." Chlácholil jsem ho. Hladil jsem ho po vlasech a zádech.
" Všechno ti odpouštím. I Manami a Momoi a to co se stalo tvojí rodině , za to jsi ty nemohl. Spíe já.. To proč to udělal Akachin , bylo kvůli naším dlouholetým rozporům mezi rodinami , který vyvrcholili , když jsem tě přinesl domu." Byla to moje vina. Uvědomoval jsem si to.
" Ale to by se nestalo , kdybych nelezl na váš pozemek a nezabil ty upíry." Vzlykal a snažil se mi to vymluvit. Neposlouchal jsem ho.
" Půjdeme domů? " Zeptal jsem se.
" Já nemám domov.."
" Ale máš. U mě."
" Jak dlouho to vydrží než to tvůj otec zjistí?!"
" Neboj všechno je zařízený , teda ještě není , ale bude." Pronesl jsem tajemně a nechal Murochina ve zmatenosti. Společně jsme se vydali domů , ale než jsme odešli k nám Murochin se zastavil u jednoho sirotčince ve městě , kde přenechal klíče od svého starého domu. Nechal vše sirotčinci.
" Teď nic nemám . Kromě tebe." Pronesl.
***********************************************
Když jsme došli domu u dveří do našeho pokoje nás přepadly Momoi a Manami. Obě dvě skočily na Murochina. Ten se najednou proměnil v hadrovou panenku a nechal se od nich mačkat. Nakonec jsem musel zakročit já a doslova je odthrnout je od něj.
" Kša." Řekl jsem jim jako na slepice. Obě dvě se nafoukly jako balony. Skládaly v hlavě nějaké věty , které by mě zazdily.
" Neměly jste náhodou nějakou činnost na dnešek. Třeba se cucat jak dvě pijavice." Přidal se ke mně Murochin. Teď jim dolšli úplně slova. Uraženě se sebraly a odešly do pokoje.
" No a už se nám jdou oblejzat pijavičky. " Pronesl jízlivě Murochin. Usmál jsem se. Jsem rád , že je starý Murochin zpět. Chytnul jsem ho za zadeček. Lekl se.
" Já mám taky chuť být trochu pijavice. Na tobě." Zašeptal jsem mu do ucha. Podíval se na mě a usmál se. Odešli jsme zpátky do pokoje. Jakmile se zavřely dveře začal jsem ho líbat. Dravě jsem si přivlastnil jeho ústa. Cestou k posteli jsme stráceli oblečení. Do postele jsme padli oba nahý. Oblečení dělalo cestu , kterou jsme šli k posteli. Za stálého líbaní jsem ho položil do postele. Svojí ruku jsem přemístil k jeho mužství a začal ho masírovat. Sténal do mých úst.
" Atsushi..hnn." Sténal mezi polibky. Nad tím jsem se musel usmát. Svoje polibky jsem směřoval k jeho krku. Chtěl jsem slyšet víc. Svojí ruku jsem přemístil k jeho otvoru a dvouma prstama pronikl do něj. Prohl se jako luk a zasténal dlouhavě moje jméno. Zakousl jsem se do jeho krku. Věděl jsem , že minule ho moje kousnutí vzrušilo a ani dnes to nebylo jinak.
" Stejně zvrhlej jako vždy , že Murochine ?" Zeptal jsem se ho provokativně , když jsem se odtrhl od jeho krku.
" Sk-sklapni." Podařilo se mu říct. " Už.." Zasténal. Vyndal jsem z něj prsty a vnikl do něj svým penisem až po kořen. Cítil jsem úzkost jeho prdelky. Chytl jsem ho za boky a posadil jsem se s ním v mým klíně. Položil si halvu na mojí hruď. Nadzvedával jsem ho a on mi pomáhal přirážet do něj. Ze začátku jsem si to s ním užíval. Hezky pomalu a hluboko , abych si užil jeho těsnost, ale dlouho jsem to nevydržel a začal přirážet rychleji. Murochin se snažil utlumit svoje steny svojí rukou , ale moc mu to nešlo. Já naopak od něj jsem nechal steny drát z mého hrdla nahlas. Ať to slyší klidně i Momoi a Manami , aspoň budou závidět. Murochin se prohl v zádech a potříštil moje a jeho bříško jehé spermatem. Nevydržel jsem sevření jeho svalů okolo mýho penisu a vyvrcholil do jeho nitra. Vystoupil jsem z něj a upadl jsem i s ním do postele. Objal jsem ho a usnul spolu s ním v mé náruči.
**********************************************************************************
Ráno mě probral Atsushi. Odpustil mi. Včera , když mi to řekl , že mi odpouští. Myslel jsem ,že se mi zastavilo srdce. Miluje mě i přes to co jsem zavinil. Já ho , taky miluju ještě víc než před tím. Bál jsem se s ním mluvit a podívat se mu do očí a hrál polomrtvého. Do té doby dokud mě neprozradila Momoi a Manami. I když před tím jsem už měl dost na háku , kdžy je Atsushi seřval za ty jejich prasečinky. Musel jsem se smát. Pak jsem mu řekl i o pohřbu , abych zakecal svůj podvod. Stejně to nakonec skončilo takhle.
" Lásko. Oblíkni se." Hodil na mě košili a kalhoty.
" Co se děje ? Jdeme udělat hrob pro Kuroka a Akashiho ? " Zeptal jsem se.
" To potom. Teď tě jdeme představit mojí rodině."
" Co?!" Zařval jsem.
" To nemusíme !" Snažil jsem se to zakecat, ale on se nenechal. Nakonec jsem byl donucen se oblíknout. Vyšel jsem za Atsushim do chodby a šel směrem dolů. Zastavili jsme se před síní , která byla zavřená , ale já jsem si uměl představit , co je za ní. Jeho rodina si tipuju. Byl jsem nervozni. Atsushi to vycítil a chytl mě za ruku.
" Jsem s tebou." Ujistil mě. Otevřel dveře a já vešel do jámy lvové.
V místnosti byly Momoi a Manami, ale nebyli tam oni sami. Taky tam byli jeho tři bratři. Všichni byli vysocí a fialovlasý. Měli , ale mnohem kratší vlasy než Atsushi a byli víc formálnější. Ty stáli , ale po boku. Před náma stáli jeho rodiče. Jeho matka byla menší jak Manami , ale větší než Momoi. Měla krátké fialovorudé vlasy. Byla krásná. Vedle ní stál obrovský, vysoký, fialovlasý muž. Jeho vlasy mu sahaly až nad jeho zadek. Narozdíl od Atsushiho matky , která se usmívala se on tvářil jako vrah.
" Zdravím jmenuju se Murasakibara Ryoko. Jsem matkou Atsushiho a Manami." Představila se mile jeho matka , když domluvila podívala se na svého muže. Ten si povzdechl.
" Jsem Murasakibara Yuu. Otec těhlech dětí a vůdcem klanu Murasakibara. " Představil se.
"Ehm..Jmenuju se Himuro Tatsuya. Těší mě." Pozdravil jsem.
" Mamy, tati , tohle je člověk a muž , kterého miluju a chci si ho vzít." Cože ?! Svatba ?!
" Je mi jedno jestli ho moje rodina příjme, protož když to neuděláte tak se zbalím a odejdu spolu s ním, tam kde budeme spolu. Pokud ho příjmete budu jenom rád. Manami a Momoi u ž ho příjmuly. S Momoi jsem taky zrušil naše zasnoubení , ale bylo to oboustraný. Oba dva milujeme někoho jiného. A jenom pro upřesnění. Murochin je člověk a nebudu ho měnit v upíra dokud to sám nebude chtít. Miluju Murochina víc než cokoliv na světě." Řekl to na plnou hubu. Byl jsem , ale šťastný.
" Nechci přijít o žádné dítě. A tenhle chlapec se mi zdá jako milý a hodný. Jsem jenom ráda , že sis našel někoho koho tolik miluješ." Usmála se jeho matka. Přimula mě. Podíval jsem se na jeho otce. Ten se nadechl.
" Co mám podle tebe dělat Atsushi. Nikdy bych ti to nerozmluvil. Nemám na výber , ale jedna věc na kterou se chci zeptat tady mladíka. Miluješ mého syna a budeš s ním , tak dlouho dokud ti nevyprchá život z těla?"
" Ano , miluju vašeho syna a nemám v plánu ho opustit. " Řekl jsem odhodlaně.
" Bože.. Teď mám ze všech synů gaye." Za všech ?! S Atsushim a i Momoi a Manami jsme se podívali na tři bratry. Ty se jen tajemně zazubili a dál mlčeli.
" To není nikdo v naší rodině , kromě mě , na ženy ?" Zeptal se celkem zoufale Yuu- sama.
" Já jo tati. " Pronesla Manami a přitáhla si Momoi k polibku. Její otec nebezpečně zbělal. Máma Atsushiho na nás mrkla a tak jsme rychle zmizeli.
*********************************
Při západu slunce jsme se rozloučili s Kurokem a Akashim , kterým jsme udělali hrob. Byli jsme tam dokud neodešla Manami s Momoi. Atsushi se na mě otočil a klekl si na koleno.
" Himuro Tatsuyo , vezmeš si mě ? " Zeptal se mě a vytáhl z kapsy zlatý prsten. Vyvalil jsem oči a podíval se mu do očí. Myslel to vážně.
" Ano, vezmu si tě Murasakibaro Atsushi." Přece jsem to slíbil před jeho rodinou. A ke všemu já toho upírského požírače sladkostí miluju.
No a teď jsem Murasakibara Tatsuya. Stejně jako Murasakibara Satsuki.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 10:02 | Reagovat

Ja jsem totalne mrtva :D jesterka vatice Atsushiho tatik pry Je v tehle rodine nekdo krome me na holky? XD prala bych si videt tu svatbu ^_^ Atsushi ma opravdu zajimavou rodinu XD Muro chin je tak trosku jizlivka :D nee ja se zase culim jako absolutni retard!!! To byl sladky happyend! ^_^ tahle povidka mi bude chybet :( tak nastesti urcite vymyslis neco podobne genialniho ;D

Hej a vcera jsem do 23:30 hlidkovala jestli nahodou nepribyla kapitola, no pak jsem si rekla To uz je pozde ted uz tam nic
nepribyde...A ejhle! Dneska prijdu a...pridano 23:42

Hele, bude mit Muro chin svatebni saty?? XD
Tak a ja jdu uklizet...zase!! Papa tvuj stin ;)

2 Elly - chan Elly - chan | 3. srpna 2015 v 10:41 | Reagovat

[1]: Samozřejmě , že bude mít šaty ! xD  Budu se snažit vymyslet něco geniálního , ale nevím nevím xD Mám teď 4 rozepsané povídky a nevím jakou dřív dopsat xD Jsem , ale ráda , že se ti povídka líbila :)

3 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 11:36 | Reagovat

Aaale ja ti verim :D neco genialniho vyplodis stoprocentne ;) rozepsane povidky jo? :D mam podobny problem vzdycky se mi jich nekolik sejde a nez nejakou dopisu trva to sto let XD no nic jsem zvedava co vymyslis ;)

4 Elly - chan Elly - chan | 3. srpna 2015 v 12:14 | Reagovat

[3]: No doufám , že to bude geniální. xDD  Přesně mám 4 povídky , nápad na ně , ale prostě nejsem schopná to dopsat xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama