Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Úmělec (DeiSaso) - pro X <3 X

5. července 2015 v 19:09 | Elly - chan ^^ |  Naruto - Yaoi
Tuhle povídku věnuju mýmu milýmu stínovi! :) Pro X <3 X :) Btw : Asi to nebude až tak sladký , ale doufám že se ti to bude líbit :))


ÚMĚLEC

Deidara x Sasori

Jako každé ráno mě z postele vyhnal ten odporný zvuk budíku. Natáhl jsem se pro něj , abych ho konečně umlčel, ale i když jsem ho mačkal vypnutí ,nechtěl být ticho. Tak jsem ho čapl a vztekle mrskl o zem , až se rozletěl na malý kousíčky. "Konečně jsi potichu ty hajzle !" Zabrblal jsem do polštáře , ale stejně jsem nemohl usnout. Kvůli tomu zatracenýmu hajzlíkovi. Tak se mu nakonec povedlo mě dostat z postele. Sedl sem si na kraj postele a prohrábl si svoji blonďatou hřívu. Jmenuju se Deidara a je mi 19 let. Žiju v díře, kde jsem jenom kvůli dvoum věcem. Za 1. je tady jediná úmělecká škola v širém okolí , ano jediná ! V týhle díře , kde jsou domy posprejované různými klikyháky , tam kde jsou ganky ´, kterým nesmíte nic udělat jinak jste mrtvý a vaše rodina taky, tam kde denně umře minimálně 10 lidí , v nemocnici leží denně 30 lidí a zmláceno je 100 lidí. Nehledě na věk a pohlaví. A za 2. kvůli rodinným problémům. Pravda je že už nemám rodinu. Nemám nikoho. Jen peníze. Zkurvený peníze. Moji rodinu před asi 3 roky zabil jeden maniak. Když můj otec , matka , 3 letá sestra a 10 roční bratr jeli do zoo , já samozřejmě jako 15 letý teeneger odmítl. Otec projížděl okolo jedné čtvrti , když jeden magor po jejich autě hodil granát. Všichni na místě byli mrtvý. Já jsem zůstal doma , sám s penězi a s velkým domem. Měl jsem rád úmění a nechtěl jsem být v tom hrozným městě, v tom hrozným domě a tak jsem ho prodal a vydělal ještě víc peněz , pak jsem se zbalil a odjel hodně daleko. Až sem do téhle díry. Ani nevím proč jsem si to tady vybral. Mohl jsem klidně odjet do prvotřídní úmělecké školy v Tokiu. No , ale to je stejně jedno , teď jsem tady. V díře. Bydlím v paneláku , v docela klidný čtvrti , je to sice daleko od školy , ale já se rád projdu. A když jsem viděl jiný byty , tak tenhle byl nejlepší, a taky nejdražší. Je to tady hrozné. Malá chodbička, mini kuchyňka kde je ke kuchyňskému pultu přidaný dvě barové židličky. Kuchyň je spojená s obýváčkem. Pak je tady malá koupelnička , kde se ani hnout nemůžu. Potom tady byli ještě dvě místnosti docela velká ložnice a malá komora, ale já kvůli svému úmění potřeboval prostor a zrovna ložnice byla velká a k ní byl balkon. Tak jsem to prohodil. Všechno své úmělecké náčiní jsem dal do ložnice a na balkon dal plátno. Komora byla tak akorát na to abych tam dal skříňku a postel , která zabrala skoro celý pokoj. Ale já si nemůžu stěžovat , jsem rád za to co mám. Nájem je malý , jídlo kupuju je pro jednoho a škola taky není zrovna drahá , takže mi hodně zbyde. A já si můžu kupovat co chci , hlavně oblečení , ale teď šetřím na auto , dříve bych bral motorku , ale tady v tom městě je to nebezpečný. Konečně jsem se došoural do koupelny. Vyčistil jsem si zuby , učesal jsem se a udělal si culík , tak aby ofina překryla moje levé oko. Pak jsem si nakreslil linky okolo očí , tmavé jak noc. Šel jsem zase do své komory a převlíkl jsem se. Tahle škola chce po mně uniformu , ale trochu jsem si jí upravil. Pod bílou košili , který jsem utrhal rukávy , tak abyc byli nad lokty. Pod ní jsem si vzal černý tílko a nechal košili rozeplou . S kravatou jsem se ani neobtěžoval , hned první den jsem jí spálil. Kalhoty jsem dostal jako třištvrťáky. Pod ně si beru černý, roztraný džíny. Na pravou ruku jsem si natáhl černou rukavici až pod zápěstí, nechal jsem jen prsty volné. Na druhé ruce jsem měl prsten na palci a ještě náramek. Černý a tlustý. S jídlem se po ránu moc nezabývám. Ve škole většinou něco sním o hodinu , když učitelé vykládají svoje plky. Vzal jsem tašku a nasadil si vysoké boty až pod kolena. Vyrazil jsem do školy. Bylo docela horko. Zase dlouhá cesta do školy. Za 15 minut jsem tam dorazil , do naší rozpadlé školy. Z venku vypadá jako , kdyby tady stála stolet. A zevnitř to není o moc lepší. Vrazil jsem do naší polorozpadlé třídy. Je nás tam vcelku málo , já osobně se pozdravím tak maximálně s pár lidma. Na první lavici sedí naše modrovlasá běhna. Konan seděla na první lavici a hladila svoje kulaté bříško. Zase je v tom a bůh ví s kým nebo čím. Vedle ní sedí Pein, zrzek s piercingami všude , kam se můžou dát. Je to takovej menší boss školy. Naneštěstí je gay a já jsem jeho typ, takže když po mně někdo jde on ho zničí. Jako vždy se na mě podívá a oblízne si rty. Fuj ! I když má Zetsua , kluka s každou půlkou vlasů jinak barevnou. Ten mu sedí v klíně a jen smutně hledí na scénu , kterou teď viděl. Chudák kluk , je mi ho fakt líto. I když jsem mu řekl hned jak s ním začal chodit , že mezi mnou a Peinem nic není , furt mu je to je líto. No , radši to nebudu rešit. Pokračoval jsem ke své lavici až vzadu. Ale vedle mě sedí Uchiha Itachi. Je to prej nejkrásnější kluk na škole.No.. je docela pěknej , ale vkus má na prd. Protože se právě ocumluje s největším hnusákem na světě. S Hoshikagem Kisamem. Má asi 2 metry, nabouchanej a mordej. Vypadá jak ryba, v jeho případě žralok. Ale Itachimu to nevadí. Asi má rád modrou.Znechucenej jejich vyměňováním slin a bacilů , jsem se odebral na záchody si zapálit. Když jsem dorazil do nejhorší části školy , co mě nepřekvapilo. Jeden kluk z naší třídy jménem Kakuzu si nechal kouřit od Hidana. Zrovna byl v tom nejlepším , když jsem dorazil. Rychle jsem se obrátil a vyrazil pryč , zatím co se do pusy udělal Kakuzu Hidanovi. Bylo mi celkem blbě ani na cigaretu jsem chuť neměl. Musím přetrpět nějak den. Dneska máme dlouhou školu a já pak mám do 8 hodin kurz. No to bude něco. Den proběhl , ale rychlejš než jsem si myslel. Na kurzu se to taky nijak nevleklo. A než jsem se nadál už byl večer. Vyrazil jsem domů. V noci to vypadalo docela strašidelně. Procházel jsem uličkami , které nebyli tak dobře osvětlené. Ještě kousek a budu doma. Když najednou.
"Hej kočičko ! Pojď se pobavit. " Zase si mě spletly za holku. Otočil jsem se na ně a všimli si že jsem kluk. Teď mi dají pokoj. Ale místo toho. "Takže kocour. No nevadí." A sakra. Tyhle slizouni jsou z Akatsuki , podle tetování. Takže mě znásilní asi 8x a pak podržíznou jako ovci. Teda pokud jsem dobře slyšel , takhle to prej dělají. Pořád přicházeli blíž a blíž. Otočil jsem se , ale i tam už byli ! Obklíčili mě !! Za mnou byla zeď a z ostatních stran mě obklíčili ti úchyláci.
"Neboj se chlapečku ! Bude se ti to líbit ! Možná !!" Řekl jeden hnusák a začal se smát , ale spíš mi to připomínalo epileptickej záchvat. Natiskl jsem se na zeď. Bojoval bych s nima , ale bylo jich dost , a já nejsem zrovna super silák. Pár by šlo k zemi , ale pak bych šel já , ale i tak neměl bych teď žádnou šanci. Viděl jsem dobře co se jim lesklo v rukou a pod kabátem. Nože,boxery a zbraně. A taky tyče a něco co nemůžu určit. Myslím , že by to byl můj rychlý a bolestný konec. Možná by překousli i nekrofílii , až by mě podřízli , možná by si semnou užili. Teď si teda semnou užijou a pak mě zabijou. Nevím co je horší. Už jsem se začal smiřovat se svým osudem , který mě brzy čekal , aspoň půjdu brzo za rodinou , ale je pravda že bych chtěl aspoň dostudovat tuhle školu. No , ale asi mám smůlu. Už byli u mě. Jeden mě chytil za vlasy, další mi začal stahovat kalhoty a jiné ruce mi vlezli pod tričko. Chvíli jsem jim odporoval , ale vzdal jsem to. Radši jsem zavřel oči , abych se na to nemusel koukat. Ale místo čekání na oplzlosti jsem uslyšel výstřely a na sobě ucítil něco vlhkého. Najednou byli ruce pryč, pořád jsem měl radši zavřené oči. Pak jsem je otevřel a uviděl jak všichni ti hnusáci leží u mých nohou v krvi. Zvedl jsem oči a uviděl jiný gang.
"Sasori - sama proč jsme nemohli zabít toho holkokluka ?" Zeptal se jeden týpek , který měl v ruce zbraň .. jako dalších 20 lidí , ale mluvil na nějakého Sasoriho , to bude asi leader. ..Počkat .. Řekl mi ten buzerant "holkokluk" ?!
"Jakej "holkokluk" ! Podívej se na svůj šerednej ksicht ! Vypadáš jak opičí zadek !" Vztekle jsem na něj zařval. Trošku mi , ale nedošlo že já jsem obklíčený lidma , kteří mají zbraně a já jsem tu úplně sám neozbrojený.
"Ty jedna malá děvko !" Vypadalo , že ho to nasralo.
"Nech toho Kankuro." Jakmile zaznil tenhle hlas všude se rozhostilo ticho. I ten Kankuro , nebo jak se jmenuje , taky složil zbraň. Vypadalo to , že je to opravdu leader.
"Vypadněte!" Všichni odešli , ani nic nenamítali , ani neříkali jestli to sám zvládne. Čekal jsem jak asi vypadá. Všichni zmizeli a konečně tam zbyl jen jeden člověk. Byl , ale ve stínu. Neviděl jsem mu tedy do obličeje. Koukal jsem se nervozně na místo , kde stál. Nakonec vystoupil ze stínu a já si ho konečně mohl prohlídnout. Byl celkem malý postavy , ale i tak byl větší jak já. Jo .. jsem prcek. Byl i celkem hubený , měl rudé vlasy a a stejné barvy i oči. Vypadal hodně mladě. Byl hodně krásný. Jeho pohled byl klidný a vyrovnaný. Neměl u sebe zbraň a nevypadal , že by mi chtěl ublížit. Dokonce se na mě usmál.
"Jmenuju se Sasori a jsem leader Akasuna. Vypadalo to , že si se zalíbil Akatsuki. Měl by jsi být víc opatrný , takhle tady chodit pozdě po ulicích. Měl jsi štěstí , že jsme byli blízko a že se moc s Akatsuki nemáme v lásce. Bylo by slušné kdyby jsi nám , nebo aspoň mně." Trošku jsem to nechápal , ale pak mi to došlo. Chtěl abych se mu omluvil ! Jindy bych to neudělal , ale teď mi asi opravdu zachránil život. Kdyby chtěl tak bych ležel mezi těma hlupákama co leželi u mých nohou.
"Ehm... Dě-Děkuju ! Ale nepleťte se mi do mého života ! Já si můžu chodit , kde chci a kdy chci ! Děkuju , že jste mě zachránili a nezabili , ale to je vše ! Poděkoval jsem , ale taky jsem si neodpustil pár jedovatých poznámek. Trošku se ulekl , asi čekla , že mu jenom poděkoval a budu mu vděčný a budu ho mít za boha ! Ale pak se zašklebil , trošku strašidelně.
"Aha. A co by si dělal , kdyby jsme tady nebyli ,už by jsi byl mrtvý. A k tomu , i když jsi tady říkal tyhle jedovatý řeči , tak se radši podívej na sebe . " Usmál se na mě. Nechtěl jsem ho spustit z očí , ale nedalo mi to a podíval jsem se na mě. Pak mě přemohla závrať ! Byl jsem celý od krve ! Cizí krve ! Ta krev patřila cizím lidem , kteří se teď váleli u mých nohou mrtvý ! Ucítil jsem jak se mi podlomili kolena , bylo mi špatně. Vynořila se mi v hlavě vzpomínka na mojí rodinu , na ten den když mě zavolali do márnice ,abych identifikoval jejich těla. Celý se mi to přehrávalo před očima. Ani jsem si neuvědomil , že mi tečou slzy a ani že se třesu . Taky ani to že něčí ruka je na mým rameni a cloumá se mnou. Někdo na mě taky mluvil , ale vůbec jsem se nemohl vrátit do reality. Drželo mě to v mojí minulosti. Nechtělo se mě to pustit. Opravdu jsem měl jen silný kecy a teď se tady třesu jak malé děcko , které brečí. Ani jsem si neuvědomil že teď mnou třásli obě dvě ruce a někdo na mě křičí. Moje minulost mě pomalu pouštěla a já konečně procitl do reality. Zvedl jsem svoje uslzený oči a podíval se do Sasoriho starostlivýho pohledu , pak jsem viděl černotu a přestal jsem vědět i o sobě... upadl jsem do bezvědomí.
*************************************
Vzbudil jsem se druhý den ráno. Když jsem se probral ležel jsem pořád na zádech v posteli a rozpomínal jsem co se včera stalo. Konečně jsem si vzpomenul. Zvedl jsem se z postele , ale potom mi došlo , že nejsem ve své posteli. Byla obrovská ! A ten pokoj taky ! Tohle není moje komora. Podíval jsem se na sebe ve strachu , že bude pořád na mně . Když jsem se , ale na sebe podíval krev byla pryč a měl jsem i jiné oblečení ! Teda měl jsem na sobě jenom něčí velké , bílé tílko a volné boxerky. Měl jsem i umyté vlasy! Kde to jenom jsem ?! Jak jsem se sem dostal ?! A kdo mě převlíkl a umyl ?! Krucinál ! Snad už nejsem mrtvý !! Ale nevypadá to tak .. Tam kde mě včera chytli za vlasy , jsem pořád cítil nepříjemný pocit , když jsem přes tu část hlavy přejel svojí rukou. Nechápu vůbec , ale vůbec nic !!! Kde je vůbec ten divnej kliďas Sasori ?! Snad tohle není jeho byt ! Bože !! Snad on mě nepřevlíkl a neumyl !! Co budu dělat jestli jo ?! A co budu dělat , když ne ? Kdo by to pak udělal ? Třeba se mi jen zdálo že mě včera zachránil a místo toho mě zmlátili Akatsuki a teď jsem jejich děvka !!Nejspíš jsem si ho vymyslel i ten jeho gang .. Taky kdo by mohl být tak hezký ! Rozhodně to byla iluze mojí unavený a vystrašený mysli , která chtěla jen záchranu , který nepřišla a tak jsem si jí musel vymyslet. Ano !Takhle to muselo být ! Tyhle otázky a různé blbosti , které mojí hlavou proplouvali. Bolela mě z toho hlava. Chtěl jsem se postavit a alespoň zjistit kde jsem a jak jsem sem dostal , ale jakmile jsem se pokusil postavit neviditelné síla mě poslala zpátky na zadek na postel. Vzdal jsem to. Nemělo to zatím smysl. Ale strašně jsem chtěl vědět , kde jsem a u koho aspoň jsem. Bylo to docela deprimující , a stísňovalo mě to. Zase mě pohltily takovéhle nápady. Když najednou někdo zaklepal. Otevřeli se dveře a dovnitř vešel Sasori ! Já to věděl ! Šmejd jeden.!
"Už ses vzbudil ? To je dobře. Docela jsem se bál , když jsi včera odpadl." Usmál se na mě sladce a v rukou držel tác s jídlem , který postavil vedle mě na stůl.
"Co si jako myslíš ?! Vyjel jsem na něj. Udiveně se na mě podíval. Ale já pokračoval.
" Dotáhneš mě sem , pak mě vyslíkneš a umyješ ! Nemluvě o mých vlasech a nakonec sem nakráčíš s úsměvem a jídlem, jako by se nic nestalo !" Jeho udivený výraz se změnil na pobavený. Tiše se zasmál a začal se smát víc a víc nahlas. Smál se mi ! Do očí ! Rovnou a nemaskovaně se smála ! Ten hajzl. Nakonec se uklidnil.
"Pobavil ses ?! To jsem rád. " Zaprskal jsem na něj. Podíval se na mě. Už zase klidnýma očima. Natáhl ruku a konečky prstů se dotkl mojí tváře. Jen lehce a krátce přejel po mé tváři. Vyvalil jsem oči a koukal jsem co udělal. Když stáhl svojí ruku přejel jsem svojí po své tváře , kde se před chvíli dotkl on sám.
"Co ..? Proč jsi to udělal ? " Trošku jsem se začervenal.
" Tady máš jídlo , pak můžeš jít do sprchy , jsou to támhle ty dveře. Máš tam i svoje oblečení. " Když domluvil , otočil se a odešel. Chvíli jsem tam jen seděl a nakonec jsem udělal jak říkal. Najedl jsem se a šel do koupelny. Umyl se a převlíkl se do svého oblečení. Jeho oblečení jsem složil a dal na postel. Pak jsem se podíval na chodbu , byla dlouhá ! A těch dveří ! Vůbec jsem netušil , kde jsem , ale věděl jsem že bych se raz dva ztratil. Vyšel jsem ze svého útočiště a vyrazil na průzkum. Chtěl jsem najít Sasoriho. Procházel jsem potichu po chodbě. Rozhodně tady Sasori nebydlí sám , a proto nechci nikoho potkat , kromě Sasoriho. Rozhodně tu bude i ten hnusák Kankuro , co jsem mu řekl trošku tvrdší slova , po kterých nebyl rád a rozhodně by se tak ke mně choval , to vím jistě. Narazil jsem na první dveře. Položil jsem uchu na dveře , ale nic jsem neslyšel. Pootevřel jsem dveře a nakouknul dovnitř , byl tam obrovský , luxusní obývák. Rozhlídl jsem se , ale nikde nikdo. Zavřel jsem potichu dveře a šel se porozhlídnout jinam. Došel jsem k dalším dveřím. Položil uchu na dveře , a když jsem nic neslyšel zase jsem se podíval dovnitř. Tentokrát to byla kuchyně s jídelnou. Jestli byl obývák velký , tak tohle je monstrozní. Ale taky tady nebyl nikdo. Zavřel jsem další dveře a pokračoval dál. Narazil jsem na dveře , položil ucho a když jsem zase nic neslyšel , pootevřel jsem dveře. Tam byla šatna. Zavřel jsem jí a šel dál. Narazil jsem ještě na pár dveří , kde byla pracovna, nějaký odpočinkový koutek a další různý místnosti. Tenhle dům musel být zámek. Byl moc krásný a velký. Když jsem si myslel že jsem celý dům prošel všiml jsem si ještě jednich dveří. Byly trošku jiné. Všechny ostatní byli ze dřeva , ale tyhle dveře byly ze železa. Přiblížil jsem se k nim a položil na ně ucho. Byly ledový , ale na druhý straně jsem slyšel podivné zvuky. Doufám , že to není Kankuro , ale co by tam dělal ? Pootevřel jsem dveře a nakoukl jsem dovnitř. Viděl jsem tam spoustu krve a někoho. Nevím kdo to je , ale trpí ! Chtěl jsem rozrazit dveře a pomoct mu , ale někdo mě čapl za ruku a stáhl zpátky, přitom zabouchl dveře. Naštvaně jsem se otočil , ale tam stál Sasori. Držel mě za ruku a koukal se na mě svýma klidnýma očima. Podíval jsem se mu do očí , ale jakmile jsem to udělal rozbušilo se mi strašně rychle srdce. Úplně jsem se topil v jeho očí. Ztratil jsem pojem o realitě a nechal se unést v jeho očí. Jemně se mnou zatřásl. Probral jsem se a všiml si jeho ustaranýho pohledu. Pak mi došlo co jsem před chvílí viděl. Chtěl jsem mu něco hnusnýho říct , ale když jsem se už připravil něco říct naklonil se ke mně a jemně se otřel o mé rty. Jen se o ně jemně otřel. Pak se odtrhl a otočil se ke mně zády.
"Jdi do pokoje , kde jsi byl. Pak pro tebe příjdu a dovedu tě zpátky k tobě domu." Řekl to tak chladně , že mě z toho zamrazilo. Začal se oddalovat ode mě , ale já jsem ho rychle dohonil a chytil ho za ruku. Otočil se.
" Co to bylo v tý místnosti ?!" Myslel si že se zeptám na ten polibek.
"Mučící místnost." Řekl jako by se nic nestalo.
"Mučící místnost ?! To jako fakt ?! A proč to máš teda doma ?! To asi nebudeš takovej svatoušek co ?! " Byl jsem z toho ve stresu.
"Nejsem svatoušek. Nikdy jsem nic takového neřekl , to že jsem tě včera zachránil nebylo z dobroty , ale z toho že nechci , aby si někdo zašpinil ruce dítětem." Zase ten jeho chladný pohled, i hlas.
"Dítě ?! Dítě ?! A když jsi mě tady políbil tak jsem byl taky dítě ?! " Křičel jsem na něj až se to odráželo od chodby. On se jen usmál a zase se přiblížil a spojil nachvilku naše rty. Odtrhl se ode mě.
"Pořád si dítě." Řekl teď už vřelejším hlasem a lehce se usmál. Byl jsem červený jak rak ! Udělal to znova ! Vysmýkl se mi z ruky a vzdaloval se mi dál do chodby. V půli cesty se na mě otočil.
"Udělej jak jsem řekl. Jdi zpátky do pokoje a pak pro tebe příjdu." Pak pokračoval v cestě. Chvíli jsem tam stál a přemýšlel , ale nakonec jsem přece jenom uposlechl Sasoriho. Vrátil jsem se do pokoje , sedl na postel a čekal na něj. Pochvíli za mnou přišel. Zvedl jsem se a šel na chodbu. Sasori šel za mnou , když jsem byl na chodbě Sasori mi uvázal šátek okolo očí.
"CO TO DĚLÁŠ ?!" Prudce jsem se po něm ohnal , ale díky tomu že jsem neviděl , tak moje ruka pouze prosvištěla ve vzduchu bez toho , aby někomu ublížila. Tohle bylo dnes už na mě dost ! Chtěl jsem pryč!Zapomenout že se někdy tenhle den stal ! Vymazat ho z mý hlavy ! Třásl jsem se po celém těle. Byl jsem vzteky bez sebe , ale víc i ve stresu a depresi. Když mě najednou vzal Sasori za ruku a propletl se mnou naše prsty. Podíval jsem se na stranu , kde by mohl být. Věděl jsem , že se kouká taky na mě. Pochvíli jsem cítil jak se konečky prstů dotkl mé tváře. Byl to jen okamžik. Pak zase svojí ruku stáhl.
" Kvůli bezpečnosti nesmíš nic vidět. Teď tě dovedu ven do auta , pak tě odvezu domů. " Jak řekl , tak udělal. Vedl mě dlouho než jsem ucítil lehký vánek. Pak jsem nastoupili do auta. Musel to být sporťák, byl nízký a malý. Podle všeho jsem v autě seděli jen my dva , takže mě napadlo že by mohl mít jen dvě sedačky. Dlouho jsme jeli v tichosti a já pořád měl šátek přes oči.
"Mohl bych si ho už sundat ?" Zeptal jsem se Sasoriho.
" Ne, až dorazíme do města."
"My nejsme ve městě?!" Vyděsilo mě to. Sasori na mojí otázku neodpověděl. Byl jsem celkem nervozní. Ani nevím kam až jsme jeli. Uklidnilo mě až , když Sasori zase chytl mojí ruku. Jemně přejížděl přes můj hřbet ruky svým palcem. Uklidnilo mě to na tolik až jsem usnul. Pak už jsem nevěděl , ani kde jsem. Ani mi nevadil šátek přes oči.
************************************************
Ráno jsem se probudil ve své posteli. Bylo 10:30. Spal jsem dlouho. Usnul jsem v Sasoriho autě. Ach jo. Byl jsem vcelku rozlámaný. Zvedl jsem se z postele. Podíval jsem se na stolek , kde ležel dopis.
Dobré ráno Deidaro,
Včera jsi usnul v autě, ale naštěstí jsem tě dopravil domu.
I když nejsi žádné pírko.
Ve škole jsem tě na dnešek omluvil.
P.S Nechoď večer sám.
Sasori



Pff.. Prej nejsem žádněé pírko ! Já mu dám ! Chová se jak moje máma, kdyby ještě byla. Ale co je nejhorší... doufám že ho ještě uvidím. Zvedl jsem se a šel si dát sprchu, najedl se a šel malovat. I když mi malování zabralo dost času stejně jsem nebyl spokojený s výkresem. Tak jsem ho spálil. Byla skoro tma. A já jsem se nudil. Prej nechoď ven sám. Pff. Převlíkl jsem se a vyrazil jsem ven i přes varování Sasoriho. Chtěl jsem ho najít. Znovu se s ním vidět , zeptat se na spoustu věcí, cítit jeho dotek a jeho polibek. Do háje ! Propleskl jsem se . Na co to Deidaro myslíš ?! Procházel jsem se venku. Ale i když jsem byl celý večer venku. V těch nejtemnějších uličkách . Nebyl tam dnes nikdo. Zklamaný jsem se vydal domů.
************************
Ráno to bylo jako každý den. Oblíkl jsem se , najedl a vydal se do školy. Když jsem to tam jak tak přežil šel jsem na kurz. večer jsem se pak potuloval po městě. Narazil jsem na nějaký zvrhlíky , ale asi se rozneslo co se stalo , když mě takhle přepadli Akatsuki , takže mě radši nechali bejt. Domu jsem přišel zase nespokojený. Čím dál víc se mi po něm stýskalo. Stýskalo se mi i po rodině. Padala na mě deprese. Vyndal jsem ze svýho tajnýho místa svoji medicínu. Vodku. Vypil jsem ji celou a pak usnul jak malej capart. Budu muset koupit novou "medicínu". Takhle to bylo tři dny. Moje deprese se zhoršovali , teda pokud jsem si nedal něco tvrdšího. Toho si , ale ve škole už všiml Itachi. Jednou když jsem šel po kurzu domů si mě odčapl.
"Hoj Deidaro !"
"Ahoj Itachi." Chtěl jsem co nejrychleji zmizet a hledat Sasoriho.
"Deidaro pojď se mnou na sklenku." Znělo to dobře.
"A bude tam Kisame?"
"Ne ! Ehm..Dali jsme si pauzu."
"Fakt ?!"
"To je jedno. Řeknu ti to pokud se mnou půjdeš na skleničku."
"Fajn."
A tak jsme vyrazili. Chvíli jsme popíjeli. Až pak se zeptal co se mi stalo. A tak mi nezbylo nic jiného než mu to všechno vyklopit.Když jsem skončil byl chvíli ticho.
"Deidaro lidi z ganků jsou nebezpeční. A ještě to co k němu cítíš je nebezpečný."
"Já vím Itachi. Ale co mám jako dělat ?!"
"Hmmm.. To opravdu nevím."
Pak jsme to ještě chvíli řešili. Itachi se ptal jestli je to můj typ. Byl docela dotěrný. Pak jsem se zeptal na Kisameho.
Když jsme skončili odešli jsme každý svým směrem. Potuloval jsem se po městě cestou domů. Přemýšlel jsem co mi řekl. Ani jsem si nevšímal kam jdu. Když jsem do někoho narazil. Zvedl jsem hlavu a hle koho jsem viděl. Byl to Kankuro.
"Hele, hele kdopak to tady je?! Není to naše blonďatá princezna?!"
"Dej mi pokoj." Tohodle jsem opravdu potkat nemusel. Obešel jsem ho , ale on mě silně chytil za paži. Tak silně že jsme bolestně vykřikl. Ale tímhle to neskončilo. Po té naslédovala ráno do méo obličeje, potom do břicha a když jsem dopadl na zem, rány nepřestali. Cítil jsem bolest všude. Moje hlava mě bolela, břicho, nohy ,ruce i záda. Vše ! Snažil jsem se bránit , ale byl silnější než já a já taky nikdy nebyl v boji dobrý. Když nachvíli rány přestali , myslel jsem si že je konec, ale byl to jen okamžik pro to aby si vyndal z kapsy nůž.
"Teď si pohrajem trošku víc." Usmál sse tak hnusně až mě z toho přešla chuť na celý týden. Pak už jsem radši zavřel oči, nechtěl jsem vidět co se mi stane. Už jsem čekal na konec, když jsem si všiml že Kankuro spadl vedle mě na zem. V bezvědomí. Podíval jsem se nahoru , kde jsem ho konečně uviděl. Sasori.
"Neříkal jsem ti snad že se večer nemáš potulovat sám venku ?" Chtěl by vynadat , ale slyšel jsem v jeho hlase spíše starost. Chtěl jsem se posadit , ale jakmile jsem se o to pokusil zabolelo mě celé tělo a já spadl zase na zem. Sasori si ke mně klekl a pomohl mi na nohy.
"Já vím že jsi to říkal. Ale nikdy by mě nenapadlo že by to byl jeden z tvých lidí." Zasýpal jsem.
Když jsem konečně seděl musel jsem se chytnout za bok. Děsně mě to bolelo.
"Co tě bolí Deidaro ?"
"Všechno."Usmál jsem se na něj. jeho výraz byl starostlivý. Zvedl se a chytnul mě do náručí a odnesl dál až za jeden spadlý dům , kde měl zaparkovaný svoje auto. Ano , byl to sporťák! Dal mě na sedačku spolujezdce a pak nasedl na svoj místo , nastartoval a rozjeli jsme se. Vyjeli jsme z města během chvilky.
"Kam to jedeme?"
"Ke mně."Odpověděl mi. Zavřel jsem oči a snažil se ignorovat bolest , která mnou cloumala. Po asi půl hodině jsme dorazili tak kde jsem byl před 3 dny. Ano , byl to zámek ! Ty jo já mám odhad. Zaparkoval a zase oběhnul auto , aby mě vyndal z auta. V náručí mě nesl přes celý dům , až úplně nahoru. Bylo to tam ještě větší než tam kde jsem byl. Otevřel dveře a vešli jsme do OBROVSKÉ ložnice. Jestli jsem si myslel , že tamta byla velká tak tahle je oproti ní dinosaurus. Položil mě na prostornou postel. Nachvíli někam zmizel, potom přišel s lékarničkou.
"Vysleč se." Položil vedle mě na postel lékarničku a čekal.
"Proč? Proč bych se měl slíkat ?!" Začervenal jsem se. Jenom prootočil oči v sloup.
"Jak tě mám prohlídnout ?Když jsi oblečený . " Nemohl jsem jinak. Začal jsemm se slíkat. Ale šlo to dost blbě. Když jsem si chtěl sundat tričko bylo to mučení. Přes bolest v žebrech jsem nemohl přtáhnout ho přes hlavu. Musel mi až pomoct Sasori. "Kalhoty taky ?"
"Jo." Sundal jsem tedy taky kalhoty. Zůstal jsem tam jen ve spodním prádle. Docela jsem se styděl. Sasori mě pak prohmatával, moje žebra byli asi nejhorší , i když se jich dotkl zlehka stejně jsem ucítil bodavou bolest.
"Notak,notak." Uklidňoval mě.´Vydesinfikoval mi rány a obvázal je. Dal mi taky prášek proti bolesti. Pak mi ještě prohmatal žebra. Sykal jsem bolestí. Věděl jsem že proti zlomeným žebrům zabere jenom prášek. Nic jiného. Jeho ruce furt byli na mým těle. Přesouvaly se po žebrech a břiše. Přesunuli se výš až k mým bradavkám , které začal dráždit svými prsty. Zavzdychal jsem.
"Co-co to děláš ?"Místo odpovědi mě políbil. Jazykem se dostal do mých úst a začal je plenit. Přitom porád dráždil moje bradavky. Odtrhl se ode mě a ruce přesunul níž až k mýmu "kamarádíčkovi", přes látku boxerek ho jemně promnul v ruce.
"Vidím že jsem tě už vzrušil. " Zasmál se nad tím a pořád mě provokoval svojí rukou. Svoje ruce jsem položil na jeho , sanžil jsem se ho přinutit přestat.
"Pře-přestaň. " Podařilo se mi říct mezi steny. Sasori ignoroval mojí prosbu. Místo toho se mu podařilo dostat svojí ruku pod moje prádlo a draždit mě ještě víc.
"ah..Ng." Sténal jsem. Líbal mě motýlímí polibky na krček. Přestal se svojí činností a stáhl ze mě kalhoty. Klekl si na zem a do úst vzal můj penis. Takže mě začal tentokrát dráždit jazykem. Zabořil jsem svoje prsty do jeho vlasů a začal si udávat svoje tempo. Věděl jsem že dlouho nevydržím. I Sasori to poznal a tak přestal. Olízl se a podíval se na mě. Zvedl se a sundal si tričko. Vyskytl se mi pohled na jeho vypracovanou hruď. Na ní měl taky vytetovanýho škorpiona , ale taky byl samá jizva. Natáhl jsem ruku a přejel po jedné velké na jeho boku. Zachvěl se pod tím dotykem.
"Od čeho to máš ?" Zeptal jsem se , nechtěl jsem rušit tuhle atmosféru , takže jsem to jen zašeptal. Doufám , že to slyšel.
" To není důležité." Chytl mě za ruku. Zajímalo mě to , ale nechtěl jsem se ho zbytečně ptát , abych to nezkazil. Pustil mojí ruku , ale nechal jí na svým těle. Byl jsem dost nervozní , takže tam kde jsem měl ruku , tam jsem jí taky nechal , bál jsem se nějak ho dotýkat , aby jsem něco neudělal špatně. V tomhle jsem byl zelenáč. S dívkou už jsem byl , ale nebylo to nic moc. V ten den jsem zjistil , že mě spíš budou přitahovat muži. Ale teď jsem s mužem úplně poprvý a nevím co dělat.
" Tohle je tvoje poprvý s mužem , viď?" Poznal to. Jen jsem kývl hlavou a schoval svůj pohled.
"Neboj. Udělám to pěkný . Nic tě bolet nebude . Neměj strach." Řekl uklidňujícím hlasem , usmál se a pohladil mě po tváři. Podíval jsem se na něj. Byl jsem šťastný. Itachi se mýlil ... Sasori není špatný. Naopak je hrozně hodný. Teda aspoň na mě. Ta mučící místnost. Mno nevím. Jsem , ale rád že to bude se Sasorim. Položil mě do postele a obkročmo si na mě klekl. Sehnul se ke mně a začal mě jemně líbat na rty. Jazyk obkroužil konturku rtů. Jemně skousknul spodní ret. Vydral se ze mě sten. Svým zadečkem mi seděl blízko mého údu , který se při každém Sasoriho pohybu otřel o jeho zadeček. Jeho rty se mezitím přesunuly na můj krk , kde zanechával po sobě stopy. Občas někdy silně skousnul , až začala z místa , kde zaryl své zuby téct krev, kterou následně slízal. Přestal mě líbat po celém těle a napřímil se. Trošku se nadzvedl , aby si mohl sundat svoje kalhoty a následně i svoje spodní prádlo. Uviděl jsem jeho nabuzenou erekci. Sedl si , ale ne na mě. Sedl si vedle mě na postel. Zvedl jsem se do sedu. Jakmile jsem to udělal , natočil si mojí hlavu k sobě a znova mě políbil. Rukou zabloudil do rozkroku a jemně mě začal zase dráždit. Jeho ruka se potom pusunula až k mýmu otvoru. Do kterýho následně vnikl ukazováčkem. Vykřikl jsem překvapením.
"Neboj. Jen tě připravím , aby to nebolelo. " Říkal to tak něžně. "Musíš se ale uvolnit." Dodal. Uklidnil jsem se a pokusil se uvolnit. Sasoriho prst se ve mně začal pohybovat. Zachvíli přidal i další prst . Když jsem byl uvolněný vyndal prsty.
"Teď se neboj. Všechno bude v pořádku. Veř mi , a kdyby to bolelo tak řekni. Teď si klekni na kolena. "
"Proč na kolena ?"
"Uvidíš." Udělal jsem jak řekl. Klekl jsem si na kolena. Pak ruce položil na postel. Sasori mi roztáhl trošku nohy od sebe. Pak si za mě taky klekl. Špičkou penisu se otřel o můj vstup. Potom do něj přirazil. Díky přípravě mě bolel jen začátek. Sasori ve mně chvíli setrval , abych si zvyknul. Pak se začal pohybovat. Jeho ruka mě začala zpracovávat , zatím co ta druhá mě držela za bok. Pochvíli přidal na tempu a začal se otírat o mojí prostatu. Dlouho netrvalo a já se udělal do jeho ruky. Pak následoval Sasori. Znaveně jsem spadl do peřin. Sasori si ke mně lehl a přikryl mě dekou. Objal mě.
"Tak co , jak se ti to líbilo ?" Políbil mě na tvář.
"Hmm . "
"Hmm ? To je všechno ? Pff . " Dělal uraženého. Zasmál jsem se a otočil se na něj. Podíval jsem se do jeho očí a zase se v nich topil. Zatřásl jsem hlavou. Sasori se na mě pobaveně koukal. Pak mě políbil do vlasů a zavřel oči. I já a pak jsme oba usnuli.
****************************************************************************
Ráno mě probudil polibek do vlasů. Líně jsem otevřel oči a uviděl jsem ho. Jak se na mě směje a v ruce drží tác s jídlem , jako pvní den když jsem tu byl. Zvedl jsem se do sedu.
"Dobré ráno. " Řekl jsem ospale.
"Dobré. " Odpověděl mi vesele. Měřil jsem si ho přivřenýma očima. Dnes zářil jak sluníčko.
"Stalo se něco ?!" Zeptal jsem se ho podezíravě.
"Vůbec . Jen jsem šťastný. " Usmál jsem se a podíval se na snídani co mi přinesl, ale to co jsem viděl se snídani vůbec nepodobovalo , bylo to hrozný. Prvně když mi přinesl jídlo , bylo to výborný , ale co je jako tohle?
"Ehmm .. Sasori ? "
"Ano?"
"Co je to ?"
"Snídaně."
" A když jsem poprvý dostal snídani tady , to si asi nedělal ty že ne ? "
" Ne, tuhle jsem udělal dneska osobně tobě."
"Vypadá to tak. " Zamumlal jsem .
"Víš co , já ani hlad nemám. "
"Když myslíš. " Byl docela smutný. Ale pak to zahnal a znovu se zářivě usmál. Pak si ke mně klekl. Chytl mě za ruce.
" Vezmeš si mě Deidaro ?"
" Co ? Vzít si tě ?"
"Ano. Miluju tě. A chci si tě vzít. " Takhle najednou to na mě vybalil .
" Tak já si tě vezmu. "
" Vážně?!"
" JO !" Okamžitě se na mě vrhl.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 5. července 2015 v 21:43 | Reagovat

Hoj ;) je to uzasne! Deidara je frajer :D ten obrazek ho vystihuje a Sasori je sladkej ^_^ uhh tak stejne k tomu zubarovi musim :D A ten dej suprovy, kde ty napady beres? Akatsuki ve skole me dostali ;D Jdu si to precist znovu ;)

Tvuj verny stin :D

2 Elly - chan Elly - chan | 5. července 2015 v 21:50 | Reagovat

[1]: Tak to jsem ráda , že se ti to líbilo ! :D Teď se jdu odebrat napsat, nebo aspoň začít psát povídku na Kuroko no basket pro tebe , jak jsem ti slíbila :))

3 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 5. července 2015 v 22:14 | Reagovat

:D pripadam si desne, ze te tak zamestnavam ;) doufam ze te to psani aspon bavi :D ;)

4 Elly - chan Elly - chan | 6. července 2015 v 14:45 | Reagovat

[3]: Baví :D To se neboj !:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama