Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Postavit se lvovy. (AkaFuri)

13. července 2015 v 12:54 | Elly - chan ^^ |  Kuroko no basket - Kapitolky (yaoi)
Tenhle pár se mi začal strašně líbit díky posledním dílům KnB , když nastoupil Furi proti Akashimu bylo to úžasné !!!!! Ale to jsem zase ujela :D No , prostě KnB se stalo mojí srdcovkou ! Tak tu bude hodně povídek na postavy z KnB .. Mám v záloze povídku na Murasakibaru a Himuru , taky na Hyugu a Kiyoshiho :3 Tak přeji příjemné čtení ! Btw : Možná bude mít Akashi trošku odlišnou povahu xD Ale on je moc problémový ! :D
SEIJURO AKASHI X KOKI FURIHATA
POSTAVIT SE LVOVY
Seirin už si nevěděl rady. Byly v koncích svých sil. Tetsuya byl už k ničemu , pokud byl na hřišti Mayuzumi . Všichni od nich byli zničeni. Teď jejich trenérka vyměnila Tetsuyu za..... Kdo to je ? Nějaký ubožák. Přišel na hřiště jak robot. Byl rotřesený a bál se. Jmenuje se snad Koki Furihata , ano je to on, byl poslán už jednou do hřiště . Dokáže dobře pomáhat spoluhráčům, ale jiný významný schopnosti nemá. Je k ničemu. Je skoro stejně velký jak já. Hnědý vlasy, hnědé oči. Postavil se proti mně. Co si myslí ? Že mě zastaví ? Byl jak malé štěně , které se zatoulalo daleko od mámy. Třásl se i když stál čelem proti mně. Ale něco tu bylo jiného. On měl v očích kuráž. Nebál se mě tak moc , aby nebyl schopnej se mnou soupeřit. To jsem poznal , když jsem se poprvé setkali. Svolal jsem bývalé členy Teika a přišel s Tetsuyou. I když jsem řekl ať jde pryč, neodešel. Nýbrž měl stejný pohled v očích jako teď. Věděl jsem že stačí udělat lamače končetin na lehké úrovni a šel by rovnou k zemi , tak rychle že by to ani nezaznamenal. On to věděl taky , ale ani se nehl. Stál tam a koukal se mi do očí. I když věděl že mám svoje "oko" , tak stál proti mně a koukal se mi přímo do očí. Byl si vědom toho , že bych prošel jako nic , ale on tam stál. Stál tam , protože chránil a pomáhal svému týmu. To bylo něco co se vidí jen málokrát a je to cený. Takový hráčové jako on už se jen tak nevidí , ale nebyl jsem tak překvapený celý Seirin je divný. On je ale opravdu výjmečný. A je opravdu jako štěňátko. Ale potřebuje ukázat , kdo je tady absolutní. Přišel jsem k němu a udělal lamače končetin. Ani nestíhal sledovat očima. Hned upadl na zem. Koukal na mě vystrašenýma očima. Bylo mi ho v jednu chvíli líto. Pak jsem jsem , ale vzpamatoval a dal koš. On se mezitím zvedl a šel se připravit do útoku. Šel jsem bránit on se postavil proti mně , zase. Byl roztomilý , i potom co spadl na zem , tak rychle a poníženě. Zase ale vstal a šel proti mně.
" Víš že nemáš žádnou šanci proti mně , ale i přesto se postavíš a jdeš proti mně ? " Lekl se , když jsem na něj promluvil.
" J-já budu bojovat až do konce ! A je jedno proti komu se musím postavit , pro Seirin se postavím i proti tobě. " Řekl to rozřeseným hlasem a měl v hlase strach , ale i přesto mi řekl taková slova.
" Rozumím. Ale nebudeš se zlobit , když tě rozdrtím a ponížím tím nejhorším způsobem ?" Lekl se.
" Klidně !! Nebo - nebojím se !! " Taková odvaha se cení.
" Víš proč to udělám ?"
" Ne-nevím."
" Protože jsem absolutní !" Chytl jsem přihrávku od Kotara a znova šel do toho štěněte. Zase spadl na zem. Ponížen. Poražen. Ale i když jsem dal další koš a ohlídl se uviděl jsem jak znova stojí na nohou. Koukal na mě. V očích měl strach , zoufalost, ale taky bojovnost. On se ještě nevzdal. Hmm.. Možná se i pobavím. Pak , ale Seirin vyhlásilo přestávku. Šel jsem ke svojí lavičce. Když jsem k ní došel uslyšel jsem ránu. Podíval jsem se k Seirinu. To štěně leželo na zemi. Byl vyčerpaný. Třásl se. I když přesvědčoval jejich trenérku , že může hrát , tak každý věděl , že už není schopnej dál hrát. Můj tlak byl na něj moc. Nevydržel to. Ještě takovýhle nemehlo. Smutně si sedl na lavičku , byl vyměněn za dalšího prváka. Dal si přes hlavu ručník , ale i přesto jsem viděl jak mu po tváři stékají slzy. Kdo by si taky myslel , že by vyhrál proti mně vyhrál ? Jak říkali je to jako kdyby se postavili čivava proti lvovy. Nevyhraje. Takový štěně ... Co si jejich trenérka myslela. Ale teď když jsem zase nastoupili do zápasu, tak už to jejich trenérka neudělala. Ten prvák šel proti Mayuzumimu. Ne proti mně. Viděla to co můj tlak udělal tomu klukovi. Byl tak zničený na tý lavičce.
*******************************************************************************************************
Zápas skončil.. Prohrál jsem. Ano já Akashi Seijuro z Teika prohrál. Celý náš tým prohrál , Rakuzan byl poražen. A štěně se radovalo se Seirinem. Podal jsem Tetsuyovi ruku a slíbil mu odvetu. Věděl jsem , že příště je nejspíš rozdrtíme. Odešli jsem do svých šaten. Zůstal jsem jako poslední v šatně. Pak jsem se zvedl a odešel. Po chodbě jsem se coural. Slyšel jsem jak se ke mně přbližují rychlé kroky. Když jsem zabočil za roh narazilo do mě štěně. Spadli jsme oba dva k zemi a on na mě.
"Auč... Promiňte já pospíchal a nevšiml si , že jste tam stál a -- " Pak se podíval na mě a když poznal kdo jsem strnul. Usmál jsem se na něj.
" Nevadí." Odpověděl jsem klidně. On byl ,ale totálně vystrašený. Najednou mu došlo v jaký pozici jsme a chtěl se zvednout , ale to jsem mu nedovolil. Čapl jsem ho a převrátil ho pod sebe. Uvěznil jsem ho svojí váhou pod sebou.
" Akashi - san ?! Co to děláš ?! Slez-slez ze mě prosím."
" Ty mě prosíš ? Asi si neuvědomuješ v jaký jsi situaci , štěně. "
" Št-Štěně ?" Koukal se na mě a v očích se mu odrážel strach. Napřímil jsem se , abych byl aspoň v polosedu na něm. Koukal jsem se mu zpříma do očí. I když se bál , tak mi ten pohled oplácel. Kuráž mu nechyběla.
" Proč ze mě neslezeš ?" Zeptal se mě po chvíli , co jsem na něm byl.
" Proč bych to dělal ?"
" No .. .. no ... Já musím za týmem.. Oslavovat."
" Vysmíváš se mi ?!" Lekl se mě.
" N-ne !! Tak jsem to nemyslel. Jen už potřebuju jít ! Zítra Kiyoshi - senpai odjíždí a dlouho ho neuvidíme. Tak bych potřeboval jít. Prosím Akashi - san , prosím slez ze mě. " Prosil mě , bylo to tak sladké. Úplně sladké !
" Slezu z tebe , ale pod jednou podmínkou. "
" Jakou podmínkou? "
" Opravdu to chceš vědět ?" Chvíli si to rozmýšlel.
" D-dobře.. Jakou podmínkou ?"
" Ještě jednou se setkáme .. Někdy , někde. Budeme celý den spolu a ty to uděláš. Jinak si pro tebe příjdu a nebude ti to příjemné. Pamatuješ jak jsem Kagamimu udělal škrábanec nůžkama ? Tak pochybuju , že budeš mít stejně dobré reflexy jako on , takže asi neuhneš včas , že ?" Tohle bylo podlé , ale zapůsobilo to.
" Kdy ? "
" Dej mi tvoje telefoní číslo. " Zvedl jsem se z něj. Pomohl jsem i jemu na nohy , i když mojí ruku odmítal , nakonec jsem ho donutil. Pak jsem mu podal papír a tužku. Napsal tam svoje číslo.
" Doufám , že je pravý. Jinak víš co tě čeká , že ?" Jen zakýval hlavou.
" Tak si to tam užij a brzy se uvidíme. " On jen zase zakýval hlavou a pak vyrazil pryč.
******************************************************************************************************
Byl to dlouhý týden. U nás v týmu už ze mě neměli takový strach jaký bych potřeboval ,ale bylo mi to vcelku jedno. Jediné na co jsem myslel , bylo to až si užiji s ním. Čekal jsem až otec odjede do zahraničí a mně připadne celý deům pro sebe. Celýmu služebnictvu jsem dal volno ma ten den. Jen jsem chtěl poklidit a uvařit večeri a přivést nás k nám domů. Po konci tréniku jsem vytáhl mobil a vytočil jeho číslo. Chvíli to vyzvánělo , ale potom to zvedl.
" Furihata Koki u telefonu, kdo je ?" Zeptal se milým hlasem.
" Ahoj. Doufám , že si na mě nezapomněl. " Když uslyšel můj hlas slyšel jsem jak na druhém konci někdo zalapal po dechu. Pak bylo chvíli ticho.
" Ne-nezapomněl. " Ozvalo se.
" Skvěle a pamatuješ si co jsi slíbil ?"
" Ano.. "
" Dnešek teda vyhovuje ?"
" Ano ..."
" Kde jsi právě teď ?
" Jsem u tělocvični Seirinu. "
" Tak vydrž zachvíli jsem tam. Nikam nechoď!" Pak jsem típl hovor a čekal až přijedeme pro mě auto. Byla to dlouhá cesta k Seirinu , ale když jsme tam dojeli už tam čekal. Rozrušeně se rozhlížel okolo sebe. Přijeli jsem až k němu. Otevřel jsem dveře a stáhl ho do auta. Vylekaně vykřikl. Zavřel jsem za ním dveře a řek ať jedeme. On se mezitím vzpamatoval.
" A-ahoj." Pozdravil mě.
" Hoj." Poklepal jsem na místo vedle sebe.
" Sedni si . Cesta bude dlouhá. " Posadil se tedy.
" Kam vůbec jedeme? " Zeptal se m a rozhlížel se okolo sebe.
" Ke mně domů." Odpověděl jsem stručně.
" To jako fakt ?" Zeptal se mě nevěřícně.
" Přesně tak." Pak už byl celou dobu zticha. Jen seděl a rozhlížel se kam jedeme.
Dojeli jsem k nám domů. Vystoupili jsme z auta. Šel jsem první. Štěně se šouralo za mnou. Bálo se. Ohlídl jsem se na něj.
" Neboj se . Neublížim ti. " Snažil jsem se ho přesvědčit. Ale on se stejně bál. Třásl se. Bál se. Povzdechl jsem si. Vrátil jsem se k němu. Zastavil jsem se těsně před ním. Chytl jsem ho za ruku. On ucuknul. Podíval se na mě. Nevěřil mi.
" Kolikrát ti budu muset říkat , že ti neublížím ? Pokud mě k tomu nevyprovokuješ." Zavyhrožoval jsem mu. On se lekl. Pak , ale udělal něco nečekaného.
" Myslíš si že každého zastrašíš tím co říkáš ? Myslíš si že si absolutní ? Ale víš co Akashi - san ? Není to pravda ! Nejsi absolutní ! Říkal si , že nikdy neprohraješ , ale prohrál jsi. Děláš ze sebe boha , kterým nejsi !! Nevím co si o sobě myslíš ,ale já se tě nebojím ! " Wau. To jsem nečekal.
" Máš pravdu. Prohrál jsem , i když jsem říkal , že neprohraju. Ale jseš si jistý , že se mě nebojíš ?!" Podíval jsem se na něj. On se lekl. Přemýšlel. Pak mu došlo , že se mě i tak bojí. Hmm.. Nasílím jsem ho odtáhl do domu. Večeře , kterou jsem pro nás přichystal mě už nezajímala. Táhl jsem ho k sobě do pokoje. On se snažil vzdorovat , ale moc mu to nešlo. Dotáhl jsem ho do mého pokoje. Hodil jsem ho na postel a zamkl dveře. Ležel tam , ani nebyl schopný se zvednout , jak byl v šoku. Přišel jsem k němu. Podíval jsem se na něj. Byl úplně bezmocný. Vždycky jsem byl na kluky. Takže jsem byl vybaven něčím co se mu nebude moct líbit. Vlezl jsem na postel a pak se po čtyřech přibližoval k němu. Zase jsem stanul nad ním. Třásl se ještě víc , než předtím.
"Co-co to děláš Akashi - san ?" Měl strach a to oprávněný. Vlezl jsem na postel a po kolenou jsem se dostal nad něj. On mě pořád sledoval.
" Víš , že když se budeš snažit utéct , tak ti to nevyjde.. Nebo spíš tě nenechám utéct. " Jestli byl před chvíli vystrašenej , tak teď je k smrti vystrašenej. Vůbec netušil co s ním chci dělat. Ale bylo to jedině dobře. Už jsem měl vše připravené. Vzal jsem ho za zápěstí a dal jsem mu je nad hlavu. Vytáhl jsem pouta a připoutal jsem ho.
" Nevím co děláš.. Ale p-prosím nech toho."
" Hmm , tak ty mě prosíš ?"
" A-ano. Nic jsem ti neudělal. Nevidím důvod , aby jsi mi cokoliv dělal!! " Zařval na mě. V téhle situaci si dovolil něco takového , jo ? Už chápu jeho trenérku... Koki Furihata byl výjmečný. Zarazil jsem se. Možná bych ho měl nechat. Vzdychl jsem a rozepnul jsem mu pouta. Slezl jsem z něj a sedl si na kraj postele.
" Můžeš jít." Řekl jsem pochvíli. Podíval se na mě. Nevěřil mi. Zvedl jsem se z postele a odešel. On koukal jako puk. Potom se , ale zvedl a vyšel z pokoje. Slyšel jsem ho. Seděl jsem v salonku. Slyšel jsem jak vrzly dveře a on vešel do pokoje za mnou.
" Umm.. Akashi - san ?"
" Proč si neodešel ?"
" Já .. já .. já nevím. Akashi - san .. Proč si najednou změnil , to co jsi chtěl udělat ?"
" Proč ? Chceš to opravdu vědět ?" Stoupl jsem si ze židle, přešel jsem místnost a stanul před ním.
" J-jo." Místo odpovědi jsem si ho přitáhl za pas k sobě a políbil jsem ho. Strnul, ani se nehnul. Měl zatnutý zuby, když jsem se dobýval do jeho úst jazykem. Alepolevil a pustil mě dovnitř. Líbal jsem ho , ale on mi polibky neoplácel. Rozpojil jsem náš polibek. Možná nemůžu mít všechno co chci. Možná se s tím musím smířit jako s tou prohrou. Pustil jsem ho a nechal ho , ať odejde. Odešel. Bolelo to víc jako prohra , ale musel jsem se s tím smířit.
**********************************************
Uplynul týden a dostal jsem pozvánku od Tetsuyi ať se sejdeme jako za stara. Jel jsem teda k Seirinu. Když jsem tam dorazil Tetsuya už proti mně běžel a mával mi , ale já si ho nevšímal. V dáli jsem viděl svoje štěně jak se líbá s tim klukem s jestřábím okem. Shun Izuki. Cítil jsem bodavou bolest , která se mi dostávala do srdce. Cítil jsem hořkost a nenávist. Zatnul jsem ruce v pěst. Byl jsem nehorázně naštvaný. Proč ne já ?Proč si vybral jeho ? Proč?! Moc to bolelo. Věděl jsem , že tohle je 100% horší jako prohra. Zlomené srdce bolí.
" Zlomené srdce bolí , že ?" Podíval jsem se na Tetsuyu.
" Chápu tě Akashi - kun. " Řekl v hlase měl bolest. Ohlídl se za sebe a já se taky podíval. Byl tam Kagami a Daiki. Měli k sobě hodně blízko. Věděl jsem , že Tetsuya miloval Daikiho , když jsme byli v Teiku , ale on nikdy neopětoval jeho lásku. Prej že miluje Satsuki. Nechápal jsem to , ale teď vím jak ho to musí bolet. .. Do Kagamiho se nejpíše zamiloval , když přišel do Seirinu. Musí ho to hodně bolet , když vidí svojí lásku jak je s jeho minulou.
" Tetsuyo nechtěl by si jet ke mně ?"
" Víš , že i jo Akashi - kun. "
*********************************************************************************************************************************************************
Zlomené srdce je horší jak prohra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | 13. července 2015 v 13:58 | Reagovat

Panejo :D už jsem čekala že Furiho znásilní :) ten konec byl krásný ^_^ chuďátka spolu Ten díl si pamatuju :DD ta čivava proti lvovi XD já jsem z toho nemohla

2 Elly - chan Elly - chan | 13. července 2015 v 15:23 | Reagovat

[1]: Ani já :D Byla to sranda ! :D Jo měla jsem v plánu ho znásilnit :D Asi udělám pokračování a uskutečním svůj nápad :D

3 Hentai no kame Hentai no kame | Web | 18. srpna 2015 v 0:56 | Reagovat

Akashiho povaha sa ti fakt podarila, Furi bol strašne cute ako sa snažil neposrať od strachu a koniec bol skvelý. :)

4 Elly - chan Elly - chan | 18. srpna 2015 v 18:05 | Reagovat

[3]:Arigato !! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama