Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Ai to kenshin no chikara! VII.

30. července 2015 v 11:30 | Elly - chan ^^ |  Kuroko no basket - Kapitolky (yaoi)
Další povídka.. No.. No.. xD Děs běs je to se mnou. Dám radši znova anketu , abych měla jasno , ale stejně .. XD No , prostě to aspoň trošku odnese Murochin !!! xD Musí !!! xD Prostě .. xDDD

AI TO KENSHIN NO CHIKARA VII.

Murasakibara Atsushi x Himuro Tatsuya

Kuroko Tetsuya x Akashi Seijuro

Každý den přišel , buď pro krev nebo uspokojení. Nevnímal jsem to , ať si bral cokoliv , ať to bolelo sebe víc , tak jsem se nebránil. Kuroko za mnou už nechodil. Nevadilo mi to. Bylo to jedno. Moje existence byla nulová. Nic jsem necítil. Bolest , smutek, stesk , nenávist... Nic .. Žádné emoce .. Věděl jsem jenom , že se propadám hlouběji do mlhy. Hloubš a hloubš .. Věděl jsem , že když se propadnu až na dno , tak už mě nikdo nezachrání. Nikdy. Ani Atsushi. ... Snažil jsem se s tím trošku bojovat , ale nešlo to. Jenom chvilku jsem se držel , ale pak jsem zase spadl. Pomalu jsem zaživa umíral. Možná , když umřu myšlenkově , tak uvidím Alex s Taigou. Budeme zase spolu , ale nebudu s Atsushim.. Kdykoliv jsem na něj pomyslel bodlo mě u srdce , tak jako když jsem myslel na Taigu s Alex , ale bolest už opadala. Umírala spolu se mnou. Bolest mizela stejně , jako moje existence. Jako můj cit.
**********************************************************************************
Akashi - kun se vracel z Himurova - sana pokoje buď spokojený nebo od krve. Ani jsem už nechtěl vidět v jakém je stavu. Určitě v hrozném. Ani nekřičí. V podstatě není nic slyšet , ani když jdu kolem. Volání o pomoc nebo cokoliv. Nejí a nepije, jediné co dělá je že spí. Dokola a když příjde Akashi - kun , tak bych se ani nedivil kdyby u toho taky spal. Jeho tělo umírá , ale rychleji umírá jeho srdce a mysl. Musím se setkat s Murasakibarou - kunem. Musím zase obelstít mého milovaného Akashi - kuna.. Ať mě znova klidně zmlátí. Mně je to jedno.. Jen nechci , aby se z něj stalo ještě větší monstrum než je teď.. Chci ho zpátky .. toho milého a laskyplného Akashi - kuna , který mi pomohl , když jsem byl na dně.
" Co se děje Tetsuyo ? Jsi nějaký zamlklý a smutný.. " Všiml si Akashi - kun , ani jsem nepostřehl , že tu je.
" Nic.. Všechno je v pořádku. " Usmál jsem se na něj, ale poznal , že to není upřímný úsměv a ani veselý. Přešel ke mně a sedl si vedle mě. Zvedl mě a položil si mě do klína.
" Řekni mi to , co trápí tvoje srdce. " Řekl to tak něžně , že ani nejde veřit , co udělal Himuro - sanovi nebo jeho rodině.
" Je v pořádku ?" Zeptal jsem se. Věděl koho myslím.
" Ani ne... není to jedno ? Všechno pak bude v pořádku.." Řekl to naštvaně. Neměl tuhle konverzaci rád. Radši jsem toho nechal. Akashi - kun se nadechl , ale už to nekomentoval. Začal mě líbat místo toho na krku. Věděl jsem co bude následovat. Nechal jsem se jím vysvléknout. Položit do postele. Vysvlékl se taky , pak se vrátil k mýmu krku. Líbal ho , sál kůži a kousal. Pil mojí krev.
" Tvoje krev je nejlepší Tetsuyo. Jsi ten jediný nejlepší a jediný koho budu milovat. " Zašeptal mi do kůže. Vyměnili jsme se. Teď jsem seděl na něm a on byl pode mnou. Nadzvedl jsem se a nechal do sebe vstoupit jeho penis. Nepřipravoval mě. Měl to rád tvrdé a já jsem si zvykl. Byl celý uvnitř. Začal jsem se pohybovat. Chytil mě za boky a pomáhal mi. Usmíval se.
" Miluju tě Tetsuyo." Neodpověděl jsem. Zaprvé jsem sténal a za druhé mi bylo špatně z toho co dělám. Vedle v místnosti je Himuro - san skoro mrtvý a já si tu užívám. Brzy jsem vyvrcholil a Akashi - kun se mnou. Vystoupil ze mě a já si lehl na jeho hrudník. Objal mě. Musím něco udělat.
********************************************************************************
Další den jsme hledali , ale nemohli jsme nic najít. Momoi , Manami i já jsme hledali co nejvíce , ale i přes to jsme ho nemohli najít. Sídlo Akashiů jsme nikdy neviděli a ani nevěděli , kde je. Vždy tu byli jen v letním domku. Bydleli docela daleko a díky otci Akachina ani nikoho nezvali. Prej se báli. Nevím čeho , ale to je jedno. V letním domku nebyli a ani tam dlouho vůbec nikdo nebyl z jeho rodiny. Mají nové najemníky. Už druhým dnem jsem měl špatný pocit. Nevím , co se děje ,ale doufám , že moje láska je živá.
" Murasakibaro - kun." Uslyšel jsem.
" Kurochine už je to doba." Pronesl jsem klidně. Věděl jsem , že Kurochin nám neublíží a vím, že musím být v klidu jinak se k Murochinovi nedostanu. On je jediná možnost jak se k mí druhý polovičce dostat.
" Jak je na tom.." Zeptal jsem se v nadějí v hlase. Už přišla i Momoi a Manami.
" Tetsuyo - kun."
" Kuroko - kun." Pronesly též v nadějí v hlase.
" Žije , ale .."
" Ale co ? " Je dobře že žije. Spadl mi kámen ze srdce.
" Akashi . kun mu zabil rodinu a dalo by se říct , že před očima. Jeho mysl to neunesla a je na tom špatně.. Za živa umírá." Pronesl smutně. Můj svět se se mnou zatočil... Tohle udělal ten parchant ?! Tohle mu udělal ?! Momoi a Manami zalapaly po dechu i pro ně to bylo drsné a to jsme upíři.
" Kde je ?!" Procedil jsem mezi zuby.
" Teď vás tam nemohu zavést , ale nechám za sebou pach. Pak tam večer přijďte. Budu se snažit nějak omezit Akashi . kuna sílu." Věděl to stejně jako já. V plné síle Akachina neporazí ani upíři.
" Jinak je Himura -kun v pořádku ?!" Zeptala se starostlivě , ale v jejím hlase byl zvláštní podton.
" Vš čeho je schopný, když chce někoho zlomit." Pronesl Kurochin. Nechápal jsem to. Radši. Kurochin potom zmizel. My jsme se vrátili zpěz. Nabereme síly a rozdrtíme Akachina. Pak už mi nebude nic stát v cestě ,abych mohl být Murochinem.
*****************************************************
Tetsuya někam zmizel a pak se vrátil. Nevím , kde byl ale nejspíš šel za Atsushim.. Myslel jsem si že mě zradí , ale necítím z toho zradu jako zradu. Spíš to dělá kvůli mně. Idiot. Neví co dělá.. Tatsuyu jsem před chvílí opustil. Teď musím čekat , co bude mít v plánu Tetsuya.
" Akashi - kune.." Úplně jsem zapomněl , že jeho schopnost je že necítíš jeho přítomnost. Je to dost nebezpečný , ale né až tak moc. Když si vzykneš tak se to dá zvládnout.
" Hmm ?"
" Byl jsem říct Murasakibarovi -kunovi kde jsme a on příjde pro Himuro - kuna." Přiznal to. Nebál se mě.
" Proč ?!"
" Protože nechci aby jsi propadl temnotě a pomstě. Můžeme být šťastní i bez pomsty. Jsem ti vděčný za to jak jsi mě zachránil a taky tě miluju víc než cokoliv víc na světě. Můžeš to brát jkao zradu , ale já to myslím v dobrém. Chci ti pomoct. "
******************************
Potom co jsem mu řekl jsem zavřel oči a čekal spoušť nadávek a ránu , ale místo toho mě pohladil po tváři.
" Děkuju." Pronesl a zmizel. Zmateně jsem se podíval na něj. Cože ?! On poděkoval ?!
********************************************************
Večer jsme běželi v lese. Šli jsme po stopě Kurochina. Byli jsme blízko. Dorazili jsme na místo. Byl ti zámek stejný jako naší rodiny nebo rodiny Momoi , ale tenhle byl víc temný a opuštěný. Byl strašidelný. Nečekali jsme dlouho a vrazili dovnitř. V domě byla znatelně cítí krev Murochina. Hajzl.. Rozdělili jsme se . Každý měl svůj úkol. Momoi měla najít Murochinovu rodinu , teda aspoň jejich těla , Manami Murochina a já měl jít po Akachinovi. Vyrazil jsem po pachu Kurochina a Akachina. Brzy jsem na něj narazil ani se nesnažil schovat. Rozzuřeně jsem se na něj vrhl. Uhýbal mím ranám jako nic. Pak se ale objevil Kurochin a vrazil silnou ránu Akachinovi za krk. Ten se skácel k zemi. Byl při vědomí , ale nemohl se hýbat. Koukal jsem na něj. Vytáhĺ jsem zapalovač a podpáli to tam. Nechal jsem tam Kurochina s Akachinem. Věděl jsem , že jsem pohřbil dva lidi a jeden si to nezasloužil , ale vybral si to tak. Kurochin si lehl k nehybnému tělu Akachina mezi plameny.
**************************************
" Uteč Tetsuyo. Nech mě tu a uteč." Pronesl když jsem si k němu lehl.
" Nikdy tě nenáchám samotného." Odvětil jsem mu.
" Žij.. Neumírej se mnou. Musím pykat sám za to co jsem udělal, ty žij. Jsi dobrý. Atsushi ti rozhodně pomůže."
" Ne .. Budeme šťastní a spolu a je jedno , kde." Pak chytlo Akashi - kuna tělo. Věděk jsem , že dlouho nebude trvat a chytnu i já. Pak budeme spolu.
" Miluju tě Akashi - kun." Byla posední slova , které jsem stačil říct.
************************************************
Cítil jsem pálící se maso. Bylo to upírské maso. Kurochin a Akachi teď budou spolu. Potkal jsem cestou Momoi.
" Tak co jeho rodina ?"
" Bude lepší , když je tam nechám. Bylo to děsný Mukkune. A co Akashi - san a Tetsuya - kun ?" Pak , ale ucítila pach masa. Došlo jí to. Vydali jsme se za Manami. Stála přede dveřma.
" Tak co ?!" Zeptal jsem se netrpělivě.
" Ten Akabaka fakt smrdí , ale je škoda Kuroko - kuna." Pronesla , ale vyhla se mojí otázce.
" Manami !" Zakřičel jsem.
" Radši tam ani nechoď." Řekla upřímně. Lekl jsem se a vrazil dovnitř. Byl tam.. Připoutaný k zdi , ale živý , i když .. Měl rozkousaný krk. Krev se z něj linula po jeho ramenou. A taky ještě u jeho stehen byla krev a sperma. Ten pohled mě bolel. Oheň se rozšiřoval. Musel jsem rychle odtuď zmizet s Murochinem. Rozeběhl jsem se k němu. Rozpoutával jsem ho.
" Jsem u tebe Murochine." Ale on mě nevnímal. Jeho oči byli mrtvé. Zvedl jsem ho do náručí. Byl tak lehký. Když jsem odcházel uviděl jsem na zemi hlavu jeho bratra a sestry. Celpu dobu se na to musel koukat. Bože.. Vyrazil jsem ven s Manami a Momoi. Nechali jsme za sebou mrtvého Akachina, Kurochina a rodinu Murochina.
*************************************************************
Celou dobu co jsem se vrátili ani nepromluviĺ. Umyl jsem ho a ošetřil. Jeho rány byly hrozné , tak jako je stav. Dal jsem mu najíst a napít , ale sám si to nevzal musel jsem mu to dát. Polykal , ale automaticky. Nechci si představovat z jakého důvodu. Cokoliv jsem mu říkal tak nereagoval , ani když mu to říkala Momoi nebo Manami. Nic.
*******************************
Zachránil mě , to jsem nečekal. Nečekal jsem , že se odtamtud dostanu. Co se asi stalo Kurokovi a Akashimu ? Umřeli ? Není to vlastně jedno... Atsushi na mě každý den mluví , ale proč ? Snaží se mě krmit a dávat mi napít. Umývá mě a oštřuje. Proč to ale dělá ? Všichni se ke mně chovají mile. Manami a Momoi.. Ale proč ? Není všechno jedno ? Proč nemůžu prostě umřít ? Padnout k zemi a nevzbudit se? Proč se mnou chodí spát. Proč mě ráno bude ? Jaký důvod k tomu má ?
************************************************************************
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 30. července 2015 v 14:17 | Reagovat

Kuroko spachal harakiri!! Chudatko! Pockej ja ho pujdu zachranit! *chova se jako hystericka  vata -_-* napsala jsi to uplne uzasnou rychlosti a zase je to bomba!! ;) tesim se na dalsi ^_^ snad bude Muro chin v poradku :)

Tvuj stinek

2 Elly - chan Elly - chan | 30. července 2015 v 23:22 | Reagovat

[1]: Děkuju :33 I mě bolelo srdce , když jsem to udělal Kurokovi.. *Leze na ní Momoina .. xD*

3 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 30. července 2015 v 23:42 | Reagovat

Ale bylo to spravne ;) nebylo by pro nej dobre kdyby mu zabili toho koho miluje a on zustal sam ^_^ urcite je to nejaka zvlastni nakazliva nemoc XD musime vymyslet protilek!! :DD jinak za chvili zacnu behat po byte a jecet Teeeetsu kuuuuun -_- boze ta predstava ;D

4 Elly - chan Elly - chan | 31. července 2015 v 0:46 | Reagovat

[3]: Nesmíme se nakazit ! To by jsme hned letěli do Bohnic! A tam se rozhodně nechci dostat díky Momoi ! Jedině díky sama sobě  až mi ujede moc moje fantazie xDDD * cítí se jak magor , co je opravdu zralý na Bohnice.* xDD

5 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 31. července 2015 v 8:49 | Reagovat

XD hodime Momoi do karanteny!! Treba maji v Bohnicich oddeleni pro ruzove fanynkoidni stihacky :D *tak to rozhodne nejsi sama! :D aspon mi v Bohnicich nebude smutno XDD*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama