Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Ai to kenshin no chikara! VI.

29. července 2015 v 21:57 | Elly - chan ^^ |  Kuroko no basket - Kapitolky (yaoi)
Další pokračování je na světě. Omlouvám se všem fanouškům Akashiho , alee udělala jsem z něj zlouna. xDD No a Murochin zase to tak trochu odnesl... xDDD

AI TO KENSHIN CHIKARA VI.

Murasakibara Atsushi x Himuro Tatsuya

Byli jsme uprostřed procházky okolo řeky, když mi zazvonil telefon. Byla to Manami.
" Co chceš ?" Zeptal jsem se nevrle a naštvaně zároveň. Stačil mi celý den s Momoi místo toho abych byl s Murochinem. Dneska ráno nás zrovna vyrušili , když to začínalo být zajímavé.
"Eh.. Slíbíš , že nebudeš křičet.. "
" Co jsi udělala? " Šel jsem rovnou k věci.
" NIC! Ale byl tu on.. "
" Akashi jo ? Počkat... Murochin-"
" Když jsem dorazila do pokoje byl pryč.. Unesl ho... Nemohla jsem nic dělat.. je mi to líto." Zajíkla se. Věděl jsem ,že jí je to líto a taky jsem věděl ,že proti Akashimu by stejně neměla šanci. Ještě by přitom zemřela.
" Nevadí. Zachvíli jsme zpátky. " Podíval jsem se ve snaze přesvědčit Momoi , aby se připojila k naší výpravě za Akashim. Kývla na mě.
" Vrátíme se a půjdeme vystopovat Tatsuyu s Akashim."
" Hm."
" Nikomu to , ale neříkej. "
" Neboj."
****************************************************************
Probral jsem se na studené zemi ve tmě. Jediné co si ze včerejška pamatuje je to , jak jsme šli lesem a pak mě ťafnul ( uhodil xD) ze zadu do krku. Od té doby nevím co se dělo. A ani nevím , kde jsem. Posadil jsem se a rozhlídl se po místnosti. Nic jsem neviděl , tak jsem musel počkat až se rozkoukám. Potom jsem si všimnul , že je to malá místnost s postelí na které sedím. Jinde není nic. Žádné okno či světlo. Jsou tu jen jedny dveře , přes který prosvítá slabé světlo. Proboha tohle jsem neměl dělat , ale rozhodně chci zachránit Alex s Taigou ! Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Akashi. Již ve své lidské podobě a naneštěstí oblečený.
" Už jsi vzhůru ?" Neodpověděl jsme na jeho otázku. Ignoroval jsem ho. Poznal to. Usmál se.
" Takže ty se se mnou nechceš bavit ? No nevadí. " Přiblížil se ke mně a pohladil mě po tváři. Ucukl jsem.
" Koťátko nám vystrkuje drápky jo ?"
" Já nevím , kdo se měnil na kočku ty zvrhlej upíre ! Teď když tu jsem tak pusť Alex a Taigu !!" Zakřičel jsem.
" Ts.. To si , ale musíš zasloužit.." Pronesl tajemně. Začal si rozepínat kalhoty. Upíři jsou nadržený potvory. Už jsem mu chtěl něco hnusného říct , ale jakmile jsem otevřel ústa strčil mi tam jeho penis. Byl jsem zaskočený a ještě ke všemu jsem se zakuckal. On se začal pohybovat. Začal ho zasouvat hlouběji do mého krku a abych mu neutekl , tak mě čapl za vlasy a přidržoval si mě. Zmátořil jsem se a kousl ho. Vykřikl a vyndal mi ho z úst. Rozzuřeně se na mě podíval. V očích se mu odrážely blesky hněvu. Přistála mi rána do obličeje, po který jsem spadl na postel. Cítim jsem jak mi z rtu teče krev.
" Tohle tě bude mrzet." Procedil mezi zuby a zmizel. Chjo.. Prase hnusné..
***************************************************************************************************************
Dorazil jsem do svého pokoje. Jak říkala Manami , byl tady cítít ten zmetek Akashi a můj Murochin, ale pach už vyprchával. Byli dlouho pryč. Neviděl jsem známky boje , ale věřím , že Murochin s ním nešel dobrovolně. Manami vzlykala do Momoiných prsou. Ta jí držela v náručí , jako starostlivá matka. Věděl jsem že za to nemůže. Přišel jsem k nim a pohladil jí po hlavě. Zvedla svoje uslzené oči. Podíval jsem se na Momoi, taky vypadala smutně. Obě dvě měly v lásce Murochina, ale ne tolik , jak já. Jaký byl důvod , že si pro něj Akashi přišel ? Proč se mu zalíbil ?! Vyrazili jsme všichni tři po pozůstatcích pachu , který zbyl. Doufám, že je v pořádku, ale Murochin je silný. Vím , že to zvládne.
***********************************************************************************************************************
Konečně přestala týct ta zatracená krev. Bůh ví jestli tady není ještě víc upírů. Přesunul jsem se k dveřím a přiložil k nim ucho. Naslouchal jsem jestli neuslyším Taigu a Alex, nebo jiného upíra, který by byl slabší než Akashi a já se přes ně dostal ven. Slyšel jsem kroky.
" Hej ! Je tam někdo ?!" Nezakřičel jsem , ale řekl jsem to silným hlasem. Otevřely se dveře , že jsem málem upadl, ale udržel jsem rovnováhu a uviděl upíra , který tam šel. Byl rozhodně slabší než Akashi , to jsem poznal i podle jehi zvhledu. Byl menší než Akashi a to je taky prcek. Měl velké modré oči jako studánky a stejně barevné oči. Nevypadal že by mi chtěl ublížit.
" A-ahoj jsem Himuro Tatsuya." Představil jsem se nejistě. Vypadal neškodně , ale stejně je upír.
" Vím kdo jsi Himuro -kun.. " Jeho hlas byl milý.
" A ty jsi ?"
" Kuroko Tetsuya." Představil se.
" Co tady děláš ?"
" Dalo by se říct , že to stejné jako ty."
" Takže tě Akashi taky unesl ?!"
" Ne.. Je to složité .. " Přiznal.
" Já mám , ale času dost. Jak vidíš ,tady budu dlouho." Zatáhl mě dovnitř a pak zavřel dveře. Došli jsme k posteli , kde jsme si sedli.
" Akashi , já , Murasakibara , Momoi a Manami jsme si jak malé děti hráli. Byli jsme všichni od mala spolu. Bohužel se mezi rodinami Akashi a Murasakibara staly rozpory a tak se rozhádaly. Murasakibara - kun s Manami - san byli v jedné rodině a díky tomu , že byl zasnoubený s Momoi- san tak tyhle rodiny stály při sobě. Já jsem nikdy nebyl v šlechtě. Byl jsem synem služebníka rodiny Akashi. Když otec zemřel patřil jsem rodině Akashi. No a když se rozhádali tak já s Akashi - kunem jsme stali při sobě. Časem , ale Akashi - kun přišel o rodiče i o služebníky a tak jsme si zbyli jen my dva. S Akashi - kunem jsme vždycky měli hlubší vztah , když jeho rodině zemřeli Akashi - kun si mě vzal. Před tím to nebylo možné , protože jsem byl muž a ještě z nečisté rodiny. Takže to jeho otec nepovolil. Jeho matka sice ano ,ale jeho otce musel každý poslechnout. Akashi - kun mě miluje , ale i přes to nesnáší rodinu Murasakibara a Momoi. Nikdy jim neodpustil to co se stalo a taky jim dává za vinu , že rod Akashi spadl na dno. Dalo by se říct , že ty jsi něco jako odplata. Budeš to mít těžký.. Snažil jsem se mu to rozmluvit , ale v takových věcí je paličák. .. Je mi to líto. " Chvíli jsem si to dával dohromady.
" Víš co mi před chvíli chtěl udělat ?! Strkal mi ptáka do pusy !"
" Já vím.. Nevím jestli k tobě něco cejtí , ale pro něj jsi jako jeho trofej."
" Taky si myslím. " Najednou se rychle zvedl. " Akashi jde." Pronesl.
" Počkej ! Jak je mýmu bratrovi a sestře?!" Zeptal jsem se na poslední chvíli.
" Neboj.. Dávám na ně pozor." Stihl mi to říct a zmizel. Zase jsem osaměl. Aspoň vím , že je o mojí rodinu postaráno.
****************************************
Už skoro hodinu jsme hledali , ale nemohli jsme nic najít. Zatracený Akachin ! Momoi a Manami byly už unavené.
" Pro dnešek toho necháme , co ty na to Atsushi - nii." Navrhla udýchaná Manami. Dal jsem ránu do stromu až se rozpůlil vejpůl. Zavrčel jsem. Manami a Momoi na mě koukaly jak na zjevení. Byly vystrašené.
" Promiňte." Omluvil jsem se. Vydrž Murochine.. Já ti pomůžu.
*******************************************
Byl jsem unavený , hladový , žiznivý a byla mi taková zima , že jsem ani usnout nemohl. Pak přišel Akashi s jídlem, pitím a dekou. Položil jídlo a pití na stůl a hodil na mě deku. Rychle jsme se pustil do jídla. Bylo celkem dobré až na to , žen bylo studené , ale aspoň něco. Pak jsem se napil , ale hned jsem to vyplivl. Byla to krev.
" Fuj.. To je krev!"
" Ach.. Já zapomněl , že jsi člověk." Řekl udiveně , ale hrál to. Byla to zkouška.
" Jestli se chceš napít a chceš aby tvoje rodina přežila dnešní noc , tak budeš pokračovat v tom , co jsi mi dělal před tím." Moje rodina... Nechci aby se jí nic stalo... Omluvám se Atsushi. Akashi sundal kalhot a začal jsme mu ho kouřit. Chvíle a udělal se mi do úst. Všechno jsem spolikal , jak on chtěl. Oblíkl se a zmizel. Padl jsem do postele unavenej. Začaly mi kanout slzy po tvářích. Nechtěl jsem , aby ublížil mojí rodině , ale zase jsme nechtěl , aby jsme ubližoval takhle Atsushimu. Musím něco udělat , aby mi tímhle už nevyhrožoval. Musím zlomit Kuroka. Když jsme byl v polospánku viděl jsem Kuroko jak mi nesl vodu.
"Děkuju.." Zašeptal jsem a usnul.
***************************
Nemohl jsem ani spát. Seděl jsem na gauči a koukal do oken. Hledal jsem jakýkoliv pohyb , který by mohl bý Murochin. Momoi a Manami sem tam přišly , ale já se s nima bavit nechtěl. Když se mi chtělo spát rychle jsem se štípl do ruky , abych zahnal spánek. Když to , ale přestlo působit , tak jsem se dostal do polospánku.
" Nikdy jsem tě neviděl , takhle po někom toužit , Atsushi." Ozvalo se se přede mnou. Rychle jsem se vzpamatoval . Přede mnou stál Akachin.
" Víš , co je ještě divný ? Ty ho nechceš na krev , ale protože ho miluješ. To je tak zvláštní." Pokračoval. Já jsem , ale vyskočil a přirazil ho ke zdi. Zuřivě jsem se na něj koukal.
" Vrať mi zpátky Murochina." Zakřičel jsem. Do místnosti přišla Momoi s Manami.
" Ah.. Satsuki , Manami zdravím." Pozdravil je.
" Cítíš to Momo - chan? Něco tady smrdí .. Ach to jsi ty Akabaka." Procedila mezi zuby Manami.
" Ah.. Takže vy všichni máte tak rádi Tatsuyu." Došlo mu.
" Co tady děláš Akashi ?!" " Zeptala se Momoi. I ona byla vzteky bez sebe , což je u ní divné.
" Přišel jsem tady Atsushimu říct , že se má Tatsuya dobře. A taky že je o něj dobře postaráno. A když bude hodný a bude dělat , co chci já tak ho brzo pustím i s jeho rodinou."
" Murochin má rodinu ?"
" Heheh.. Zapomněl ti to říct ?! Má bratra a sestřičku. Takovž roztomilá rodinka. Dokonce je má Tatsuya , tak rád , že pro ně udělá všechno. Je vidět , že se moc dobře neznáte." Vzteky jsme viděl rudě. On mu vyhrožuje přes rodinu..Parchant..
" No , tak já už jdu." Okolo nás se udělal kouř a když slehl v rukou jsem už nesvíral nikoho. Je silnější než byl. Mnohem silnější a má víc triků než si pamatuju.
" Neboj Mukkune . Nezapomínej , že s ním žije Tetsuya - kun , ten dá na Himuro - sana pozor." Uklidňovala mě Momoi.
" Máš pravdu.. Je tam Kurochin.. To je taky jediná věc přes , kterou můžeme zlomit Akachina a dostat se k Murochinovi." Mohli jsme se tam dostat jedině přes něj...
***************************************************
"Vstávej." Šťouchl do mě. Vzbudl jsem se a uviděl Akashiho.. Nebyl to sen. Byla to krutá realita. Sedl jsem si.
" Večer jsme byl navštívit Atsushiho. Tvářil se zajímavě , když jsem mu řekl , že máš rodinu. Neříkej mi , že jsi mu nic osobě neřekl.." Vyvalil jsem oči. Jak to že se Akashi vrátil. Byla tam Momoi a Manami i Atsushi. Měli ho zabít. Neříkjte mi , že Akashi až tak silný ?! Usmíval se nad mojí reakcí.
" No .. Já teď jdu za Tetsuyou. Kvůli tobě ho tak zanedbávám. Ale neboj pak příjdu." Pohladil mě po tváři a odešel.
***************************
Slyšel jsem přes dveře jak Tetsuya sténá. Bylo to odporné. Ne to co dělají , ale to s kým to dělá Kuroko. Akashi je tak odporný hajzl. Dělá se mi z něj blbě. Steny utichly a pak přišel za mnou... Usmíval se od ucha k uchu. Byl trošku zadýchaný , ale nevypadalo to že má dost. Přišel si teď pro mě. Nebudu s ním spát ani za nic. Atsushi je jediný s kterým chci mít tak intimní záležitost. Už teď mi je ze sebe blbě za to , že jsem mu ho vykouřil. Bojím se podívat pak Atsushimu do obličeje. Teda pokud se odsud dostanu.
" Tak dělej ať už to mám za sebou." Řekl jsem poníženě.
" Hmm , ale já dneska chci tvojí prdelku." Olízl se jako kocour.
" Ani za sto let! A nezkoušej na mě něco s mojí rodinou !!! " Zakřičel jsem .
" Pročpak ?! To jsi tak oddaný Atsushimu ?!"
" Ano .. ! A ty by jsi měl taky Kurokovi , být stejně oddaný , když tě tolik miluje." Tohle se ho asi dotklo. Podíval se na mě ve tváři zuřivost.
" Ty se nemáš do mého vztahu co plíst." Skočil po mě , ale kdyby jsme se spolu vyspali bylo by to lepší než , co mi udělal. Zakousl se brutálně do mého krku. Vykřikl jsem a po tváři se mi začaly kutálet slzy. Brutálně skousával můj krk a pil mojí krev. Cítil jsem jak mě opouští vědomí a pak jsem viděl černo. Ztratil jsem vědomí.
******************************************
Byl jsem opřený o dveře , když se Akashi - kun krmil na Himuro - sanovi. Věděl jsem jediné. Musím ho odtuď dostat jinak umře.
********************************************
Měl jsem špatný pocit. Prohlédávali jsme les a hledali. Zase jsme nikoho nenašli. Vydrž Murochine.
********************************************
Cítil jsem nečí ruce na mém krku. Pootevřel jsem oči a viděl Kuroko. Ošetřoval mi krk.
" Teď se chvíli nehýbej. Mělo by to přestat krvácet." Řekl tiše.
" Proč mi pomáháš ?!" Zasípal jsem.
" Musím ti pomoct. Jinak zemřeš. " Řekl ještě tišeji.
" A co moje rodina ?!"
" Když Akashi . kun zjistil , že na ně dávám pozor ,tak je někam ukryl. Nevím , kde jsou , ale budu se snažit je najít. Teď musíš ležet a snažit se nabrat co nejvíce sil. Večer příjdu a pomůžu ti se odsud dostat." Řekl rychle a zmizel. Aspoň někdo normální. Zavřel jsem oči a snažil se načerpat co nejvíc sil na večer. Pokud budu mít možnost na útěk , tak jen jednu. Pak už nikdy. A ještě do toho zahrnu Kuroka a svojí rodinu.
Večer opravdu přišel. Už jsem byl přichystaný.
" Pojď ." Rychle jsem se zvedl a následoval Kuroka. Bylo to sídlo. Bylo stejně honosné , jako Atsushiho. Probíhali jsme chodbami. Zavedl mě do sklepa.
" Když půjdeš pořád rovně v chodbě najdeš tam skulinku , kterou se dostaneš ven do hor. Odtud když půjdeš furt rovně dostaneš se na polní cestu , která tě dovede do města , kde bydlí Murasakibara - kun."
" Děkuju Kuroko." Objal jsem ho. Stuhl , ale potom mi opětovavl objetí. Zmizel jsem. Šel jsem chodbou pořád rovně jak říkal Kuroko. Nebylo tu světlo , tak jasné , ale viděl jsem. Když jsem se , ale dostal hlouběji ucítil jsem nepříjemný zápach. Byly tu cely , ale byly prázdné. Když jsem se , ale dostával hlouběji. Cely měly od sebe větší rozestup. Pak jsem došel skoro k tý nejdál odkud byl zápach nejsilnější. Podíval jsem se do ní a vykřikl jsem . Moje srdce se zastavilo. Spadl jsem na kolena. Začal jsem nekontrolovaně brečet, kašlat , lapat po dechu a zvracet vodu. V cele ležel Taiga s Alex. Byli znetvořený. Hlavy měly oddělené od těla. Měli vypíchané oči. Nejspíš i vytrhlé jazyky. Jejich tělům chyběly orgány, části těla , jako nohy a ruce , či prsty. Mohli být mrtvý tak den dva , ale díky vlhkosti a myším už byli rozložený. Byl to ten nejhorší pohled. Srdce mě začalo bolet , tak strašně moc , že jsem myslel , že se mi zastaví. Docházel mi kyslík. Začal jsem ztrácet vědomí. Tohle bylo na mě moc. Uslyšel jsem kroky. To bylo poslední , co jsem vnímal.
************************************************
Probral jsem se. Byl jsem připoutaný ke stropu řetězy. Vedle mě byl Kuroko. Byl taky připoutaný , ale taky měl monokl pod okem a rozseklej ret. Akashi musel přijít na to ,že mi pomohl. Počkat... V tý chodbě. Něco tam bylo... Vykřikl jsem a začal jsem ječet... To byl Taiga Alex. Můj mladší bráška a moje starší sestřička. Byli mrtví. Zabil je Akashi. Ječel jsem.
" Nesmíš na to myslet Himuro - san. Jinak tě to zničí." Varoval mě starostlivě Kuroko.
" Ty! Ty jsi to věděl ?!" Zeptal jsem se ho . když jsem se trošku uklidnil.
" Ne ! Nikdy ! To místo bylo opuštěné ! Nidko , tam neměl být ! Akashi - kun je tam musel přenést." Přiznal smutně. Věděl jsem , že nelže.
" To ti taky udělal on ?" Zeptal jsem se.
" Zjistil , že jsem ti pomohl , ale nelituju toho. Jediné čeho lituju , bylo to , že jsem tě tam poslal a ty jsi viděl , co udělal." Byl jsem smutný,´. Otevřely se dveře a dovnitř vešel Akashi ve tváři měl samolibý úsměv. V rukou svíral hlavy Taigy a Alex. Bezmocně jsem se na to koukal. Svíralo se mi srdce. Hrnuly se mi slzy do očí. Všechny vzpomínky , co jsem na ně měl mi přelítavaly v hlavě.
" Nech toho Akashi - kun. " Slyšel jsem Kuroka , ale bylo to jako v mlze. Vzdalovalo se to ode mě. Pak už jsem nic neslyšel.
**************************************
V očích Himura- sana vyprchal život. Úplně zbezcitněly. Viděl jsem jak moje slova už nevnímá. Nevnímá nic. I kdyby mu Akashi teď dal do klína hlavu jeho bratra nebo kdyby mu před očima zabil Atsushiho ,tak by to s ním nic neudělalo. Možná ani kdyby ho znásilnil.
" Jsi spokojený Akasho - kun ?!" Vykřikl jsem na něj . Po tvářích se mi kutálely slzy. Podíval se na mě. Ten šílený výraz v jeho tváři zmizel. Nahradil ho ten starý Akashi - kun. Pustil hlavy a sehnul se ke mně. Políbil mě.
" Ty víš , že to dělám pro nás .."
" Pro nás?! Jak?!" Nechápal jsem to.
" Až zničíme rodiny Momoi a Murasakibara , tak rod Akashi bude nejmocnější mezi upíry a my budeme spolu navždy. Šťastní a veselý. Budeme jenom my dva." Znělo to hezky , ale to co dělal hezké nebylo.
" A jakou roli v tom hraje Himuro - san ?! Nebo spíš jakou roli v tom hrála jeho rodina?!"
" Tatsuyu miluje Atsushi a Tatsuya miluje svojí rodinu. Tuhle roli hráli a to stačilo. Zabil jsem jen jeho rodinu , což ho zlomilo a až ho uvidí Atsushi , tak ho to taky zničí." Usmíval se.
" To je špatné. Akorát tě budou chtít zabít. Buou tě nenávidět. Do teď jsme žili spokojeně, tak proč to chceš měnit ?! Proč se z tebe stalo tohle ?!"
" Ještě tomu nerozumíš Tetsuyo. Ale věř mi , ty jsi pro mě ten jediný. Budeme spolu šťastní , ale pro to musím udělat špatné věci."
" Nemusíš" Byl jsem utišen jeho polibkem. Pustil mě ze řetězů a pomohl mi na nohy. Odváděl mě pryč. Naposledy jsem se podíval na Himuro - sana. Už se s ním nesmím nidky setkat. Nikdy ho navštívit. Jinak by ho Akashi - kun zabil a to jsem mu nemohl udělat potom , co viděl, už teď toho má dost. Bůh ví jestli se z tohohle stavu kdy dostane. Taky jsem udělal špatnou věc Murasakibarovi - kunovi. Kdyby ho zabil , tak by to Murasakibaru - kuna zničili , už teď bude mít , co s ním dělat.
****************************************************
Byl jsem v mlze. Nikoho jsem neslyšel. Nic mi nevadilo. Nic jsem nevnímal. Nemyslel jsem. Nevadilo mi když přišel Akashi, ten kdo zabil mojí jedinou rodinu. Když přišel aby se nakrmil z mýho krku , který byl rozkousaný. Ani když mě znásilňoval. Cítil jsem jak mi po stehnech stéká krev. Jak drásá můj konečník. Nevadilo mi to. Bylo mi to jedno. Nezajímalo mě jestli mě někdy zachrání někdo. Jestli Atsushiho znova uvidím. Jestli Kuroko je v pořádku. Vše je mi ukradené. Ani mi nebude vadit , když umřu. Když se stanu upírem. Nebo , když už nikdy neuvidím Atsushiho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 30. července 2015 v 0:40 | Reagovat

Tak tohle jsem nečekala, nečekala jsem že to Atsushi vezme tak v klidu :DD zatraceně vždyť on byl klidnější než Edward! Chudaacek Muro chin jsem zvědavá jak mu z té melancholie Atsushi pomůže :) Vždycky mě hrozně bavilo to Kurokovo věčné "Murasakibara kun" to je tak šíleně dlouhý!! *tohle vyznělo divně! XD* já bych si uvázala na jazyku uzel, kdybych to jméno měla ještě skloňovat XD ťafnout :D tak po tomhle výrazu jsem si poplivala monitor :D No a Kuroko, zas ta jeho úžasná povaha :) on je takový absolutní uke *kromě případu, kdy nejmenovaný úchyl donutil svého oblíbeného povídkáře udělat z Kuroka semeho :D* a je párovatelný úplně s každým, no...s vatou ne! to bych nerozdýchala :D snad bude Muro chin v pořádku *je v pokušení poslat mu přání brzkého uzdravení a ani neví kde na ty hovadiny chodí!!* a Atsushimu podstrč redbull nebo něco takového :DD a Akashimu ufíkni kebuli! :D

Tak už mám celkem ucházející román...zase :D tak snad abych šla spát no v mém případě ležet s mobilem v posteli a číst si povídky :D a v obvzlášť zajímavé části si pustit mobil na xicht a to nehorázně bolí!! :DD jo už to slyším ...Bohnice volají XDD

Tvůj UKEcaný stín *já to uke prostě musela zvýraznit XD nic smysluplné ho v tom nehledej! XDD*

2 Elly - chan Elly - chan | 30. července 2015 v 8:49 | Reagovat

[1]: Dobrý román xD Hodnotím 10z10 xDDDD No já jsem napřed chtěla udělat z Atsushiho běsnící bestii , ale pak mi došlo , že jeho povaha je taková , že je mu všechno jedno vcelku xDD Tak jsem ho udělala trošku klidnějšího xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama