Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Ai to kenshin no chikara! (MuraHimu)

18. července 2015 v 19:06 | Elly - chan ^^ |  Kuroko no basket - Kapitolky (yaoi)
Další povídka je tady ! Tentokrát na můj neoblíbenější pár z KnB :)) Trošičku mi ujela fantazie , snad nevadí :D

MURASAKIBARA ATSUSHI X HIMURO TATSUYA

Ai to kenshin no chikara!

Utíkal jsem lese. Doháněli mě. Byli rychlí a mrštní . Nechtěli , abych to přežil a to jsem se jenom podíval na jejich pozemek. Proč tohle dělají ? Jsou sami o sobě silní a stejně zabijí lidi. Né kvůli potravě , nýbrž protože jim překážíme. Vím o nich všechno ... Zakopl jsem o kořen , který vyčníval. Svalil jsem se na zem . Nestíhám se zvednout. Musím se doplazit někam , kde by mě nemohli obklíčit , aspoň tak budu mít nějakou šanci na přežití. Doplazil jsem se ke kmeni stromu a opřel se o něj zády. Teď aspoň budu vědět kolik jich příjde. Přišli , byli to 3 muži v rukou měli meče. Tss.. Mají takovou sílu i jiný svoje zbraně na moje zabití a stejně si vezmou meče. Nechtějí si ušpinit ruce nebo co ? Přiblíželi se ke mně. Rychle jsem se zvedl a uhodil toho na pravo do obličeje. Spadl na zem. Uhnul jsem dvoum mečům. Jednoho jsem kopl do břicha. Třetímu jsem vzal meč a uťal jsem mu hlavu. Nečekal jsem , že bych je dokázal zranit. Asi mě podcenili a tohle je výsledek. Ten , kterýmu jsem dal pěstí se na mě vrhl. Beze zbraně. Dal mi pár pěstí a taky kopanců do břicha a obličeje. Spadl jsem na zem. Rychle jsem se natáhl pro meč a probodl ho ze zdola hlavu. Zvedl jsem se. Cítil jsem jak mi z rtu teče krev. Pak jsem ucítil hroznou bolest v břiše. Podíval jsem se dolů. Projel mnou meč. Vyplivl jsem krev. Otočil jsem se a vytáhl ze sebe meč a tím jsem probodl toho posledního. Skácel jsem se na zem. Silně jsem krvácel. Věděl jsem , že jestli tady zůstanu , tak zemřu. Buď příjdou další a dorazí mě, nebo vykrvácím a nebo ještě mě můžou sežrat vlci. Chtěl jsem se zvednout , ale moje nohy mě neposlouchali. Byl jsem slabý. Opouštěli mě síly. Zavíraly se mi oči. Nakonec jsem usnul a podepsal si rozsudek smrti.
********************************************************************************
To je nuda... Dneska zase naši hysterčili. Prej se k nám na pozemek dostal člověk , který nebyl určený k jídlu. Museli po něm poslat 3 naše bojovníky , ale ti se ještě nevrátili. Asi si dávají svačinku. Procházel jsem se lesem nedaleko našeho sídla. Byl tu klid jako vždy , ale když jsem šel hlouběji ucítil jsem krev. To je divné. Není to jenom lidská krev. Je to i krev našeho druhu. Přidal jsem do kroku. Došel jsem na místo odkud to bylo cítit. Když jsem to uviděl nevěřil jsem vlastním očím. Naši tři lidé tam ležili mrtví. A pak tam ležel ten vetřelec a ještě žil , i když to vypadalo , že už moc nevydrží. Přišel jsem až k němu. Byla tady tma , takže jsem si ho nemohl moc prohlídnout , ale byl mladý. Možná stejně starý jako já. Měl velkou ránu na břiše z které hodně krvácel. Měl bych ho tady nechat a ponechat ho přírodě ? Nebo bych ho měl použít jako půlnoční svačinku ? Nebo mu udělat laskavost a dorazit ho ? Ani jedna z možností mi nepřipadala správná... Nevím ani co jsem udělal.. Prostě jsem ho vzal do náručí. Byl vcelku lehký. Odnesl jsem ho.
**********************************************************************************
Probudil jsem se... Byl jsem už mrtvej ? Ne , nebyl. Takovou bolest nemůžu cítit , když jsem mrtvý. Otevřel jsem oči. Byl jsem ve velkým pokoji a ležel v obrovské posteli. Musel jsem být v nějakým hradě nebo kde. Pokoj měl tmavě rudé stěny a smetanový koberec. Byl tady i vchod na veliký balkon , taky ještě dvoje dveře. Byla tady spousta nábytku , ale i přesto tady bylo ohromné místo. Nějaké skříně, knihovna, gauč, stolek , židle, dva noční stolky a veliká postel. Skoro všechno bylo sladěné do tmavého dřeva. Až na gauč , který byl žlutý a postel , která byla s nebesy sladěná do zlata. Byla tak obrovská ta postel , že i když jsem vcelku velký , tak to rozhodně neznamenalo , že bych tady neměl vůbec místo , ba naopak ještě bych se sem vešel minimálně 5x. Na stolku ležela sklenice s vodou. Mě to ani moc nezajímalo , a ani jsem nechtěl pít nic od někoho, kterého ani neznám. Ani nevím , kde jsem. Sundal jsem ze sebe deku. Byl jsem nahý !!! Sakra. Někdo mě vyslík , ale moje zranění bylo ošetřené. I ta bodná rána , byla zašitá , ale bolela jako čert. Někdo otevřel dveře a vešel. Lekl jsem se. Lehl jsem si a dělal , že ještě spím. Přišel ke mně. Podle všeho muž. Čekal jsem , co se stane , ale on se u mě zastavil.
" Vím , že nespíš. " Otevřel jsem dveře a podíval se na něj. BYL TO OBR ! Měl minimálně 2 metry , ale byl štíhlý. Fialové vlasy měl až po ramena, stejné barvy měl i oči. Jeho výraz nebyl nepřátelský , spíš unuděný. Posadil jsem se. A čekal. On nic nedělal, jen tam stál.
"Ehmm , jak jsem se sem dostal ?"
" Přinesl jsem tě."
" Aha.. A kdo mě ošetřil ?"
" Já."
" Taky si mě vyslíkl ?!"
" Ano. " Zrudl jsem.
" Kde to vůbec jsem ?"
" V sídle Murasakibara." Tohle sídlo.. to je..
" Cože ?! Kdo vůbec jsi ? Víš , že je to sídlo upírů ?"
" Jsem Murasakibara Atsushi. " Cože ? On je ..
" Ty jsi upír ?!"
" Hmm . Jsem třetí nejstarší syn. " Takže on je dokonce šlechtický upír ?! No do háje... Rychle jsem se po něm ohnal rukou ve snaze mu dát pěstí , ale on uhnul a já ucítil hroznou bolest v oblasti břicha.
" Neměl by ses takhle hýbat. Roztrhneš si stehy."
" Pusť mě odsud !!! Ty jsi upír !! "
" Neboj se , kdybych chtěl , tak bych tě dorazil v tom lese. A když jsem u toho , jak se ti podařilo zabít 3 upíry ?
" Ty jsi byl v tom lese ?"
" Jo , potom jsem tam přišel. Ale já se ptal první ."
" Bylo to štěstí."
" To vidím.."
" A co teď se mnou uděláš ? Zabiješ mě ? Před hodíš mě nějaký vaším katům ? Nebo posloužím , jako oběd ?"
" To se ještě uvidí , ale když jsem tě zachraňoval , tak by asi byla blbina tě hned zabít , ne ?" V tom měl pravdu..
" Jak se vůbec jmenuješ ?"
" Himura Tatsuya.."
" Murochine buď rád , že jsem tě tam nenechal. " Murochin ? Jako fakt ? Ale má pravdu .. Zachránil mě . Měl bych být vděčný.
" Děkuju .. za to , že jsi mě tam nenechal , přivedl sem a ošetřil.. A taky , že jsi mě nesežral." Pak mi došlo , že nevím jestli mě už neokusil. Rychle jsem si šáhl na krk. Nic .. Dobrý.
" Vy smrtelníci jste divní... Myslíte si , že krk je jediné místo , kde můžeme pít krev ?"
" CO ?! Vy můžete i jinde ?"
" Všude , kde je tepna , nebo jakákoliv větší žíla , takže míst na vašem těle ,kde se můžeme napít je spoutu. Jen krk je asi nejlepší." Rychle jsem ze sebe schodil deku a koukal se na své tělo. Samý modřiny, odřeniny a podlitiny , ale žádný kousanec.
" Neboj .. Nic jsem ti neudělal." Podíval jsem se na něj. On na mě taky koukal , pak mi došlo , že jsem nahý a když jsem odkryl deku , byl jsem odhalený. Zčervenal jsem a rychle se zakryl dekou. On odvrátil pohled.
" Měl by ses napít , tady máš i nějaký prášek proti bolesti. " Pak se otočil a začal se vzdalovat.
" Kam jdeš ?" Zeptal jsem se.
" Naše rodina bude mít za chvíli vačeři , kdybych tam nebyl byl by to divný , ale neboj příjdu. Přece jenom je to můj pokoj a bylo by to stejně divné , kdybych jsem nešel. Jen ti radím nedělej moc hluk a nevycházej ven. Mohl by si tě někdo všimnout a věř mi , že ne každý z naší rodiny by tě ušetřil. Jo a kdyby jsi chtěl tyhle dveře jsou od koupelny. " Ukázal na dveře , pak se otočil a zmizel. Tohle jsem rozhodně nečekal. Celý den je divný. Napřed po mě jde skupinka upírů , protože jsem se podíval na jejich pozemek , nakonec jsem je zabil , pak mě zachrání upír , který je šlechtic... Celý den je divnej. Natáhl jsem se pro prášek a vodu. Účinek byl rychlý za chvíli jsem ani nevěděl , že mám nějaké zranění. Pak jsem se zvedl a šel se umýt , ale pořád jsem byl nahý. Až se Atsushi vrátí musím se ho zeptat , kde mám oblečení a v nejhorším ho poprosím o nějaké jiné. Vešel jsem do koupelny. Byla sladěná do tmavě modrý a jako všechno jiné byla obrovská. Zamkl jsem za sebou , nechtěl jsem žádnou nečekanou upírskou návštěvu. Byla tu vana i sprchový kout. Vana byla obrovská , ale nechtěl jsem se dlouho koupat. Vlezl jsem do sprchy a pustil teplou vodu na sebe. Ale byla to bolestivá koupel. Když se voda dostala do mé rány , tak to strašně začalo pálit. Krucinál. Rychle jsem se umyl a pak stejně rychle vypadl. Osušil jsem se a vydal se zpátky do ložnice. Zalezl jsem zpátky do postele. Zrovna v čas pak se rozletěli dveře a do vnitř vešla dívka. Byla podobmá Atsushimu. Dlouhé fialové vlasy a stejně barevné oči. Byla menší jak Atsushi , ale na ženu byla vysoká. Lekl jsem se. To co říkal Atsushi , že ne každý člen jeho rodiny mě ušetří mi teď připadalo víc hrůzostrašnější.
"Wau ! Takže Atsushi - nii nekecal ,když říkal že tu má lidskou návštěvu !!"
" Co ? Atsushi ti o mě řekl ?"
" Přesně tak !! Viděla jsem ho , když vycházel z lesa a něco nesl ! Takže tě opravdu zachránil !! A taky měl pravdu , když říkal , že jsi moc krásný !" Cože ? Tohle o mě říkal ?
"Hups !! Zase jsem řekla , co jsem neměla. Neřekneš to na mě , viď ?"
" Ne-neřeknu." Byl jsem pořád zaskočený tím co řekla před tím.
" Jo a abych nezapomněla ! Jmenuju se Murasakibara Manami , jsem nejmladší dcera !" Natáhla ke mě ruku , ale já jsem jí mojí ruku nepodal. Došlo jí to.
"Neboj ! Atsushi - nii mi řekl ať ti neublížím jinak mě zabije. Nevěřil bys , jak dokáže být strašidelný ! Víc jak ostatní bráchové !" Takže jí stačil zavyhrožovat. " Stejně bych tě nezabila! Já hezký muže nezabíjím !" Dodala ještě.
"Počkat vás je víc ?"
" Jo ! Dohromady je nás 5 ! Já , Atsushi, pak nejstarší bratr Ichiro, druhý bratr Shoji a čtvrtý bratr Yukio."
" A to jste v tomhle sídle jenom vy ?"
" Samozřejmě že ne ! Ještě naši rodiče , služebnictvo , armáda a nějaký ten zákusek." Takže jsou tu i lidi !
" Ale neboj ! Ty lidi ani nevědí , že jsou tady. Většinou je sem berou nadrogovaný , je to tak lepší , když kričí je to otravné. A pro ně taky lepší , protože necítí bolest. Většinou ani neví , že jsou už mrtví." Obhajovala to Manami. Pak se rozrazily dveře podruhé. Tentokrát to byl Atsushi.
" Co tady děláš Manachin ?" Zeptal se jí klidně , ale já v jeho hlase slyšel vražedný podton. I Manami ho slyšela.
" Neboj ! Jen jsme si povídali ! Nic jsem mu neudělala ! "
" To je pravda. Manami mi nic neudělala." Když jsem to řekl já vypadal klidněji.
" No nic já jdu ! Buď na něj bráško hodný!" Vyskočila a mířila ven u dveří se na mě otočila a mrkla na mě. Odešla a ji tu s ním zůstal sám.
"Jdu se vykoupat."
"Dobře. Atsushi?"
" Ano ?"
" Nevíš , kde mám oblečení ?"
" Být tebou tak nikam nechodím."
" Ne , nechci nikam chodit. Jen bych chtěl něco na sebe."
" No tvoje oblečení jsem musel vyhodit. Bylo úplně zničené. Ale můžu ti půjčit něco mého."
"Děkuju." Pak zmizel v koupelně. Taky se sprchoval. Čekal jsem na něj. Dveře od koupelny se otevřely a Atsushi vyšel ven jen s ručníkem omotaným kolem pasu. Měl hodně vypracovanou postavu. Víc jak já. Začal hledat ve skříni až vytáhl tričko. Hodil ho po mně.
"Jenom tričko?" Pak za mnou přiletěli ještě boxerky.
" Tričko stačí. Bude ti stejně velké. Tak jako ty boxerky. " Atsushi schodil ručník a začal se oblíkat. Bylo mu asi úplně jedno , že je přede mnou nahý. Já jsem si pod dekou natáhl boxerky. Byli dlouhé jinak to šlo. Pak jsem přes sebe natáhl tričko. Které mi už tak dobře jako boxerky nesedělo. Bylo strašně dlouhé , až do půli mých stehen, taky bylo široké. Ale což , aspoň něco jsem měl na sobě. Podíval jsem se na Atsushiho. Ten už byl oblíklý, teda oblíklý , měl na sobě jen kalhoty na spaní , které měl těsně nad kolena. Tričko neměl vůbec. Přišel až ke mně a potom si lehl do postele za mnou. Postel byla velká , takže jsme měli mezi sebou prostor. Bylo to divné. Ani jeden se nechystal spát. Jen jsme tam seděli v posteli a nemluvili. Opravdu to bylo divné ! Být s upírem v posteli a ještě ke všemu s mužem ! Podíval jsem se na něj. On se koukal na svoje ruce. Hrál si s nimi.
" Děje se něco ?"
" Hmm.. Ani ne." Ale pořád měl svůj pohled sklopený. Pak se na mě podíval.
" Murochine ?"
" Ano ?"
" Ehm.. Víš já mám rád sladký .."
" Proč mi to říkáš ?"
" Když jsem tě sem přinesl , tak si krvácel a kvůli tomu , že jsem upír , tak cejtím krev. A tvoje krev voněla jako sladkosti. Takže .. Mohl bych tě ochutnat ?" (zní to divně O.o)
" CO ?! Ochutnat ?" Jsem snad zákusek , ale je dobrý , že se mě zeptal a nevrhl se na mě jako šelma. A taky už mě mohl ávno zabít , a když říkal , že mě chce jen ochutnat.
" Tak jo... Ale málo !!" Kývl hlavou. Chytl mě za boky a dal si mě do klína obličeje proti němu. Chvěl jsem se.Přiblížil hlavu k mýmu krku. Přičichl k mý kůži. Pak jí olízl a políbil. Nakonec zabořil svoje tesáky do mé kůže. Tiše jsem vykřikl. Cítil jsem jak saje mojí krev. Bylo to celkem bolestivý , ale dalo se to vydržet. Pak se odtáhl. Cítil sem jak pramínek krve stéká po mým krku. Atsushi olízl stékající pramínek. Pak se natáhl na stolek , kde měl náplast , kterou umístil na místo , kde zaťal tesáky.
" Murochine chutnáš jako sladkosti." Řekl mi , ale já ho vůbec nevnímal. Byl jsem blbej , že jsem to ho nechal udělat , ale buď se mi to zdálo a nebo byl opravdu na mě nežný ?
" Murochine jsi v pořádku ? " Jemně se mnou zatřásl.
" Jo.. Jsem v pořádku. " Ale asi jsem tak nevypadal , protože si mě pořád Atsushi prohlížel. Když jsem se trochu zmátořil , tak jsem se snažil zvednout a jít na vojí půlku postele , ale stiskl rukou na mých bokách byl železný , takže jsem pořád seděl v jeho klíně. Atsushi si to snad ani neuvědomoval.
" Atsushi ? Nepustíš mě ?"
" Mm.. Ne ."
" Proč ne ?"
" Budeme takhle spát." Řekl to narovinu.
" Proč ?!"
" Protože tě miluju." .... COŽE ?!
" C-co?"
" Slyšel jsi."
" Jak se můžeš zamilovat do někoho koho znáš jen den ?! Když znáš jenom moje jméno !"
" A to vadí ?" Je divnej. Úplně divnej. Extra Divnej . Co to s ním je ?! Radši jsem to přestal řešit. Vzdal jsem i to , že bych dneska spal normálně. Unaveně jsem si lehl na jeho hruď. Atsushi pustil moje boky a ruce přesunul na moje záda. Pevně mě objal. Tenhle upír je extra divnej , ale co jiného bych od něj čekal. Musím být rád , že mě nechce zabít. Teda ..nevím co u upírů znamená , když někomu řekne , že ho miluje. Dnešní den , byl vyčerpávající , takže jsem brzo usnul.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 18. července 2015 v 20:22 | Reagovat

Přezdívkové úchylky postav z KnB mě vždycky dostanou :D Já jsem taaak zvědavá, jak to dopadne! ;) upíry mám hrozně ráda a lidi ze mě kvůli toho mají prdel :( A ne že Muro china "killneš" :D

2 Elly - chan Elly - chan | 19. července 2015 v 19:05 | Reagovat

[1]: Já mám taky ráda upíry ! A když se ti lidi kvůli tomu smějou , tak je prostě kousni ! :D Jo... No Murochina nečeká smrt , ale ani nic dobrého , ale to se nech překvapit xDD

3 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 20. července 2015 v 0:39 | Reagovat

:D :D Jsem rada ze neumre! :) Hned pujdu nekoho zakousnout, vety typu "mohla bys zit vic v realite, upiri neexistuji! "nebo "ty se koukas na tu kreslenou vec pro deti" a to mi trvalo hodne dlouho nez jsem mamce vysvetlila, ze deti by z toho meli velke kulove! :D No urcite mas ve svem okoli taky takove specialisty :D aa zase jsem se rozkecala a zase o nicem, tak si rikam, jestli bych to proste
nemela smazat a neotravovat Te :D no tak se tesim co provedes Muro chinovi :D jeej uplne Te vidim jak najedes na blog cz, uvidis muj komentar a zhrozis se: "Paneboze! Zase ona a jeji slohovky!!" XDDD

4 Elly - chan Elly - chan | 20. července 2015 v 9:14 | Reagovat

[3]: Ne , jenom jsem si řekla : "už zase píše romány xDD " :DD Ale jsem ráda , že jsi můj stín :3 xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama