Když ti někdo život ničí , usměj se a vem ho tyčí ^^ <3

Ai to kenshin no chikara! II.

22. července 2015 v 10:22 | Elly - chan ^^ |  Kuroko no basket - Kapitolky (yaoi)
Je tady druhý díl povídky na Atsushi x Tatsuya. :) Zatím nevím kolik bude mít dílů , ale vytrvořila jsem anketu na to , jestli chcete aby to Tatsuyou dopadlo dobře nebo špatně xD No , zatím mě napadají takový špatný , hodně špatný konce pro Tatsuyu xDD (Ano , já vím.Jsem sadista , ale nemůžu si pomoct !! xD) No , tak přeji příjemné čtení.

AI TO KENSHIN NO CHIKARA II.

Murasakibara Atsushi x Himuro Tatsuya

Brzy ráno mě probudily sluneční paprsky , které vnikly do pokoje skrz velká okna. Zakňučel jsem , takhle brzo ráno se mi ještě nechce vstávat. Po včerejším dnu jsem ještě unavenější než potom , když mě málem zabili upíři. Dal jsem si přes hlavu polštář. Pak mi došlo to jak jsem včera usnul. Spal jsem na Atsushim. Rychle jsem si šáhl na krk jestli je tam furt kousanec od něj nebo jestli se mi to jen zdálo , ale byla tam, byla tam lepenka co mi dal včera Atsushi na jeho kousanec. Vystřelil jsem z postele ulekaně. Podíval jsem se na postel , ale ten upír tam nebyl. Rozhlídl jsem se i po pokoji. Ani tady nebyl jen na pohovce seděla fialovlasá upírka , která se na mě culila , jak malé dítě na lízátko. Lehl jsem si zpátky do postele. Pak jsem rychle vystřelil do sedu.
"Co-co tady děláš Manami - san?"
" Konečně jsi se mě všiml , co ? " Tss .. Nikdy neodpoví na otázku na poprvé. Otravná upírka.
" Hmm .. Atsushi musel na hodinu piana , tak řekl , abych tě hlídala a chránila před ostatními upíry a jo a abych tě nezabila." Usmála se tak široce , že jsem se bál , že jí ta tváře praskne. Nic jsem na to neřekl jen jsem si zase lehl do postele a dělal , že spím. Nechci se s ní bavit. Vypadá že něco skrývá a rozhodně je otravná. Zavřel jsem oči a snažil se zase usnout. Najednou jsem ucítil jak se postel prohla a Manami stanula nade mnou. Podíval jsem se na ní jak na zjevení. Natáhla ruku a přejela po mým krku.
" Ach.. Takže už tě Atsushi - nii okusil.. Ten bastard vždycky dostane to nejlepší. Hmm..Co by jsi řekl , že by tě taky ochutnala. Atsushi - nii to nebude vadit. Ani se to nedozví neboj."
" Co se nedozvim?" Ozvalo se ode dveří. Podíval jsem se a tam stál. Byl jsem rád , že tu je. Bůh ví co by mi ta psychopatka udělala.
" Atsushi - nii." Tvářila se jako by se nic nestalo.
" Slez z něj." Řekl Atsushi tak ostře , že by snad bylo možné se o ten ton hlasu pořezat. Manami to vylekalo a tak ze mě radši slezla.
" Tak já asi půjdu. Papa Himuro - kun." Zmizela. Oddechl jsem si. Málem mě okusila divná psychopatycká potvora jménem Murasakibara Manami.
" V pořádku ?" Zeptal se mě , ani jsem si nevšiml že stojí u mě. Šáhl mi na krk , lehce ho pohladil.
" Dobrý , až na to že mě málem kousla ta fialovlasá pijavice."
" Omlouvám se za ní , ale i přesto musíš pochopit že je upírka a že ty tak krásně voníš. Nejde to ani vydržet.(To zní jak z Twilight sagy O.o)". Nejdu vydržet. Co jsem ? Upírská vábička ?
" Dobrý. Jen kdyby jsi jí příště nepouštěl ke mně jako na hlídaní dítěte."
" Abych tě ochránil musel jsem jí použít. Ona je asi jediná z naší rodiny , ještě se mnou , který by tě nikdy nezabil. "
" Fakt ? Před chvílí to vypadalo , že mě zabije." Na to nic neřekl jen se otočil a šel ke gauči , kde se před chvílí válela ta fialovlasá ještěrka.
" Hm.. Jak ti to vůbec šlo pianisto ?" Zeptal jsem se ho provokativně.
" Jak --? Manami..." Došlo mu.
" Šlo to celkem dobře." Byl trošku naštvaný. To moje provokování ho trošku vytočilo , ale to jsem přesně chtěl. Chtěl jsem vědět , co dokáže takový naštvaný , dvoumetrový upíří šlechtic. Bylo to dost riskantní. Mohl mě klidně zabít během vteřiny , ale já to hodlal riskovat. Nevadilo mi riskovat. Už jednou jsem předvedl , že dokážu jít na zakázaný pozemek a vytočit 3 upíry , které jsem potom zabil , bylo to za nějakou cenu no , ale stejně. Jiný člověk by to nezvládl. Už jako malý kluk jsem dělal riskantní věci. Můj mladší bráška Taiga mě za to vždycky obdivoval a starší sestra Alex mě za to mlátila. Věř te , že od ní to fakt bolelo. Ale teď neprovokuju mojí sestru , ale upíra. Pěkně velkýho upíra. Atsushi na mě hodil pohled , který jasně říkal : Neser nebo uvidíš... Nevím jestli by mi dokázal ublížit. Když říkal , že mě miluje , i když je to hodně divné a nevím jak to funguje u upírů , jestli to u nich taky neznamená : Miluju tě , ale dokážu ti to , že tě zabiju.( Ty jo teď sem míchám Diabolik lovers xDDD ). Rozhodně jsem to , ale chtěl vyzkoušet.
" Copak pianisto ? Proč se na mě tak koukáš ?" Jeho pohled už říkal , že ještě chvíli a je po mně , ale já rozhodně nekončím.
" Víš , jak si říkal , že mě miluješ ? Ale já ti nevím jestli by mě mohl milovat upírský pianista ? Budu si muset promluvit s Manami - chan." Škádlil jsem ho dál. Vzdychl.
" Tak ty hraješ takovouhle hru Murochine." Podíval se na mě , ale jeho pohled teď byl jiný. Nebyl to pohled , který říkal , že mě zabije, nybrž byl hrozivější , ale nechtěl mi ublížit , teda myslím. Zvedl se z gauče a nebezpečně se začal přibližovat ke mně. Všechen adrenalin mě přešel. Měl jsem strach. Asi jsem ho opravdu neměl srát. Teď to odnesu s plnou parádou.
" Atsushi já to tak nemyslel. Jen jsem tě škádlil." Usmál jsem se nevinně.
" Tak nebude vadit , když tě poškádlím teď já ?" Zeptal se hrozivě a olízl si rty. Jsem v prdeli. Jestli jsem někdy provokoval vlky v lese , abych se předvedl před bráchou , tak i v tu dobu jsem měl strach. Přece hladového vlka nasrat nechceš , ale teď jsem nasral hladové DINOSAURA! Potrestá mě , to je jasné , ale jak ? Zakousne se do mě ? Zmlátí mě ? Zabije ? nebo něco jiného ? Atsushi si sedl na kraj postele. Pořád se na mě koukal. Já mu pohled oplácel a snažil se nerozklepat. On to , ale poznal..
" Bojíš se Murochine ? Před chvílí to , ale vypadalo , že se mě , ale vůbec nebojíš.. Copak že se to tak rychle změnilo." Začal se ke mně nebezpečně naklánět. Zastavil se jen kousek od mýho obličeje. Cítil jsem jeho sladký dech na mý tváři. Naskočila mi z toho husí kůže a lehce jsem se začervenal. Atsushiho moje reakce pobavila. Přiblížil se ještě blíž. Skoro jsme se dotýkaly rty. Jenom bych se trošku naklonil a mohl bych ho políbit... Ne ! NE ! Na co to kruci myslím ?!
" Bojíš se ?" Zeptal se mě.
"Ne - ne - nebojím." Podařilo se mi ze mě dostat. Moc ho to , ale nepřesvědčilo. Spíš naopak. Utvrdilo ho to v tom , že se ho bojím. To jsem teda dopadl. Opatrně jsem se začal vzdalovat , aby naše mezera mezi náma byla větší. I když jsem to dělal extra opatrně , aby si toho nevšiml, tak si nakonec stejně všiml. Už jsem čekal nějakou jízlivou poznámku o tom jaký jsem zbabělec , ale místo toho mě jedna z jeho velkých rukou vzala za bok a přitáhla si mě zase zpátky. Taky mi znemožnila další pokus o útěk. Byl jsem zase stejně blízko jako jsem byl. Astushi se naklonil a na pár sekund spojil naše rty v polibek. Jen se o moje rty svými lehounce otřel. Okamžitě jsem zrudnul jako rajče. Odtáhl se , ale pořád mě nepouštěl. Nad něčím přemýšlel.
" Hmm.. Takhle to nemůžu porovat. " Zabrblal. Už jsem se chtěl zeptat co , ale byl jsem znova umlčen polibkem. Znova přitiskl své rty na moje. Napřed se jako předtím jen jemně otíral o moje, ale potom se víc vpil do mých rtů. Vzal můj spodní ret mezi své rty a začal ho jemně sát následně ho potom jemně skousnul. Zasténal jsem do jeho úst. Toho využil a svým jazýčkem se vmísil do mých úst. Začal je prozkoumávat svým jazýčkem. Vybízel mě k aktivitě , ale já byl omráčený. Nemohl jsem nic dělat. To ho , ale nebavilo. Přitiskl si mé tělo víc na něj. Cítim jsem jeho teplo. Svým jazýčkem vybízel pořád ten můj. Zmátořil jsem se a zapojil se do oplácení polibků. Byl spokojený. Stiskl mého těla , ale nepolevil, nýbrž ještě víc si mě k sobě přitáhl. Cítil jsem jeho vypracovanou hruď. jeho zvláštní tlukot srdce. Opatrně jsem ho objal kolem krku. Líbali jsme se dokud nám oboum nedošel kyslík a celý udýchaní jsme se museli od sebe oddělit.Vypadal spokojeně a já unaveně. Už mě zase začalo bolet břicho.
" Hmm.. Nemůžu to porovnat. " Znova zabrblal.
" A co ?" Konečně jsem se mohl zeptat.
" Jestli chutnají tvé rty líp jako tvoje krev. " To jako fakt ? Porovnává moje rty s mojí krví ?!
" Hmm... Ještě tu , ale může chutnat něco jiného líp jak tvoje rty a krev." Přemýšlel dál.
" A co by mohlo chutnat ještě líp..?" Taky jsem přemýšle. Ale nic mě nenapadalo. On se na mě s divným usměvem na tváři podíval. Došlo mi to....
" V žádným případě !!" Zakřičel jsem. Chtěl jsem se odtáhnout , ale marně. Jeho stiskl byl silný. Vzdal jsem to a položil si svojí hlavu na jeho hrudník. Ucítil jsem polibek vmých vlasech. Rána , kterou jsem měl na břiše začala víc a víc bolet. Násilím jsem zavřel oči a snažil se to vydýchat.
" Stalo se něco ?" Zeptal se mě . Určitě si toho všiml.
" Jen ...ta rána. " Atsushiho stiskl polevil. Pustil mě.
" Můžu se podívat ?" Zeptal se mě. I kdybych řekl ne , tak by se stejně podíval. Lehl jsem si na postel a vyhrnul tričko. Zkoumavě se na mě podíval. Lehce přejel rukou přes zranění. Sykl jsem.
" Bolí to ?"
" Trošku." Přiznal jsem a začervenal jsem se. Prohmatával mi břicho jak nějaký doktor. Ani jsem si nevšiml , že jeho ruka sjíždí čím dál níž. Ucítil jsem dotek na svém mužství. Vylekaně jsem vykřikl.
" Co to děláš ?!" Vyjel jsem na něj.
" Oplácím ti tvoje škádlení." Řekl tichounce , ale svojí ruku nesundal. Chytnul jsem ho za ní a obouma rukama se mi podařilo jí dostat pryč z mého přirození. Ještě chvíli a vzrušil bych se , bůh ví jak by to vzal. To mi ale nedošlo , že použije svojí druhou ruku, která se přemístila , tam kde byla před tím jeho ruka než jsem jí odtáhl. Zase lehce přejel přes moje mužství a lehce zmáčkl. Zasténal jsem.
" Líbí se ti to ?" Zeptal se svůdně. Samozřejmě , že se mi to líbí !! Ale jestli nepřestane , tak .. Chtěl jsem jednou rukou ho odradit , ale jeho velká ruka , kterou jsem držel obouma rukama udělala rychlý pohyb a najednou jsem obě dvě ruce měl v sevření jeho jedné ruky. Jeho druhá ruka se věnoval přes látku mýmu mužství.
" Ats-Atsushi přestaň. " Podařilo se mi ze sebe vydat mezi steny. Čímž jsem ho vyprovokoval k intenzivnější činnosti rukou.
" Murochine jsi vzrušený. " Řekl. Přitom se dobře bavil. Zaklonil jsem hlavu a sténal jsem. Nešlo to vydržet , bylo to tak příjemný. Jeho ruka opustila můj rozkrok. Naštvaně jsem zavrčel. Pustil i moje ruce a otočil se ke dveřím. Z ničeho nic jsem z něj cítil jinou auru , byla zlá. Až mi z ní naskákala husí kůže. Tohle byl jinej Atsushi , než který mě před chvílí znásilňoval svojí obří packou. Byl jsem potichu a ani se nehl. I Atsushi tak byl. Pak se na mě otočil. Jeho úsměv byl pryč. Zvedl se a odcházel.
" Kam jdeš ?!" Zeptal jsem se ho.
" Neboj. Vrátím se ." Usmál se na mě a zmizel. Byl jsem zase sám. Zvedl jsem se a šel si dát po chvíli ležení sprchu. Ještě se mi nechtělo spát , tak proč si nedát koupel a nezabít tím čas ? Bylo to už asi půl hodiny co byl Atsushi pryč , ale popravdě to jeho chování bylo divné.. A z ničeho nic. Bylo to divné. Něco se stalo ? Radši nad tím ani přemýšlet nechci.. Vysvlékl jsem se a šel si dát sprchu. Pustil jsem na sebe proud teplé vody. Ze začátku jsem musel zatnout zuby , protože voda která dopadala na mojí ránu pálela. Pak to ale přešlo a já si mohl užívat teplý vody. Cítil jsem jak se moje tělo uvolňuje. Byl to příjemný pocit , ale pořád jsem si musel lámat hlavu s tím chováním Atsushiho. Bylo to fakt , fakt divné. Co to do něj vjelo ? Kdo byl za dveřmami ? Viděl snad někdo , že se Atsushi , upírský šlechtic stará o obyčejného člověka ? Nebo tam byla jen Manami a připravovala se na další svůj kousací atentát ? Byl jsem tolik ponořený do svých myšlenek , že jsem si ani neuvědomil , že někdo vlezl do koupelny. Došlo mi to až když mě někdo objal ze zadu kolem pasu. Vylekaně jsem vykřikl , ale byl jsem umlčen něčí rukou , Atsushiho rukou. Byl se mnou ve sprše úplně nahý a natisknutý svým nahým , vypracovaným tělem na mně. Stuhnul jsem. Úplně jsem zrudl.
"Co-co to děláš?!" Zeptal jsem se vystrašeně.
" Vůbec nic." Řekl klidně a políbil mě na rameno. Začal jsem zrychleně dýchat. Vymanil jsem se z jeho objetí. Otočil jsem se na něj. Byl jsem rozzlobený, tohle si nemůže jen tak dovolit. K někomu vlézt do sprchy , když je nahý a užívá si teplé koupele. Už jsem mu chtěl něco říct , ale v ten okamžik si mě přitáhl do objetí. Tentokrát jsem byl na něm natisklý ze předu. Celej jsem se rozechvěl. Nevěděl jsem , co mám dělat. Tohle neskončí dobře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 22. července 2015 v 17:18 | Reagovat

Diabolik lovers jsem taky videla ^_^ nejsem schopna si vsechny ty bratry zapamatov :D Tatsuya si teda koledoval a Atsushi znasilnovac yaiii a ted se zase culim jako absolutni dement (Jestli uz nenapisu, tak me odvezli do cvokhausu ;D) neopovaz se Muro china zabit!! Jinak si te najdu!! *pripada si jako psychopat XD* Ale ne fakt, prece nemuzes zakoncit kapitolovku smrti, to mi
nemuzes udelat!!!

Tvuj slunkem zblbnuty stin (to jsou napady trmacet se v takovym parnu po horach -_-)

2 Elly - chan Elly - chan | 23. července 2015 v 10:39 | Reagovat

[1]: Dobře , dobře xD Murochin přežije xDD Byla by škoda, kdyby tě odvezli do Bohnic :DD Tak se snaž to na sobě nedát znát , ať si mám s kým psát romány *_* xD

3 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 23. července 2015 v 18:23 | Reagovat

Jee Muro chine, zachranila jsem ti zivot! :D Budu se snazit po romanech by mi bylo smutno ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama